Kritika Dawkinsova filmu Nepřátelé rozumu
Vzhledem k velmi omezeným časovým možnostem jsem svůj komentář zásadním způsobem zkrátil, zde jej máte k dispozici celý. Diskutovaný film je k dispozici na internetu a můžete jej shlédnout online: 1. část, 2. část.
Shlédli jsme film, v němž jedním z nejfrekventovanějších slov bylo slovo „věda“. Dalšími pak byla "rozum", "ohrožení", "nepřátelé", "boj" a leckterá další. Hodlám tento film, respektive Dawkinse, podrobit kritice, aniž bych přitom hovořil o boji, nepřátelích a konfliktu. Je mi jasné, že se tak nezavděčím skoro nikomu, ale musí to tak být.
Předně je třeba zdůraznit, že to, oč v tomto snímku šlo, nebyla věda a její střet s tmářskými nepřáteli, ale scientismus. Věda je metoda, scientismus je víra ve vědu, ideologie, která má, jak uvidíme, četné náboženské rysy. Kdyby se jednalo o vědu a okultní fenomény, byl by tento dokument dokumentem o výzkumu těchto fenoménů, o řádných studiích a o jejich výstupech, které by, a o tom jsem víceméně přesvědčen, byly nejspíš neprůkazné. Tomuto ideálu se v rámci Dawkinsova dokumentu blížila pouze část o homeopatii, kterou pokládám za nejkvalitnější z celého snímku. Zbytek (částečně s výjimkou místu věnovaného proutkařům) je založen na tom, co scientisté tak rádi předhazují okultistům, alternativcům a dalším, totiž na anekdotické evidenci a svévolném výběru jen těch příkladů, jež potvrzují ty či ony teze. Takže je zde argumentováno víceméně náhodně a účelově vybranými lidmi a fenomény, kteří zde slouží jako ilustrace autorových tvrzení, ničím víc však nejsou. Dawkins se zcela vyhýbá jakémukoli problematičtějšímu jevu z, řekněme, okultní oblasti, a jeho film vesměs připomíná (to nemám ze své hlavy, ale naprosto s tím souhlasím) komunistické „dokumenty“ o disidentech.
Nicméně je třeba podotknout, že duchovní techniky jsou povětšinou dialogické povahy (představují rozhovor vedený jak s duchovní sférou, tak se zainteresovaným člověkem), využívají nekauzálních souvislostí mezi jevy a vzpírají se tudíž objektivnímu testování například pomocí dvojitě slepých studií.
Proč kladu takový důraz na to, že to, co zde Richard Dawkins prezentuje, je scientismus, tedy ideologie, a nikoli věda?
Věda je způsob uchopování a interpretování reality. Metoda. Věda zde není od toho, aby vedla boj o lidskou duši. Metody nebojují. Způsob, jakým pečete buchty, nemá nepřítele ve způsobu, jakým peče buchty vaše tchyně. Nicméně můžete věřit, že právě váš přístup k pečení buchet je ten jediný pravý a že je třeba potřít všechny, kteří to dělají jinak. Ale to se týká vás, nikoli postupu, který používáte. Scientismus je víra ve vědu jako v tu jedinou správnou metodu uchopování světa. Nutno dodat, že Dawkins má pravdu, kritizuje-li teze některých postmodernistů o tom, že věda je jen jedním z mnoha příběhů. Není. Věda je zcela unikátní způsob poznávání, který se v mnoha ohledech liší od všech ostatních. Je technologicky nesmírně efektivní, je otevřená, je podrobena neustálé vnitřní diskusi atd. Samozřejmě, že to je ideál – v realitě zde hraje roli spousta faktorů, které s ideálem vědy nemají nic společného, například osobní vazby, předsudky, autorita a mnohé jiné, nicméně v zásadě lze říci, že věda je jedinečná a není to jen další soubor mýtů a metafor, jakými jsou různé náboženské, duchovní či třeba umělecké způsoby interpretace reality. Zde si ovšem dovoluji poznamenat, že i v oblasti duchovní dochází k vývoji představ a postupů a také k testování, to ovšem samozřejmě nevyhovuje objektivním kritériím regulérní vědy, spíše se orientuje na to, co se v praxi osvědčuje a co nikoli.
