Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

17. 01. 2017 18:37:08
Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

Film patří do subžánru numblecore, který v roce 2013 definoval jeho režisér Andrew Bujalski snímkem Funny Ha Ha. Numblecore se vyznačuje naturalistickým hraním, do značné míry improvizovanými přirozenými dialogy, nízkým rozpočtem a větším důrazem na dialog a mezilidské vztahy než na zápletku. Působí nezvykle v porovnání s běžnými filmy, ale zároveň ukazuje, jak jsou běžné filmy ve skutečnosti nepřirozené. Lidé (snad s výjimkou psychopatů) obvykle nemluví podle pečlivě napsaného scénáře a nechovají se jako profesionální herci vedení zkušeným režisérem. Člověku uvyklému standardním filmovým postupům může připadat numblecore paradoxně nepřirozený, ale rozhodně má své kouzlo. Zvláště pokud zahraje na dnes tak populární retro strunu.

Píše se rok 1980 a koná se každoroční šachový turnaj, v němž mezi sebou nesoupeří lidé, ale počítače. Do hotelu v Kalifornii se sjíždějí tehdejší počítačoví nerdi i se svými drahocennými stroji oduševnělými nejnovějším šachovým softwarem. Jsou to inteligentní, ale sociálně neohrabaní a ošuntěle oblečení mladí muži (a jedna dívka), dva profíci středního věku a poněkud namyšlený šachový velmistr. Všichni jsou hráni neherci, což v rámci tohoto subžánru výborně funguje – „nehrají“ opravdu přesvědčivě a uvěřitelně.

Souběžně se v hotelu koná setkání terapeutické komunity stárnoucích afektovaných hipíků, kteří se skrze upachtěné psychologické rituály ve stylu „hnutí lidského potenciálu“ snaží nalézt smysl života a najít nový dech ve vztazích. Tuto sekundující skupinu již hrají skuteční herci. A hrají ji dobře. Kontrast mezi těmito dvěma komunitami je jedním z nosných prvků celého snímku a zdrojem napětí i komična. Obě skupiny jsou pojaty poněkud schematicky, ale slouží to celkovému ironizujícímu stylu vyprávění.

Nerdi ladí software, diskutují o budoucnosti počítačů a možnostech umělé inteligence, účastníci „psychokurzu“ znovu prožívají své narození a omílají otřepané fráze o tom, že náhoda neexistuje... Už to samo by stačilo na zajímavý film, ale pod povrchem se nachází další rovina fantaskna, psychedelie a absurdna, která znovu a znovu probublává na povrch a mění celý pomalu plynoucí příběh někdy v kafkovskou noční můru bloudění a nekonečných smyček, jindy v absurdní drama. Celá tato dějová linka, a když o tom tak přemýšlím, tak vlastně celý film, mi v mnohém připomíná kultovní seriál Riget (Království) Larse von Triera.

Celkovou retro atmosféru podtrhuje zpracování. Film je natočen analogovou videokamerou s neostrým černobílým, občas vypadávajícím obrazem a napodobuje tak vizuál televizních pořadů ze 70. let. Současně klade obrovský důraz na detail, přičemž mnohé z nich jsem dokázal ocenit až po druhém shlédnutí.

Přestože je film založen na dialozích, spíše než ději, rozhodně nenudí. Dialogy jsou zajímavé především díky své improvizovanosti a daří se jim poukazovat na důležitá témata nejen tehdejšího, ale i současného světa, zvláště pokud jde o problémy umělé inteligence a jejího možného zneužití, což je dnes skutečně aktuální téma. Je samozřejmě také obrovskou, byť laskavě ironickou, poctou osmdesátým létům, počítačovým pionýrům a době, která sice měla své úzkosti a noční můry, zvláště co se přízraku jaderné války týče, ale v mnohém byla srozumitelnější, čitelnější, uchopitelnější... Rozhodně musím zhlédnout i další Bujalskiho snímky, abych se podíval, zda se mu daří podobně originálně uchopit i neurózu žhavé současnosti.

Film získal hlavní cenu na Sundance Film Festival a San Francisco Film Critics Circle a 7 nominací na dalších festivalech nezávislých filmů. Pozornost vzbudil dle mého soudu plným právem.

Shlédnout jej můžete na Sundance TV v rámci 10 Days of Sundance 27. ledna 2017. Snímek je pouze v anglickém jazyce a je přístupný pro diváky s pokročilejší pasivní znalostí jazyka.

***

Oficiální web filmu je ZDE.

***

Autor: Jaroslav A. Polák | úterý 17.1.2017 18:37 | karma článku: 11.13 | přečteno: 393x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Jak bude vypadat svět, až budu umírat?

Myslím, že 42 let je poměrně příhodný věk pro kladení existenciálních otázek. A stejně tak doba, v níž žijeme.

25.5.2017 v 17:11 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 443 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 807 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 32.73 | Přečteno: 4975 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Foo Fighters – Best Of You

Foo Fighters je americká rocková kapela, kterou v roce 1995 založili Dave Grohl, Nate Mendel, William Goldsmith a Pat Smear. Pojmenovali se podle výrazu z druhé světové války označující neidentifikovaný létající předmět.

27.6.2017 v 4:32 | Karma článku: 4.18 | Přečteno: 96 |

Eva Šamánková

Dlouhé noci v cizím světě

Mládí. Je krásné a opojné, nabízí bezpočet možností a otevřených dveří. Dospívání ale znamená i zmatek, tápání, hledání a nepočítaně různě hlubokých jizev...

26.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 124 | Diskuse

Karel Sýkora

Moudrý citát XCVIII.

Norbert Elias byl německý filosof a sociolog, jehož hlavní práce O procesu civilizace (Über den Proze der Zivilisation) se soustředila na vztah mezi mocí a chováním.

26.6.2017 v 10:23 | Karma článku: 4.70 | Přečteno: 146 |

Karel Sýkora

Evangelium rodu Abrahamova: Iluze nezralé lásky

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

26.6.2017 v 8:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Stanislav Wiener

Muzikál Mýdlový princ - geniální, vtipný, nejlepší

Včera večer jsem měl příležitost zhlédnout muzikál Mýdlový princ, který jsem celé dva roky nechával tak nějak bez povšimnutí, protože jsem ho bral jen jako další muzikál v řadě. Bože, jak jsem se mýlil!!!

25.6.2017 v 12:32 | Karma článku: 14.81 | Přečteno: 766 | Diskuse
Počet článků 580 Celková karma 22.49 Průměrná čtenost 1168

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také směry jako judaismus či zen. Z historických osobností ctím najmě proroka Zarathuštru, Sókrata, Ježíše Nazaretského, Immanuela Kanta, Karla Marxe, Karla Čapka a Carla Sagana.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.