Podoby deprese
Despair. Zdroj: http://www.kalilily.net/weblog/despair.jpgwww.kalilily.net
Hovoříme-li o podobách deprese, můžeme o nich hovořit kvantitativně (podle míry intenzity) a kvalitativně (podle převažujících příznaků).
Začněme nyní dělením kvantitativním. Depresi lze co do stupně rozdělit na lehkou, středně těžkou a těžkou, přičemž se samozřejmě ve skutečnosti jedná o škálu, na níž jeden typ plynule přechází v druhý.
Lehká deprese: Snad každému se někdy stalo, že „vstal levou nohou“, byl rozmrzelý, unavený a otrávený a nic ho nebavilo. Tak lze přibližně popsat lehkou depresi, podmínkou však je, aby takto „levou nohou“ vstával člověk alespoň 14 dní v kuse. Několikadenní otrávenost a blbá nálada tedy ještě depresí není, je to normální výkyv nálady.
Pakliže člověk trpí lehkou depresí, je schopen práce, studia a plnění nejrůznějších povinností. Jde mu to „méně od ruky“, nemá z toho valné potěšení, nemá náladu na zábavu a rychleji se unaví, ale je toho schopen.
Neurovědci se domnívají, a myslím, že oprávněně a na základě solidních důkazů, že zdravý člověk žije v mírném zkreslení reality (biasu) směrem k optimismu, a že realitu takovou jaká je, nejpřesněji vnímá člověk trpící lehkou depresí. Některá média výsledky dotyčného výzkumu zkreslila a psala, že realitu vnímá správně člověk v depresi těžké. Jak uvidíme dále, je to naprostá pitomost.
Lehká deprese již je onemocnění, není to přirozený stav, a je záhodno ji léčit, protože zhoršuje kvalitu života a navíc nemusí skončit jen u ní. Není však nutné léčit ji antidepresivy, leckdy na ni stačí psychoterapie, úprava životního stylu (může být například důsledkem přepracování) či zařazení přiměřené fyzické aktivity do denního programu. Zvláště pokud se nejedná o počátek závažného onemocnění, jakým je třeba bipolární afektivní porucha (dříve maniodepresivní psychóza), ale o důsledek stresu či o poruchu přizpůsobení (špatné vyrovnávání se s rozvodem, úmrtím v rodině atp.), je psychoterapie velmi účinná. Lehkou (i středně těžkou) depresi dokáže krátkodobě eliminovat alkohol, o kterém v této souvislosti přemýšlím jako o velmi účinném instantním antidepresivu, spojeném ovšem s často tragickými dlouhodobými vedlejšími účinky. Je opravdu lepší najít si psychologa nebo brát antidepresivum, než přebíjet depresi chlastem. Významné procento alkoholiků se stalo závislými právě proto, že „přepíjeli“ depresi.
Někteří lidé vykazují dlouhodobě (déle než dva roky) rysy lehké deprese bez dalšího vývoje, takový stav se označuje jako dystymie,„věčná mrzutost“. Léčí se stejně jako lehká deprese, tedy psychoterapií, případně antidepresivy. Podobné příznaky mohou být i trvalým osobnostním rysem – v tom případě se o depresi nejedná, o té hovoříme pouze tehdy, pokud jí předcházel stav, který se od ní lišil a který lze označit jako duševní zdraví.
Postoupíme-li hlouběji do chmurné propasti depresivního onemocnění, dostaneme se do očistce, jímž je deprese středně těžká. Myslím, že ani takové stavy se nevyhýbají zdravým lidem, i když jsou vzácnější než běžné „vstávání levou nohou“. Jsou to stavy, kdy je člověk takzvaně „mimo“, nemyslí mu to, nemůže se soustředit, je zaplaven chmurnými myšlenkami a obavami, například ze ztráty zaměstnání, má nízké sebevědomí, připadá si jako blbec a není schopen udělat cokoli kloudného. Na běžné radosti života, koníčky počínaje a sexem konče, nemá v takovém stavu buď sílu nebo náladu, často ani jedno z toho. Patří sem také časné probouzení se a úzkostné myšlenky, jež člověku nedávají spát. Věřím, že něco takového zažila většina čtenářů tohoto článku. O středně těžké depresi ovšem hovoříme až poté, co tento stav trvá v kuse nejméně 14 dní.
Nemocný v tomto stavu je schopen běžné sebeobsluhy, nemá problém vyčistit si zuby, nakoupit, něco sníst atd., ale uvádí se, že již není schopen práce či studia. Po pravdě řečeno v tomto stavu pracovat lze, ale musí jít o činnosti, které má člověk rutinně zažité a nesmí být přitom pod tlakem (odborněji řečeno není schopen zvládnout vyšší psychomotorické tempo). Jeho výkonnost je ovšem v každém případě nízká a neschopenka je rozhodně namístě. Snažit se pracovat v tomto stavu je skutečné utrpení, snad s výjimkou práce v chráněné dílně. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že nemoc napadá mimo jiné i vůli a snaha překonat ji vůlí je analogická snaze uzdravit zlomenou nohu skákáním přes švihadlo.
Už v případě středně těžké deprese existuje riziko sebevraždy, zvláště pokud nemocný nemá povědomí o tom, že je nemocen, a obviňuje sám sebe ze selhání, k nimž v důsledku jeho nemoci došlo. Napomoci sebevraždě může i vliv okolí, který ještě zvyšuje pocity viny, jimiž nemocný trpí. Hovořím především o apelech na vůli typu „Seber se!“, „Snaž se!“, „Zryj zahradu a ono tě to přejde.“ apod. Nepřejde.
Středně těžkou depresi už je třeba léčit s pomocí psychofarmak (přinejmenším uznávaná literatura to tak pojednává, samozřejmě nevylučuji různé „alternativní“ přístupy, ale jsem v tomto směru značně skeptický). Nicméně i v tomto případě je více než vhodné zapojit do léčebného procesu psychoterapii. Když odbočím: Možnost dlouhodobé psychoterapie je jednou z nejlepších věcí, jež tato jinak děsivá nemoc člověku přináší. Zdravý člověk nemá důvod ji absolvovat a ochuzuje se tak o možnost hlubšího poznání sebe sama.
Úplně na dně propasti se setkáváme s depresí těžkou. To už je velice vážný a život ohrožující stav, který obvykle vyžaduje nejen medikamentózní intervenci, ale i hospitalizaci. Normální lidé takové stavy obvykle nezažívají; podobné, i když nikoli identické stavy jsou žal a zdrcení po smrti blízkého člověka. Podmínku čtrnácti dnů zde prakticky není nutné řešit, jedná se o natolik akutní záležitost, že nesnese odkladu. Nemocný se v tomto stavu životem sotva potácí, není schopen jasně myslet, nemá vůli cokoli dělat, často ani vstát z postele. Výše zmíněné vyčištění zubů je téměř neschůdný problém, jídlo a někdy i pití je často zcela pominuto, nemocný uvězněn v osobním pekle. Zatímco člověk se středně těžkou depresí je schopen, když je třeba, a s nemalým sebezapřením, po nějakou dobu vypadat a působit normálně (já tomu říkám „předstírání příčetnosti“), člověk s těžkou depresí nikoli. Pokud tento závažný stav trvá delší dobu, bude patrně nemytý, neupravený, viditelně skleslý a bude působit dojmem, že je fakt hodně mimo. Stručně řečeno: V těžké depresi příčetnost předstírat v podstatě nelze.
Riziko sebevraždy je v těžké depresi značné, počet dokonaných sebevražd takto nemocných snižuje jen to, že mnozí nemají dost sil ani na tento zoufalý čin. Psychiatr musí být při práci s takovým pacientem velmi obezřetný, protože antidepresiva často nejprve dodají energii a až posléze začnou upravovat náladu, takže pacient po týdnu braní antidepresiv může pod vlivem přetrvávajícího utrpení, ale s novými silami, sebevraždu spáchat. Řeší se to buď pobytem pacienta v nemocnici, nebo podáváním dalších léků, například sedativně působících antipsychotik (léků používaných při léčbě psychóz, například schizofrenie) či anxiolytik (léků na úzkost jako je třeba populární Lexaurin); anxiolytika by se však měla po nástupu účinků antidepresiv postupně vysadit, neboť jsou značně návyková.
Pokud jde o myšlenky na smrt a sebevraždu, pak lze výše uvedené druhy deprese (poněkud zjednodušeně) charakterizovat zhruba tak, že v lehké depresi člověka napadne, že by bylo lepší, kdyby umřel, ale nijak zásadně se tím nezaobírá. Ve středně těžké depresi o tom může přemýšlet i pokud jde o detaily, co se provedení týče, v těžké depresi už to často přímo plánuje a leckdy i koná. Ale je to jen orientační, jak uvidíme dále, existují i nepesimistické deprese, kde myšlenky na sebevraždu nehrají podstatnou roli.
Psychoterapie hraje v takovém případě jen roli případné krizové intervence pokud jde o sebevražedné záměry či jednání, na klasickou psychoterapii člověk trpící těžkou depresí nemá dost sil a ani aspoň přiměřeně jasnou hlavu. Proto je třeba nejprve „srazit horečku“, tedy medikamentózně, případně pomocí elektrokonvulzí („elektrošoků“) dostat nemocného alespoň do stavu deprese středně těžké.
