Zoroastrismus a nejstarší známé vyznání víry

Zoroastrismus, náboženství založené v Persii či v blízkých oblastech někdy mezi lety 1600-1000 př. Kr. prorokem a náboženským reformátorem Zarathuštrou (řecky „Zoroaster“), je spolu s judaismem nejstarším známým zjeveným náboženstvím.

Prorok Zarathuštra - dnes obvyklé vyobrazení.

Lze vést diskuse, zda je prvním judaismus či zoroastrismus, jak Mojžíše tak i Zarathuštru lze datovat do druhé poloviny druhého tisíciletí před Kristem, ale to není příliš podstatné. V každém případě, díky své kontinuální tradici trvající déle než tři tisíciletí, patří spolu s judaismem k nejstarším dosud praktikovaným náboženstvím.

Zoroastrismus svými koncepcemi významně ovlivnil všechna tři abrahámovská náboženství – působil na judaismus v období druhého chrámu (539 př. n. l. - 70 n.l.) - ovlivnil především hnutí esejců, židovskou apokalyptiku, ale i židovství farizejského typu, od počátku se podílel na vzniku křesťanských náboženských představ (především skrze judaismus) a výrazně ovlivnil jak zprostředkovaně (skrze judaismus, křesťanství, gnosticismus), tak i přímo islám. Dále pak měl vliv na některé formy starověkého gnosticismu, manicheismus a skrze něj i na středověké hereze. Nacházíme v něm představu nebe a pekla, kam na základě svých činů odchází duše po smrti, jeho nauka zná víru ve spasitele, který přijde na konci času, je zde i idea posledního soudu a zmrtvýchvstání v oslavených tělech. Zlý duch je principiálně spojen se lží (srv. křesťanský Satan coby „Otec lži“). Zoroastrismus je možná starší než judaismus coby etické náboženství (tj. náboženství kladoucí větší důraz na morálku než na dodržování předepsaných rituálů), judaismus získal tento aspekt spíše až na základě pozdějšího vývoje.

Tato víra bývá chápána jak dualisticky tak monisticky, během jejích dějin se objevovaly obě tendence: Tedy jak přesvědčení, že existují dva nezávislé principy zosobňující mravní i ontologické dobro a zlo, tak i víra, že zlo vzniklo na základě volby a jediným skutečným principem je dobro a tedy Bůh. V obou případech je ale možné označit zoroastrismus za náboženství monoteistické – vždy obsahovalo víru v konečné vítězství dobra a i v dualistické interpretaci je zlo, zosobňované Ahrimanem (Angra Mainju, Ničivý duch) vnímáno jako ne-bytí, čistá negace, přičemž bytím je Bůh, který je označován jako Moudrý Pán, Ahura Mazda. Ahura Mazda není antropomorfní a nelze jej zobrazovat tímto způsobem.

Symbolem Boha je v zoroastrismu oheň coby zdroj světla; modlitby probíhají před oltářem s živým ohněm, dnes je ale za oheň považován i jakýkoli jiný zdroj světla. Mazdovci tedy nejsou uctívači ohně, jak o nich bylo někdo hovořeno, oheň je symbol Boha, nikoli božstvem.

Farahavar, nejznámější symbol zoroastrismu, není zobrazením ani symbolem Boha, je významově bohatým symbolem strážného anděla (fravaši), respektive účelu lidského života. Člověk, na rozdíl od jiných monoteistických náboženství, není vnímán jako služebník Boha, ale jako jeho spolupracovník na díle dobra.

Mazdovské náboženství klade důraz na svobodu vůle – člověk se svobodně rozhoduje, zda se přikloní na stranu dobra nebo na stranu zla, což s sebou nese příslušné důsledky. Zarathuštrovci ale nevěří ve věčné, respektive časově neomezené, posmrtné tresty. Duše se po smrti setká se zosobněnými důsledky svých rozhodnutí a činů – kdo konal dobro, setká se s krásnou dívkou, kdo zlo, s odpornou stařenou. Dobří lidé odcházejí do nebe k Bohu, zlí do pekla k Ahrimanovi. Na konci času ale proběhne poslední soud spojený s očištěním země, přičemž lidé, kteří volili zlo, budou buď zbaveni existence, nebo budou očištěni a získají věčný život (v zoroastriánské teologii se objevují obě možnosti, zdá se, že současní zarathuštrovci dávají přednost té druhé).

Ať už je zoroastrismus nejstarším zjeveným náboženstvím či nikoli, zcela nezpochybnitelně je jeho krédo, vyznání víry, nejstarším známým vyznáním víry vůbec. Abychom je pochopili, je třeba objasnit termíny, jež se v něm objevují.

„Dévové“ jsou zlí duchové, kteří byli v původním náboženství populárními bohy. Zarathuštra vystoupil proti jejich uctívání spojeným s různými excesy a nestřídmostí, odmítl je také proto, že to byla božstva válečnická a násilná. Je zajímavé, že podobný proces proběhl i na indickém subkontinentu v rámci hinduismu, zde se ale zavrženými božstvy stali asurové (=ahurové) a dobrými byli dévové. Zde je vhodné připomenout, že Peršané, respektive Íránci, jsou Indoevropané, jako třeba slovanské, germánské či románské národy a část indického obyvatelstva hovořící hindštinou a jí příbuznými jazyky, a jejich řeč je s naší příbuznější, než třeba maďarština. V druhém tisíciletí před Kristem začali Indoevropané pronikat ze středoasijských stepí do Evropy, na indický subkontinent a také do oblasti dnešního Íránu.

Vzhledem k dějinné situaci, v níž se zarathuštrovské krédo zrodilo, jakož i z jeho textu samotného, je zjevné, že probíhal silný střet mezi starou a novou vírou, což se projevuje v krédu opakovaným zřeknutím se Dévů.

Přestože je Ahura Mazda svrchovaný Bůh, existují jemu podřízené bytosti, mezi nimiž vynikají Ameša Spenta – Nesmrtelní Svatí, kteří jsou hypostazované kladné vlastnosti: Vohu Manah – Dobré smýšlení, Ašem Vahištem – Nejlepší řád, Chšathrem Vairjem – Žádoucí vrchnost, Spenta Armaiti – Zbožná oddanost (je také vnímána jako Matka země), Haurvatát – Plnost, Ameretát – Nesmrtelnost. Mohli bychom je přirovnat k archandělům. Doplňují je Jazatové – nižší božské bytosti, andělé. Proti Ahurovi Mazdovi a Ameša Spenta stojí Angra Mainju (Ničivý duch) a sedm Dévů: Aka Manah - démon zlé mysli, Indra - démon války, Saurva - démon destrukce, Náonhaitja - démon nájezdnictví, Tauru - démon temnoty, Zairi - démon opilství

Základní koncepcí mazdovského náboženství je Aša, zosobněný řád (v indickém prostředí je tato koncepce označována pojem „Rta“). Aša má významy „pravda“, „bytí“ a „správné konání“ a v tomto kontextu je propojením všech tří významů v jeden celek, jímž se ti, kdo zvolili cestu dobra, řídí. Protikladem Aša je Drudž, klamství, lež, řád lži.

Ahura Mazda je chápán jako transcendentní, jeho přítomností ve světě je Spenta Mainju, Svatý duch, zhruba v tom významu, jak jej používají i křesťané. Někdy bývají Spenta Mainju a Angra Mainju pokládáni za dvojčata, která zplodil Ahura Mazda, z nichž první se svobodně rozhodl pro dobro, druhý pro zlo (je to míněno teodeicea – ani jeden z duchů nevznikl jako principiálně zlý, Bůh tedy není původcem zla). Inkriminovaná pasáž pocházející od Zarathuštry zní takto:

„3. Těmi dvěma počátečními duchy, kteří se projevili v snovém vidění jako blíženci, jsou to nejlepší a to zlé v myšlenkách, slovech a skutcích. A mezi nimi oběma rozlišují správně moudří, ne nerozumní.

4. A když tito dva duchové se střetli, stanovili nejprve žití a nežití a to, že na konci věcí dostane se stoupenci Lži nejhoršího bytí, stoupenci Spravedlnosti však nejlepšího přebývání.

5. Z těch dvou duchů zvolil si ten lživý nejhorší činnost. A spravedlnost si zvolil ten nejsvětější duch, který má za oděv kamenná nebesa, i ti, kdo Ahuru Mazdu rádi uspokojují pravými činy.“

(Jasna 30,3-5 v překladu Otakara Klímy)

Dále se dozvídáme: 

„Promluvím o obou z pradávných duchů života, z nichž ten světější takto pravil k zlému: 'Neshodují se u nás obou myšlenky, ani řeči, ani záměry, ani rozhodnutí, ani výroky, ani skutky, ani smýšlení, ani duše.“

(Jasna 45,2  v překladu Otakara Klímy)

Nicméně Ahura Mazda je jednoznačně označen jako tvůrce všech věcí: 

„Na to se tě táži, řekni mi pravdivě, Ahuro! Kdo stvořil svou mocí ctihodnou Ármaiti? Kdo svou schopností tvoří otci zdatného syna? Těmito otázkami se tě, Mazdo, snažím poznat s pomocí svatého ducha jako tvůrce všech věcí.“

(Jasna 44,7  v překladu Otakara Klímy)

Vidíme tedy, že ani v dualistické interpretaci není Angra Mainju nějaký druhý Bůh v tvořivém významu.

Termín „Saošjant“ znamená spasitel a to spíše v křesťanském eschatologickém smyslu, než ve smyslu židovském (kde je mesiáš vnímán jako požehnaný světský vládce). V zoroastrismu je nejdůležitější Saošjant, který se zrodí na konci času z panny zázračně oplodněné Zarathuštrovým semenem, ale objevuje se i myšlenka dalších saošjantů (celkem čtyř).

„Chvaréna“ je avestánské (jazyk nejstarších svatých spisů) slovo označující v zoroastrovském konceptu doslova „slávu“ nebo „zář“, rozumí se jí však božská mystická síla nebo moc vylévající se na vyvoleného a pomáhající mu. Jeví se jako svým pojetím spřízněná s židovskou šechinou – Boží přítomností, Boží slávou.

Z lidí, kteří jsou v krédu zmíněni, byl Kavi Vištáspa kmenovým náčelníkem, který proroka Zarathuštru vzal pod svou ochranu, Frašaostra byl Zarathuštrův první konvertita a Džámaspa byl jeho zeť a nástupce, který dle legend Zarathuštrovo učení zapsal.

Všimněme si také, jak se zarathuštrovské krédo opakovaně věnuje tématu násilí, jež odmítá, a které bylo tehdy patrně velice běžné. Je nicméně třeba připomenout, že zřeknutí se násilí se původně vztahovalo pouze na vlastní komunitu, stejně jako se Desatero týkalo původně jen ohledů vůči Hebrejcům. Nicméně, stejně jako zmíněné Desatero, byl i etický horizont v mazdovském náboženství postupně rozšířen na všechny lidské bytosti a dnes patří zoroastrismus k nejmírumilovnějším náboženstvím. Důraz na hovězí dobytek vychází z faktu, že kráva byla v té době nejužitečnějším zvířetem a darem Boha lidem. Kráva se v zoroastrismu nestala tak posvátnou jako v hinduismu, mohla být poražena a obětována atd., nicméně byla hodna zvláštní úcty a k tomu příslušnému zacházení.

Následující krédo je jednou z nejstarších částí Avesty, kompendia zoroastriánských svatých spisů, z nichž se, po mnoha dějinných zvratech a pronásledováních, dodnes dochovala pouze třetina. Zarathuštrovci nicméně přežili dodnes, nejpočetnější jsou ve své vlasti, dnešním Íránu, kde byli sice v některých obdobích pronásledováni, ale dnes jsou muslimy uznáni a tolerováni, spolu s židy a křesťany, jako „lid knihy“. Mají (spolu s křesťany) nárok na svého poslance v íránském parlamentu, smějí svou víru praktikovat, ale nesmějí ji v Íránu šířit.

Další velká zarathuštrovská komunita existuje v Indii, kde mazdovci nemají žádná omezení, ale misii se nevěnují. Menší komunity existují v různých zemích - USA, Afghánistán, Kanada, Pákistán, Velká Británie aj., přičemž v USA, Kanadě a evropských zemích se misii věnují, i když asi jen v omezené míře. Celkový počet vyznavačů se odhaduje na 137.400 lidí.

Současní zarathuštrovci říkají, že člověk nemusí konvertovat k jejich náboženství, aby byl „spasen“ – každý, kdo se vědomě rozhodne pro dobro a boj proti zlu, pro dobré myšlenky, dobrá slova a dobré činy, je mazdovcem, a to bez ohledu na to, zda vůbec něco o mazdovském náboženství slyšel. Ostatní náboženství zarathuštrovci neodmítají, i když to své pokládají za nejlepší. Což je úctyhodné, i když to z praktického hlediska, tedy pokud jde o šíření memů, cynicky řečeno poněkud neefektivní.

Zarathuštrovské krédo bylo určeno k recitování na veřejnosti, a než se pustíme do jeho četby, poslechněme si jeho osmou a devátou část v perštině:

KRÉDO ZOROASTRISMU (Jasna 12)

1. Proklínám Dévy. Prohlašuji se za uctívače Mazdy, podporovatele Zarathuštry, nepřítele Dévů, milujícího Ahurovo učení, velebitele Ameša Spenta (Nesmrtelných Svatých), uctívače Ameša Spenta. Připisuji veškeré dobro Ahurovi Mazdovi, ze všech nejlepšímu, Ašou obdařenému, nádhernému, Chvarénou obdařenému, jehož je kráva, jehož je Aša naplňující svými světly blažené prostory.

2. Zvolil jsem si pro sebe dobrou Spenta Armaiti; nechť je mou. Zříkám se zlodějství a loupeží krav, jakož i poškozování a drancování mazdovských usedlostí.

3. Chci svobodu pohybu i svobodu pobývání pro ty, kdož jsou usedlí, pro ty, kdo přebývají na zemi se svým dobytkem. S úctou k Aše a s nabídnutými oběťmi já takto přísahám: Nebudu nikdy poškozovat či drancovat usedlosti mazdovců, ani kdyby to mělo ohrozit svůj život a údy.

4. Zříkám se autority Dévů, podlých, nedobrých, zákona nedbajících, zla znalých, Drudž zosobňujících bytostí, nejodpornějších bytostí, nejškodlivějších bytostí. Zříkám se Dévů a jejich druhů, zříkám se démonů (jatu) a jejich druhů; zříkám se kohokoli, kdo ubližuje bytostem. Zříkám se jich svými myšlenkami, slovy i skutky. Zříkám se jich veřejně. Tak, jako se zříkám vládců zla, tak se zříkám všech, kdo následují Drudž.

5. Tak, jako Ahura Mazda učil Zarathuštru ve všech rozpravách, při všech setkáních, během nichž Mazda a Zarathuštra spolu hovořili.

6. Tak, jako Ahura Mazda učil Zarathuštru ve všech rozpravách, při všech setkáních, během nichž Mazda a Zarathuštra spolu hovořili – stejně jako se Zarathuštra zřekl autority Dévů, tak také já se, coby uctívač Mazdy a podporovatel Zarathuštry, zříkám autority Dévů, tak jako se on, Ašou naplněný Zarathuštra, Dévů zřekl.

7. Tak, jako věří vody, tak, jako věří rostliny, tak, jako věří dobře stvořená (prapůvodní) Kráva; tak, jako věří Ahura Mazda, jenž stvořil ji i Ašou naplněného Člověka; tak, jako věřil Zarathuštra, tak, jako věřil Kavi Vištáspa, tak jako věřili Frašaostra a Džámaspa; tak, jako věří každý ze Saošjantů – naplňujících osud a Ašou naplněných – tak jsem i já uctívačem Mazdy, jenž sdílí tuto víru a učení

8. Prohlašuji sám sebe za uctívače Mazdy, zarathuštrovce, jak jsem přísahal a vyznal. Zavazuji se k myšlení dobrých myšlenek, zavazuji se k mluvení dobré řeči, zavazuji se ke konání dobrých skutků.

9. Zavazuji se k mazdovskému náboženství, které odkládá útok a skládá zbraně, Ašou naplněnému; jež je ze všech náboženství, která byla a budou, to nejlepší a nejkrásnější: Ahurovské, zarathuštrovské. Připisuji všechno dobro Ahurovi Mazdovi. Toto je vyznání mazdovského náboženství.

do angličiny přeložil Joseph H. Peterson

z angličtiny do češtiny přeložil Jaroslav A. Polák

A nyní si, můžete-li, vyhraďte čtvrt hodiny,

pohodlně se usaďte, zadívejte se do plamene a poslouchejte:

Překlady Otakara Klímy jsou z knihy Oběti ohňům: výběr z památek staroíránské a středoíránské literatury. 1. vyd. Praha: Odeon, 1985, 346 s., [16] s. obr. příl. (překlad je použitelný, Klímova interpretace zoroastrimu méně).

O tomto článku můžete diskutovat jak přímo pod ním,

tak i anonymně a bez registrace, ale jen slušně a k věci, ZDE.