- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nedávno jsem slyšela divokého holuba, vyvolal ve mně hezké vzpomínky na dětství.
Pak jsem v Brně viděla krásný dům s novou fasádou, "orazítkovaný"od holubů a bylo po poetickém rozjímání.
Diky, zustante lidsky a na stare mrzute zenske nehledteKrmim take vse a vsude.
Když jsme se přistěhovali do koupené usedlosti, žádný holub tu nebyl. A nechyběl mi. Zabydleli jsme se, začali chovat slepice, a najednou kromě hejn vrabčáků se u krmení slepic objevili holubi. Po čase se usadili na půdě. Po dalším čase se začali na noc stahovat do stáje, protože na půdě nebylo bezpečno. Kuny, lasičky, ve stáji to nehrozilo. Za těch x dlouhých let jsme neměli mezi holuby žádnou nemoc, ani pro slepice nejsou hrozbou, jediné, co mě trápí, že tyto slutečně obyčejné holuby někdy padnou za obět nějakému káněti, no ale to fakt nemůžu nijak ovlivnit. Po jednom kdysi dávno usídleném bílém kingovi nám tady zůstává část holubů odlišná, jsou velcí, bílostrakatí. Máme stabilně mezi 20-30 holuby, jsou naši, krmím je moc ráda, mám z nich potěšení, radost, a tak tady zůstanou už navždy.