Jakkoli je však věda jedinečná, scientismus je zcela tradiční a nijak se nevymyká z archaického způsobu myšlení založeného na vymezování vlastní skupiny vůči skupinám jiným, tedy vlastního kmene, národa, rasy, náboženství či třeba fanoušků konkrétního fotbalového týmu proti jiným kmenům, národům, rasám, náboženstvím či třeba fanouškům ostatních fotbalových týmů. Na tom nic nemění ani fakt, že se jedná o víru ve fenomén, který se prokazatelně osvědčuje – tato námitka se objevuje (v podobě důrazu na rozdíl mezi vírou a důvěrou). Scientisté tvrdí, že oni, na rozdíl od, řekněme, okultistů, věří v něco skutečného, ale zcela neempaticky odmítají uznat, že i okultisté věří v to, co se jim osvědčuje, a je jim celkem jedno, že scientisté jejich praktickou zkušenost marginalizují. Obecně lze říci, že zatímco okultisté mají tendenci zobecňovat anekdotickou evidenci, scientisté ji naopak zcela ignorují a neberou v potaz, že osobní empirie je zcela legitimním vodítkem pro lidské konání.
To, co nám Dawkins ve svém nepokrytě propagandistickém snímku sugeruje, má klasickou mýtickou strukturu:
Svět je bojištěm sil světla (tedy vědy a rozumu) a sil temnot (tedy pavědy, okultismu a iracionality). Síly temnot povstaly a hrozí zničit vše, co bylo silami světla vybojováno, a je proto třeba se jim postavit ve jménu dobra a světlé budoucnosti. Je třeba ochránit duše lidí před indoktrinací ze strany sil zla, indoktrinací, jež se může jevit jako nevinná kratochvíle, ale ve skutečnosti láká lidi do náruče temnot...
Všimli jste si, jak jednoznačně bipolární pohled na věc Dawkins razí? Není tam ani náznak dialogu, iracionalitu je třeba prostě potřít, zničit, eliminovat. A nepřipomíná vám to něco? Přiřadíme-li k silám světla biblickou víru a k silám temnot sekularimus, jiná náboženství, magii a okultismus či ateismus, máme zde bojovný mýtus evangelikálních křesťanů. Nebo, ještě lépe, přiřaďme k silám světla muslimy, k silám temnot dekadentní západní civilizaci, a máme zde islámský fundamentalismus. Stále stejný model.
A tohle já osobně prostě neberu. Nebrali to dokonce ani mnozí osvícenci – konec konců osvícenství zrodilo nejen moderní racionalitu, ale také zednářskou ideu bratrství lidí bez ohledu na jejich náboženství, ideu vzájemného respektu k odlišnosti a jednotě v tom podstatném. Teolog Hans Küng razí myšlenku, že nebude míru mezi národy, nebude-li míru mezi náboženstvími. Nevěřím tomu, že lze míru dosáhnout bojem, konfliktem, střetem. Abychom jako lidstvo pokročili kupředu, potřebujeme se zbavit pravěkého způsobu kmenového myšlení typu „mykontra oni“. A k tomu skutečně potřebujeme rozum, ale musíme jej použít jinak, než jak jej používá Dawkins.
Je ostatně pozoruhodné, že evolucionista par excellence, jakým Dawkins je, staví právě rozum na piedestal, přičemž by měl vědět, že rozum, stejně jako smysly, emoce, empatie či intuice, je v průběhu evoluce vzniklý nástroj, nikoli modla, jíž bychom se měli klanět.
Toto akcentování rozumu a racionality navíc vede k tomu, že jsou diskvalifikováni lidé, kteří jsou založení spíše emotivně. Spousta lidí se rozhoduje na základě toho, že něco nějak cítí, a je to tak v pořádku. Člověk, který neumí racionálně analyzovat fakta, ale je třeba empatický, není méněcenný a má právo na víru v to, co jinému připadá pošetilé.
Obraťme se nyní k některým Dawkinsovým argumentům, jež v dokumentu zazněly:
V iracionální sféře se točí obrovské množství peněz, které by se daly využít lépe. Jistě, ale to ovšem platí i o sportu, pop music, filmech, kosmetickém průmyslu – o zbrojním průmyslu a válkách, včetně války proti drogám, ani nemluvě... Pokud někomu subjektivně pomůže, využije-li služby, jež není vědecky podložena, je to jeho věc a má právo si takovou službu zaplatit. Kdyby tyto služby lidem nepřinášely žádný prospěch, patrně by tolik neprosperovaly.
Dalším argumentem je, že iracionální víra může vést k reálnému poškození života lidí, například v případě odpíračů očkování či lidí, kteří v případě vážného onemocnění odmítnou vědecky podloženou léčbu ve prospěch léčitele. Ano, musím říci, že zde mám tendenci s Dawkinsem souhlasit – jsem přesvědčen, že duchovní sféra by měla životu sloužit, nikoli jej ohrožovat. Přestože jsem si vědom faktu, že moderní medicína a farmaceutický průmysl nejsou tak úžasné, jak je autor dokumentu prezentuje, opravdu mají nezpochybnitelnou účinnost. Pakliže lékaři nejspíš nebudou schopni nabídnout pacientovi to, co hledá u léčitele, tedy hodně času, pozornosti a soustředění se na celek pacientova života, měly by obě sféry najít způsob, jak se vzájemně doplňovat a neházet si klacky pod nohy a vzájemně se dehonestovat, což se bohužel děje a to z obou stran.
Dawkins dále poukazuje na zneužívání vědeckého jazyka, zvláště pak jazyka kvantové mechaniky, ale také třeba genetiky. Ano, to je opravdu smutné a štve to nejen příslušné odborníky, ale i mě. Jde o to, že v rámci magického a mýtického myšlení, o něž se zde jedná, to, co lidem funguje, jsou metafory, a metafory jsou tvořeny na základě aktuální podoby jazyka a kultury. Asi se tedy nelze vyhnout tomu, že vědecký jazyk bude tímto způsobem vykrádán, i když mně osobně je to dosti proti srsti a, hovořím-li o duchovních věcech, pseudovědecký jazyk nepoužívám. Smiřme se s tím, že někteří lidé prostě budou věřit v „atlantskou DNA“ či v „tachyonové léčení“ a bude jim to určitým způsobem fungovat.
Horší je, když lidé věří v mýty, které mají potenciál vyvolávat mezi lidmi nenávist. Například některé konspirační teorie, jako jsou teorie o židovském spiknutí. Ale to už se dostáváme k tématu, které s okultnem, jemuž byl věnován Dawkinsův pořad, souvisí spíše volně a zasloužilo by si samostatné zamyšlení.
Často ze strany „profesionálních skeptiků“ zaznívají kategorická tvrzení, že se něco nestalo, protože by takový jev odporoval současnému vědeckému poznání. Je legrační, jak z týchž scientistických úst zaznívají také věty o otevřenosti a neúplnosti vědy. Přestože si myslím, že současné vědecké poznání je třeba brát vážně, neznamená to, že bychom měli šmahem ignorovat cokoli, co tomuto poznání odporuje, což se bohužel často děje.
Jak je v dokumentu demonstrováno na pozorování holubů, máme evolučně danou tendenci hledat v realitě vzory, které by nám daly nějaký smysl. Tyto vzory mohou mít podobu ryze subjektivní (a projevující se např. v oblasti osobních rituálů), intersubjektivní (sdílené nějakou komunitou) a objektivní (nalezené pomocí vědecké metody). Jsem přesvědčen, že kdybychom ze svého života vyškrtli všechny vzory, které nejsou spolehlivě potvrzeny vědeckým poznáním, zešíleli bychom. Myslím také, že nacházení vzorů má velký terapeutický potenciál, což dokazuje úspěšnost myšlenkově protikladných psychologických škol nebo třeba léčitelů, včetně homeopatů – pakliže si člověk zařadí nějaký problém či třeba nemoc do nějakého kontextu, něco se stane, něco, co může jít i nad rámec zmíněného placebo efektu. Pomáhá to. Je proto v pořádku, věří-li člověk v kontext, příběh a metafory, jež mu prokazatelně prospívají, bez ohledu na to, že jsou iracionální.
Neboli: Pokud vám něco funguje, nenechte si to vzít a pošlete Dawkinse a jemu podobné k šípku. Kvalita vašeho života je důležitější než vědecká pravda a lidstký život je příliš krátký na to, abychom vše, co používáme, testovali vědecky korektními metodami. Na druhou stranu se však ubraňte pokušení věřit, že to, co funguje právě vám, musí stejně tak dobře fungovat každému, a cokoli jiného je špatně.
A pokud jste ateisté a scientisté dawkinsovského ražení, zvažte, jestli to, co je opravdu důležité, je racionálně a vědecky podložená pravda, nebo spíše kvalita lidského života, a zda by nestálo za pokus hledat také to, co lidi spojuje a nepřemýšlet o druhých jen jako o nepřátelích.
Vzhledem k velmi omezeným časovým možnostem jsem svůj komentář zásadním způsobem zkrátil, zde jej máte k dispozici celý. Diskutovaný film je k dispozici na internetu a můžete jej shlédnout online: 1. část, 2. část.
Nepřátelé rozumu jsou filmem, v němž jedním z nejfrekventovanějších slov je slovo „věda“. Dalšími pak jsou "rozum", "ohrožení", "nepřátelé", "boj" a leckterá další. Hodlám tento film, respektive Dawkinse, podrobit kritice, aniž bych přitom hovořil o boji, nepřátelích a konfliktu. Je mi jasné, že se tak nezavděčím skoro nikomu, ale musí to tak být.
Předně je třeba zdůraznit, že to, oč v tomto snímku šlo, nebyla věda a její střet s tmářskými nepřáteli, ale scientismus. Věda je metoda, scientismus je víra ve vědu, ideologie, která má, jak uvidíme, četné náboženské rysy. Kdyby se jednalo o vědu a okultní fenomény, byl by tento dokument dokumentem o výzkumu těchto fenoménů, o řádných studiích a o jejich výstupech, které by, a o tom jsem víceméně přesvědčen, byly nejspíš neprůkazné. Tomuto ideálu se v rámci Dawkinsova dokumentu blížila pouze část o homeopatii, kterou pokládám za nejkvalitnější z celého snímku. Zbytek (částečně s výjimkou místu věnovaného proutkařům) je založen na tom, co scientisté tak rádi předhazují okultistům, alternativcům a dalším, totiž na anekdotické evidenci a svévolném výběru jen těch příkladů, jež potvrzují ty či ony teze. Takže je zde argumentováno víceméně náhodně a účelově vybranými lidmi a fenomény, kteří zde slouží jako ilustrace autorových tvrzení, ničím víc však nejsou. Dawkins se zcela vyhýbá jakémukoli problematičtějšímu jevu z, řekněme, okultní oblasti, a jeho film vesměs připomíná (to nemám ze své hlavy, ale naprosto s tím souhlasím) komunistické „dokumenty“ o disidentech.
Nicméně je třeba podotknout, že duchovní techniky jsou povětšinou dialogické povahy (představují rozhovor vedený jak s duchovní sférou, tak se zainteresovaným člověkem), využívají nekauzálních souvislostí mezi jevy a vzpírají se tudíž objektivnímu testování například pomocí dvojitě slepých studií.
Proč kladu takový důraz na to, že to, co zde Richard Dawkins prezentuje, je scientismus, tedy ideologie, a nikoli věda?
Věda je způsob uchopování a interpretování reality. Metoda. Věda zde není od toho, aby vedla boj o lidskou duši. Metody nebojují. Způsob, jakým pečete buchty, nemá nepřítele ve způsobu, jakým peče buchty vaše tchyně. Nicméně můžete věřit, že právě váš přístup k pečení buchet je ten jediný pravý a že je třeba potřít všechny, kteří to dělají jinak. Ale to se týká vás, nikoli postupu, který používáte. Scientismus je víra ve vědu jako v tu jedinou správnou metodu uchopování světa. Nutno dodat, že Dawkins má pravdu, kritizuje-li teze některých postmodernistů o tom, že věda je jen jedním z mnoha příběhů. Není. Věda je zcela unikátní způsob poznávání, který se v mnoha ohledech liší od všech ostatních. Je technologicky nesmírně efektivní, je otevřená, je podrobena neustálé vnitřní diskusi atd. Samozřejmě, že to je ideál – v realitě zde hraje roli spousta faktorů, které s ideálem vědy nemají nic společného, například osobní vazby, předsudky, autorita a mnohé jiné, nicméně v zásadě lze říci, že věda je jedinečná a není to jen další soubor mýtů a metafor, jakými jsou různé náboženské, duchovní či třeba umělecké způsoby interpretace reality. Zde si ovšem dovoluji poznamenat, že i v oblasti duchovní dochází k vývoji představ a postupů a také k testování, to ovšem samozřejmě nevyhovuje objektivním kritériím regulérní vědy, spíše se orientuje na to, co se v praxi osvědčuje a co nikoli.
Jakkoli je však věda jedinečná, scientismus je zcela tradiční a nijak se nevymyká z archaického způsobu myšlení založeného na vymezování vlastní skupiny vůči skupinám jiným, tedy vlastního kmene, národa, rasy, náboženství či třeba fanoušků konkrétního fotbalového týmu proti jiným kmenům, národům, rasám, náboženstvím či třeba fanouškům ostatních fotbalových týmů. Na tom nic nemění ani fakt, že se jedná o víru ve fenomén, který se prokazatelně osvědčuje – tato námitka se objevuje (v podobě důrazu na rozdíl mezi vírou a důvěrou). Scientisté tvrdí, že oni, na rozdíl od, řekněme, okultistů, věří v něco skutečného, ale zcela neempaticky odmítají uznat, že i okultisté věří v to, co se jim osvědčuje, a je jim celkem jedno, že scientisté jejich praktickou zkušenost marginalizují. Obecně lze říci, že zatímco okultisté mají tendenci zobecňovat anekdotickou evidenci, scientisté ji naopak zcela ignorují a neberou v potaz, že osobní empirie je zcela legitimním vodítkem pro lidské konání.
To, co nám Dawkins ve svém nepokrytě propagandistickém snímku sugeruje, má klasickou mýtickou strukturu:
Svět je bojištěm sil světla (tedy vědy a rozumu) a sil temnot (tedy náboženství, pavědy, okultismu a iracionality). Síly temnot povstaly a hrozí zničit vše, co bylo silami světla vybojováno, a je proto třeba se jim postavit ve jménu dobra a světlé budoucnosti. Je třeba ochránit duše lidí před indoktrinací ze strany sil zla, indoktrinací, jež se může jevit jako nevinná kratochvíle, ale ve skutečnosti láká lidi do náruče temnot.
Všimli jste si, jak jednoznačně bipolární pohled na věc Dawkins a jeho stoupenci razí? Není tam ani náznak dialogu, iracionalitu je třeba prostě potřít, zničit, eliminovat. A nepřipomíná vám to něco? Přiřadíme-li k silám světla biblickou víru a k silám temnot sekularimus, jiná náboženství, magii a okultismus či ateismus, máme zde bojovný mýtus evangelikálních křesťanů. Nebo, ještě lépe, přiřaďme k silám světla muslimy, k silám temnot dekadentní západní civilizaci, a máme zde islámský fundamentalismus. Stále stejný model.
