Závan chladu

Poslouchat rozhlasová zpracování děl Friedricha Dürrenmatta je nebezpečné. Poslouchám je v práci už několik dní: "Soudce a jeho kat", "Porucha", "Proces o oslí stín", "Minotaurus"...

Dnes jsem doposlouchal hru "Dvojník" společně s koncem pracovní doby. Byl jsem v té době už v práci úplně sám. Vyšel jsem před manufakturu, zapálil si, hleděl do pozdně odpolední staré zdi a, navzdory dnešnímu úmornému vedru, jsem pocítil chlad. Chlad a zlo. Mrazivé, výsměšně se šklebící zlo s opojnou příchutí smrti. Svým způsobem to bylo velmi erotické. Bylo to jako bych hleděl do oné pověstné Nietzschovy propasti. Nebo do zrcadla. Což je totéž.