Povídání o hodinkách - jaké si pořídit, jak se o ně starat a čeho se vyvarovat

Už dlouho chci napsat něco nového na blog, napadají mě samá vážná témata, ale nedaří se mi je  uchopit. Proto – abych se rozepsal – jsem se rozhodl napsat o něčem, co zásadní není, ale co mě baví. Takže – hodinky...

Vždycky jsem měl rád hodinky, ale hlouběji jsem této vášni propadl až začátkem minulého roku. Mimo jiné i proto, že to pro mě přestal být zcela nedostupný luxus. Musím přiznat, že mě ta cesta spočívající v hledání dokonalých hodinek stála víc peněz, času a investované pozornosti, než by bylo záhodno, ale leccos jsem se na ní naučil a rád se podělím.

Tento článek je určen především lidem, kteří nejsou fanoušci do hodinek (těm by vše, co zde napíši, připadlo zcela triviální). Případný hodinkový fanoušek jej může proletět a na konci se dozvědět pár novinek z mého života. V podstatě nic z toho, co zde bude napsáno, není z mé hlavy, jsou to prostě informace, které jsem posbíral cestou.

Proč hodinky? Protože je otravné vytahovat z kapsy mobil, když se člověk chce dozvědět, kolik je hodin. Malý gadget na levém zápěstí je fakt praktický. Komu stačí toto a může si to dovolit, nechť si pořídí smartwatche a nečte dál. Naučí se je používat snadno, protože už má zřejmě smartphone. Nemám nic proti chytrým hodinkám, ale pro mě to není.

Proč hodinky? Protože – nebavíme-li se o laciných šmejdech (které mohou být i docela drahé, viz dále) – je to jeden z mála produktů, které se dodnes dělají, aby vydržely. Seriózní výrobce hodinek si nemůže dovolit pověst firmy, jejíž výrobky se půl roku po záruce pokazí a je třeba pořídit si další. Hodinky můžete odkázat svému potomku a ten je bude mít jako památku na vás. U telefonu o tom vážně pochybuji.

Proč hodinky? Protože – v případě mužů – je to jeden z mála luxusních šperků, za které lze utrácet, a – v případě mužů a mechanických hodinek – je to šperk, v němž se skrývá spousta koleček a dalších technických udělátek tvořících dohromady impozantní mechanický zázrak. Ano, vím, že se zde dopouštím genderového stereotypu – jsou i ženy, které tohle fascinuje, ale je jich přeci jen výrazně méně než mužů.

Jaké hodinky? Digitálky? Analogové baterkáče? Mechanické? A pokud mechanické – natahovací nebo automaty?

Nejpraktičtější jsou rozhodně quartzové hodinky, ať už digitální, analogové (s ručičkami) nebo anadigi (kombinace obojího) – záleží na tom, jestli máte raději čísla nebo ručičky. Pokud jsou solárně nabíjené, vydrží vám baterka 15 let i víc, jinak musíte měnit baterku každých pár let. Přesnost bývá kolem 15-30 vteřin za měsíc, takže pokud jednou za měsíc seřídíte čas, stačí to více než bohatě. Rádiem řízené hodinky nemusíte seřizovat vůbec.

U mechanických hodinek nemusíte měnit baterku, ale zato je třeba je jednou za 5-7 let nechat strojek kompletně vyčistit, naolejovat a seřídit u kompetentního hodináře (který zvládne rozborku a sborku strojku), což je mnohem dražší špás než výměna baterky. Taky s přesností jsou úplně jinde než quartzové hodinky. Žádné mechanické hodinky netrumfnou vibrující krystal křemene. Casia za 10 dolarů v tomto vždy přebijí Rolexky. Takže seřizování času by měla být každotýdenní záležitost. Na druhou stranu… tikají. Jsou tam ta kolečka a vůbec. Je tam ta tradice a kumšt. A když se pokazí, kompetentní hodinář je obvykle dokáže opravit. U quatrzových strojků můžete akorát doufat, že se stále ještě vyrábí strojek do právě těch vašich zamilovaných hodinek. Jinak už nemáte hodinky, ale náramek…

Nekupujte laciné hodinky. Můžete koupit levné hodinky, to ano, ale ne laciné. Legendární Casio F-91W jsou levné hodinky, ale jsou spolehlivé a dobře udělané. Můžete se na ně spolehnout. Casio je vůbec velmi solidní značka, pokud nechcete moc utrácet.

Naproti tomu módní značky jako Diesel, Police, Michael Kors a kdoví jaká různá další nablýskaná bída jsou drahé laciné hodinky. S podřadným strojkem, nahoře huj a uvnitř fuj, navíc s kýčovitým designem. To už je lepší si koupit za babku přes internet nějaký šmejd z Číny – kvalita je stejná, ale cena aspoň odpovídá kvalitě. Nicméně šmejd z Číny svému synovi neodkážete, že ne?

Chcete-li solidní kvalitu za rozumnou cenu, značkami jako Casio, Seiko, Citizen, Orient či Timex nic nepokazíte. Seiko nabízí fantastickou plejádu automatických mechanických hodinek v rámci řady Seiko 5 – dobrý způsob, jak mechanické hodinky „ochutnat“. Taky si můžete koupit nějaké vintážní, tj. historické hodinky, ale to už byste o tom měli něco vědět, jinak se spálíte.

Pokud chcete do hodinek investovat víc než pár stovek nebo tisíc, nepodléhejte prvnímu impulsu. Přečtěte si něco o značce, která vás zaujala, přečtěte si nebo shlédněte (na YouTube) nějaké recenze, zřiďte si účet na fóru Chronomagu a poraďte se zkušenějšími. Opravdu se vám to vyplatí. Hodinky lze také kupovat i jinde než na krámě – často výrazně levněji se k nim dostanete na eBay, Chrono24 a zajímavé nabídky hodinek se objevují na Massdrop. Není také ostuda investovat do hodinek použitých – ale to už, zvláště v případě dražších investic – o tom musíte vědět o dost víc. Bacha na podvodníky na eBay nebo na Aukru. Pokud si tam něco vyhlédnete, poraďte se. Existují i padělky nejlevnějších Casií. Opět odkazuji na fórum Chronomagu – když se zeptáte, vždy se najde pár zkušených hodinkových maniaků, kteří vám rádi poradí. Jen tam prosím nechoďte s dotazy "Mám tyhle hodinky po dědovi, za kolik by se daly prodat?"

Je vůbec dobré se rozhlédnout, vyzkoušet si jak vám ty které hodinky sedí na ruce. Pokud máte hubené zápěstí, jako například já, většina hodinek o dnes nejčastějším průměru pouzdra 42 mm vám bude velká. Hodinky přečuhující zápěstí vypadají hloupě a jsou nepohodlné.

Není od věci se zamyslet, při jakých příležitostech budete hodinky nosit. Můžete mít třeba G-Shocky (bacha na padělky, je jich plno!) na sport a k vodě a nějaké seriózní univerzální hodinky na běžné nošení. Taky si můžete pořídit vyslovené oblekovky, zvláště pokud se často účastníte společenských akcí na vyšší úrovni. Nedávno jsem byl v divadle a viděl jsem tam mladého muže v obleku s G-Shocky na ruce. Brr.

Když už jsme u těch padělků: Existuje velký byznys kolem padělků luxusních značek. Jsou fejky mizerné a odhalitelné na první pohled i padělky, u kterých i člověk, který se v problematice orientuje, na první pohled nepozná rozdíl (dokud se nepodívá na strojek, pochopitelně). Někteří lidé si je koupí omylem od nějakého šmejda, který je ošidil, a mají je za pravé. Ale hodně lidí si pořizuje fejky záměrně. Ostatně, proč dávat za nové Rolexky 200 tisíc, když můžu mít „Rolexky“ za 10 tisíc a na první pohled nikdo nic nepozná, že? Ten pocit, když pak budu říkat „Synu, tenhle padělek bude jednou tvůj!“ musí být opravdu k nezaplacení! Vážně – nestojí to za to. Koho chce člověk, který investuje do fejku, ošidit? I kdyby ošidil všechny, neošidí hodináře, který mu to bude jednou opravovat (a možná ho s tím pošle do háje, má-li kus cti v těle) a hlavně – neošidí sebe. Pořizujte si hodinky odpovídající vašemu příjmu. Buďte poctiví k ostatním i k sobě.