Na závěr k tomuto shrnutí dodejme, že i lehká deprese bývá často spojena se zhoršením obecného zdravotního stavu člověka. Uvádí se zhoršení imunitního systému, různé psychosomatické obtíže a nemoc také zhoršuje kupříkladu bolesti zad. Nemoc pacienta ohrožuje na životě i jinak než jen možností sebevraždy - tím, že má neblahý vliv na pozornost i na celkový stav organismu, zvyšuje riziko různých nehod a také zvyšuje pravděpodobnost onemocnění dalšími vážnými nemocemi.
Přejděme nyní ke kvalitativnímu rozdělení depresí. Existuje spousta různých diagnostických škatulek, ale ty jsou důležité především pro specialisty. Například se rozlišuje deprese unipolární (buď jediná epizoda nebo vracející se epizody, které ale nejsou střídány mániemi či hypomániemi) a depresivní fáze bipolární afektivní poruchy. Ty se v některých detailech liší co do projevů a především vyžadují poněkud odlišné způsoby léčby. Pro naše účely, zabýváme-li se tím, co to znamená mít depresi, však takové dělení důležité není. Proto bych zde kvalitativně deprese rozdělil takto (v této podobě je to moje vlastní systematizace): pesimistické, apatické/abulické, psychotické a atypické. Nejedná se o vzájemně se vylučující „škatulky“ ani o škálu, jsou to možné vlastnosti či „příchutě“ deprese, které se mohou tu více, tu méně společně setkávat.
Pesimistická deprese patrně nejvíce odpovídá tomu, co si pod pojmem „deprese“ představí laik. Je spojena s nepřirozeně zhoršenou náladou, pesimismem pokud jde o budoucnost či smysl nějakého úsilí, pocity beznaděje, marnosti, nicotnosti, zoufalství atd. Podstatné v tomto případě je, že tyto myšlenky jsou symptomem onemocnění a pokud se neléčí onemocnění, není možné proti nim účinně zasáhnout a už vůbec není možné je nemocnému racionálně „vymluvit“. Navíc pokud je pacient v lehké depresi, vidí, jak bylo řečeno výše, realitu možná i objektivněji a racionálněji než zdravý člověk. U středně těžké a těžké deprese však už rozhodně korespondenci s realitou nenacházíme, depresivní myšlenky zde již lze považovat za bludné – nemocný může věřit, že je spravedlivě trestán za hříchy, že si to zavinil sám, že tento stav nikdy neskončí a není žádná naděje apod. Vzhledem k tomu, že blud je charakterizován jako nevývratné mylné přesvědčení, není z podstaty věci možné jej někomu argumentativně rozmluvit. S těmito bludy bývá spojeno tzv. „tunelové vidění“, kdy nemocný není schopen nahlížet svůj život a svou budoucnost z širší perspektivy, vidí jen tunel, na jehož konci však není světlo, ale to, co vnímá jako nevyhnutelnou zkázu či jako pokračující utrpení.
Pakliže dotyčný není nemocí utlumen, ale naopak nabuzen, což se stává, hovoříme o agitované depresi, což je z hlediska možné sebevraždy poměrně závažný stav. Nemocný trpící agitovanou depresí může být aktivní, ale není schopen tu energii využít konstruktivně, naopak ji obrací proti sobě samému. Kromě sebevraždy může v takovém stavu dojít i k sebepoškozování.
Především s touto podobou deprese souvisí psychická bolest, jež v souvislosti s těžkou depresí přesahuje hranice snesitelnosti a je ukrutná i u středně těžké deprese. Zde je třeba podotknout, že to je skutečná bolest, stejně skutečná, jakou prožívají lidé „somaticky“ nemocní, například rakovinou, protože „běží“ na stejných centrech v mozku. Zdravému člověku je možné ji přiblížit analogií s psychickou bolestí, kterou zažívá člověk, který je zrazen, opuštěn, ponížen, zraňován nešťastnou láskou či kterému zemře někdo blízký. Na depresivní podobě tohoto druhu bolesti je strašlivé především to, že často není spojena s nějakou konkrétní příčinou, prostě je a je jen tak. V této souvislosti je třeba zmínit obvyklou, stupidní a velmi zraňující otázku „Z čeho prosím tě ty máš depresi?“.
Člověk pod vlivem tohoto aspektu deprese bývá někdy velmi protivný až nesnesitelný. Může být sebelítostivý, často je vztahovačný, jeho stesky mohou být únavné a působit jako „psychické upírství“. Pakliže však dotyčný takový před propuknutím nemoci nebyl, nejedná se v žádném případě o osobnostní proměnu, nýbrž o důsledek onemocnění. S nemocným je třeba jednat pokud možno empaticky, ale i asertivně a věcně. Nevyčítat mu to, za co nemůže, nechtít po něm nemožné, ale současně si hájit své hranice. A samozřejmě jej motivovat k léčbě.
Často pak utrpení nemocného (zvláště pokud trpí těžkou depresí) zhoršuje bludné (a tudíž nevývratné) přesvědčení, že to již nikdy neskončí, že je odsouzen trpět až do smrti. Sebevraždy zapříčiněné depresí nejsou projevem touhy po smrti, ale snahy ukončit toto nesnesitelné a (z pohledu nemocného) nevyléčitelné utrpení. Hovořit v tomto případě o „dobrovolném odchodu ze života“ je výsměchem nemocným – sebevražda je u depresivního pacienta symptom nemoci, v žádném případě se nejedná o svobodnou volbu.
Apatická a abulická (či hypobulická) deprese se vyznačuje ztrátou energie, zájmu a vůle něco dělat. Takový člověk (pokud nemá současně pesimistickou formu deprese) se neužírá klasickými depresivními myšlenkami, jen je nemocí zneschopněn, invalidizován (to, že z toho není právě nadšený, je pak celkem pochopitelné). V kombinaci si výše uvedenou pesimistickou depresí může apatická deprese vyústit až do stuporózního stavu, kdy nemocný prostě přestává reagovat na jiné než zcela základní stimuly. V takových případech bývá indikována elektrokonvulzivní terapie a nutno dodat, že s dobrými výsledky. Navzdory pochmurným mýtům a s nimi spojené špatné pověsti se jedná o metodu, která mnoho lidí vrátila zpět do života.
Ztráta vůle je v tomto stavu symptomem nemoci a podobně jako v případě depresivních myšlenek ji nelze překonat jinak než skrze uzdravení. Viz příměr o zlomené noze a skákání přes švihadlo.
Psychotická deprese je prakticky vždy na úrovni deprese těžké, přičemž se k depresivnímu ladění připojují halucinace a bludy, které mohou i nemusejí odpovídat povaze deprese. Je to velmi nebezpečný stav a vyžaduje hospitalizaci.
Atypická, někdy též larvovaná či maskovaná, deprese je stav, kdy se nemoc projevuje v podobě psychosomatických obtíží, jako jsou nevysvětlitelné bolesti, potíže s dechem a bolesti na hrudi, problémy s pohybovou soustavou a mnoho dalšího; s tím se často pojí hypochondrie. Ale tyto obtíže nemusejí stát samostatně, mohou být i součástí klinického obrazu klasické deprese.
Člověk tedy může mít i středně těžkou depresi, aniž by měl odpovídající depresivní myšlenky. Ne snad, že by svůj stav vnímal jako radostný, ale jeho problém může spočívat v postižení vůle a ztrátě energie. A naopak může být „nabitý energií“, ale trpět těžkou pesimistickou depresí, což mu umožní efektivně uspořádat své záležitosti, uklidit byt, napsat závěť a oběsit se. Jiný člověk může sobě i ostatním připadat psychicky v pořádku, ale stíhá jej jedna nevysvětlitelná zdravotní obtíž za druhou, chodí po všemožných vyšetřeních a nemůže usnout, protože se bojí, že má rakovinu, selhává mu srdce atd. Mnohdy dlouho trvá, než zjistí, že potřebuje především psychologa a/nebo psychiatra.
Vidíme tedy, že deprese není „depka“ či nějaký romantický spleen, není to v žádném případě důsledek vědomé volby a nejedná se o charakterovou vadu. Deprese je vážné onemocnění, případně součást vážného onemocnění, a je záhodno věnovat jejím příznakům pozornost jak u sebe, tak i u blízkých lidí. Bylo prokázáno, že toto onemocnění způsobuje pozorovatelné patologické změny v mozku a čím déle je „přecházeno“, tím hůře se pak léčí. Mějme to na paměti.
Tolik tedy k různým podobám deprese. Do budoucna plánuji podobně pojednat o různých podobách mánie u bipolární poruchy, takže pokud vás toto téma zajímá, zůstaňte na příjmu.
O tomto článku můžete debatovat jak přímo pod ním,
tak i anonymně a bez registrace, ale jen slušně a k věci, ZDE.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...
Trvalo to měsíc. Baltimore otevřel kanál pro lodě uvězněné po zřícení mostu
Měsíc po zřícení přístavního mostu proplula nově otevřeným plavebním kanálem v Baltimoru první loď....
Chcete peníze? Máme otázky! Jourová jménem Bruselu griluje Ficovu vládu
Nikdo si nepřeje, aby Slovensko přišlo o peníze z evropských fondů, řekla ve čtvrtek...
Ázerbájdžán v Karabachu zboural arménskou vesnici, na místě staví mešitu
Ázerbájdžán v jedné ze znovuzískaných vesnic v Náhorním Karabachu zbořil 200 let starý arménský...
Prodej rodinného domu 142 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 975 000 Kč
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot