Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Druhy výpovědí o mrtvých

23. 07. 2016 17:44:32
Učiníme-li subjektem výpovědi mrtvého, můžeme hovořit paterým způsobem, jedná se o pět druhů užití výrazu „mrtvý“, pět řečových her.

Pomineme-li výraz „mrtvý“ jako metaforu pro něco nefunkčního, tímto použitím se zde zabývat nebudu, a zaměříme se na použití tohoto slova v jeho základním významu, pak můžeme mluvit o mrtvém jako o existujícím, existujícím v minulosti, neexistujícím, jako o mrtvole a jako o mrtvole nesoucí symbolický význam. Výraz „mrtvý“ může být v těchto úvahách samozřejmě zaměněn za libovolné synonymum, například „zesnulý“, nebo za upřesňující ekvivalent („zavražděný“...) či třeba za osobní jméno nebo jiný identifikátor, je-li zřejmé, že hovoříme o zemřelém.

Hovoříme-li o mrtvém jako o existujícím či živém, máme tím na mysli posmrtný život v jakémkoli smyslu, materialistické pojetí nevyjímaje. V tomto smyslu používáme věty jako „Je v nebi/na lepším místě...“, „Stanul před tváří boží.“, „Převtělil se v ptakopyska.“, ale třeba také „Žije v našich vzpomínkách.“ (tím mám na mysli to materialistické pojetí). Mrtvý v těchto výpovědích figuruje jako (nějakým způsobem) existující.

O mrtvém můžeme také hovořit jako o existujícím v minulosti - v případě, že referujeme o událostech, jež se týkaly mrtvého před tím, než zemřel, například ve větě „Mrtvého jsem naposledy viděl včera v práci.“, „Mrtvý měl ve zvyku chodit na taková místa.“

Další způsob řeči o mrtvém je ve skutečnosti metaforickým vyjádřením tvrzení, že dotyčný již neexistuje. Jedná se o věty typu „Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.“ (Žalm 115, 17), „Už nic necítí/nic ho nebolí...“ nebo lapidární „Mrtvý prd ví.“ Sem patří i výpovědi typu „Spí věčným spánkem.“ Je to samozřejmě eufemismus. Naopak bolestně přesné je prohlášení, že dotyčný „už není“.

A také mluvíme o mrtvém jako o mrtvole, například ve smyslu, že „mrtvý byl uložen do hrobu“, ale častěji v tomto smyslu explicitně mluvíme o mrtvém těle. Uvědomujeme si, že tělesné ostatky mrtvého mají jiný ontologický status. Pakliže hovoříme o něčí mrtvole, může se v tom odrážet přesvědčení o posmrtném životě (mrtvola v tomto smyslu jakoby patří mrtvému, který existuje nějakým jiným způsobem - je mimochodem zajímavá otázka, co znamená v tomto smyslu „patřit“, detailně tento problém rozpracovali snad jen staří Egypťané), ale obvykle máme na mysli mrtvého jako existujícího v minulosti. Neříkáme ale obvykle „to bylo jeho tělo“, ale „to je jeho (mrtvé) tělo“. Jakoby, podíváme-li se na to obráceně, patřila živému jeho budoucí mrtvola...

Hovoříme ale „o pietním nakládáním s mrtvým“ spíše než „s mrtvolou“, což jistě souvisí s hluboce zakořeněnými tabu ve spojitosti s lidskými ostatky. V tomto případě mrtvola určitým způsobem zastupuje původní osobu a to jako symbol k původní osobě odkazující. Pokud hovoříme o tom, že se někdo s mrtvým loučí – ať už účastí na pohřbu, formou vigilie nebo prostě setrváním s mrtvým (tělem) chvíli o samotě – stále máme na mysli mrtvolu, ale dáváme jí symbolický význam.

Zajímavá situace může nastat ve chvíli, kdy chceme hovořit o člověku, který prodělal mozkovou smrt, ale stále mu tluče srdce a dýchá. Takový člověk je z lékařského, právního i filosofického hlediska mrtvý; kdo je tedy předmětem výpovědi „Tluče mu srdce a dýchá.“? Říci, že se výpověď týká mrtvoly, je kontraintuitivní (pomineme-li oblíbené hororové filmy, definujeme mrtvolu jako tělo, jehož životní funkce zcela ustaly), ale původní objekt výpovědi už neexistuje (pro člověka věřícího v posmrtný život mrtvý existuje někde jinde, problém tím pádem zůstává).

Komu tedy tluče srdce po smrti mozku?

Autor: Jaroslav A. Polák | sobota 23.7.2016 17:44 | karma článku: 13.25 | přečteno: 619x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Jak bude vypadat svět, až budu umírat?

Myslím, že 42 let je poměrně příhodný věk pro kladení existenciálních otázek. A stejně tak doba, v níž žijeme.

25.5.2017 v 17:11 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 866 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 33.05 | Přečteno: 5033 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 408 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Židovská matka atomové bomby

Říkali jí „židovská matka atomové bomby“ – a to ji zlobilo. Shoda okolností ji připravila o Nobelovu cenu. Uhodnete její jméno? (délka blogu 6 min.)

17.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 26.64 | Přečteno: 692 | Diskuse

Libor Čermák

Atomové výbuchy už v prehistorických dobách?

V srpnu si každoročně připomínáme svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Je ale možné, že podobné události se už na naší planetě staly někdy v dávnověku? Jsou záhady, které se tomu docela podobají.

17.8.2017 v 5:53 | Karma článku: 23.91 | Přečteno: 871 |

Irena Maura Aghová

Vzdělanost: O výuce dějin

Není mnoho lidí, kteří by se rádi učili dějiny. Jsou důležité? Co nám vlastně říkají a rozumíme jim opravdu? O tom tento článek.

17.8.2017 v 3:49 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 236 | Diskuse

Zdenek Slanina

U jurty seděla dívka - Richarda Feynmana cesta poslední

Richard Feynman, Nobelista za fyziku z r. 1965, i jeden z prvních, kdo uvažovali o nanotechnologiích, vtipný glosátor vztahů vědy a společnosti, měl jeden sen, který si už splnit nestihl.

14.8.2017 v 22:03 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 372 |

Dana Tenzler

Záhadný Sírius – bílá hvězda a bílý trpaslík

Řídí se podle ní i náš dnešní kalendář. Je naším nejbližším a nejlépe prozkoumaným bílým trpaslíkem. Psí hvězda fascinovala už starověké hvězdáře. Fascinovat bude i v budoucnu. (délka blogu 8 min.)

14.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.39 | Přečteno: 460 | Diskuse
Počet článků 580 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1176

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také  judaismus, súfismus či zen. Z osobností mě oslovují například Sókratés, Immanuel Kant, Karl Marx, Karel Čapek a Carl Sagan.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.