Bible (recenze seriálu)

Na základě poměrně příznivých ohlasů jsem se rozhodl shlédnout desetidílný americko-britský seriál "Bible"; musím, říci, že ve mně vyvolal poněkud rozporuplné pocity, nicméně rozhodně stojí za zmínku.

Velmi rozpačitý jsem byl hned po shlédnutí první (45 minutové, tak i nadále) epizody mapující příběhy z knihy Genesis. První kniha Mojžíšova je úžasný text, ale je to primárně teologický text napsaný velmi specifickým stylem, který se soustředí na to, co je důležité a sděluje to bez jakékoli zbytečné omáčky. V tom se výrazně liší od jiných starověkých mýtických textů, které jsou často „ukecané“ až příliš. V Genezi to jde pěkně ráz na ráz: Buď světlo, bylo světlo. Postav loď, postavil loď. Obětuj mi syna Izáka, vzal syna Izáka, zadrž, tady máš místo něj beránka atd. Z toho ovšem plyne podstatný fakt, že První kniha Mojžíšova prostě není filmový scénář. Filmové vyprávění vyžaduje jiný přístup. Celý první díl tak působí velmi trhaně, jsou to vlastně vypravěčovým voiceoverem propojené ilustrace k určitým biblickým pasážím, přičemž filmový přepis se snaží o maximální doslovnost (nicméně občas trochu zjednodušuje, třeba Abraham a Sára jsou od počátku Abraham a Sára) a především toho strašně moc vypouští (například celý příběh o Jákobovi a jeho synech, který je podle mě pro porozumění Starému zákonu klíčový).

Navzdory svým rozpakům jsem se rozhodl shlédnout i další díl věnovaný Mojžíšovi. Dojem byl lepší, protože Exodus je jako filmová předloha lepší než Genesis, ale uvědomil jsem si další podstatný problém: Převedou-li se tato vyprávění do vizuální podoby, mohou opravdu nadchnout snad jen křesťanské fundamentalisty, kteří vykládají Bibli doslovně. Běžný divák patrně dospěje k názoru, že Bible je celkem slušná fantasy, ale ani zdaleka tak dobrá, jako Hra o trůny nebo Pán prstenů. Tam, kde imaginace při četbě vede k úvahám o smyslu textu, doslovné vyobrazení zůstává na povrchu – prostě Mojžíš je v seriálu něco jako drsnější Gandalf (nic proti Gandalfovi!), který za pomoci zvláštních efektů provozuje různá útočná a obranná kouzla. Abych nekřivdil: Samozřejmě je tam, hlavně ve vypravěčových komentářích objasněno, že to Mojžíš nedělá z vlastních sil, ale že jde o dílo Boží atd., nicméně ten dojem to vyvolává a divák, pakliže nepatří k „doslovníkům“ jasně vidí, jak strašně nepravděpodobné a naivní tento filmový přepis je. Navíc ty zvláštní efekty působí hodně digitálně a zasloužily by si, když už, tak výrazně lepší technické provedení.

Na druhou stranu jsem opět cítil potřebu dívat se na seriál dál, takže úplně pitomé to zřejmě nebylo.

A tak dále i v případě dalších tří starozákonních dílů ilustrujících knihu Jozue a příběh o Samsonovi, příběh o Davidovi a babylónské zajetí. Opět zvláštní efekty, matoucí dějové přetržky, vypuštěná důležitá místa, ale také velmi působivé scény – například dobytí Jericha.

Mám-li shrnout celou starozákonní část seriálu, tak by si rozhodně zasloužila více než pět dílů a větší scenáristickou invenci při převodu biblických příběhů do filmové podoby. Na druhou stranu nenudí, má dobré obsazení a, jak jsem řekl, občas velmi zdařilé scény.

Přistupme nyní k novozákonním dílům seriálu. To už je jiné kafe! Samozřejmě to opět plyne z předlohy – v Novém zákoně se toho prostě děje kvantitativně mnohem méně než ve Starém, takže když jej rozepíšete na pět 45 minutových epizod, vejde se vám tam všechno podstatné, nemusíte nic krátit a vytvoříte konzistentní vyprávění. A to se tvůrcům také takřka beze zbytku povedlo.

Ovšemže i zde platí moje výtka týkající se doslovného přepisu různých zázraků, dále pak jsem musel skousnout občas až příliš „sladkého“ (nicméně dobře zahraného) Ježíše v podání Dioga Morgada, ale je to dobré. Ne snad, že by tvůrci vnášeli do tématu jakékoli „novoty“, jedná se o zcela konzervativní pojetí, nicméně přesně takové pojetí jsem na základě předchozích epizod očekával, takže jsem nebyl zklamán.

Na rozdíl od jiných zpracování Ježíšova příběhu je zde Nový zákon dotažen až na začátek Zjevení Janova, takže zde máme do filmové podoby převedené i Skutky apoštolů a některé motivy z novozákonních listů. Právě tento poslední díl se mi z celé série líbil nejvíc. Pavel z Tarsu (seriál opět nezohlednil změnu jména) v podání Cona O'Neilla je vpravdě famózní, rozhodně nejpůsobivější postavou celého seriálu, přesně takto jsem si jej představoval. Závěrečný díl je ovšem bohužel příliš krátký, Skutky by si zasloužily epizody alespoň dvě, nicméně i tak je to to nejlepší, co seriál dle mého soudu přináší.

Mám-li seriálovou Bibli hodnotit jako celek, pak nakonec dospívám k závěru, že – navzdory všem výhradám – za shlédnutí stojí. Divák musí zvláště v prvních pěti dílech leccos skousnout, ale novozákonní epizody mu to vynahradí. Líbí se mi, že se tvůrci filmu neobávali násilných scén (za což se v úvodních titulcích poněkud nepochopitelně omlouvají) a nezobrazují biblické děje v intencích „Bible pro děti“. Tvůrčí invence sice končí u výběru hereckého obsazení (velmi dobré), a u (někdy nepříli pochopitelného) výběru témat - rozhodně se nejedná o cokoli objevného, ale i takové konzervativní pojetí má co říci. Divák, který Bibli četl, samozřejmě předem ví, jak to všechno dopadne, ale to zase tak moc nevadí, divák Biblí netknutý by se měl možná nejprve seznámit alespoň s nějakou převyprávěnou verzí Starého zákona, jinak může být poněkud zmaten.