Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Peter Westbroek: Život jako geologická síla (recenze)

23. 08. 2012 16:52:41
Kniha nizozemského profesora geofyziologie Petera Westbroeka se mi dostala do rukou vlastně náhodou, ale okamžitě mě zaujala a přiměla k přečtení. Už z prvních stránek bylo totiž zřejmé, že její autor je nejen učený, ale též moudrý.

O čem tedy tato kniha pojednává? A co se vlastně skrývá pod termínem "geofyziologie"? Autor se soustředí především na procesy, ve kterých rozhodující roli sehrál život – tedy téměř všechny procesy probíhající v atmosféře, hydrosféře i litosféře planety a neopomíná ani lidské působení na naši planetu.
V Prologu se Westbroek věnuje nizozemské krajině a ukazuje, kolik nejrůznějších vlivů, včetně četných zásahů člověka, se podílelo na její tvářnosti. Jen málo krajin nebylo nějakým způsobem ovlivněno člověkem, a o Nizozemí, neustále soupeřícím s mořem, to platí dvojnásob. V závěru kapitoly ukazuje, že na problematiku krajiny je nezbytné pohlížet komplexně: "Geologický dopad fyzikálních, chemických, biologických a kulturních sil nikdy nemůže být úplně oddělen a je nemožné jej vyhodnocovat a kvantifikovat odděleně a v detailu. Kde naleznete v holandských vodách, obloze, vegetaci, domech, kanálech a hrázích odděleně specifické prvky fyzikální, chemické, biologické a kulturní? Tyto síly tvoří jeden základ, jehož rozdělení existuje jen v naší mysli." (s. 34)
Následující kapitoly jsou věnovány geologickým vlastnostem planety. Dozvíme se o fungování deskové tektoniky, o tom, jak se usazují sedimenty a tvoří fosilie, jak to vše působí na krajinu, dále pak o tom, jak probíhá geologický výzkum, neboli – odkud toto všechno víme. Pozoruhodná je kapitola pojednávající o dynamismu Země coby "geochemické továrny", v níž se neustále v mnoha různých, vzájemně propletených, cyklech proměňují určité základní prvky a sloučeniny, a ukazuje, že život, přinejmenším ten pokročilý, by nebyl bez této dynamiky možný. "Zásadní záhadou globálních cyklů je právě tento protiklad mezi šíleným pohybem uvnitř pozemské továrny a téměř perfektním klidem, kterým se továrna projevuje navenek." (s. 77). Pokud tušíte, že autor směřuje k hypotéze Gaia, tušíte správně. Než k tomu ale dojde, je nezbytné pohlédnout na život coby aktéra vstupujícího do výše zmíněných procesů, tedy na život, jako geologickou sílu. Nejprve se autor opět vrací do rodného kraje a ukazuje, jakou (nesmírnou) měrou zformoval život tamní krajinu. Detailně popisuje holandský ostrov Vlieland, místo, jež, mimo jiné, ukazuje, jak úžasná krajina může vzniknou díky uvědomělému a moudrému působení člověka (nutno podotknout, že Vlieland se stal jedním z míst, kde bych rád strávil dovolenou). Poté, co se autor vrátí k obecnému shrnutí, zabývá se především vlivem života na horninový cyklus, vždyť některé horniny mohou vznikat jen za pomoci organismů a jsou to opět organismy, jež se aktivně podílejí na jejich erozi. Evoluci hornin je věnovaná celá jedna kapitola, díky níž si čtenář uvědomí, jakou geologickou mocí život vládne – a to včetně (a vlastně především) jednobuněčných organismů včetně bakterií.
Ve třetí části knihy se Westbroek zabývá problematikou života v celoplanetárním hledisku s důrazem na propojení biologických a geologických cyklů a to z perspektivy celé zemské historie. Jedná se o natolik hutnou kapitolu, že ji není možné stručně shrnout. V předposlední kapitole se pak autor přihlásí k Lovelockově hypotéze Gaia, v níž je Země přirovnána k živému organismu (přirovnána, nikoli ztotožněna!). Tuto hypotézu autor prezentuje ve světle moderních poznatků a bez jakýchkoli "esoterických" či New Age příměsí. Dozvídáme se zde mimo jiné, že sám Lovelock navrhl opustit jméno Gaia kvůli výše zmíněným asociacím a navrhl termín "geofyziologie" (dozvídáme se tedy, čeho je tedy Peter Westbroek profesorem), aby zdůraznil, že se jedná o studium mechanismů regulujících zemský systém. Westbroek však pojem "Gaia" neodmítá a kapitolu uzavírá slovy: "Gaia je produktem vědy, která je schopna promlouvat k našim emocím a pozměňovat naše hodnoty." (s. 179).
V závěru knihy se autor věnuje ekologické problematice, bylo by ostatně zvláštní, kdyby ji v takto zaměřené knize opominul. Narozdíl od mnoha jiných autorů není Westbroek pesimista. Jistě to souvisí s faktem, že je Nizozemec a díky tomu má blízko ke konstruktivním lidským zásahům do běhu přírody. Ukazuje, že tvrzení, že v minulosti žili lidé v souladu s přírodou, je iluzorní, zásahy do fungování přírody jsou podle něj tak staré, jako lidstvo samo. Přihlašuje se k teilhardovské koncepci noosféry, oceňuje tedy lidskou kulturu a její bohatství, a vítá též skutečnost, že vědecké zkoumání planety Země a života na ní překonalo úzké specializace a stává se interdisciplinárním. Porozumění Zemi, životu a člověku jako vidí klíč k vyřešení současných i budoucích problémů. Nezasahováním bychom ničeho nedosáhli, jsme zde a jsme silou, která výrazně působí na podobu naší planty a života na ní. Není možné nepůsobit, ale je možné působit moudře. "Nyní jsou problémy mnohonásobné a globálního rozsahu. Lidstvo může být poraženo a rozdrceno a nakonec mohou opět převládnout síly přírody. Cítím ale, že pokud se nám podaří přežít, celá Země se změní v kulturní doménu, v jakýsi druh parku, v gigantickou laboratoř nebo velké dílo umění." (s. 187)
Je to dobrá kniha a přístup jejího autora mi připadá velmi sympatický. V žádném ohledu není fanatik, připouští možnost, že lidstvo vlastní vinou zanikne, ale odmítá dnes módní strašení a sám je spíše optimista a věří, že pokud se poučíme, budeme schopni být dobrými hospodáři.
WESTBROEK, P. Život jako geologická síla. Praha: Dokořán, 2003. 207 stran. 225 Kč.