A tohle já osobně prostě neberu. Nebrali to dokonce ani mnozí osvícenci – konec konců osvícenství zrodilo nejen moderní racionalitu, ale také zednářskou ideu bratrství lidí bez ohledu na jejich náboženství, ideu vzájemného respektu k odlišnosti a jednotě v tom podstatném. Teolog Hans Küng razí myšlenku, že nebude míru mezi národy, nebude-li míru mezi náboženstvími. Nevěřím tomu, že lze míru dosáhnout bojem, konfliktem, střetem. Abychom jako lidstvo pokročili kupředu, potřebujeme se zbavit pravěkého způsobu kmenového myšlení typu „mykontra oni“. A k tomu skutečně potřebujeme rozum, ale musíme jej použít jinak, než jak jej používá Dawkins.
Je ostatně pozoruhodné, že evolucionista par excellence, jakým Dawkins je, staví právě rozum na piedestal, přičemž by měl vědět, že rozum, stejně jako smysly, emoce, empatie či intuice, je v průběhu evoluce vzniklý nástroj, nikoli modla, jíž bychom se měli klanět.
Toto akcentování rozumu a racionality navíc vede k tomu, že jsou diskvalifikováni lidé, kteří jsou založení spíše emotivně. Spousta lidí se rozhoduje na základě toho, že něco nějak cítí, a je to tak v pořádku. Člověk, který neumí racionálně analyzovat fakta, ale je třeba empatický, není méněcenný a má právo na víru v to, co jinému připadá pošetilé.
Obraťme se nyní k některým Dawkinsovým argumentům, jež v dokumentu zazněly:
V iracionální sféře se točí obrovské množství peněz, které by se daly využít lépe. Jistě, ale to ovšem platí i o sportu, pop music, filmech, kosmetickém průmyslu – o zbrojním průmyslu a válkách, včetně války proti drogám, ani nemluvě... Pokud někomu subjektivně pomůže, využije-li služby, jež není vědecky podložena, je to jeho věc a má právo si takovou službu zaplatit. Kdyby tyto služby lidem nepřinášely žádný prospěch, patrně by tolik neprosperovaly.
Dalším argumentem je, že iracionální víra může vést k reálnému poškození života lidí, například v případě odpíračů očkování či lidí, kteří v případě vážného onemocnění odmítnou vědecky podloženou léčbu ve prospěch léčitele. Ano, musím říci, že zde mám tendenci s Dawkinsem souhlasit – jsem přesvědčen, že duchovní sféra by měla životu sloužit, nikoli jej ohrožovat. Přestože jsem si vědom faktu, že moderní medicína a farmaceutický průmysl nejsou tak úžasné, jak je autor dokumentu prezentuje, opravdu mají nezpochybnitelnou účinnost. Pakliže lékaři nejspíš nebudou schopni nabídnout pacientovi to, co hledá u léčitele, tedy hodně času, pozornosti a soustředění se na celek pacientova života, měly by obě sféry najít způsob, jak se vzájemně doplňovat a neházet si klacky pod nohy a vzájemně se dehonestovat, což se bohužel děje a to z obou stran.
Dawkins dále poukazuje na zneužívání vědeckého jazyka, zvláště pak jazyka kvantové mechaniky, ale také třeba genetiky. Ano, to je opravdu smutné a štve to nejen příslušné odborníky, ale i mě. Jde o to, že v rámci magického a mýtického myšlení, o něž se zde jedná, to, co lidem funguje, jsou metafory, a metafory jsou tvořeny na základě aktuální podoby jazyka a kultury. Asi se tedy nelze vyhnout tomu, že vědecký jazyk bude tímto způsobem vykrádán, i když mně osobně je to dosti proti srsti a, hovořím-li o duchovních věcech, pseudovědecký jazyk nepoužívám. Smiřme se s tím, že někteří lidé prostě budou věřit v „atlantskou DNA“ či v „tachyonové léčení“ a bude jim to určitým způsobem fungovat.
Horší je, když lidé věří v mýty, které mají potenciál vyvolávat mezi lidmi nenávist. Například některé konspirační teorie, jako jsou teorie o židovském spiknutí či vysloveně destruktivní hlásání toho či onoho konce světa. Ale to už se dostáváme k tématu, které s okultnem, jemuž byl věnován Dawkinsův pořad, souvisí spíše volně a zasloužilo by si samostatné zamyšlení.
Často ze strany „profesionálních skeptiků“ zaznívají kategorická tvrzení, že se něco nestalo, protože by takový jev odporoval současnému vědeckému poznání. Je legrační, jak z týchž scientistických úst zaznívají také věty o otevřenosti a neúplnosti vědy. Přestože si myslím, že současné vědecké poznání je třeba brát vážně, neznamená to, že bychom měli šmahem ignorovat cokoli, co tomuto poznání odporuje, což se bohužel často děje.
Jak je v dokumentu demonstrováno na pozorování holubů, máme evolučně danou tendenci hledat v realitě vzory, které by nám daly nějaký smysl. Tyto vzory mohou mít podobu ryze subjektivní (a projevující se např. v oblasti osobních rituálů), intersubjektivní (sdílené nějakou komunitou) a objektivní (nalezené pomocí vědecké metody). Jsem přesvědčen, že kdybychom ze svého života vyškrtli všechny vzory, které nejsou spolehlivě potvrzeny vědeckým poznáním, zešíleli bychom. Myslím také, že nacházení vzorů má velký terapeutický potenciál, což dokazuje úspěšnost myšlenkově protikladných psychologických škol nebo třeba léčitelů, včetně homeopatů – pakliže si člověk zařadí nějaký problém či třeba nemoc do nějakého kontextu, něco se stane, něco, co může jít i nad rámec zmíněného placebo efektu. Pomáhá to. Je proto v pořádku, věří-li člověk v kontext, příběh a metafory, jež mu prokazatelně prospívají, bez ohledu na to, že jsou iracionální.
Neboli: Pokud vám něco funguje, nenechte si to vzít a pošlete Dawkinse a jemu podobné k šípku. Kvalita vašeho života je důležitější než vědecká pravda a lidstký život je příliš krátký na to, abychom vše, co používáme, testovali vědecky korektními metodami. Na druhou stranu se však ubraňte pokušení věřit, že to, co funguje právě vám, musí stejně tak dobře fungovat každému, a cokoli jiného je špatně.
A pokud jste ateisté a scientisté dawkinsovského ražení, zvažte, jestli to, co je opravdu důležité, je racionálně a vědecky podložená pravda, nebo spíše kvalita lidského života, a zda by nestálo za pokus hledat také to, co lidi spojuje a nepřemýšlet o druhých jen jako o nepřátelích.
Zaujalo? Pokud jste nečetli, přečtěte si také:
Výkladový slovník esoteriky a pavěd - Sisyfovská nekompetentnost!
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rozepře o důchodové reformě i ústavní žaloby. Promluví stínová vláda hnutí ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhne tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci zřejmě...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
Družku bil, přeřezal jí šlachy. Soud muži za dlouhodobé týrání potvrdil devět let
Olomoucký vrchní soud zamítl odvolání Tomáše Heráka ze Šumperska, kterému krajský soud za...
SOCDEM žene Paroubkovu suverenitu k soudu. Žádá její vyřazení z voleb
Sociální demokracie (SOCDEM) tvrdí, že koalice ČSSD, kterou ministerstvo vnitra zaregistrovalo pro...
Prodej rodinného domu 132 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 495 000 Kč
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot