Jak správně překládat slovo „evangelical“ – trocha terminologie (nejen) pro překladatele
Na skutečnosti, že je chybný, nic nemění ani skutečnost, že to tak překládá Slovník na Seznamu a dokonce i Velký anglicko-český slovník. Každý překlad je zároveň interpretací a musí brát v potaz i kulturní reálie. Zde se budu konkrétně zabývat tímto slovem v kontextu, kdy se mluví o typu církve (například „evangelical church“, „evangelical protestantism“, „american evangelicals of Bible belt“ apod.), protože právě v tomto (především americkém) kontextu je překlad „evangelík“ zavádějící.
Nutno předem podotknout, že si zde nevymýšlím nic nového, nějaké neznámé jazykové novotvary – česká terminologie, jak o ní budu hovořit, existuje a je běžně užívána českými křesťany i religionisty a je jí bezproblémově rozuměno. Problém vidím v tom, že křesťanství je v Česku minoritní vírou a většina lidí, včetně překladatelů, patrně nedisponuje dostatečným povědomím o tom, jak se křesťanské církve dělí a v čem spočívají jejich odlišnosti.
Nuže, jak to s těmi „evangelíky“ a „evangelikály“ je? Abychom tomu porozuměli, je třeba se obrátit k dějinám, ale vzhledem k záměru tohoto článku tak učiním jen v té míře, jež je nezbytná pro představení klíčových termínů (v prvním výskytu vyznačených tučně) užívaných pro křesťanské církve.
Existuje množství různých křesťanských směrů, ale mnohé z nich jsou natolik menšinové, že je může pro účely tohoto článku pominout. Podstatné je, že dominantní křesťanská církev (Svatá katolická apoštolská církev) se v roce 1054 po dlouhých rozepřích definitivně rozdělila na Západní a Východní. Západní známe jako církev Římskokatolickou (s přidruženými církvemi, jako je například církev Řeckokatolická, které mají odlišný ritus, ale znávají papeže) a Východní jako jednotlivé pravoslavné či ortodoxní církve, které jsou vedeny patriarchy.
V období tzv. první reformace, v podobě valdenství a České reformace počínající Janem Husem a jeho kolegy, začínají v západním prostoru vznikat na Římskokatolické církvi nezávislé církve (zejména utrakvisté a Jednota bratrská).
V 16. století na základě působení zejména Martina Luthera v Německu a Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho ve Švýcarsku se od Římskokatolické církve odštěpují nejrůznější církve, které se nazývají jako „protestantské“ (zastřešující termín nejvyššího řádu). Toto období je obecně nazýváno jako „reformace“, i když správněji bychom měli říkat „druhá reformace“. Nicméně je to „ta reformace“, která, na rozdíl od té první, zásadním způsobem přepsala náboženskou mapu Evropy, takže je opodstatněné mluvit prostě o „reformaci“ a každému, kdo se trochu zajímá, bude jasné, o jakém období je řeč. Není možné zde detailně popisovat, oč reformátorům šlo, podstatné je, že jejich spor s Římskokatolickou církví byl věroučný – protestantské církve zejména položily důkaz na Bibli, její dostatečnost pro spásu a její přístupnost v národních jazycích (pro běžné katolíky byla v té době Bible de facto zakázaná kniha a právo a možnost číst ji měli jen náboženští profesionálové), na spásu prostřednictvím víry a nikoli skutků a na odmítnutí kněze jako prostředníka mezi člověkem a Bohem.
V 16. století vznikla rovněž Anglikánská církev, která se od Římskokatolické odštěpila nikoli primárně na základě nauky, ale z mocenských důvodů (tahanice mezi králem Jindřichem VIII. a papežem), nicméně poměrně rychle byla „protestantizována“. Přesto se dodnes, co se ritu týče, podobá římskému katolicismu nejvíce.
Vznikla řada nejrůznějších církví, pro naše účely je podstatné, že ty, které se odkazují na Martina Luthera nazýváme „luterské“ (jejich člen je „luterán“), jejich vyznání se označuje jako „luterské“ nebo „augsburské“ (někdy také „augšpurské“ případně „aušpurské“). Církve, jež vycházejí ze Švýcarské reformace, označujeme jako „reformované“, ale používá se i pojem „kalvinistický“, „kalvínský“ či „helvétský“ (zejména ve spojení „helvétské vyznání“).
Z menších, ale dodnes vlivných skupin, jež v té době vznikly, je třeba zmínit novokřtěnce, na jejichž odkaz navazují dnešní baptisté.
