Stručné zhodnocení prezidentských kandidátů z levicové perspektivy

Takže zde máme jedenáct závodníků na startovní čáře, přičemž cílem je Pražský hrad. Osobně nejsem příznivcem přímé volby prezidenta za stávajícího politického uspořádání v naší zemi, nicméně věci jsou takové, jaké jsou, a prezident, i když není příliš mocný, přeci jen není pouhým „kladečem věnců“ a má vliv na náš život.

Proto je třeba dobře zvážit, komu dát hlas. Mé hodnocení jednotlivých kandidátů je pochopitelně z levicové perspektivy a nelze jej pokládat za nějakou nestrannou politologickou analýzu –  na něco takového nemám čas, energii ani znalosti. Přesto věřím, že můj článek může levicovému voliči usnadnit orientaci.

Nuže, začněmě od těch nejhorších!

Zcela nepřijatelní kandidáti:

Kdyby v kandidatuře uspěli pánové Vandas a Jakl, byli by nejnepřijatelnějšími kandidátem č. 1 a 2. Takto se o post nejnepřijatelnějšího kandidáta dělí populistka Jana Bobošíková a populista Tomio Okamura. Nemohu se upřímně řečeno rozhodnout, kdo z těchto dvou je nejnepřijatelnější. Nacionalismus a xenofobie v podání paní Bobošíkové jsou sice odpudivé, ale přinejmenším zjevné. Okamura, muž který se nebojí říci cokoli chcete slyšet, žádné skutečné názory nemá, funguje pouze jako filtr zvýrazňující aktuální nálady ve společnosti. Bobošíková je tedy přinejmenším částečně spoutána svými předsudky, Okamura je ve svém tažení za mocí zřejmě dokonale flexibilní. Zatímco Jana Bobošíková je patrně bez šance, mám jistou mírnou obavu, že na populismus pana Okamury může skočit řádově více lidí. Bez ohledu na to, co dále píši o ostatních kandidátech, ve druhém kole bych proti Okamurovi volil kteréhokoli z nich, doufám, že tím dávám jasně najevo, jak negativní postoj vůči tomuto kandidátovi zastávám. Doufám ale, že taková situace nenastane.

Zajímavosti: Janu Bobošíkovou podporuje občanská iniciativa Akce D.O.S.T., což je celkem dostatečný důvod, proč by ji nikdo disponující zdravým rozumem neměl volit. V roce 2008 byla KSČM nominována jako kandidátka na post prezidenta České republiky pro druhou volbu, aby svou kandidaturu nakonec stáhla; musím říci, že tu taškařici jsem dodnes nepochopil. KSČM asi chtěla touto formou diskutovat tehdejší kauzu amerického radaru, ale nutno říci, že se jí to moc nepovedlo.

Tomio Okamura několikrát v minulosti zdůraznil, že do politiky „nee“, víc si vydělá jako „úspěšný podnikatel“. Pak tlachal o tom, že snad do senátu „joo“, když po něm lid tak touží, ale na prezidenta kandidovat nechce. Zdá se, že volání českého lidu nakonec obměkčilo jeho tvrdé podnikatelské srdce a přeci jen se odhodlal přinést naší zemi oběť nejvyšší. Vot samuraj!

Nepřijatelní kandidáti:

Přemysl Sobotka – člověk bez charismatu, který se drží v politice na základě starého dobrého minulorežimního kréda „Kdo nic nedělá, nic nezkazí, kdo nic nezkazí, je pochválen, kdo je pochválen, jen povýšen, kdo je povýšen, nic nedělá...“ Naštěstí to tímto způsobem na Hrad s pravděpodobností hraničící s jistotou nedotáhne, protože vlastně kromě skalních fanoušků modrého ptactva nikoho nezajímá.

Vladimír Dlouhý – dlouholetý člen KSČ, kariérista, který po převratu převlékl kabát a stal se hlasatelem ekonomického liberalismu a byl členem vlád, které se podílely na drancování naší země a současné všeobecné kocovině. Na rozdíl od Přemka Sobotky má asi přeci jen nějaké charisma, jinak si nedovedu vysvětlit, proč jej podporuje kupříkladu psychiatr Cyril Höschl, jehož si velice vážím. Dřív by mě zarazila i podpora ze strany Václava Cílka, ale dnes už asi tolik ne. V každém případě Dlouhému nevěřím ani nos mezi očima, brigádníkům, kteří mu sehnali za prachy podpisy, přeji jejich peníze a nemusejí mít kvůli tomu mravní kocovinu – ani tento pán nemá reálnou šanci se na Hrad probít.

Karel Schwarzenberg – člověk, který sice v minulosti měl jisté charisma, ale díky své neschopnosti včas odejít se nevyhnutelně vypracoval na obecního blázna. Aktuálně Kalouskova loutka. Českou republiku by patrně ve světě proslavil kouzlem nechtěného, což se mu ostatně daří už nyní na "ZaMini".

