Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Druhy výpovědí o mrtvých

23. 07. 2016 17:44:32
Učiníme-li subjektem výpovědi mrtvého, můžeme hovořit paterým způsobem, jedná se o pět druhů užití výrazu „mrtvý“, pět řečových her.

Pomineme-li výraz „mrtvý“ jako metaforu pro něco nefunkčního, tímto použitím se zde zabývat nebudu, a zaměříme se na použití tohoto slova v jeho základním významu, pak můžeme mluvit o mrtvém jako o existujícím, existujícím v minulosti, neexistujícím, jako o mrtvole a jako o mrtvole nesoucí symbolický význam. Výraz „mrtvý“ může být v těchto úvahách samozřejmě zaměněn za libovolné synonymum, například „zesnulý“, nebo za upřesňující ekvivalent („zavražděný“...) či třeba za osobní jméno nebo jiný identifikátor, je-li zřejmé, že hovoříme o zemřelém.

Hovoříme-li o mrtvém jako o existujícím či živém, máme tím na mysli posmrtný život v jakémkoli smyslu, materialistické pojetí nevyjímaje. V tomto smyslu používáme věty jako „Je v nebi/na lepším místě...“, „Stanul před tváří boží.“, „Převtělil se v ptakopyska.“, ale třeba také „Žije v našich vzpomínkách.“ (tím mám na mysli to materialistické pojetí). Mrtvý v těchto výpovědích figuruje jako (nějakým způsobem) existující.

O mrtvém můžeme také hovořit jako o existujícím v minulosti - v případě, že referujeme o událostech, jež se týkaly mrtvého před tím, než zemřel, například ve větě „Mrtvého jsem naposledy viděl včera v práci.“, „Mrtvý měl ve zvyku chodit na taková místa.“

Další způsob řeči o mrtvém je ve skutečnosti metaforickým vyjádřením tvrzení, že dotyčný již neexistuje. Jedná se o věty typu „Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.“ (Žalm 115, 17), „Už nic necítí/nic ho nebolí...“ nebo lapidární „Mrtvý prd ví.“ Sem patří i výpovědi typu „Spí věčným spánkem.“ Je to samozřejmě eufemismus. Naopak bolestně přesné je prohlášení, že dotyčný „už není“.

A také mluvíme o mrtvém jako o mrtvole, například ve smyslu, že „mrtvý byl uložen do hrobu“, ale častěji v tomto smyslu explicitně mluvíme o mrtvém těle. Uvědomujeme si, že tělesné ostatky mrtvého mají jiný ontologický status. Pakliže hovoříme o něčí mrtvole, může se v tom odrážet přesvědčení o posmrtném životě (mrtvola v tomto smyslu jakoby patří mrtvému, který existuje nějakým jiným způsobem - je mimochodem zajímavá otázka, co znamená v tomto smyslu „patřit“, detailně tento problém rozpracovali snad jen staří Egypťané), ale obvykle máme na mysli mrtvého jako existujícího v minulosti. Neříkáme ale obvykle „to bylo jeho tělo“, ale „to je jeho (mrtvé) tělo“. Jakoby, podíváme-li se na to obráceně, patřila živému jeho budoucí mrtvola...

Hovoříme ale „o pietním nakládáním s mrtvým“ spíše než „s mrtvolou“, což jistě souvisí s hluboce zakořeněnými tabu ve spojitosti s lidskými ostatky. V tomto případě mrtvola určitým způsobem zastupuje původní osobu a to jako symbol k původní osobě odkazující. Pokud hovoříme o tom, že se někdo s mrtvým loučí – ať už účastí na pohřbu, formou vigilie nebo prostě setrváním s mrtvým (tělem) chvíli o samotě – stále máme na mysli mrtvolu, ale dáváme jí symbolický význam.

Zajímavá situace může nastat ve chvíli, kdy chceme hovořit o člověku, který prodělal mozkovou smrt, ale stále mu tluče srdce a dýchá. Takový člověk je z lékařského, právního i filosofického hlediska mrtvý; kdo je tedy předmětem výpovědi „Tluče mu srdce a dýchá.“? Říci, že se výpověď týká mrtvoly, je kontraintuitivní (pomineme-li oblíbené hororové filmy, definujeme mrtvolu jako tělo, jehož životní funkce zcela ustaly), ale původní objekt výpovědi už neexistuje (pro člověka věřícího v posmrtný život mrtvý existuje někde jinde, problém tím pádem zůstává).

Komu tedy tluče srdce po smrti mozku?

Autor: Jaroslav A. Polák | sobota 23.7.2016 17:44 | karma článku: 13.25 | přečteno: 587x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 258 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Sorry, děcka, ale pro vás ten sen není… (zamyšlení nad filmem Rich Hill)

Dokumentární film Rich Hill, mapující život tří dospívajících kluků z ukázkového Zapadákova na americkém Středozápadě, klade závažnou otázku: Má dnes ještě smysl mluvit o „americkém snu“?

16.1.2017 v 19:24 | Karma článku: 13.71 | Přečteno: 766 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Loučení se s prací na elektrošroťáku (text a fotky)

Po roce končím své angažmá coby dělník recyklace elektroodpadu a vydávám se na další cestu. To je dobrá příležitost k (nejen) fotografické rekapitulaci.

28.12.2016 v 21:06 | Karma článku: 21.22 | Přečteno: 958 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Zážitková spiritualita...

Zážitek je v současné době stejně lukrativní komoditou, jako věc, a není tudíž divu, že lidé dnes tolik kladou důraz na zážitek i v souvislosti se spiritualitou či vírou. Nicméně se často jedná o druh modloslužebnictví.

25.12.2016 v 19:41 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 672 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Petr Bajnar

Matematika: ano či ne?

Jedno z nejčastěji diskutovaných témat z oblasti školství je povinná či nepovinná maturita z předmětu, který už tradičně patří ve škole k nejobávanějším, z matematiky.

24.3.2017 v 12:06 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jakub Kouřil

Nejrychlejší motýl

Letí motýl. Mává křídly, letí a letí a chce zrychlit. Chce být nejrychlejším motýlem. Chce být rychlejší než všechen hmyz a ptáci. Zrychluje ...

24.3.2017 v 11:31 | Karma článku: 2.80 | Přečteno: 90 | Diskuse

Pavel Suk

Jaderná elektrárna Kudankulam

Další článek je věnován indické jaderné elektrárně Kudankulam, která se pyšní svými vylepšeními oproti klasickým jaderným elektrárnám generace II.

24.3.2017 v 7:02 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 246 | Diskuse

Irena Vránová

Pokus o odpověď na záhadu pana Stratila 2.

Tentokrát se o to pokouším více názorně - tak trochu pohádkově. Omylem jsem ty obrázky nakreslila tak trochu obráceně, tak to berte, jakože se na ty mravence díváme přes tu zed.

24.3.2017 v 0:03 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 251 | Diskuse

Libor Čermák

Že by i návraty římských bohů?

Apeninský poloostrov je jeden z mála poloostrovů, který je z vesmíru nápadný svým tvarem nohy či boty. A právě tady vznikla ve starověku jedna z nejstarších civilizací. A i dnes je tady častý výskyt UFO. Náhoda?

23.3.2017 v 15:54 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 185 |
Počet článků 577 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1150

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také směry jako judaismus či zen. Z historických osobností ctím najmě proroka Zarathuštru, Sókrata, Ježíše Nazaretského, Immanuela Kanta, Karla Marxe, Karla Čapka a Carla Sagana.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.