Postupně se začaly odvíjet dva směry, jímž se protestantismus ubíral. Jednou z těchto cest šly tradiční luterské a helvétské církve (a anglikáni), byla to cesta postupného ustavování církevních struktur a odklonu od původního radikálního impulsu, což vyústilo ve vznik tolerantního a dialogu otevřeného liberálního křesťanství,alegorického výkladu Bible, přičemž část protestantských teologů tohoto směru se začala blížit až k praktickému ateismu. Tato tendence byla podrobena dialogické kritice jednak uvnitř těchto církví samotných (proud známý jako nová ortodoxie), jednak na ni reagovaly různé fundamentalisticky zaměřené protestantské církve.
Zejména v anglosaských zemích se z protestantských církví v následujících stoletích dále vydělovaly nové směry, sekty, církve a hnutí, u jejichž kořenů často stál puritanismus (typický důrazem na soukromou zbožnost a veřejnou mravnost) a probuzenecké hnutí. (typické důrazem na obrácení jednotlivce, „přijetí Ježíše“). To jsou nadřazené termíny pro různé konkrétní církve a hnutí, vzájemně se nevylučují a mohou v té které konkrétní církvi spolupůsobit.
Sem patří například evangelikalikální křesťanství a v jeho rámci Letniční hnutí či pentekostalismus, které zastává zvláštní důraz na přímou osobní zkušenost s Bohem prostřednictvím křtu Duchem Svatým, jak ji ukazuje biblický záznam dne Letnic.
Zejména v reakci na liberální teologii tradičních protestantských církvi zdůrazňuje evangelikální křesťanství často až puntičkářsky doslovný výklad Bible a naprostou nezbytnost vnitřního obrácení a přijetí Ježíše pro spásu (ve smyslu rčení „Dobří lidé půjdou do pekla, spasení lidé půjdou do nebe.“). Doslovný výklad Bible pak vedl ke vzniku tzv. kreacionismu, nauky snažící sevědecky se tvářící argumentací„dokázat“, že svět byl ve skutečnosti stvořen nedávno, během šesti dní, přesně tak, jak to popisuje první kapitola Genese.Konkrétně evangelikalismus je třeba chápat jako směr velmi konzervativní.
A zde se dostáváme k tomu, proč není správné zaměňovat slova „evangelík“ a „evangelikál“. V českém (a vlastně vůbec evropském - viz německé rozlišení „evangelisch“ a „evangelikal“) kontextu je slovo „evangelík“ užíváno pro výše uvedené tradiční protestantské církve, které jsou vzdáleny fundamentalismu probuzeneckého hnutí. Českobratrská církev evangelická, jejíž členové jsou u nás tradičně označováni jako „evangelíci“, vznikla v roce 1918 spojením luterských a kalvínských evangelíků, dalšími evangelickými církvemi u nás jsou Evangelická církev augsburského vyznání v České republice a dvě evangelické církve slezské. Přestože i v evangelických církvích, včetně ČCE, lze najít stoupence konzervativního pojetí křesťanství, v zásadě platí, že české evangelíky lze chápat jako stoupence liberální podoby křesťanství, kteří nemají problém s moderní vědou, rádi navazují ekumenický dialog (a nepovažují tedy svůj druh víry za jedinou platnou vstupenku do nebe), jsou ochotni vstřícně diskutovat o otázce hříšnosti homosexuality apod.
V Česku máme i typicky evangelikální církve, jako je například Apoštolská církev, Bratrská jednota baptistů v ČR, Církev bratrská či Křesťanské sbory. Jejich zastoupení v populaci je malé, cca 0,3 % populace, ale jedná se o rostoucí a dynamické hnutí.
Toto rozdělení je samozřejmě poněkud zjednodušené, protože, jak již bylo řečeno, někteří evangelíci jsou spíše konzervativní a někteří evangelikálové jsou ekumenicky vstřícní, ale v zásadě toto rozdělení platí a má smysl.
Je důležité též nahlédnout, jak je to ve Spojených státech, neboť právě při převodu amerických textů dochází k dezinterpretaci slova „evangelical“ především. Protestantismus v USA užívá v zásadě tohoto terminologického rozlišení:
Termínem „Mainline Protestant“ (nebo též „mainstream American Protestant“ či „oldline Protestant“) se označuje skupina protestantských církví, jež svou historií a praxí kontrastuje s církvemi evangelikálními. Do poloviny 20. století tyto církve v USA co do počtu věřících převažovaly, dnes však tvoří mezi protestanty menšinu. Sdílejí politicky liberální (což je v americkém prostředí zhruba totéž, co levicový) přístup, zájem o sociální otázky a účastní se ekumenického hnutí. U nás jsou jim nejblíže čeští evangelíci.
Termínem „evangelical“ se v USA označují stoupenci výše definovaných církví evangelikálních a tvoří mezi americkými protestanty většinu. Zvláště v USA často radikálně odmítají sociální interpretaci evangelia a jsou typickými voliči Republikánů.Hovoří se také o tzv. „Biblickém pásu“ („Bible Belt“), což je neformální termín pro oblast Spojených států, v nichž sociálně konzervativní evangelikální protestantismus je významnou součástí kultury.
Důležité jsou také „Black churches“, církve, v nichž převažuji Afroameričané, a právě z tohoto prostředí pochází spirituály a gospely. Jedná se o množství různých církví s různými pojetími křesťanské teologie.Z tohoto prostředí vzešel mimo jiné Martin Luther King a další bojovníci proti americkému apartheidu.
Uvědomuji si, že tento můj exkurs do dějin a současnosti protestantismu byl zjednodušující a neúplný, ale jak jsem předeslal, cílem článku není podat referát o protestantismu, ale nabídnout čtenáři možnost zorientovat se v terminologii.
Závěr: České slovo „evangelík“ v podstatě odpovídá americkému termínu „mainline Protestant“, nikoli termínu „evangelical“. Slovo „evangelical“, hovoříme-li o termínu pro příslušníka určitého jasně vymezeného druhu křesťanské víry a církve, je třeba překládat nikoli jako „evangelík“, ale jako „evangelikál“, jak se ostatně v křesťanských i v odborných kruzích u nás běžně děje. Zvláště americký autor tím nic jiného myslet nemohl.
Jako přídavné jméno lze „evangelical“ překládat jak jako „evangelikální“, tak jako „evangelický“ - záleží na kontextu. Pokud se jedná o církev působící v USA, téměř jistě je správný překlad „evangelikální“ (ale je dobré si pojetí víry prezentované danou církví ověřit , není-li z kontextu jasné). V případě neamerických církví jde většinou o překlad názvu církve do angličtiny a evropské evangelické církve bývají překládány do angličtiny právě slovem „evangelical“, protože angličtina slovo „evangelík“ v našem smyslu nepoužívá. Je proto v takovém případě nezbytné si zjistit, jaký je původní název dané církve, případně i obsah jejího učení. V dnešní době je takové ověření záležitostí několika málo minut.
Slova „evangelikál“ opravdu není třeba se bát, čtenář, který je nezná, si je může bez problémů vyhledat třeba na české Wikipedii.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Jaroslav POLÁK
Buďme více lidmi
Dlouhou dobu jsem na blog nic nenapsal, protože na téma „koronavirus“ psalo leckde mnoho povolanějších, a jiná témata mi připadla aktuálně nepodstatná. Myslím však, že nastal čas přijít s troškou do mlýna...
Jaroslav POLÁK
Vytěžování smrti
Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?
Jaroslav POLÁK
Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?
Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...
Jaroslav POLÁK
Všichni tady chcípneme
Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.
Jaroslav POLÁK
Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.
Jaroslav POLÁK
Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.
Jaroslav POLÁK
Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina
Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.
Jaroslav POLÁK
Žízeň
Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.
Jaroslav POLÁK
Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého
Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.
Jaroslav POLÁK
Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů
Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.
Jaroslav POLÁK
Objevování Marrákeše - (foto)reportáž z výletu
V září 2018 jsem prokrastinoval u vyhledávače levných letenek. A vida: Bratislava-Marrákeš, leden, zpáteční, cca 1500Kč, úterý až sobota. Nikdy jsem nebyl ta daleko. Začíná mě to zajímat...
Jaroslav POLÁK
Když dva dělají totéž, je to totéž
Afghánec ve Vídni osahával během silvestrovské noci ženy, včetně Švýcarky, která si to ale nenechala líbit a zlomila mu nos. Celý incident vzbudil i u nás vlnu spravedlivého rozhořčení vůči agresorovi a sympatií vůči té ženě.
Jaroslav POLÁK
Kdo je můj bližní?
Jak rozumět podobenství o milosrdném Samaritánovi? Co vlastně znamená v biblickém smyslu "milovat" a co "bližní"? Je cizinec našinec?
Jaroslav POLÁK
O milosrdném muslimovi
V návaznosti na milou a povzbuzující Parabibli Alexandra Fleka, která odvážně zasahuje Ježíšův příběh a myšlenky do našich současných českých reálií a umožňuje tak podívat se na staré texty z nové perspektivy, přidávám...
Jaroslav POLÁK
Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně
Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot