Kristus zemřel a vstal z mrtvých v Leningradě

27. 01. 2012 12:12:12
Ta myšlenka ve mně zrála již dlouho a uzrála ve chvíli, kdy jsem sledoval dokumentární film o obléhání Leningradu (8. září 1941 - 27. ledna 1944). Při sledování dokumentů prožívám děj mnohdy emotivněji, než v případě hraných filmů, a když jsem v duchu sdílel s obránci Leningradu jejich boj, uvědomil jsem si: Ano, tam se stával Bůh!

Lidé často vnímají Boha jako nějakého rozmarného kouzelného dědečka Hříbečka či jako zlovolného sadistu, v nějž je lepší nevěřit. Také jsem tak o Bohu dlouho smýšlel. Postupně mi, mimo jiné i díky četbě Junga a především Hollise, ale hlavně díky vlastní duchovní cestě, došlo, že Bůh opravdu neexistuje v témže smyslu, v jakém existuje houska na krámě či třeba Václav Klaus. Bůh neexistuje ve věcném smyslu, Bůh se děje, odehrává se. Stává se. Někdy, když o tom tak přemýšlím, se Bůh z čista jasna přihodí (tolik k metafoře blesku z čistého nebe).
Ale zpět k Leningradu. Jsem přesvědčen, že tam, kde se lidé postaví zlu, kde riskují své životy a pohodlí, aby vytrvali tváří v tvář nelidskému protivenství, tam, kde umírají, aby ostatní mohli žít, tam, kde volají „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ a přesto pokračují ve svém boji, tam, kde, spolu s Jiřím Ortenem říkají: „Já také nedoufám a přec a přec jdu svítit...“, všude tam se Bůh stává člověkem, umírá a vstává z mrtvých.
Bůh, jak Jej chápu, není nějaká tyranská entita, jež, ač všemohoucí, dopouští zlo. Bůh je to, co se děje, když se lidé zlu postaví. A je přitom úplně jedno, jestli v té chvíli věří tomu či onomu náboženskému dogmatu nebo jsou agnostici či ateisté. Bůh se v nich stává člověkem. I v Leningradě - a v nespočtu dalších Jeruzalémů. A když se setkám s lidskou malostí, samolibou hloupostí a nesnesitelnou stupiditou (okamžiky, kdy tyto vlastnosti registruji u sebe, nevyjímaje), vzpomenu si třeba na obránce Leningradu a velikost člověka je díky nim v mých očích opět obnovena – jaký větší důkaz, že i v nich zemřel Bůh za naše hříchy, můžeme ještě chtít?

Lidé často vnímají Boha jako nějakého rozmarného kouzelného dědečka Hříbečka či jako zlovolného sadistu, v nějž je lepší nevěřit. Také jsem tak o Bohu dlouho smýšlel. Postupně mi, mimo jiné i díky četbě Junga a především Hollise, ale hlavně díky vlastní duchovní cestě, došlo, že Bůh opravdu neexistuje v témže smyslu, v jakém existuje houska na krámě či třeba Richard Dawkins. Bůh neexistuje ve věcném smyslu, Bůh se děje, odehrává se. Stává se. Někdy, když o tom tak přemýšlím, se Bůh z čista jasna přihodí (tolik k metafoře blesku z čistého nebe).

Ale zpět k Leningradu. Jsem přesvědčen, že tam, kde se lidé postaví zlu, kde riskují své životy a pohodlí, aby vytrvali tváří v tvář nelidskému protivenství, tam, kde umírají, aby ostatní mohli žít, tam, kde volají Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? a přesto pokračují ve svém boji, tam, kde, spolu s Jiřím Ortenem říkají: Já také nedoufám a přec a přec jdu svítit..., všude tam se Bůh stává člověkem, umírá a vstává z mrtvých.

Bůh, jak Jej chápu, není nějaká tyranská entita, jež, ač všemohoucí, dopouští zlo. Bůh je to, co se děje, když se lidé zlu postaví. A je přitom úplně jedno, jestli v té chvíli věří tomu či onomu náboženskému dogmatu nebo jsou agnostici či ateisté. Bůh se v nich stává člověkem. I v Leningradě - a v nespočtu dalších Jeruzalémů. A když se setkám s lidskou malostí, samolibou hloupostí a nesnesitelnou stupiditou (okamžiky, kdy tyto vlastnosti registruji u sebe, nevyjímaje), vzpomenu si třeba na obránce Leningradu a velikost člověka je díky nim v mých očích opět obnovena – jaký větší důkaz, že i v nich zemřel Bůh za naše hříchy, můžeme ještě chtít?

Autor: Jaroslav POLÁK | pátek 27.1.2012 12:12 | karma článku: 13.08 | přečteno: 1380x

Další články blogera

Jaroslav POLÁK

Horizonty událostí (skica)

„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.

6.4.2022 v 11:11 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Její krásný oči (skica)

„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.

4.4.2022 v 21:58 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Zamyšlení nad celníkem a farizejem

Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.

13.2.2022 v 15:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 395 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Názorové bujení

Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.

9.2.2022 v 10:00 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 227 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 388 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 104 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 574 | Diskuse
Počet článků 606 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1346

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o pravoslaví, filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky jsem demokratický levičák. Nenápadně jurodivý.

Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...