Loučení se s prací na elektrošroťáku (text a fotky)
Když jsem si před rokem domlouval práci v manufaktuře na recyklaci elektroodpadu, nebyla to „z nouze ctnost“, byl to záměr. Ne snad, že bych se v té době zrovna cítil na nějakou hodně kvalifikovanou práci, přeci jen ještě doznívala depresivní fáze mé nemoci, ale nabídek pohodlného sezení a čtení knížek někde na vrátnici bylo pro osoby se zdravotním postižením více než dost. Také jsem o tom samozřejmě uvažoval, ale když se ke mně dostala nabídka práce ve firmě Rosomák a syn (krátce poté, co jsem shlédl skvělý dokumentární film Rosomáci, přízraky severu!), cítil jsem, že je to v danou chvíli pro mě to pravé. Sáhnout si na skutečnou manuální práci a sáhnout si na ni pořádně a dlouhodobě (samozřejmě jsem manuálně pracoval i v minulosti, ale to byly jen brigády) byla zkušenost, kterou jsem chtěl a potřeboval zažít.
Poté, co jsem navštívil své budoucí pracoviště v brněnském „Bronxu“, bylo mi jasné, že se mi tam bude líbit a naskytne se mi i hodně příležitostí k provozování tvůrčí fotografie. Nebylo co řešit. V prosinci jsem si práci vyzkoušel a od ledna nastoupil na hlavní pracovní poměr.
Práce mě bavila. Rozhodně to nebyla práce pro cvičenou opici, kde stačí na zaškolení pár dní, bylo tam mnohé k naučení a já se učil rád. Naučil jsem se toho dost. Správně a rychle roztřídit základní desky z počítačů podle jejich hodnoty, prokličkovat s paleťákem naloženým půltunovým pytlem plným zdrojů halou zaplněnou půltunovými pytli s jiným šrotem, foftrem rozmontovat set-top box či počítač, zvednout padesátikilovou bednu tak, abych si neohrozil trvale bolavá záda (mám artrózu obratle), odbavit zákazníka, který přinesl věci na výkup – a současně nenápadně dávat pozor, aby nám něco neukradl, rozeznat pouhým pohledem nebo potěžkáním různé kovy… Byla to práce, kde jsem mohl naplno využít své schopnosti improvizovat, protože pracovní pokyny z podstaty věci byly v této práci často spíše rámcové.
Byla to fyzicky náročná práce, hlavně pokud šlo o nakládky a vykládky – za ten rok jsem tam zhubl 15 kilo, zesílil a jsem nyní v nejlepší kondici co pamatuji.
Samozřejmě to byla také práce špinavá – člověk s alergií na prach by se jí vskutku nemohl ani přiblížit, a na konci směny jsem často vypadal jako mouřenín. I to mě bavilo.
Poznal jsem tam hodně skvělých lidí. Pilné mladé majitele firmy, bratry Petra a Pavla Horáčkovy, kteří naplňují pravičácký obraz tvrdě pracujících kapitalistů (kéž by to opravdu platilo o všech!) - starají se o firmu, naslouchají zaměstnancům, pracují od nevidím do nevidím a osobní volno je pro ně vzácným statkem. Rád budu vzpomínat na debaty o Hře o trůny s Petrem nebo o tom, zda je osobní spokojenost nejvyšší hodnota, s Pavlem.
Poznal jsem Václava, který má na starost funkční hardware, neustále se usmívá, málokdy o sobě řekne cokoli osobního, a jehož podezírám, že nikdy nespí. Milana, samorostlého bývalého havíře a dřevorubce pocházejícího z Ostravska, který tam byl přede mnou, naučil mě nejdůležitějším dovednostem a moc hezky se s ním povídalo (bohužel v květnu odešel). Jirku, který nastoupil v únoru, nejdřív se všeho bál a byl hrozně úzkostlivý, ale rychle získal sebevědomí a trumfnul mě v počtu rozmontovaných set-top boxů za den – bylo fakt krásné dívat se, jak „roste do krásy“! Marka, jenž nastoupil v září, vypadá jako James Dean, ale často se moc mračí, je úzkostlivý na pořádek (má to ale v této práci s tímto povahovým rysem těžké, to vám povím!) a má občas těžko pochopitelný smysl pro humor.
Nesmím zapomenout ani na milého pana správce Bratislavské 14, ukrajinského vrátného i jeho srdnatou náhradnici v době, kdy byl v létě na dovolené (a také na dalšího náhradníka, který se svého úkolu zhostil tak, že zatáhl rolety na vrátnici, protože mu svítilo světlo do očí – říkal jsem mu „zenový vrátný“… brzy ho nahradili), Milanovu přítelkyni Evu, která se kolem mě ale mihla jen krátce, věčně usměvavou vietnamskou prodavačku v Brněnce naproti, jejíž práce jsem si hluboce vážil a také jsem jí to pak řekl...
Samozřejmě nebylo pořád všechno ideální, vyskytly se i nějaké ty konflikty a nedorozumění, ale kdyby tomu tak nebylo, nebylo by to skutečné. Rozhodně na tu práci budu vzpomínat rád.
Co mi bude chybět? Ti lidé, samozřejmě. Bláznivé rozhovory v pátek před koncem směny. Utahování si z Jirky. Spousta muziky, kterou jsme tam společnými silami natahali a pouštěli na kazeťáku (přemýšlím, jestli v budoucnu ještě budu poslouchat nějaké kazety, ostatně většinu své audiotéky jsem tam stejně nechal), četba Wittgensteinových Filosofických zkoumání během polední pauzy na jaře a v létě, sprostá mluva, únava z fyzické práce, přehrabování se ve věcech („U tohoto budíku nefunguje promítačka na zeď, ale jinak je v pořádku, můžu si ho nechat?“ „Víte, že tohle je starý Silicon Graphics a že má sběratelskou hodnotu? Ten rozhodně nelikvidujte! Jo, a tohle je disketová mechanika k osmibitovému Commodoru 64, tu taky dobře prodáte...“), teologické rozpravy s Jirkou o Pánu práce Umbrtkovi a uctívání téhož špinavou prací a poslechem diskografie jeho apoštolů, fantastické prostředí industriální dekadence a také vědomí, že dělám něco, co umím a dělám to povětšinou dobře.
Co mi nebude chybět? Vyčerpání z fyzické práce. Přeci jen těch 8 hodin na mě bylo trochu moc a neměl jsem pak už tolik sil věnovat se svým blízkým či svým zájmům, kolik bych potřeboval. Mé fyzické konstituci by odpovídala v tomto případě pracovní doba zhruba pětihodinová.
Práce se mi líbila, na podzim jsem však dospěl k závěru, že už nastal čas posunout se někam dál. Deprese zcela odezněla a bylo by škoda nevyužít schopností a intelektu v nějakém kvalifikovanějším zaměstnání. Nebyl to snadný krok, ale bylo třeba jej učinit. Proto jsem dal výpověď a našel si novou práci jako specialista odborných textů z oblasti průmyslového výzkumu a vývoje. Do nové práce nastupuji v lednu a jsem na ni moc zvědavý. Budu se muset hodně učit, ale to já rád. Navíc to bude svým způsobem pocta mému tátovi, který pracoval jako konstruktér v ČKD Blansko – já samozřejmě nebudu nic vyvíjet, jen o tom psát srozumitelné texty, ale i tak se k tomu prostředí přiblížím a to je fajn. Jestli mi to půjde? Nu, to samozřejmě teprve zjistím, ale firma, která mě zaměstnala, mi věří a to znamená mnoho.
Nevýhodou té práce bude, že z ní nebudou žádné zajímavé fotky a historky. Když jsem pročítal pracovní smlouvu, působilo to na mě jako smlouva s agentem tajné služby, což je ovšem pochopitelné – je třeba chránit know how klientů, zvláště pokud se jedná o aplikovaný výzkum.
Jsem také rozhodnut nepromarnit svou fyzickou kondici, od ledna začínám cvičit Tenšin Šóden Katori Šintó Ryu (to už jsem kdysi cvičil a bavilo mě to, bokken jsem už oprášil) a od února navíc Krav Magu (vím, že to bude náročné, proto do toho jdu). Znám se dost dobře na to, abych věděl, že cvičení pro cvičení by mi dlouho nevydrželo, musím dělat něco, co bude mít kromě udržení fyzické kondice ještě nějakou přidanou hodnotu.
Také doufám, že budu mít víc energie na své zájmy i k setkávání s blízkými. Rozhodně se chci ve větší míře vrátit k psaní a to i beletrie. Fotografování samozřejmě neopustím, to už je nyní má druhá přirozenost.
Nad tím vším se ale stále vznáší Damoklův meč mé nemoci. Vím, že se v budoucnu může vrátit a podrazit mi nohy, jako se to stalo již párkrát v minulosti. Nicméně vzdát to předem a držet se při zdi prostě nepřipadá v úvahu. Někde jsem četl, že pro introverta začíná život po čtyřicítce. Zrovna teď mám pocit, že na tom opravdu něco bude.
Bůh mi pomáhej!
* * *
Fotky
(pořízené různými digitálními i filmovými aparáty v areálu Bratislavská 14, řazené jsou víceméně chronologicky)
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Jaroslav POLÁK
Buďme více lidmi
Dlouhou dobu jsem na blog nic nenapsal, protože na téma „koronavirus“ psalo leckde mnoho povolanějších, a jiná témata mi připadla aktuálně nepodstatná. Myslím však, že nastal čas přijít s troškou do mlýna...
Jaroslav POLÁK
Vytěžování smrti
Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?
Jaroslav POLÁK
Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?
Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...
Jaroslav POLÁK
Všichni tady chcípneme
Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.
Jaroslav POLÁK
Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.
Jaroslav POLÁK
Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.
Jaroslav POLÁK
Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina
Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.
Jaroslav POLÁK
Žízeň
Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.
Jaroslav POLÁK
Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého
Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.
Jaroslav POLÁK
Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů
Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.
Jaroslav POLÁK
Objevování Marrákeše - (foto)reportáž z výletu
V září 2018 jsem prokrastinoval u vyhledávače levných letenek. A vida: Bratislava-Marrákeš, leden, zpáteční, cca 1500Kč, úterý až sobota. Nikdy jsem nebyl ta daleko. Začíná mě to zajímat...
Jaroslav POLÁK
Když dva dělají totéž, je to totéž
Afghánec ve Vídni osahával během silvestrovské noci ženy, včetně Švýcarky, která si to ale nenechala líbit a zlomila mu nos. Celý incident vzbudil i u nás vlnu spravedlivého rozhořčení vůči agresorovi a sympatií vůči té ženě.
Jaroslav POLÁK
Kdo je můj bližní?
Jak rozumět podobenství o milosrdném Samaritánovi? Co vlastně znamená v biblickém smyslu "milovat" a co "bližní"? Je cizinec našinec?
Jaroslav POLÁK
O milosrdném muslimovi
V návaznosti na milou a povzbuzující Parabibli Alexandra Fleka, která odvážně zasahuje Ježíšův příběh a myšlenky do našich současných českých reálií a umožňuje tak podívat se na staré texty z nové perspektivy, přidávám...
Jaroslav POLÁK
Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně
Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot