Narcismus „mužů vůle“ aneb Co jsem se naučil od alkoholiků
Nejprve jen stručně shrnu, v čem to doléčování spočívalo: Služba organizace (o. s. Lotos Brno), v níž jsem pracoval, nabízela (a stále úspěšně nabízí a leccos nového k tomu) motivovaným pacientům prodělávajících protialkoholní léčbu dvouletý pobyt v takzvaných „bytech na půl cesty“, který navazoval na jejich pobyt v léčebně.
Klienti si na pobyt a energie významnou měrou přispívají, práce terapeutů je hrazena z grantů. Sdružení provozuje v Brně dva byty pro muže (v každý pro sedm klientů) a jeden pro šest žen. Každý terapeut má na starosti několik klientů, s nimiž systematicky pracuje, v bytech probíhají kontroly abstinence, existují závazná pravidla, ale není to už léčebna, takže klienti nejsou v bytech zavření, mohou chodit ven a samozřejmě do práce.
V bytech mají bezpečné prostředí, podporu komunity a navíc se pravidelně setkávají s někým kompetentním, s nímž mohou řešit problémy, jež život přináší – psychologické i sociální, a pracovat na dlouhodobých plánech. Součástí je i povinná skupinová terapie. Pokud se nepletu, tak pobyt úspěšně absolvuje asi polovina těch, kdo jej nastoupí, nejčastějším důvodem nezvládnutí pobytu je recidiva – klient může jednou zrecidivovat, absolvovat kratší léčbu a vrátit se do programu. Pokud se to stane podruhé, nebo pokud nespolupracuje, odchází. Tolik stručně k prostředí, v němž jsem získal zkušenosti, o nichž chci psát.
Běžně se setkávám s tím, že si lidé alkoholiky představují jako ty, kteří – pochopitelně na rozdíl od nich! – nemají dost vůle (třeba aby přestali, nebo aby pili jen v rozumných mezích atd.).
Jenže tak to není.
Na základě své zkušenosti mohu říci, že většina mužů-alkoholiků, s nimiž jsem měl tu čest pracovat (dnes mi připadá, že jsem na to byl téměř nemožně nezkušený), byli doslova „muži vůle“, neschopní, zvláště sobě, odpustit slabost. Ženy pak, pokud se nejednalo o dívky do 30 let, které brzy začaly a brzy se do závislosti propadly, byly obvykle utrápené svědomité hospodyňky, které nalezly alkohol jako zprvu vítaný způsob, jak zmírnit stres a vykonávat své rodinné povinnosti, případně jak se vyrovnat se ztrátou a samotou.
Nyní krátce odbočím k té menšině jiných, protože i to je zajímavé a užitečné pro dokreslení obrazu. Menšinu, ale ne zanedbatelnou, tvoří mladí lidé, kteří začali pít brzy, někdy i před patnáctým rokem života (v tom věku si závislost bez problémů uženete za půl roku!), u nichž se vnitřní vývoj jakoby zpomalil, alkohol narušil běžný průběh dospívání. Většinou byli ochotni na sobě pracovat a dohnat to, co zameškali, což bylo velmi sympatické, leckdy ale jejich nezralost vedla k tomu, že se vraceli do starých kolejí – pokud je vám dvacet, pětadvacet let a někdo vám řekne, že už nikdy nemůžete „zachlastat“, aniž byste se ocitli v průšvihu, je to asi přeci jen jiné, než když je vám třeba padesát.
Jedna klientka, bylo jí něco přes dvacet, mi řekla slova, jež nelze zapomenout: „Nikdy jsem nebrala žádné drogy, ani trávu, hrozně jsem se bála, že budu závislá. U alkoholu mě to nenapadlo. Pili přece všichni, bylo to normální.“ Memento!
Další menšinu tvoří lidé, kteří jako primární problém mají depresi, na kterou aplikovali alkohol jako samoléčbu, přičemž alkohol opravdu je vynikající instantní antidepresivum, ale z dlouhodobého hlediska všechno jen zhorší. Nicméně problém s depresí je beztak jen posun o krok dál – když se dostanete za depresi, zase často najdete onoho starého známého „člověka vůle“, který se jen nejprve „uvařil ve vlastní šťávě“ a pak teprve začal pít.
Konečně se sem tam vyskytli lidé trpící nějakou vážnou poruchou osobnosti, s těmi se pracuje velmi těžce, protože nastavení jejich duše je takřka nezměnitelné a obvykle jsou dokonale přesvědčeni o tom, že problém je ve skutečnosti v okolí a ne v nich, případně že je naprosto vyloučeno, že by se mohli změnit.
Vraťme se nyní ale k typickým alkoholikům středního a vyššího věku, o nichž jsem napsal, že jsou to „lidé vůle“. Jejich anamnézy vykazovaly jeden dosti typický rys: Byli to dříči, ať už v zaměstnání nebo jako podnikatelé (obvykle muži), nebo v domácnosti (myslím, že výhradně ženy), kteří si nedokázali odpustit slabost, neuměli pustit práci za hlavu a alkohol jim poskytoval zpočátku vítanou úlevu od toho nákladu, který s sebou vlekli. Jenže během času se stali závislými a přišli o všechno – o práci, o rodinu, o majetek i o zdraví. Tedy rozhodně žádní líní flákači bez vůle. Když absolvovali léčbu a začali na sobě pracovat, to nejdůležitější bylo přivést je k tomu, aby na sebe nebyli tak strašně přísní!
Vypozoroval jsem, že proces léčby závislosti na alkoholu mívá dvě fáze. V první z nich je třeba, aby závislý uznal svůj podíl na celé záležitosti, to jest aby se vzdal výmluv a zdůvodňování toho, proč skončil tak, jak skončil. Toto „hledání viníka“, které je samozřejmě přirozenou obrannou reakcí psychiky, jež se brání pohledu na krutou realitu, většina závislých během léčby velice slušně zvládne během léčby (pokud k ní přistupují poctivě) zpracovat a pohlédnout pravdě do očí.
Druhá fáze spočívá v přijetí minulosti takové, jaká byla, a ke změně vzorců chování z doby před vznikem závislosti. A to je těžké. Vídal jsem to znovu a znovu. Klient byl střízlivý, plný odhodlání, dělal maximum pro to, aby si našel práci (potud dobrý!), pak ji našel, překonával překážky, snažil se všechno zvládnout, našel si lepší práci lépe odpovídající jeho schopnostem a vzdělání, zářil optimismem, někdy se stával doslova workoholikem a pak... zrecidivoval.
Když se po té první recidivě vrátil do programu, už se s ním dalo v tomto směru rozumně pracovat. Tím nechci říci, že recidiva je nezbytná zkušenost pro všechny závislé, ale pro mnohé opravdu ano. Především pro ty, kteří se nenechají přimět k tomu, aby zpomalili, víc odpočívali, dali přednost méně náročné a stresující práci před prací sice prestižnější a lépe placenou, nicméně současně takovou, na níž nejsou připraveni. To se člověku, který má pocit, že ztratil kus života a nyní musí všechno stůj co stůj dohnat, vysvětluje hodně obtížně. A teprve to zakopnutí o alkoholikův kámen úrazu u mnohých funguje jako zdroj pokory a ochoty nechtít od sebe tak strašně mnoho.
To všechno samozřejmě souvisí s narcismem, pokud jej chápeme jako nízké sebevědomí kompenzované nutkavou potřebu přesvědčovat ostatní o vlastní hodnotě. Tím nemyslím, že by lidé závislí na alkoholu trpěli narcistickou poruchou osobnosti (i když i takoví se najdou), ale to, že vykazují vcelku nepřehlédnutelné narcistické rysy. To samozřejmě v naší kultuře není nic výjimečného, zvlášť dnešní doba je přímo kvintesencí narcismu, ale je to dobrý způsob, jak pochopit, oč tu běží a jak to funguje:
Člověk nejprve dokazuje, jak je dobrý, úspěšný, výkonný, lepší než ostatní, jak všechno zvládá (případně to alespoň předstírá), pak začne pít, protože ten natlakovaný kotel prostě musí někde „povypustit“, pije víc a víc a chlubí se tím, jak to zvládá, načež do toho nakonec, někdy i po mnoha letech, definitivně spadne a všechno se zhroutí jak domeček z karet. Následuje, často rovněž po mnoha a mnoha letech, někdy už i v bezdomoví na ulici, okamžik prozření, rozhodnutí pro léčbu (pokud někoho na léčení pošlete proti jeho vůli, tak to skoro nikdy nedopadne dobře), léčba a... odhodlání přesvědčit celý svět, že nyní už je ten nový muž, co to zvládá a všechno napraví! U žen je to většinou trochu jinak, ale tu problematiku nyní pominu, je příliš složitá, asi jako všechno, co se týká žen, má-li o tom psát muž.
A nyní se dostávám k tomu, co jsem se možností pobývat a pracovat s lidmi závislými na alkoholu naučil. Nejsem alkoholik, netrpím narcistickou poruchou osobnosti (setkání s jedním takovým člověkem mne přesvědčilo, že to se mnou zase až tak zlé není!), ale rozhodně jsem nadprůměrně narcistní, jsem výkonově zaměřený a při zátěži přesahující míru nižší, než bych si přál, rychle kolabuji. Je pozoruhodné, že navzdory tomu, že jsem s podobnými lidmi pracoval, se mi ta zkušenost prodírala do duše jen velice, velice pomalu; musel jsem se k ní po každém pádu na hubu znovu vracet a znovu ji zpracovávat. Prostě to, že „rozum ví“, nestačí. Rozum ví spoustu věcí, a stejně se znovu a znovu dopouštíme katastrofálních rozhodnutí či pokračujeme v jednání, o němž víme, že nám škodí.
Jsem hodně racionální člověk a poznání, že zkušenost se musí odžít a že to někdy trvá roky, že se tedy nedá „odmyslet“ a pak lusknutím prstů dospět k ideálu, pro mě byla vždy bolestná, neboť jsem to přese všechno znovu a znovu zkoušel.
Proto bych rád všem, kdo zápasí s vnitřními démony jakéhokoli druhu, předal alespoň malinkatý střípek té zkušenosti, střípek, na němž je napsáno: „Netlač na pilu a nespěchej!“
A ano, samozřejmě že to touto formou říkám i sám sobě.
Pokud vás toto téma zajímá, rozhodně si najděte čas na pročtení weblogu Zbyňka Skleničky, který otevřeně a upřímně píše o svých zkušenostech s léčbou závislosti na alkoholu. Stojí za to začít číst od začátku a postupně se propracovávat k současnosti, protože články na sebe navazují.
O tomto článku můžete diskutovat jak přímo pod ním,
tak i anonymně a bez registrace, ale jen slušně a k věci, ZDE.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Jaroslav POLÁK
Buďme více lidmi
Dlouhou dobu jsem na blog nic nenapsal, protože na téma „koronavirus“ psalo leckde mnoho povolanějších, a jiná témata mi připadla aktuálně nepodstatná. Myslím však, že nastal čas přijít s troškou do mlýna...
Jaroslav POLÁK
Vytěžování smrti
Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?
Jaroslav POLÁK
Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?
Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...
Jaroslav POLÁK
Všichni tady chcípneme
Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.
Jaroslav POLÁK
Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.
Jaroslav POLÁK
Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.
Jaroslav POLÁK
Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina
Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.
Jaroslav POLÁK
Žízeň
Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.
Jaroslav POLÁK
Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého
Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.
Jaroslav POLÁK
Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů
Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.
Jaroslav POLÁK
Objevování Marrákeše - (foto)reportáž z výletu
V září 2018 jsem prokrastinoval u vyhledávače levných letenek. A vida: Bratislava-Marrákeš, leden, zpáteční, cca 1500Kč, úterý až sobota. Nikdy jsem nebyl ta daleko. Začíná mě to zajímat...
Jaroslav POLÁK
Když dva dělají totéž, je to totéž
Afghánec ve Vídni osahával během silvestrovské noci ženy, včetně Švýcarky, která si to ale nenechala líbit a zlomila mu nos. Celý incident vzbudil i u nás vlnu spravedlivého rozhořčení vůči agresorovi a sympatií vůči té ženě.
Jaroslav POLÁK
Kdo je můj bližní?
Jak rozumět podobenství o milosrdném Samaritánovi? Co vlastně znamená v biblickém smyslu "milovat" a co "bližní"? Je cizinec našinec?
Jaroslav POLÁK
O milosrdném muslimovi
V návaznosti na milou a povzbuzující Parabibli Alexandra Fleka, která odvážně zasahuje Ježíšův příběh a myšlenky do našich současných českých reálií a umožňuje tak podívat se na staré texty z nové perspektivy, přidávám...
Jaroslav POLÁK
Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně
Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot