Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Seriál The Code – pozvánka do kyberpunkové současnosti

30. 10. 2016 17:26:10
Někdejší sci-fi se stala realitou. Nebo lépe: Realita překonala někdejší sci-fi. Prohlášení tohoto druhu v minulosti již zazněla několikrát, ale pro žádné období moderních dějin to neplatí v takové míře, jako pro naši současnost.

Žijeme v době dravých korporací, tajnůstkářských vlád, všudypřítomné sítě i protřelých hackerů. Žijeme v době, kdy experimentujeme s rozšířenou realitou a lidé hledají v reálném prostoru virtuální předměty. Jistě, stále ještě nemáme zdířky v hlavách, ale to ve skutečnosti není klíčový aspekt kyberpunku. A najednou nám to připadá docela normální, všední a někdy snad i nudné.

Ti starší z nás, mě nevyjímaje, se občas – tváří v tvář nejen možnosti, ale téměř nutnosti, být kýmkoli zastižitelný kdykoli a kdekoli – občas zasní nad dobou, kdy ani pevná linka nebyla úplně běžná, kdy člověk mohl na pár dní zmizet na vandr a prostě nebýt v kontaktu, na dobu, kdy bylo všechno pomalejší a jaksi klidnější. Ta doba je však pryč, přišly nové technologie a s nimi i proměna mezilidských vztahů, způsobů komunikace a sdílení.

Tuto dobu, tuto kyberpunkovou dobu, v níž žijeme, dobře ilustruje málo známý australský seriál The Code (2014). Kdyby byl natočen před patnácti lety, patřil by do žánru sci-fi, dnes je to prostě thriller ze současnosti. Námět této šestidílné (mini)série není nijak zvlášť originální.

Vláda, v tomto případě australská, řeší skandál jednoho z ministrů, PR agentura se to snaží vyžehlit, investigativní novinář naopak rozmáznout, a v tom se objeví další, mnohem větší, průšvih. Vše začíná nehodou: Zamilovaný pár Aboriginců se věnuje víc sobě než řízení a srazí se s kamionem. Dívka zemře, mladík je podezřelý a někdo se úporně snaží všechno ututlat.

To by se asi i povedlo, kdyby si toho nevšiml výše zmíněný investigativní novinář Ned Banks (Dan Spielman) a nevložil se do toho jeho duševně značně nestabilní bratr Jesse (Ashley Zukerman), o nějž se Ned stará. Divák je velmi rychle vtažen do světa nejrůznějších vládních a korporativních zájmů, špionáže a kradení technologií, hráčů na scéně přibývá geometrickou řadou.

Upřímně nevím, jestli počet aktérů v příběhu je silnou nebo slabou stránkou celého seriálu. Příběh je rozhodně věrohodný, ale divák toho má plnou hlavu. V knižní podobě by to nevadilo – čtenář se může zastavit a srovnat si v hlavě tu spoustu informací, ale filmový příběh udává možná až příliš rychlé tempo. Nicméně příběh sám o sobě je dobrý, jednotlivé nitky se splétají a vše postupně zapadá dohromady. Před divákem postupně vyvstává otázka, zda přeci jen nemá občas vláda legitimní důvod něco tajit, zvláště když se jedná o potenciálně nebezpečný technologický průlom. A také: Jak daleko je při hájení takového zájmu vlastně možné zajít?

Přestože se v seriálu konspiruje a utajuje, stoupenci konspiračních teorií a ti, kteří by očekávali něco na způsob Akt X, přijdou zkrátka. Nikdo nechce ovládnout svět, nikdo netutlá blízké setkání třetího druhu. To se mi na seriálu líbí.

Vzhledem k množství postav a jejich vzájemných vztahů je takřka nemožné se jim věnovat podrobněji. Navíc, po pravdě řečeno, nejsou jednotliví aktéři nijak zvlášť typově pozoruhodní. To neznamená, že by postavy seriálu byly ploché, špatně zahrané nebo psychologicky nevěrohodné, ale ani nijak podstatně nevynikají. Spíše slouží příběhu než aby příběh sloužil jim.

V mých očích v hlavní roli tohoto seriálu ve skutečnosti vystupují technologie. Způsob, jak jsou zapojeny do dění, je zobrazen způsobem až fascinujícím. Vzduchem létají esemesky a tečou data, všechno je rychlé, online, včetně akcí a protiakcí v kyberprostoru. Tvůrci seriálu vše navíc velmi zajímavým způsobem vizualizují, takže divák může číst, co postava právě čte na monitoru nebo v telefonu, a je do toho světa zcela vtažen. Často jsem si říkal, jak bych tím byl uchvácen, kdybych seriál viděl v době, kdy by to bylo ještě sci-fi. Když zpětně přemýšlím o svých pochybnostech ohledně hektického tempa a množství aktérů: Není tomu ale dnešním světě skutečně tak? Svět je propojený a lidských interakcí opravdu přibývá až k nepřehlednosti.

Přestože seriál The Code není nějakým zásadním uměleckým skvostem, rozhodně neurazí a milovníky technologií a spletitých příběhů bezpochyby potěší.
Sám se těším na druhou, letošní, řadu tohoto seriálu, která bude k vidění na Sundance TV od 3. listopadu. Vzhledem k tomu, že jak v první sérii, tak v té letošní, se divák musí obejít bez českých titulků, je vhodné upozornit, že ke sledování je zapotřebí dobrá pasivní znalost angličtiny.

Autor: Jaroslav A. Polák | neděle 30.10.2016 17:26 | karma článku: 7.41 | přečteno: 322x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 692 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 4877 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 377 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Sorry, děcka, ale pro vás ten sen není… (zamyšlení nad filmem Rich Hill)

Dokumentární film Rich Hill, mapující život tří dospívajících kluků z ukázkového Zapadákova na americkém Středozápadě, klade závažnou otázku: Má dnes ještě smysl mluvit o „americkém snu“?

16.1.2017 v 19:24 | Karma článku: 16.17 | Přečteno: 914 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Eva Šamánková

Nebojím se. Bát by ses měl Ty!!!

Myslel si, že budu jen zoufalým bezradným uzlíčkem nervů. Že všechno poběží jen podle jeho pravidel. Myslel si, že já jsem obětí. Že mi sebere moje nenarozené dítě. Netuší, že by se měl bát on. Že tou obětí bude na konci ON...

24.5.2017 v 16:58 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 477 | Diskuse

Ondřej Bezouška

Přeříznutý bunkr, aneb od umění k neumění

Když Ondřeje Bělicu přestalo bavit přeřezávání běžných všedních věcí od dam po dřevo, rozhodl se pro bunkr z dob První republiky. No a já se na základě toho zase rozhodl napsat také jedno "umění" o některých těch co ne/umějí....

24.5.2017 v 14:00 | Karma článku: 36.85 | Přečteno: 1152 | Diskuse

Naďa Dubcová

Ej doktoři, co děláte jak se máte?

Pocházím z generace, která měla před bílým pláštěm úctu. Co řekl pan doktor, bylo správně, nic se neřešilo, užívalo se podle jeho rady.

24.5.2017 v 13:08 | Karma článku: 13.55 | Přečteno: 580 | Diskuse

Jiří Borový

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 %

Když mi bylo dvacet tři, tak se mi líbili Piráti z Karibiku. Chtělo to trocha šoumenství Johnyho Deepa, osudovou lásku Orlanda Blooma a Keiry Knightley, samozřejmě zlého Geoffreye Rushe.

24.5.2017 v 12:13 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 303 | Diskuse

Karel Sýkora

Milan Machovec: Jak může jedno slovíčko rozjasnit hned několik záhad najednou

Milan Machovec byl významný český filosof a feminista. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel od roku 1950 do roku 1970 a poté znovu od roku 1990 až do své smrti.

24.5.2017 v 11:30 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 142 |
Počet článků 579 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1165

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také směry jako judaismus či zen. Z historických osobností ctím najmě proroka Zarathuštru, Sókrata, Ježíše Nazaretského, Immanuela Kanta, Karla Marxe, Karla Čapka a Carla Sagana.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.