„Knihy otupují myšlení a jejich notoričtí uživatelé hloupnou“

Tak prý „Chytré telefony otupují myšlení a jejich notoričtí uživatelé hloupnou“. Inu, patrně lze změřit, že existují nějaké kognitivní důsledky faktu, že lidé si méně pamatují a více hledají, ale je to skutečně hloupnutí, nebo spíše přechod na jinou úroveň naší práce s informacemi?

Jedná se o podobnou situaci, jaká nastala po rozšíření písma ve starověkém světě. Tehdejší „psychologové“ by patrně lamentovali, že za jejich mladých let vzdělanci dokázali udržet v paměti eposy o desetitisících či statisících veršů (a skutečně: V nepísemných kulturách mají lidé obdivuhodnou paměť na takové věci!), zatímco nyní lidé duševně zlenivěli a jejich paměť nahradily knihy na hliněných tabulkách či papyrových svitcích.

Kdo by se také učil zpaměti třeba 110 tisíc dvojverší eposu Mahábhárata, když si ji může přečíst a vytvořit si skutečný nebo myšlenkový rejstřík, který mu umožní najít v ní to, co potřebuje? Mimochodem: Věděl jsem, že Mahábhárata má přes 100 tisíc dvojverší, neznal jsem však přesné číslo. Mohl jsem vstát, vyhledat v knihovně příslušnou literaturu a informaci najít. Použil jsem ale Wikipedii, protože to je prostě rychlejší.

Pokud vývoj půjde dál tak, jako doposud, což bych rozhodně uvítal, nakonec s internetem "kyberpunkově" splyneme. Stane se naší součástí ještě nerozlišitelněji, než jak je tomu dnes. A lidé budou efektivnější. Je koneckonců fuk, jestli člověk vyřeší problém "vlastní hlavou" nebo schopností efektivně vyhledávat informace v síti.

Ano, lidé se změní a bude možná třeba redefinovat koncept inteligence – no a co?

Je třeba si uvědomit, že technologie nejsou něčím vnějším, co nás o něco okrádá (byť se tak mohou v důsledku současného socioekonomického uspořádání světa jevit), jsou naším rozšířeným fenotypem (jak jej definoval Dawkins) stejně, jako je bobří hráz rozšířeným fenotypem bobřích genů. Je to náš zvnějšněný potenciál. Jsme to my sami.

Člověk připojený k síti, jehož mozek si pamatuje mnohem méně, než mozek starého Inda naplněný Mahábháratou, není hloupější – jeho paměť je ve skutečnosti závratně bohatší – a to, že je to paměť „externí“, na tom nic nemění. Tak, jako naše tělo není prakticky schopno existovat bez vnějších věcí jako jsou oděv a nástroje, a pokládáme za samozřejmé, že jsme obklopeni spoustou věcí, které nám usnadňují život, není žádný důvod, proč trvat na tom, že by mozek, coby součást těla, neměl rovněž používat veškeré nástroje, které jsou k dispozici a které si sám vytvořil. 

Tak jako nás písmo, respektive informace uložené v knihách, připravilo o schopnost držet v paměti rozsáhlé knihovny textů, připraví nás internet ještě o další kus schopnosti a ochoty učit se zpaměti velké množství dat. Nepokládám to za žádnou tragédii, pakliže to bude kompenzováno schopností hledat a nacházet relevantní informace a třídit je podle závažnosti a věrohodnosti, tedy kritickým myšlením. To je totiž v současné době u části populace vážný problém (projevující se ve víře v různé konspirační teorie apod.).

Dále bude třeba v rámci školství nějak smysluplně určit, jaká je nezbytná míra informací, které člověk v hlavě mít musí prostě proto, aby věděl, že nějaké téma, k němuž by si mohl dohledat informace, vůbec existuje. 

Rovněž pokud jde o zkoušky ve škole, bude třeba celý systém od základu změnit. Nemůžeme žáky připravovat na život tak, že je budete nutit dělat něco, co v životě nikdy dělat nebudou.

Pokud jde o mě, tak i když mám jisté staromilské záliby, jako je focení na film, občasný poslech gramodesek a četba papírových knih, internetovým technologiím (a také biotechnologiím) jednoznačně fandím a jsem technooptimista. Věřím, že internetové rozšíření vědomí je skvělá věc, jsem přesvědčen, že povedou-li současné technologie k nutnosti redefinice člověka, bude to krok správným směrem, protože člověk se musí změnit, aby přežil. Navíc je internet místem, kde již nyní existují enklávy ryzího a fungujícího komunismu (svobodný software, Creative Commons...) - což nemohu nemilovat.

Takže ne, nehloupneme ani nemoudříme, prostě fungujeme jinak, než generace před námi. A je to tak v pořádku. Jistě – pokud by došlo k nějaké katastrofě a my bychom tyto technologie ztratili, byli bychom po nějakou dobu v nevýhodě, ale lidský mozek je plastický – kdybychom se se vrátili, třeba po jaderném holocaustu, zpět do neolitu, naši vnuci či pravnuci by už zase znali zpaměti rozsáhlé veršované eposy o bájném zlatém věku, v němž si lidé nemusili nic pamatovat, a jeho ohnivém konci...

* * *

BTW: Kdyby Miloš Zeman kromě své, jistě rozsáhlé a bohatě zásobené, nicméně místy dost útržkovité a zamlžené paměti používal i internet, patrně by nedošlo k té trapné blamáži s neexistujícím Peroutkovým článkem :-P