Roger Ebert (1942-2013) byl nejen jediným filmovým kritikem v historii, který se stal laureátem Pulitzerovy ceny, ale i člověkem, jehož životní příběh je v pravém slova smyslu inspirující.
Dokumentární snímek o něm jsem si proto nemohl nechat ujít.
Musím říci, že životopisné dokumenty, zvláště týkají-li se nedávno zesnulé celebrity, ve mně vyvolávají poněkud smíšené pocity. Zajímají mě skutečné životní osudy lidí slavných i zcela neznámých, každý lidský život je jedinečný – a když o tom tak přemýšlím, každý jeden lidský život by si zasloužil celovečerní dokument. Nicméně je přirozené, že dokumenty se točí o lidech slavných.
Problém filmů o slavných lidech je často až nesnesitelně přepjatý patos. Proto jsem měl třeba z oceňovaného dokumentu Senna (2010, režie Asif Kapadia) dosti rozporuplné pocity. K téměř dvouhodinovému snímku mapujícímu život Rogera Eberta jsem tedy přistupoval s jistou dávkou skepse. Musím říci, že jsem byl tentokrát příjemně překvapen. Dokument režiséra Steva Jamese z roku 2014 je nejen informativní, ale i vtipný, patos je držen na uzdě a film je zpracován velmi šťastným způsobem.
Snímek mapuje Ebertův život od jeho dětství a mládí, dozvídáme se hodně o tom, co jej formovalo, sledujeme, jak se jeho ctižádostivá osobnost postupem času přetvářela směrem k větší moudrosti a laskavosti, aniž by ztratila cokoli na své brilantnosti. Ebertovy vlastní vzpomínky jsou propojeny se vzpomínkami jeho přátel i konkurentů a získáváme tak plastický obraz jeho života i doby. Před divákem postupně vyvstává podmanivá atmosféra Chicaga 60. a 70. let, kdy působil v Chicago Sun-Times, i proměny filmového umění komentované citacemi z Ebertových recenzí a úryvky z televizního pořadu Siskel and Ebert, v němž diskutoval o filmech se svým konkurentem, rivalem a později i dobrým přítelem, chicagským filmovým kritikem Genem Siskelem (1946-1999).
Ebertovu vztahu se Siskelem je ve filmu věnována velká pozornost a je fascinující sledovat, tak se tito dva ctižádostiví muži snaží trumfovat jeden druhého až nakonec zjistí, že jsou přáteli. Nejdojemnější částí dokumentu je však bezpochyby mapování Ebertova vztahu s jeho ženou Chaz Hammelsmith Ebert (1952) a jeho nevlastními dětmi a vnoučaty. Ebert se s Chaz poznal a oženil až ve svých padesáti letech a vskutku byla láskou jeho života, ženou, na níž čekal. Ženou, která jej neopustila ani v té nejtěžší chvíli, kdy kvůli rakovině v roce 2006 přišel o celou spodní čelist a přestal být schopen jíst, pít a mluvit. Díky ní svůj život nevzdal a jeho ústy se stal blog a sociální média, v nichž se vyjadřoval nejen k filmové tvorbě, ale i k aktuální sociálním a politickým otázkám.
Některým kritikům připadá kontroverzní, že snímek mapuje i poslední dny Ebertova života, byť s tím tento muž souhlasil. Netušil ovšem, že smrt je až tak blízko. Z mého pohledu je to v pořádku. Víme díky tomu, že Roger Ebert byl až do posledních dnů vtipným mužem plným života, a současně mužem, který správně poznal, kdy je čas odejít. Udělalo to na mě veliký dojem, rád bych to jednou zvládl také tak.
Je také třeba ocenit audiovizuální stránku filmu, která podávané informace skvěle a nestaticky ilustruje. Nejsou zde žádné nudné „mluvící hlavy“, dočkáme se naopak nápaditých střihů, vhodně volené hudby a dalších triků, jak udržet divákovu pozornost a přiblížit mu atmosféru té které události či epochy.
Pokud jde o Ebertovu tvorbu, velice se mi líbí jeho neelitářský přístup k umělecké kritice, vycházející z jeho liberálně-levicového vidění světa. Věřil, že je možné a potřeba psát tak, aby to bylo srozumitelné, protože ocenit dobrý film dokáže skoro každý, ne jen nějaká intelektuální aristokracie.
Současně mě úryvky z jeho prací naplnily hlubokou pokorou. To spojení lehkosti a hloubky v jeho formulacích mi nezbývá než vnímat jako nedostižný vzor. Vzor, který hodlám mít při psaní na paměti, i když vím, že se talentu tohoto skvělého žurnalisty nikdy nevyrovnám.
Pokud vás zajímají dějiny filmu, žurnalistika, nebo prostě jen silné lidské příběhy podané nikoli jako glorifikace, ale jako upřímné vyznání, jež se nevyhýbá ani temnějším aspektům lidské existence, mohu vám snímek Life Itself směle doporučit.
Film bude vysílán v sobotu 19. listopadu o půlnoci na SundanceTV v rámci víkendového bloku nezávislých filmů 48 HOURS OF SUNDANCE FILM FESTIVAL. Film bude k dispozici pouze v anglické verzi přístupné středně pokročilým uživatelům tohoto jazyka.
***
Steve James (1955, Hampton, Virginie, USA) proslul dokumentárním filmem Hoop Dreams (1994), který získal Cenu diváků na festivalu Sundance a je řazen mezi nejlepší dokumenty 90. let. Jeden z nejuznávanějších dokumentaristů své generace dále natočil filmy Stevie (2002), The New Americans (2004), The War Tapes (2006), At the Death House Door (2008), The Interrupters (2011) a Life Itself (2014).
