Nyní už si neříkají ateisté ale Brights

"Je vždy lepší se přít o podstatu sdělení, ne o slova."

Kéž by tomu tak bylo

"Čistokrevních" ateistů je málo. I ti, kteří to o sobě tvrdí, když se s nimi dáte do řeči připustí, že může existovat nespecifikovaný "Vyšší řád". Těch kdo nejsou praktikující věřící, ale věří v "něco" je většina.

To, co je nejpodstatnější a co se málo zdůrazňuje, je fakt, že VÍRA JE PŘEDEVŠÍM RYZE OSOBNÍ VĚC. Vše ostatní, sdružování do spolků, kontakty v rámci různých církví atd. může víru utužovat, prohlubovat a nebo obráceně vyvolat pochybnost.

Jakékoli konání ve prospěch náboženského seskupení je již více ideologické činnost než vyjádření právě té osobní víry. Naopak pochopení myšlenkových pochodů věřícího nevěřícím, lze přirovnat k otázce, zda lze si představit nebo pochopit nekonečno.

Proto jsem dal přednost úvaze o pojmu "náboženství" a ne o pojmu "víra"...

Pozitivní ateismus náboženstvím skutečně je podle definice, která není tak široká. Definice náboženství je vztah respektive pojetí super-naturálna. Což ateisté mají a to vztah negativní, odmítáním existence všeho super-naturálního. Tato definice nezahrnuje zahrádkáře ani nic podobného.

Prosím, pokuste se tu definici nějak smysluplně zformulovat. Věta "Definice náboženství je vztah respektive pojetí super-naturálna." je fakt dost nesrozumitelná.

K tématu se vztahuje zajímavý text Tomáše Halíka

http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/nabozenstvi-spolecnost/clanek/50/

"Jsem přesvědčen, že hlavním protikladem a nepřítelem víry - onoho specifického náboženského postoje, který vyrůstá z profetické tradice Bible - není ateismus, nýbrž idolatrie. Státem vnucený ateismus je idolatrie, podobně, jako státem vnucené náboženství je idolatrií; bohem, který je adorován, je státní moc sama, případně její nositelé (strana, vůdce) a její symboly."

.

Bojovný ateizmus často nekriticky prosazuje určité principy, potom lze mluvit o idolatrii, pseudonáboženství. Platí to pro marxizmus-leninizmus v jeho reálných implementacích, kde analogie k náboženství bily do očí, třeba "uctívání svatého Lenina". Nekritické prvky lze najít v proudu nového ateizmu, kde se trvá na jistých konceptech Boha a náboženství, které pak vyvrací; ale přitom jsou tyto koncepce hodně mimo. Pláčou sice hezky, ale na špatném hrobě.

Za sebe mohu říci, že tento pohled na věc je mi velice blízký a asi bych měl Halíka víc číst.

...beru....jen bych doplnil vaši větu, která definuje ateismus...."je to zjevně angažovaný zájem o problematiku náboženské víry, obvykle spojený s kritikou a někdy i se zesměšňováním náboženství."...o to že ateista zpravidla jakoukoli víru odmítá....tedy mi tm chybí slova "odmítání - víry nebo náboženství"....

Ano, máte pravdu, myslel jsem to jaksi implicitně, ale je vhodné to tam doplnit, což učiním. Díky.

A co levičáctví? Je to víra nebo ne?

To přece záleží na vaší definici pojmu "víra". Pokud ten pojem máte nadefinovaný tak, že se týká politických přesvědčení, pak ano, pokud ne, tak ne. Jak máte ten pojem nadefinovaný?

Koukám tedy někdo neumí rozlišovat zásadní pojmy jako je víra, náboženství, ateismus a mnoho dalších.

Ateisté postrádají víru v Boha, tudíž nejsou náboženstvím bez ohledu na to, zda to je či není organizovaná skupina. Na základě Vaší logiky by totiž každá organizovaná skupina byla náboženstvím, zejména pokud něčemu věří.

Takže třeba sdružení Junák, které věří, že život v přírodě je zdraví, stejně jako společně strávený čas s kamarády, je náboženství? Není a nebude.

Přesto s Vámi můžu v souhlasit že svým způsobem je ateismus formou náboženství, protože ateisty spojuje silná víra v neexistenci Boha neboli nevíra v Boha

Zapomněl jste ale že většina lidí v ČR nejsou ateisté...většina lidí neví zda existuje Bůh. Vědět není to samé co věřit a nevědět není to samé co nevěřit. Lidé kteří neumí věřit , potřebují vědět.

Vy jste četl článek někoho jiného, viďte? Fajn, naprosto s vámi souhlasím, máte naprostou pravdu v tom, že pokud autor článku, který jste četl, zastává teze, které kritizujete, je úplně mimo.

Více viz můj článek, který si ve volné chvíli přečtěte - a který říká totéž, co vy.

Neexistuje sdružení nesběratelů známek, protože sběratelé známek si neusurpují práva a nemají výjimky v zákonech. Církve mají výjimky v několika zákonech v ČR, ale nejde o nic kdovíjak podstatného. Naopak v některých zemích středního východu či výjimečně i západních zemích mají náboženské spolky takovou moc, že je potřeba se proti nim vymezit.

A tak, jako je každá analoie nepřesná, je i ta s nesbíráním známek nepřesná v tom, že sběratelé nepožadují a nemají výjimky v zákonech a zákony se nepřizpůsobují jejich vidění světa.

Jedna připomínka - otevřenou diskriminaci žen považuji já osobně za dost podstatný problém.

Tentokrát trošku mimo :)

Za prvé - častěji věřící argumentují, že ateismus je „víra“. Označování za náboženství je méně časté.

Takže debata se častěji vede o to, zda je či není ateismus víra. Není - protože víra vychází z niterné potřeby věřícího něčemu věřit. Ateista tuto potřebu nemá. Lze si to dokázat na „důkazu sporem“. Představme si člověka, která má „potřebu nevěřit v Boha“ - například někoho, kdo vede dle náboženských definic velmi „hříšný život“. Takový člověk se obává, že by mohl po smrti přijít do pekla, a tak raději „věří“, že žádný Bůh není. Vidíme ovšem, že je-li tam ten prvotní strach, jedná se ve skutečnosti o člověka věřícího, který svou víru popírá či potlačuje - nejedná se o ateistu.

Náboženstvím pak ateismus nemůže být prostě proto, že ateismus neobsahuje žádný soubor pravidel - což je jeden ze základních znaků každého náboženství.

Pokud se ateisté sdružují, zajímají se o náboženství, diskutují, publikují apod., nemá to na vlastní podstatu ateismu žádný dopad. Ateisté se vyjadřují k náboženství jako k něčemu, co se snaží zasahovat i do jejich života - to bohužel věřící lidé dělají. Ateista sice také může ostatním vnucovat své představy o tom, co by lidé měli či neměli dělat, ale tyto představy zpravidla nijak nesouvisejí s tím, že je dotyčný ateista (např. - ateista může být klidně homofob, ale tato homofobie nemá žádný původ v jeho ateismu). Naopak věřící mají dost často pocit, že všichni musí žít tak, jak předepisuje jejich náboženství (např. otázka zahalování žen v islámu). Jsou to tyto věci, ke kterým se ateisté obvykle vyjadřují. Pokud by se věřící důsledně zdržovali snahy zasahovat do života jiných lidí, přestala by se většina ateistů o náboženství zajímat. A ti, kteří by se zajímali, by se zajímali z čistě „akademického“ zájmu - podobně, jako se třeba někdo zajímá o historii apod.

V případě teze "Ateismus je víra." by byla argumentace velmi podobná. Opět by to vyžadovalo tak širokou definici víry, že by ten pojem ztrácel použitelnost, respektive by pojem "víra" splýval s pojmem "přesvědčení" (pod který skutečně lze zahrnout víru i nevíru v Boha/bohy/nadpřirozeno).

Jinak myslím, že ateisté by se k náboženství vyjadřovali vždycky, byť třeba ne tolik, protože i velmi nenásilnou formu šíření náboženského memu by vždy někteří z nich považovali za vnucování.