Subjektivní (foto)reportáž z blokování nácků v Brně
Otázka, zda jít či nejít na tuto akci byla samozřejmě rozhodnuta předem. Náckům je třeba dát vědět, že jejich odpůrci dokáží zmobilizovat víc lidí než oni, protože síla je to jediné, čemu náckové rozumějí. To není v rozporu s deklarovanou nenásilností demonstrace – ona bohatě stačí síla potenciální, síla, která v nich dokáže vzbudit pocit, že kdyby je nechránily stovky těžkooděnců, museli by potupně zdrhnout. Tohle jsem si odfilosofoval už předem a nutno dodat, že tento cíl splnila akce Brno Blokuje na výbornou.
Dalším důvodem, proč se akce zúčastnit, byla samozřejmě příležitost fotografovat zajímavá témata, k nimž se pouliční fotograf běžně nedostane. Zvažoval jsem, jak to pojmout, respektive jaký fotoaparát si vzít. Nabízela se možnost vzít pohotový malý kompakt Sony Cybershot s rychlým automatickým ostřením a slušnou optikou. Pokud bych měl být jediný, kdo by měl akci fotograficky zdokumentovat, byla by to jasná volba. Nicméně jsem se rozhodl, že si to zkomplikuji a zvolil jsem zrcadlovku Sony Alpha A230 s objektivem Helios-44-2 připojeným skrze redukci. V této kombinaci lze fotografovat pouze s manuálním nastavením úplně všeho. Reálná ohnisková vzdálenost 87mm odpovídá nejkratším teleobjektivům. Mým cílem bylo fotit pokud možno s nízkou hloubkou ostrosti a snažit se dosáhnout fotografií lidí v kontextu dění tak, aby působily dojmem filmových záběrů. Jak se mi to povedlo, posuďte sami (mohlo to dopadnout i lépe, ale byl to první systematický pokus o něco takového).
Takže jsem měl dobré filosofické opodstatnění své účasti a zvolený fotoaparát a mohl jsem se vydat do terénu. Když jsem dorazil na Malinovského náměstí, byl tam už v plném proudu happening. Zástupci církví se ekumenicky modlili, alternativní muzikanti alternativně hráli, organizátoři organizovali a lidé se bavili mezi sebou nebo prostě jen tak.
Nebylo možné si nevšimnout, že jak hnutí Žít Brno, tak brněnští Zelení aktivně propagovali svou přítomnost a podporu celé akci. Přestože se blokády aktivně a s velkým nasazením zúčastnili v celkem slušné míře i jednotliví brněnští komunisté, kdo je neznal, nevěděl o tom. Městský výbor KSČM akci morálně ani jinak nepodpořil. Naštvalo mě to. Kdo jiný už by sakra měl podpořit protifašistickou akci než komunisté? To měl Městský výbor tolik práce s organizováním čím dál stejně nudného tradičního prvomájového setkání na Moravském náměstí, že rozsáhlou protináckovskou akci v centru Brna nezaregistroval? Nebo je tak posedlý svou kritikou současné městské politiky Žít Brno a Zelených, že nedokázal být nad věcí pokud jde o společný zájem? Posléze mi na můj dotaz bylo řečeno, že organizátoři komunisty o podporu nepožádali. Jeden soudruh mi na tuto odpověď soukromě (proto nebudu jmenovat) řekl: „Rozhodně nemůžeme čekat, že za námi budou všichni prosit, abychom je milostivě podpořili.“ Přesně! Ale dosti už komunistů...
Jak čas plynul, šířily se davem informace o tom, že nácků je kolem dvou stovek. Bylo zjevné, že pokud jde o osobní bezpečnost, náckové rozhodně nebudou problém. Zato se vyrojili policejní těžkooděnci a spolu s nii informace, že Dělnická mládež už míří směrem od Hlavního nádraží k nám. organizátoři začali s manévry.
Organizátoři byli skvělí. Byli mnohem lepší, než jak očekávala policie, řekl bych, což se ukáže dále. Měli perfektní přehled o tom, co se kde děje, a nepotřebovali k tomu ani vrtulník. Na měnící se situaci reagovali promptně a dařilo se jim rozmisťovat účastníky na všechna strategická místa. Fakt jsem si připadal jako voják řízený kompetentními důstojníky. Byla to zajímavá zkušenost. Rozhodl jsem se přijmout tuto roli a nesnažit se být všude. Kdybych se rozhodl přijmout naopak roli dokumentaristy a snažit se zachytit vše podstatné, bylo by to také v pořádku, ale takových tam bylo více (v závěru článku budou odkazy na zajímavé fotoreportáže).
Za celou dobu jsem se nepříteli ani nedostal na dohled, přesto jsem si nepřipadal zbytečný.
Policie odklonila nácky na ulici Koliště. V té oblasti jsem se právě vyskytoval. Náckové byli počastováni hlasitými nadávkami, těžkooděnci udržovali odstup.
V této chvíli byli policisté vcelku v pohodě. Vynutili si desetimetrový odstup davu od svých aut, dav poslechl, v hlase policisty byla autorita. Rozhodně jsem se na policii nikterak nezlobil, chápal jsem, že dělají svoji práci a v této chvíli ji dělali dobře.
Dělnická mládež pokračovala po Kolišti a my jsme byli odvoláni na ulici Rooseveltovu, kde jsme náckům nejprv zabránili vrátit se na trafu přes Jezuitskou a potom jsme se vydali zablokovat Moravské náměstí. Část aktivistů se mezitím přesunula na Náměstí svobody, kde Dělnická mláděž svůj pochod začala a kam se plánovala vrátit.
Myslím, že v tento moment jsme už opravdu začali lézt zasahujícím policistům na nervy. Jeden z nich, kterého jsem právě míjel, zrovna vysvětloval jakési řidičce, že vůbec neví, kudy kam bude možné projet, protože situace se každou minutou mění. Rozdělení aktivistů na několik samostatně operujících skupin muselo být fakt na nasrání.
Když jsme se dostali na Moravské náměstí, konkrétně na roh ulic Koliště a Lidická, začala se část aktivistů přesouvat do parku na Moraváku a těžkooděnci vzápětí obě skupiny oddělili.
Někdy v té době Dělnická mládež dorazila na roh Koliště a Lidické. Aktivisté se tam hrnuli za nimi, část z nich blokovala pochod v sedě. U toho jsem ale nebyl, protože policisté začali dav vytlačovat do ulice Lidická a tam jsem byl i já. Vytlačování koňmi sice nebylo zvlášť příjemné, ale za hledáčkem fotoaparátu se člověk cítí celkem bezpečně. Nicméně hlas policisty, který na nás řval, už nebyl autoritativní, ne úplně, byly v něm stopy hysterie. Zdálo se mi, že policisté ztrácejí nervy a to zavánělo průserem.
Zbytek akce jsem strávil na Lidické. Fotil jsem lidi, zablokovanou tramvaj a starou paní s naším transparentem.
Pak se náckové vydali pod policejní ochranou k Náměstí svobody, policie odvezla aktivisty zadržené za neuposlechnutí příkazu k vyklizení ulice Koliště, zbytek lidí se rozešel probrat to všechnoněkde v hospodě apod. Já už jsem toho měl docela nad hlavu, takže jsem udělal poslední snímek a šel domů.
Až z druhé ruky mám právy o tom, že na jiných místech policisté skutečně nervy ztratili a došlo na obušky, slzný plyn a vůbec první použití "bezbolestné paintballové pušky" (to dá rozum, že paintballové zbraně jsou bezbolestné, proto se také lidé paintballovým hrátkám oddávají v kraťasech a tričku...[ironie]). Podle jedné fotograficky dobře zdokumentované zprávy policisté zazmatkovali především ve chvíli, kdy se jeden z těžkooděnců zapomněl mezi davem. Zprávy a videa jsou i ze střetu na Moraváku. Stížnosti se týkají především zásahů bez předchozí výzvy.
Vzhledem k tomu, že jsem u incidentů nebyl, nemohu je pořádně zhodnotit, ale říkám si, že když se člověk rozhodne zúčastnit takové akce, tak musí počítat s tím, že dojde ke konfliktu s policií, a konflikt s policií jaksi z podstaty věci není příjemná záležitost. V tomto případě všichni odešli po svých, byť třeba s nějakými těmi modřinami či pálícíma očima, k žádné policejní brutalitě vůči účastníkům blokády v masovém měřítku rozhodně nedošlo, vždy šlo o lokální incidenty. Zdokumentovaný incident s policistou, který zůstal v padajícím davu, což policistovi kolegové zřejmě chybně interpretovali jako napadení davem, by bylo možné prošetřit, ale upřímně řečeno, zvláště vzhledem k napjaté situaci, která tam byla, tak nějak lidsky chápu, že zasahující policisté v tomto případě nervy ztratili.
Samozřejmě se v případě akcí tohoto typu naskýtá otázka po smyslu. Má smysl porušovat zákon a bránit jiné skupině, byť fašistické, v realizaci legální aktivity, jakkoli ji lze právem vnímat jako nelegitimní? Samozřejmě jsem si tuto otázku kladl, především z kantovského hlediska. Jsem přesvědčen, že to smysl má, ale účastníci jsou v takovém případě povinni akceptovat zákonné důsledky svého jednání. Jedná se de facto o jednu z forem občanské neposlušnosti.
Když jsme tam blokovali, přemýšlel jsem o celé záležitosti také z hlediska metafory imunitního systému. Účastnící blokády hráli roli protilátek, které vyvolaly horečku ve snaze eliminovat cizorodé těleso. No jo, říkal jsem si dále, ale neměla by být onou „protilátkou“ spíše ta policie? Ta, uvažoval jsem dále, hraje roli vakcíny – dokáže zasáhnout jen proti těm ohrožením, proti kterým je předem určena, naprogramována, ale pokud se setká se "zmutovaným virem", je bezmocná. Proto vakcína, jakkoli je důležitá, nemůže nikdy nahradit zdravý imunitní systém. To všechno je hezké, přemýšlel jsem, ale není tomu také tak, že i ti náckové sami sebe považují za imunitní systém bojující proti „nemocem“ jako jsou Romové, migranti, „multikulti“ a „pravdoláskaři“? Metafory jsou zrádné.
Tak či onak, jsem rád, že se v pátek odpoledne proti společné hrozbě dokázali sjednotit lidé s velmi rozdílnými a někdy i protichůdnými ideovými, politickými, náboženskými a jinými východisky proti lidem, kteří jsou ve své nenávisti uniformní až hrůza. To nakonec bylo, spolu s faktem, že jsem měl po dlouhé době zase jednou pocit, že žiju, asi to vůbec nejdůležitější.
---
Zdařilé fotoreportáže z akce:
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Jaroslav POLÁK
Buďme více lidmi
Dlouhou dobu jsem na blog nic nenapsal, protože na téma „koronavirus“ psalo leckde mnoho povolanějších, a jiná témata mi připadla aktuálně nepodstatná. Myslím však, že nastal čas přijít s troškou do mlýna...
Jaroslav POLÁK
Vytěžování smrti
Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?
Jaroslav POLÁK
Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?
Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...
Jaroslav POLÁK
Všichni tady chcípneme
Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.
Jaroslav POLÁK
Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.
Jaroslav POLÁK
Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.
Jaroslav POLÁK
Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina
Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.
Jaroslav POLÁK
Žízeň
Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.
Jaroslav POLÁK
Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého
Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.
Jaroslav POLÁK
Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů
Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.
Jaroslav POLÁK
Objevování Marrákeše - (foto)reportáž z výletu
V září 2018 jsem prokrastinoval u vyhledávače levných letenek. A vida: Bratislava-Marrákeš, leden, zpáteční, cca 1500Kč, úterý až sobota. Nikdy jsem nebyl ta daleko. Začíná mě to zajímat...
Jaroslav POLÁK
Když dva dělají totéž, je to totéž
Afghánec ve Vídni osahával během silvestrovské noci ženy, včetně Švýcarky, která si to ale nenechala líbit a zlomila mu nos. Celý incident vzbudil i u nás vlnu spravedlivého rozhořčení vůči agresorovi a sympatií vůči té ženě.
Jaroslav POLÁK
Kdo je můj bližní?
Jak rozumět podobenství o milosrdném Samaritánovi? Co vlastně znamená v biblickém smyslu "milovat" a co "bližní"? Je cizinec našinec?
Jaroslav POLÁK
O milosrdném muslimovi
V návaznosti na milou a povzbuzující Parabibli Alexandra Fleka, která odvážně zasahuje Ježíšův příběh a myšlenky do našich současných českých reálií a umožňuje tak podívat se na staré texty z nové perspektivy, přidávám...
Jaroslav POLÁK
Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně
Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot