Na duchovních cestách

25. 09. 2012 15:47:24
Před nějakou dobou se mi dostalo nálepky „duchovní turista“ a nutno dodat, že jsem se o to nemalou měrou zasloužil. Rád bych se zde se čtenáři podělil o své zkušenosti v této oblasti a o zatímní výsledky své klikaté spirituální cesty.

000_QuoModoDeum.gif

Celou tu cestu, jež kdysi v mých cca deseti letech začala primitivní magií a posléze naivně chápaným křesťanstvím, jež přešlo ve vášnivou víru v době adolescence, cestu, jež posléze, po postupném prozření, pokračovala okultismem, přemítáním nad buddhismem, taoismem a učením Carlose Castanedy, hermetickou kabalou, thelémou v intencích nauky britského mága a proroka Aleistra Crowleyho, novopohanstvím, satanismem v La Veyově pojetí, scientismem a ateismem, a která vyústila do mého současného heretického eklekticismu, celé to putování lze chápat jako cestu, v níž se projevilo boží vedení, a rozhodně jako cestu, jejíž každá etapa mne naučila něčemu důležitému.

Moje původní setkání s křesťanstvím v době adolescence mne naučilo síle víry, jež si neklade otázky, víry, jež má mnoho společného se zamilovaností. Její následná eroze mne naučila faktu, že hledání je silnější než pocit nalezení. Postupné směřování k magickému myšlení a thelémě Aleistra Crowleyho mne naučilo hledání a nalézání nečekaných spojení a souvislostí, což jsem posléze mimo jiné využil i při literární tvorbě.

Někdy na začátku nového tisíciletí mi do života vstoupil Starej Kojot, v podobě Taškáře (Trickstera) a navzdory všemu, o čem bude řeč dále, součástí mého života už zůstal.

Coyoteinacanoe.png

Postupně jsem opouštěl thelému jako příliš vyumělkovanou a vyzkoušel si práci s pohanskými bohy, která mne přivedla k porozumění archaickým formám spirituality a atavistické magii. Postupný nárůst racionálního myšlení, jenž vedl k tomu, že jsem předchozí složité magické myšlení stále více zjednodušoval a podroboval racionální kritice, vedl celkem logicky k přijetí laveyánského (“ateistického“) satanismu a jeho psychologické interpretaci magie a orientaci na výsledky. Jedna z nejdůležitějších věcí, jíž jsem se v této etapě svého života naučil, byla poctivost k sobě, schopnost rozpoznat i sebemenší náznak pokrytectví a odhodlání k boji proti němu.

Satanismus postupně přešel do zcela čistého scientistického ateismu a odvrhnutí posledních zbytků magického myšlení. V této životní etapě jsem piloval k dokonalosti až nesnesitelné schopnost kritického myšlení a naučil jsem se oddělovat testovatelnou a netestovatelnou, tj. subjektivní, zkušenost.

Nicméně, díky extrémní existenčně – existenciální krizi, jsem si uvědomil, že lidský život není opakovatelný experiment, není dvojitě slepou studií. Návrat k praktické magii formou smlouvy s určitou třídou duchovních bytostí přinesl ohromující výsledky v podobě nepřehlédnutelného zlepšení kvality mého života (díky své scientisticko-ateistické životní etapě si však uvědomuji, že veškeré mé zkušenosti jsou anekdotického rázu a nelze s nimi tudíž argumentovat v přísně objektivním diskurzu). Dalším důsledkem bylo oslabení ega, zvýšení míry soucitu s bližními, postupný obrat k levicové politické orientaci a nakonec zpět k evangelijní zvěsti, tentokrát však již uchopené vlastním rozumem a vcítěním. Tudíž se v mém případě nejedná o konfesní a dogmatickou víru, stále hledám a někdy i vytvářím svou vlastní cestu. Ježíš ostatně podle všeho dělal totéž a mimochodem: Docela jistě to nebyl neoliberál.

Současně jsem, díky kontemplacím na duchovní a filosofická témata, dospěl k zenu, který vnímám jako cestu k duchovní singularitě, k prapůvodnímu tichu, a k diskordiánství coby metodě návratu k ještě prapůvodnějšímu smíchu, jenž slouží jako způsob („Bůh není mrtvej, je ožralej!“), kterak zažehnat chvíle, kdy se o mě pokouší přespřílišná vážnost.

000_eris.jpeg

Toto hledání se, alespoň v mém případě, podobá hledáním partnera. Jen málokdo napoprvé najde toho pravého na celý život. A nikdo doopravdy neví, jestli ten současný je už napořád, i když se to tak v danou chvíli může jevit. Na rozdíl od těch vztahů bývají lidé svým ideologiím ideologiím věrnější, ale i tam dochází k mnoha „manželským krizím“. Zvláště mystikové o tom vědí své, za všechny bych zmínil třeba zenového mistra Ikkjú Sódžuna a katolického mystika sv. Jana od Kříže.

Dnes už si s těmi duchovními ideologiemi vlastně spíše hraji, říkám o sobě třeba, že se pohybuji někde mezi esoterním křesťanstvím a thelémou, animismem a zenem, některé myšlenky čerpám z gnosticismu a středověkých herezí (zvláště z bogomilství), oslovují mne tricksterovské boží formy (samozřejmě především Starej Kojot severoamerických Indiánů), lidový katolicismus, latinskoamerické synkretické směry jako je třeba vúdú či kult Santa Muerte (Svaté Smrti) v Mexiku a leccos dalšího – a ono to opravdu velmi uspokojivě funguje! Je to diskordiánský přístup – nasazování různých ideologických brýlí vhodných pro tu kterou situaci, a jejich odložení, vyžaduje-li změna situace změnu prizmatu. Trochu se to podobá i mé oblíbené povídce Grega Egana Nestabilní dráhy v prostoru lží, v níž je oscilování mezi paradigmaty metaforicky znázorněno jako cesta mezi geografickými lokalitami obývanými vždy lidmi jednoho konkrétního přesvědčení, kteří svou „gravitací“ přitahují poutníka, jenž se k nim přiblíží. Hlavní hrdina se mezi těmito "gravitačními studnami" snaží pohybovat tak, aby jej žádná z nich nepřitáhla natolik, že by již nebylo úniku. Postupně však začíná mít i určité pochybnosti o tom, nakolik svobodná jeho vlastní cesta ve skutečnosti je. Je to vynikající povídka a nemohu ji dostatečně doporučit!

Postupně jsem si uvědomil, že všelidsky sdílená zkušenost, Posvátno, jemuž říkáme Bůh, bohové, TAO, Příroda (v posvátném smyslu, i v tom smyslu, jak ji coby posvátnou chápou někteří ateisté), Zákon (přírodní, duchovní – dharma apod.), Prázdnota (v buddhismu), filosofičtí bohové Bruna, Spinozy, Schellinga; Hegelův Duch... atd., je něco na způsob onoho příslovečného slona ohmatávaného slepci. Z různých stran se jeví jinak. Z jedné strany je osobní, z druhé neosobní, z jedné transcendentní (tedy existující mimo svět), z druhé imanentní (tedy existující ve světě), z jedné jediný, z jiné mnohý a (z hlediska zenu) žádný. Nelze říci, že by některý z těch pohledů byl z principu nějak pravdivější než jiný. Každý pohled nasměrovaný na Posvátno, má svou hodnotu a odhaluje něco, co jiné pohledy odhalit nedokáží, protože, a to je důležité, prostě nejsme schopni vnímat Boha z Boží perspektivy!

Ale to neznamená, že každý duchovní směr se skutečně dívá na to Posvátno a ne někam jinam. I když k jednomu středu mohou vést i zcela protikladné cesty, neznamená to, že každá cesta vede ke středu. A žádná cesta nevede ke středu automaticky. Aby se duchovní směr stal směrem ukazujícím k Bohu, musí se spojit s konkrétním člověkem, musí být cestou něčího srdce. Doktrína sama o sobě neukazuje nikam, je nesmyslná.

Co bude dál? Nevím. Nevím to stejně, jako to neví kdokoli, kdo si vyšlapává vlastní cestu. Jsou lidé, kteří se narodí do nějaké víry nebo nějakého paradigmatu a ve stejné víře i zemřou. Podobně jsou lidé, kteří prožijí jednu konverzi a pak už zůstanou nové ideji věrni. To je v pořádku, nikterak takovými lidmi nepohrdám. Jsou však lidé, kteří hledají, přijímají a odvrhují ty či ony metafyzické koncepty a leckdy i vytvářejí nové. Vskutku se nejedná o nějaké “převlékání kabátů“ (neboť to nijak nesouvisí s jakýmkoli osobním ziskem, spíše naopak), ale o hlubokou vnitřní potřebu hledání, spojenou s nespokojeností s předpřipravenými odpověďmi libovolného druhu. Nejedná se tedy o metaforickou "turistiku", protože turista zavítá někam jen na chvíli, ale vždy se vrací domů. Pominu-li skutečnost, že se vždycky tak či onak vrátím ke Starýmu Kojotovi, jsem v tomto smyslu spíše duchovní "kočovník", který je doma tam, kde se právě nachází, a současně neustále hledí k obzoru. Tak to prostě je.

Ляпис Трубецкой - Я верю / Lyapis Trubetskoy - I Believe (2011) from vestnik on Vimeo.

(Pozn. tento článek vznikl sloučením, přepracováním a doplněním dvou textů z mého druhého blogu.)

***

Své připomínky, polemiku, podněty a náměty adresujte prosím na autorův e-mail kojot333@gmail.com

Autor: Jaroslav POLÁK | úterý 25.9.2012 15:47 | karma článku: 11.37 | přečteno: 909x

Další články blogera

Jaroslav POLÁK

Horizonty událostí (skica)

„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.

6.4.2022 v 11:11 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Její krásný oči (skica)

„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.

4.4.2022 v 21:58 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Zamyšlení nad celníkem a farizejem

Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.

13.2.2022 v 15:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 395 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Názorové bujení

Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.

9.2.2022 v 10:00 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 243 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1495 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 606 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1347

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o pravoslaví, filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky jsem demokratický levičák. Nenápadně jurodivý.

Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...