O čem tedy tato kniha pojednává? A co se vlastně skrývá pod termínem "geofyziologie"? Autor se soustředí především na procesy, ve kterých rozhodující roli sehrál život – tedy téměř všechny procesy probíhající v atmosféře, hydrosféře i litosféře planety a neopomíná ani lidské působení na naši planetu.

V Prologu se Westbroek věnuje nizozemské krajině a ukazuje, kolik nejrůznějších vlivů, včetně četných zásahů člověka, se podílelo na její tvářnosti. Jen málo krajin nebylo nějakým způsobem ovlivněno člověkem, a o Nizozemí, neustále soupeřícím s mořem, to platí dvojnásob. V závěru kapitoly ukazuje, že na problematiku krajiny je nezbytné pohlížet komplexně: "Geologický dopad fyzikálních, chemických, biologických a kulturních sil nikdy nemůže být úplně oddělen a je nemožné jej vyhodnocovat a kvantifikovat odděleně a v detailu. Kde naleznete v holandských vodách, obloze, vegetaci, domech, kanálech a hrázích odděleně specifické prvky fyzikální, chemické, biologické a kulturní? Tyto síly tvoří jeden základ, jehož rozdělení existuje jen v naší mysli." (s. 34)

westbroek.jpg

Následující kapitoly jsou věnovány geologickým vlastnostem planety. Dozvíme se o fungování deskové tektoniky, o tom, jak se usazují sedimenty a tvoří fosilie, jak to vše působí na krajinu, dále pak o tom, jak probíhá geologický výzkum, neboli – odkud toto všechno víme. Pozoruhodná je kapitola pojednávající o dynamismu Země coby "geochemické továrny", v níž se neustále v mnoha různých, vzájemně propletených, cyklech proměňují určité základní prvky a sloučeniny, a ukazuje, že život, přinejmenším ten pokročilý, by nebyl bez této dynamiky možný. "Zásadní záhadou globálních cyklů je právě tento protiklad mezi šíleným pohybem uvnitř pozemské továrny a téměř perfektním klidem, kterým se továrna projevuje navenek." (s. 77). Pokud čtenář tuší, že autor směřuje k "hypotéze Gaia", tuší správně. Než k tomu ale dojde, je nezbytné pohlédnout na život coby aktéra vstupujícího do výše zmíněných procesů, tedy na život, jako geologickou sílu. Nejprve se autor opět vrací do rodného kraje a ukazuje, jakou (nesmírnou) měrou zformoval život tamní krajinu. Detailně popisuje holandský ostrov Vlieland, místo, jež, mimo jiné, ukazuje, jak úžasná krajina může vzniknou díky uvědomělému a moudrému působení člověka (nutno podotknout, že Vlieland se stal jedním z míst, kde bych rád strávil dovolenou). Poté, co se autor vrátí k obecnému shrnutí, zabývá se především vlivem života na horninový cyklus, vždyť některé horniny mohou vznikat jen za pomoci organismů a jsou to opět organismy, jež se aktivně podílejí na jejich erozi. Evoluci hornin je věnovaná celá jedna kapitola, díky níž si čtenář uvědomí, jakou geologickou mocí život vládne – a to včetně (a vlastně především) jednobuněčných organismů.

Ve třetí části knihy se Westbroek zabývá problematikou života v celoplanetárním hledisku s důrazem na propojení biologických a geologických cyklů a to z perspektivy celé zemské historie. Jedná se o natolik hutnou kapitolu, že ji není možné stručně shrnout. V předposlední kapitole se pak autor přihlásí k Lovelockově hypotéze Gaia, v níž je Země přirovnána k živému organismu (přirovnána, nikoli ztotožněna!). Tuto hypotézu autor prezentuje ve světle moderních poznatků a bez jakýchkoli "esoterických" či "New Age" příměsí. Dozvídáme se zde mimo jiné, že sám Lovelock navrhl opustit jméno Gaia kvůli výše zmíněným asociacím a navrhl termín "geofyziologie" (dozvídáme se tedy, čeho je tedy Peter Westbroek profesorem), aby zdůraznil, že se jedná o studium mechanismů regulujících zemský systém. Westbroek však pojem "Gaia" neodmítá a kapitolu uzavírá slovy: "Gaia je produktem vědy, která je schopna promlouvat k našim emocím a pozměňovat naše hodnoty." (s. 179).

V závěru knihy se autor věnuje ekologické problematice, bylo by ostatně zvláštní, kdyby ji v takto zaměřené knize opomněl. Na rozdíl od mnoha jiných autorů není Westbroek pesimista. Jistě to souvisí s faktem, že je Nizozemec a díky tomu má blízko ke konstruktivním lidským zásahům do běhu přírody. Ukazuje, že tvrzení, že v minulosti žili lidé v souladu s přírodou, je iluzorní, zásahy do fungování přírody jsou podle něj tak staré, jako lidstvo samo. Přihlašuje se k teilhardovské koncepci noosféry, oceňuje tedy lidskou kulturu a její bohatství, a vítá též skutečnost, že vědecké zkoumání planety Země a života na ní překonalo úzké specializace a stává se interdisciplinárním. Porozumění Zemi, životu a člověku jako vidí klíč k vyřešení současných i budoucích problémů. Nezasahováním bychom ničeho nedosáhli, jsme zde a jsme silou, která výrazně působí na podobu naší planety a života na ní. Není možné nepůsobit, ale je možné působit moudře. "Nyní jsou problémy mnohonásobné a globálního rozsahu. Lidstvo může být poraženo a rozdrceno a nakonec mohou opět převládnout síly přírody. Cítím ale, že pokud se nám podaří přežít, celá Země se změní v kulturní doménu, v jakýsi druh parku, v gigantickou laboratoř nebo velké dílo umění." (s. 187)

Je to dobrá kniha a přístup jejího autora mi připadá velmi sympatický. V žádném ohledu není fanatik, připouští možnost, že lidstvo vlastní vinou zanikne, ale sám je spíše optimista a věří, že pokud se poučíme, budeme schopni být dobrými hospodáři. Snad se tak i stane.

WESTBROEK, P. Život jako geologická síla. Praha: Dokořán, 2003. 207 stran.

***

Své připomínky, polemiku, podněty a náměty adresujte prosím na autorův e-mail kojot333@gmail.com

Autor: Jaroslav A. Polák | čtvrtek 23.8.2012 16:52 | karma článku: 11.02 | přečteno: 856x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 692 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 4877 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 377 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Sorry, děcka, ale pro vás ten sen není… (zamyšlení nad filmem Rich Hill)

Dokumentární film Rich Hill, mapující život tří dospívajících kluků z ukázkového Zapadákova na americkém Středozápadě, klade závažnou otázku: Má dnes ještě smysl mluvit o „americkém snu“?

16.1.2017 v 19:24 | Karma článku: 16.17 | Přečteno: 914 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

K čemu se hodí … indium?

Měkký kov nám enormně zpříjemňuje život. S velkou pravděpodobností vám právě teď umožňuje čtení mého blogu. Přitom je indium velice vzácné a hrozí dokonce, že se brzo vyčerpají jeho veškeré světové zásoby. (délka blogu 8 min.)

22.5.2017 v 8:00 | Karma článku: 27.59 | Přečteno: 792 | Diskuse

Petr Nejedlý

Německá energetická transformace – aktualizace 2017 (díl 3)

Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.

21.5.2017 v 10:45 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 529 | Diskuse

Michal Češek

Následky zmizení zdravotních sester?

Sestry se řadí mezi nejpočetnější skupinu zaměstnanců v nemocnicích. Kdyby sestry zmizely – ať už čistě hypoteticky či fakticky, situace by měla bez nadsázky katastrofální následky.

20.5.2017 v 20:41 | Karma článku: 45.73 | Přečteno: 14534 | Diskuse

Dana Tenzler

Hvězda, která požírá jinou hvězdu – Algol

I mezi hvězdami se najdou kanibalové. Ten nejznámější se nachází v souhvězdí Persea. K vysvětlení jeho vlastností přispěli nevědomky už staří Egypťané. (délka blogu 8 min.)

18.5.2017 v 8:00 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 363 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Politika zdraví: Život je vlastně riziko

Občas si vyhledávám články na Internetu o zdraví a léčení nemocí, také o medicínské vědě a stavu našeho zdravotnictví. Jsem opravdu zmatená! Ale o tom tento článek.

17.5.2017 v 10:59 | Karma článku: 6.37 | Přečteno: 325 | Diskuse
Počet článků 579 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1165

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také směry jako judaismus či zen. Z historických osobností ctím najmě proroka Zarathuštru, Sókrata, Ježíše Nazaretského, Immanuela Kanta, Karla Marxe, Karla Čapka a Carla Sagana.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.