Obtížně přijatelní kandidáti:

Jan Fischer – další oportunista, který dělal za minulého režimu kariéru v KSČ a dnes se holedbá tím, jak by nepodpořil vládu s podporou KSČM. Úředník je to patrně schopný, má vzdělání i zkušenosti. Umí vystupovat, jeho projev je celkem kultivovaný, má i jakési charisma, přesto na mě působí jako nudný patron a není mi úplně jasné, proč patří k favoritům. Snad proto, že během svého překlenovacího premiérování působil solidním dojmem a nic podstatného viditelně nezkazil? Mně důvěryhodný nepřipadá prostě proto, že jeho kvalifikace odpovídá kariérnímu úředníkovi, nikoli reprezentantovi nějakého étosu. Opravdu si myslím, že jeho „image“ je jen účelová póza.

Miloš Zeman – jo, jasně, známe ho. Kdo by ho taky neznal? Nutno říci, že drtivá většina kandidátů na mě působí jako tu více tu méně nudní patroni (včetně Franze!). Zeman bezpochyby není nudný patron. Je inteligentní, vtipný, charismatický a drzý – a umí to přeměnit v politický kapitál. Tváří se jako levicový kandidát, ale projevuje se jako islamofob (což mu ovšem může nahnat nějaké hlasy) a vpravdě jestřábím způsobem propaguje „preventivní“ válku proti Íránu. S podporou Václava Klause „šéfoval“ jednomu z nejhorších období našich vlád co se korupce týče, mám samozřejmě na mysli dobu opoziční smlouvy. Na druhou stranu se mi líbí jeho návrhy změn volebního zákona. Vládu s podporou KSČM by jmenoval. Osobně prostě Zemanovi nevěřím a představa, že se budu v druhém kole prezidentské volby rozhodovat mezi Fischerem a Zemanem, mě děsí. Nicméně bych v takovém případě dal hlas Zemanovi.

Zajímavosti: Co mají společného současný konzervativně-pravicový prezident Václav Klaus, jeden z mála odsouzených členů bývalé KSČ a zakladatel současné extremistické KSČ Miroslav Štěpán, lobbista a bývalý dlouholetý člen KSČ Miroslav Šlouf a český jednatel ruské firmy Lukoil Martin Nejedlý? Ano, tipujete správně, podporují kandidaturu Miloše Zemana!

Zuzana Roithová – v mnohém s ní nesouhlasím, je to přesvědčená antikomunistka, ale působí dojmem poctivého člověka, líbí se mi její vystupování proti smlouvě ACTA. Na druhou stranu podporuje církevní restituce. Vzhledem k tomu, že prohlásila, že by rezignovala, pokud by se jí nepodařilo jmenovat vládu bez podpory KSČM, její zvolení by patrně vedlo k brzkým mimořádným prezidentským volbám, a to není pro naši zemi výhodné.

Přijatelní kandidáti:

Táňa Fischerová – sympatická dáma s poněkud líbivými, ale ne vyloženě populistickými názory a s patrně velmi čistým srdcem a úmysly. Působí však velice naivním dojmem a obávám se, že by v praktické politice nemusela ustát ten tlak. Má podporu Strany zelených, budiž, může být, a celkem vlivného „opinion makera“ doktora Jana Hnízdila. Na Hradě by mi nevadila, ale nedávám jí moc šancí.

Vladimír Franz – jeho kandidatura začala jako recese a stal se z ní úspěšný celonárodní happening. Profesor Franz je bezesporu vzdělaný a inteligentní člověk mnoha profesí, působí však dosti nudným a přehnaně korektním dojmem, takže o něm lze doslova říci, že klame tělem, respektive tetováním, jež je, zdá se, ta jediná originální věc, kterou nabízí. Jeho prohlášení na mne působí dojmem, že se snaží nikoho moc nenaštvat, říká takové ty banality o tom, jak nám chybí vzory a podobně... Vystupuje jako antikomunista, ale ne natolik razantně, že by odmítal jmenovat vládu s podporou KSČM. Působí dojmem, jako by to chtěl uhrát z pozice politického středu na všechny strany.

Prostě mě neuchvátil ani zdaleka tak, jako své oddané fanoušky. Jsou na něj z minulosti vytahovány zprávy o tom, že se kamarádil se skiny, ale to pokládám za zcela irelevantní, Franz jistě není skrytým neonacistou. Na Hradě by mi v žádném případě nevadil, ale mnoho šancí mu nedávám.

Preferovaný kandidát:

Jiří Dienstbier ml. – je mu občas vytýkáno, že je „druhořadý politik“, ale v tom případě jsou lidé jako Franz či Fischerová „okresní přebor“. Působí dojmem slušného člověka a na rozdíl od Jana Fischera jsem ochoten věřit, že to není účelová póza. Je levicovým politikem s čistým štítem. Problém samozřejmě je, že není ani zdaleka tak charismatický a zábavný jako Miloš Zeman, a že je vyslancem ČSSD. V případě jeho zvolení bych tak trochu doufal, že bude mít spíše on z nově získané mocenské pozice pozitivní vliv na ČSSD, než některé zkorumpované kruhy v ČSSD na něj. Myslím, že je přijatelným kompromisem mezi politickým nováčkem a politickým dinosaurem. Otázka zní, zda voliči uvažují aspoň trochu podobně, jako já. Má srozumitelný a splnitelný levicový program. Podporují jej mimo jiné Jan Keller, Erazim Kohák, Anna Šabatová, Eliška Wagnerová a Eva Kantůrková, což pro mne znamená docela hodně. 

K této glose můžete diskutovat jak přímo pod článkem, tak i anonymně (ale jen slušně!) ZDE.