Proč se bojím náledí víc než teroristů

Terorismus je jako přírodní úkaz. Jakkoli je jistá míra předběžné opatrnosti namístě, není třeba mu přikládat větší váhu, než třeba namrzlým silnicím.

Lidé se tradičně iracionálně více bojí nepravděpodobné hrozby než hrozby pravděpodobné. Například útoku žraloka, nemoci šílených krav či toho, že jim unese dítě sadistický pedofil. Skutečností však je, že u moře místo žraloka mnohem pravděpodobněji spíše přecení své plavecké schopnosti a utopí se, že pokud z opatrnosti vynechají hovězí, ale zapálí si cigaretu, nebo prostě jen vyjdou na ulici, jsou na zdraví a životě ohroženi mnohem více, a že jejich dítě mnohem více ohrožují běžní řidiči než nebezpeční úchylové. Známé hrozby podceňujeme, zvláště pokud nepřemýšlíme. Já přemýšlím, a proto se bojím mnohem víc náledí než teroristického útoku. O běžných řidičích ani nemluvě...

Teroristický úkaz je v podstatě statisticky málo pravděpodobné neštěstí, stejně jako výbuch uniklého plynu, hromadná havárie na dálnici, železniční nehoda, pád letadla. To jsou věci, které se stávají a budou stávat. Je v pořádku snažit se jim v rozumné míře předcházet – dělat pravidelné revize technických zařízení, vyrábět bezpečnější automobily, vlaky a letadla, dbát na dodržování pravidel provozu a dobrý stav silnic... Ale existuje jistá hranice, za níž se další zvýšení bezpečnosti prostě nevyplácí, protože je příliš drahé a přidaná hodnota jen minimální. A tou cenou nemyslím jen finanční částku, ale i osobní svobodu. Dnes bylo venku náledí, tak jsem šel do práce opatrně. To bylo rozumné. Vzít si neplacené volno, abych zcela odstranil riziko uklouznutí, by bylo prostě moc drahé.

Je v pořádku monitorovat potenciální teroristické hrozby stejně, jako seismologové monitorují aktivitu tektonických zlomů a sopek. Ale smiřme se s tím, že neexistuje žádný způsob, jak zcela eliminovat riziko teroristického útoku, který by nebyl příliš drahý a nepřipravil nás o to, co je nám drahé, tj. svobodu. Kdybychom zakázali automobily, zachránili bychom ročně v Česku stovky lidských životů, ale přesto nikdo po takovém zákazu nevolá.

Teroristé jsou velcí komplicové autoritářů, hrají do karet lidem, kteří chtějí omezovat naše svobody v zájmu bezpečí. Je třeba si uvědomit, že to prostě nestojí za to. Náš každodenní život je plný všemožných nebezpečí a pokud netrpíme obsedantně kompulzivní poruchou, dokážeme s tím vědomím žít. Vyjdeme na ulici, nasedneme do auta nebo tramvaje, věnujeme se sportům, děláme prostě to, co je třeba a co nás baví, a někdo si holt vytáhne Černého Petra a umře při tom. Nakonec umřeme všichni.

Pokud jde o globální hrozby, které mohou opravdu zásadním způsobem ovlivnit naše životy a přivodit předčasný konec nám i našim blízkým, doporučuji soustředit se místo terorismu na změnu klimatu, pandemii smrtící chřipky, jadernou válku i omezeného rozsahu a v neposlední řadě kolaps světové ekonomiky v případě, že nenalezneme nové podstatné zdroje energie. To jsou věci, kterých se skutečně vážně obávám. Žraloků, šílených krav nebo teroristů rozhodně nikoli.