Další otázka zní: Co ty hodinky mají umět? Ukazovat čas? Čas a datum? Nebo i den v týdnu? Schopnost ukazovat dvojí čas? Mít stopky? Měsíční fáze? To záleží na preferencích každého. Všechno, co je v hodinkách navíc kromě ukazování času, je odborně nazýváno „komplikace“. Je důležité si uvědomit, že u mechanických hodinek komplikace znamenají kolečka navíc. Často hodně koleček. To prodražuje servis - včetně pravidelného. Chronografy (hodinky se stopkami) jsou fajn, ale já do nich nepůjdu, protože bych tu funkci u mechanických hodinek prakticky nevyužíval a gáže hodináře by šla hodně nahoru.

Také je u mechanických hodinek dobré si rozmyslet, jestli si koupíte hodinky s běžným (byť kvalitním) sériově vyráběným strojkem (např. – u levnějších kousků Miyota, nebo strojky od firem ETA a Sellita, které se dodávají do hodinek střední třídy), nebo si koupíte hodinky s tzv. inhouse strojkem, tedy firemním výtvorem dané firmy. Strojek ETA vám opraví kde kdo, Rolexky nebo novější Omegy ne. Tím se opět komplikuje a prodražuje servis.

Důležitá otázka je: Má výrobce těch hodinek nějakou reputaci? Má za sebou nějakou solidní historii? Znamená něco? Rolex něco znamená, Seiko něco znamená, Casio i Timex něco znamenají. Michael Kors neznamená nic.

Já mám jedny dražší univerzální hodinky pro většinu příležitostí, jedny hardcore military hodinky do přírody a levná Casio F-91W na doma.

Pokud si zvyknete mít hodinky pořád na ruce, je dobré nosit doma levná Casia (či podobné hodinky, o které se nemusíte bát). Futra jsou zákeřná a zbytečně si otlouct hodinky za desítky tisíc rozhodně nepotěší. A tím už se dostáváme k základním radám, jak se o hodinky starat.

Doma nenoste drahé hodinky. Rozhodně ne, když děláte domácí práce. Ale ani když je neděláte, nikdy nevíte, kdy při běžných domácích aktivitách přijdou k úrazu. Totéž pokud jste manuálně pracující. Třeba na stavbu patří G-Shocky, ty vydrží skoro všechno. Prostě je třeba vědět, co vaše hodinky zvládnou.

Tak například o hodinky s plastovým pouzdrem bez pokovení není třeba se moc bát. Škrábance nejsou moc vidět, plastové sklíčko se dá rozleštit brusnou pastou Polywatch a pokud hodinky zničíte, není to velká finanční újma. Bacha na pochromované nebo pozlacené hodinky. Všechna levná Casia s kovově působícím pouzdrem jsou ve skutečnosti z plastu. Odřete je snadno a nespravíte to. Totéž se týká hodinek s pochromovaným nebo pozlaceným mosazným pouzdrem (například všechny minulorežimní Primky, některé současné Timexy a vůbec levnější hodinky). Jak je jednou odřete, budou odřené. Pokovení také spolehlivě likviduje pot. Máte-li Primky po tátovi v dobrém stavu, v létě je raději nenoste.

Poctivá ocelová pouzdra serióznějších hodinek už leccos vydrží, ale jsou-li leštěná, škrábancům (vlásečnicím) se nevyhnete a může být i hůř. Pískovaná pouzdra nejsou tak náchylná ke škrábancům, ale i tak se nějaké objeví. Je zbytečné tomu napomáhat používáním takových hodinek při práci v dílně. Leccos dokáže odborník vyretušovat (sami se o to nepokoušejte), ale vždy to znamená odběr materiálu.

Pokud jde o zlaté hodinky – zlato je měkké. Více říkat snad netřeba. Existují speciálně tvrzené oceli, které už je obtížné poškrábat, také keramická pouzdra, ale ta jsou křehká. Moderní potápěčské hodinky mívají keramické otočné lunety, které jsou celkem odolné vůči poškrábání.

Sklíčko na vašich hodinkách může být plastové, minerální nebo safírové. Plastové poškrábete snadno, ale není problém je rozleštit. Minerální (běžné u hodinek v řádu tisíců) poškrábete docela snadno a když je to vážné, je třeba investovat do výměny (není to zase tak drahé). Safírové sklíčko lze poškrábat jen záměrně nebo či nějaké drsné kolizi hodinek s okolím. Zato je ale křehké, takže drsná kolize může vyústit v jeho roztříštění a poškození zbytku hodinek. Ne, nestává se to často. Safírová sklíčka už jsou dost drahá, zvláště pokud nejsou plochá, ale vypouklá.

Nejvážnější úrazy hodinek má na svědomí voda. Vodotěsnost je značena dosti kontraintuitivně. Hodinky s vodotěsností 30 metrů opravdu nezvládnou ponor do 30 metrů. Znamená to jen, že odolají za ideálních podmínek tlaku v této hloubce (3 atmosféry). Z praktického hlediska to znamená, že s nimi můžete zmoknout a nemusíte se plašit, pokud na ně při umývání rukou šplíchne trochu vody. Nic víc. Do vody bych s nimi nelezl. Ani do sprchy. V podstatě totéž platí o vodotěsnosti 50 m. Pokud s takovými hodinkami omylem spadnete do bazénu, přežití to, ale plavat bych s nimi raději nechodil. Na sprchu pozor – pokud se sprchujete studenou vodou, tak budiž, ale kombinace horké vody a páry může nadělat neplechu i u vodotěsných hodinek.

Ideální pro univerzální využití jsou hodinky s vodotěsností 100 m a více. 100 m znamená, že vodní radovánky zvládnou bez ztráty kytičky. Potápění s přístrojem ne. K tomu jsou hodinky s vodotěsností 200 m a více. Zvláště pokud jsou certifikované pro potápění.

Nikdy, opravdu nikdy, nemanipulujte pod vodou s korunkou případně tlačítky hodinek. Existují hodinky, které jsou na to stavěné, ty to dostatečně avizují. Většina sebevodotěsnějších hodinek v takovém případě podlehne.

Těsnění v hodinkách mají omezenou životnost, je třeba hodinky, zvláště pokud s nimi chcete lézt do vody, jednou ročně, ideálně před sezónou, podrobit tlakové zkoušce u hodináře a případně nechat přetěsnit.

Vodu v žádném případě nepodceňujte, ani v podobě vlhkosti. Způsobuje nenapravitelné škody u mechanických i bateriových hodinek.

Dalším nebezpečím je magnetismus, zákeřný neviditelný nepřítel. O digitálky se v tomto směru bát netřeba (tedy pokud je nehodláte strkat do tunelu zapnuté magnetické rezonance). Analogové baterkáče magnetismus ovlivňuje dočasně – můžou se v magnetickém poli zpomalit nebo zastavit, protože tam jsou pohyblivé části, ale pokud to nebyla nějaká extrémní expozice, po seřízení by měly jít zase normálně. Mechanické hodinky a magnetismus, to je ovšem jiné kafe. Pokud se v nich zmagnetizuje vlásek regulující jejich přesnost, tak se (obvykle) nepřirozeně zrychlí. Pak nezbývá, než je nechat u hodináře odmagnetizovat. Není to nenapravitelná škoda, ale je dobré se tomu vyhnout.

Jak? Bacha na magnetky v pouzdrech telefonů, na noteboocích apod. Neodkládejte hodinky na ledničku, reproduktor, telefon či jiná zařízení. Při psaní na notebooku bych je vůbec raději sundával. Hodinky se mohou zmagnetizovat naráz nebo postupně pravidelným kontaktem se zdrojem magnetického pole.

Hodinky označované jako antimagnetické jsou o něco odolnější, ale výše uvedené pro ně stále platí. Záměrně je vystavovat magnetickému poli je hloupost. Hodinky označované jako odolné vůči 1000 gaussům (či 80000 a/m) už setkání s běžnými zdroji magnetického pole přežijí v pohodě. Ale ani s a-magnetickými Omegami či jinými hodinkami, které jsou označené jako zcela odolné vůči magnetismu, bych nevkročil do místnosti s extrémním zdrojem magnetického pole, jako je třeba magnetická rezonance.

Způsob, jak si postupně poškodit hodinky, o kterém většina lidí ani netuší, je manipulace s korunkou, když jsou hodinky na zápěstí – tj, natahování mechanických hodinek, ale i seřizování analogových quartz hodinek. Od korunky vede hřídelka. Je-li s korunkou manipulováno pod úhlem, je tato hřídelka vystavena tlaku a křiví se. Jasně, že se nezkřiví hned, ale sčítá se to. Je lepší si hodinky sundat a pak teprve natahovat nebo seřizovat.

Natahování hodinek: Mechanické hodinky dělíme na automaty (mají rotor, který se pohybuje, jak pohybujete rukou a průběžně hodinky natahuje) a hodinky s ručním nátahem. Automaty můžou a nemusí mít i ruční nátah. Pokud jej nemají, je třeba je probrat k životu (tj. natáhnout do začátku) třepáním. Automaty, které mají ruční nátah, nelze přetáhnout. U hodinek s ručním nátahem je ale třeba natahovat opatrně, a když začne klást korunka odpor, přestat, jinak je poškodíte.

Další nenápadná věc je seřizování data. Pominu digitálky, tam je to podle manuálu a po prvním seřízení si to většina digitálek správně spočítá až do roku 2100 (kdy nestandardně není přestupný rok). Hodinky, které datum ukazují mechanicky, tj. pomocí disku (date wheel) s čísly dnů, jsou tato čísla od 1 do 31. Pokud má měsíc 31 dnů, je vše v pořádku. Pokud má ale 30, 29 nebo 28 dnů, je třeba prvního dne následujícího měsíce přetočit datum na jedničku. Je fascinující, že znám lidi, kteří dokáží ovládat chytrý telefon, ale mají už roky na hodinkách rozhozené datum, protože si to neumí prvního dne v měsíci přetočit (a někdy si navíc myslí, že ty hodinky jsou nějak pokažené!).

V minulosti bylo třeba datum měnit spolu se změnou nastavení času (tj. točit ručky tak dlouho dopředu, dokud nenaskočilo požadované číslo). Přesně takto to bude třeba u těch zděděných Primek. Někdy fungovaly i jiné fígle, ale to nyní pomiňme. U současných hodinek lze ve většině případů datum rychle přenastavit povysunutím korunky do první pozice (druhá pozice nastavuje čas) a následně jejím otáčením po směru hodinových ručiček. To je celé, žádná věda. Pokud hodinky ukazují i den v týdnu, nastavuje se obvykle stejně, jen se točí korunkou proti směru ručiček. Pozor: Datum i den v týdnu nastavujte raději dopoledne (ať hodinky „vědí“, kdy je půlnoc – ale některé to „vědí“ i tak) a nikdy tyto operace neprovádějte po deváté hodině večer, protože to už ve strojku (i u bateriových hodinek) probíhá proces změny data. Strojek lze takto poškodit!

Uchovávání hodinek: Řekněme, že máte hodinky, které právě nenosíte. Zdravý rozum říká, že by měly být uloženy mimo dosah vlhkosti, prachu a velkých výkyvů teplot a skutečně tomu tak je. Ideálně v tzv. hodinkovnici (kazetě na hodinky, watch box, dají se koupit v rozumné kvalitě z Číny). Mechanické hodinky je dobré čas od času, minimálně jednou měsíčně, rozběhnout. V případě dlouhodobého uložení (například zděděných hodinek, které nenosíte) platí totéž, ale mechanické hodinky není nutné pravidelně rozbíhat – v případě, že je někdo bude chtít po mnoha letech začít používat, bude tak jako tak nezbytná generálka strojku u kompetentního hodináře. Pokud jde o baterkové hodinky, je třeba vždy nechat odborně vyjmout baterku. Každá může vytéct a zcela znehodnotit strojek.

Na závěr je třeba poznamenat, že kompetentním hodinářem nemyslím člověka, který mění baterky a zkracuje tahy v klenotnictví na rohu. Ve skutečnosti je v Česku jen pár hodinářů, kterým bych svěřil do péče mechanické hodinky. Pokud nevíte, poraďte se třeba na Chronomag fóru.

Nu, a to je o hodinkách zatím vše.