Kdo je můj bližní?
A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“
On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘ Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“
„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona.
„Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
(Lukáš 10, 25-37, překlad: Bible 21)
„Kdo je můj bližní?“ ptá se zákoník, tedy znalec Tóry a udržovatel posvátných tradic, dnes bychom asi řekli „tradičních hodnot“, Ježíše poté, co se oba shodnou, že je to někdo, koho je třeba – společně s Bohem – milovat.
Při interpretaci Bible je třeba si uvědomovat, jak snadno nás mohou slova zavádět a jak těžké je převést původní pojmy do dnešního jazyka. Tak například „milovat“ v tomto smyslu vůbec neznamená „chovat vřelé city“. Chce-li po nás Bible, abychom milovali Boha, může se to zdát jako cosi nehorázného, zvláště pokud to má být podmínka spásy (rovněž obtížný pojem, ale ten si necháme na jindy). Copak lze vnutit lásku? Ten požadavek se ale netýká vřelých citů, týká se požadavku praktické, pečující lásky, dnes bychom řekli braní ohledu na někoho, braní někoho vážně, zohledňování jeho důstojnosti. Milovat Boha a bližního znamená brát na ně ohled, mít je na paměti, být tu pro ně a tedy nikoli jen sami pro sebe.
Další pojem, který se nám zde objevuje, je „bližní“. Dnes už si musíme položit nejen otázku kdo to je, ale také co to slovo vůbec znamená. A jak souvisí s tím „Samaritánem“. Pojem „bližní“ původně znamenal „soused“ (tak i v současných anglických překladech), „soukmenovec“ nebo, jak bychom možná řekli dnes, „našinec“.
Ve starověkém Izraeli nebyl za bližního považován jen příslušník vyvoleného národa, nýbrž i každý cizinec, který v zemi přebýval, byl však povinen řídit se židovskými zákony, včetně například dodržování dne odpočinku (je mi úplně jasné, který typ čtenáře právě zpozorněl!). V Ježíšově době žila na území Izraele cizinců spousta, zejména Římané, Řekové a Syřané, a otázka "Kdo je bližní?" byla proto velmi aktuální a diskutovaná. I to je nám povědomé. Pojem "bližní" byl častokrát zúžen pouze na cizince, kteří přijali obřízku nebo se stali tzv. bohabojnými (něco ve smyslu fanoušků židovské víry, kteří se ale nenechali obřezat a nezačlenili se zcela do židovské komunity). Farizeové, kteří tvořili jeden z významných židovských proudů té doby, předchůdci pozdějších rabínů, měli sklon vylučovat veškeré obyvatelstvo neznalé Tóry a mezi bližní nepočítali cizince, hříšníky ani Samaritány (Samařany).
Teprve když si uvědomíme tyto souvislosti, uvědomíme si, jak radikální Ježíšovo podobenství je.
Zákoník klade otázku „Kdo je ten našinec, na kterého máme brát ohled?“ To je najednou dosti aktuální otázka, že? „Cizinec není našinec!“ má kdekdo chuť zvolat stejně, jako v pohádce Tři veteráni. V Ježíšově době to nebylo jiné.
Ježíš na otázku po „našinci“ odpovídá podobenstvím, kde se vyskytují tři postavy: Kněz, levita a Samaritán. První dva jsou náboženští profesionálové, našinci na slovo vzatí, čistokrevní židovští našinci. Reprezentanti národní a duchovní identity.
Třetí osoba je někým úplně jiným (čtenář či posluchač by po vysokém a středním hodnostáři očekával obyčejného Žida). Dnes, i díky tomuto podobenství, používáme slovo „samaritán“ jako označení někoho, kdo poskytuje nezištnou pomoc. Ale to je naprosté zkreslení toho, co tím bylo původně míněno. Co jsou ti Samaritáni tedy vlastně zač?
Jedná se o nábožensko-etnickou skupinu, dosud přežívající v dnešním Izraeli a na autonomních palestinských územích. Jejich původ se datuje až do roku 721 př. n. l., kdy Asyřané dobyli Samaří, hlavní město severoizraelského království, a násilně přesídlili větší část obyvatelstva země. Dobyté území následně osídlil jinými mezopotámskými kmeny, jejichž příslušníci se smísili se zbytky původního obyvatelstva a posléze přijali i jeho víru, byť v odlišné podobě. Vznikl tak nový národ, který z hlediska pozdějších pravověrných židů nebyl dost „košer“.
To se projevilo poprvé po návratu Židů z babylónského zajetí (587-537 př. n. l.). Perský král dovolil navrátilcům obnovit jeruzalémský chrám. Tehdejší vůdci navrátilců z Babylónu odmítli nabídku lidí, kteří v zaslíbené zemi zůstali, včetně Samaritánů, že se budou na stavbě nového chrámu podílet. To Samaritány naštvalo, a tak jeruzalémským „okopávali kotníky“ pomocí různých intrik a naschválů. Nakonec (cca 330 př. n. l.) postavili Hospodinovi vlastní chrám na hoře Gerizim. Židé jim ho v roce koncem druhého století př. n. l. za vlády krále Jochanana Hyrkána zbořili a území vyplenili. V prvním století se Samařsko stalo součástí římské provincie Judea a obě znepřátelené skupiny musely najednou řešit problém s mocným cizím okupantem. Ne snad, že by je to nějak sblížilo…
Ač tedy obě skupiny uctívaly Hospodina jako Boha, jejich vztahy rozhodně nebyly přátelské. Pro pravověrného příslušníka židovského národa Samaritán rozhodně nebyl „našinec“. Ani trochu. Byl to člověk pochybného původu uctívající Boha na špatném místě a špatným způsobem. Nutno dodat, že sice nemáme tolik zpráv o tom, jak vnímali Samaritáni své židovské sousedy, ale nepochybně si o nich taky nemysleli nic dobrého. Horu Gerizim pokládali za původní svaté místo Izraele podle Tóry a sami sebe za regulérní a pravověrné potomky kmenů Manases a Efraim. Neuznávali pozdější židovské spisy a jejich interpretace. Ve svých očích byli oni ti praví nositelé tradice. Jak jinak? Samaritáni a Židé tedy sice žili vedle sebe, ale rozhodně ne spolu.
Pokud tedy Ježíš ve svém podobenství označí jako „bližního“, tj. jako „našince“, „soukmenovce“... ausgerechnet Samaritána, je to podobné, jako kdyby v současném Izraeli hovořil o „milosrdném Palestinci“ nebo v Česku o „milosrdném Cikánovi“ či „milosrdném muslimovi“. Zvláště pokud hovoří se znalcem Zákona, který patrně Samaritány z okruhu "našinců" vylučoval.
Ježíš tak pojem „bližní“ radikálně redefinuje. Bližním je ten, kdo prokazuje potřebnému člověku účinnou lásku, kdo na něj bere ohled, ne někdo, kdo splňuje ty či ony z vnějšku dané kategorie, jako je místo narození, náboženství, jazyk atd. Ježíš ve svém podobenství neříká, že Samaritáni jsou dobří a kněží či levité špatní. Říká, že příslušnost ke skupině není v tomto ohledu relevantním kritériem.
V závěrečné větě „Jdi a jednej také tak.“ pak Ježíš definuje, co vlastně „milování bližního jako sebe sama“ znamená. Milovat bližního znamená bližním být a to právě ve výše uvedeném významu, tj. bez ohledu na jakékoli vnější atributy člověka, ke kterému se vztahujeme, tedy bez ohledu na pohlaví, národnost či etnicitu, náboženské vyznání atd., pouze, výhradně s ohledem na jeho lidství.
Ježíš tedy na stále aktuální otázku "Kdo je můj bližní?" odpovídá: "Neptej se, kdo je tvůj bližní, ale buď bližním všem, kdo to potřebují."
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Jaroslav POLÁK
Buďme více lidmi
Dlouhou dobu jsem na blog nic nenapsal, protože na téma „koronavirus“ psalo leckde mnoho povolanějších, a jiná témata mi připadla aktuálně nepodstatná. Myslím však, že nastal čas přijít s troškou do mlýna...
Jaroslav POLÁK
Vytěžování smrti
Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?
Jaroslav POLÁK
Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?
Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...
Jaroslav POLÁK
Všichni tady chcípneme
Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.
Jaroslav POLÁK
Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.
Jaroslav POLÁK
Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.
Jaroslav POLÁK
Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina
Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.
Jaroslav POLÁK
Žízeň
Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.
Jaroslav POLÁK
Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého
Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.
Jaroslav POLÁK
Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů
Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.
Jaroslav POLÁK
Objevování Marrákeše - (foto)reportáž z výletu
V září 2018 jsem prokrastinoval u vyhledávače levných letenek. A vida: Bratislava-Marrákeš, leden, zpáteční, cca 1500Kč, úterý až sobota. Nikdy jsem nebyl ta daleko. Začíná mě to zajímat...
Jaroslav POLÁK
Když dva dělají totéž, je to totéž
Afghánec ve Vídni osahával během silvestrovské noci ženy, včetně Švýcarky, která si to ale nenechala líbit a zlomila mu nos. Celý incident vzbudil i u nás vlnu spravedlivého rozhořčení vůči agresorovi a sympatií vůči té ženě.
Jaroslav POLÁK
O milosrdném muslimovi
V návaznosti na milou a povzbuzující Parabibli Alexandra Fleka, která odvážně zasahuje Ježíšův příběh a myšlenky do našich současných českých reálií a umožňuje tak podívat se na staré texty z nové perspektivy, přidávám...
Jaroslav POLÁK
Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně
Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...
Jaroslav POLÁK
Etické závazky superhrdinů… a potažmo i nás samých
Herec a popularizátor filosofie Oliver Thorn si v jednom z videí na Philosophy Tube klade sugestivní otázku Who should Superman save? Neumírá v příbězích u Supermanovi až příliš mnoho lidí zbytečně v důsledku jeho nečinnosti?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot