Elementární částice (reflexe divadelního představení)

9. 02. 2012 15:19:09
Michel Houellebecq [mišel uelbek], ročník 1958, je nejvýraznější a nejkontroverznější postavou francouzské literatury posledních dvaceti let a jedna z hlavních osobností nové vlny francouzských spisovatelů, zjednodušeně označované za “depresivní“.

Česká premiéra divadelní adaptace Houellebecqova románu Elementární částice, kterou napsali Jan Mikulášek a Dora Viceníková a kterou režíroval Jan Mikulášek, byla v Divadle Reduta 26. 2. 2010.
Děj: Na pozadí příběhu dvou nevlastních bratrů – suchého vědce Michela a sexuálního štvance Bruna – Houellebecq výstižně a se suchým humorem vykresluje život střední generace. Síla textu spočívá především v jeho hyperrealistické rovině, autorově smyslu pro detail a pro humor, vypravěčské gradaci stejně jako v urputnosti, s níž karikuje dnešní svět.
Tolik oficiální materiály. A teď slíbená reflexe:
První, co mne na představení upoutalo (a co mne upoutávalo celou dobu), byly scéna, kostýmy a hudba, které mi (režijně spojeny v dokonalou jednotu) evokovaly filmy Davida Lynche. “Lynchovský“ symbolismus ve spojení s autorovým hyperrealismem: kombinace vpravdě dechberoucí! Nebudu popisovat, co je na scéně k vidění, vyznělo by to příliš suše. Je třeba to vidět a zažít. Scéna je oživena precizní a vpravdě hypnotizující choreografií – zvláště během těch částí hry, které zobrazují děj nikoli popisnou, nýbrž symbolickou formou. Pokud jste četli knihu a myslíte si, že nepotřebujete vidět představení, mýlíte se. Ke srovnání se ještě dostanu, nicméně ta audiovizuální přidaná hodnota stojí za pozornost sama o sobě.
Druhá věc, které si hned všimnete, jsou “hlášky“. Jeden brilantní a k diskusi pobízející postřeh za druhým. Myslel jsem si, že jsem cynik. Nejsem. Houellebecqův cynismus je tak sarkastický, že je místy až neuvěřitelný a působí jako póza, jíž také zřejmě je. A přesto nutí k zamyšlení. Víceméně totéž platí o ději, který je pitoreskní směsicí různých situací a karikuje mnohé jevy naší společnosti – včetně Houellebecqova zhnusení postmoderní evropskou civilizací. To vše navíc rafinovaně odvádí pozornost od toho, co je opravdu důležité. Divákovi to dojde poté, co v druhém dějství past sklapne.
Po celé první jednání jsem se dobře bavil a současně si uchovával jistý nadhled. A tím se dostáváme k dalšímu, zcela zásadnímu, aspektu představení: Druhému dějství. A teď budu muset něco naznačit a tím vás možná připravím o moment překvapení. I když to pohnutí pak asi ucítíte stejně. Pokud bych měl celou hru vystihnout jednou větou, zněla by: Poté, co skončí fraška, nastane tragédie. Teprve druhé dějství, v kontrastu k prvnímu, totiž dává tomu všemu velmi neradostný smysl. Naznačuje, že pokud se rozhodneme postavit se absurditě života a prožít něco skutečného, něco, v čem se budeme opravdu angažovat, pokud se rozhodneme opustit bezpečí cynického odstupu, můžeme nakonec ztratit vše. Je to to, čeho se Houellebecq bojí a co jej nutí skrývat se za depresivně-sarkastickou pózou? Možná. V každém případě citlivějšího diváka druhé dějství celkem spolehlivě odrovná.
Postřeh: To, jestli se zapíšete do dějin jako jeden z nejvýznamnějších velikánů lidstva nebo zda se v nich ztratíte jako zcela bezvýznamná figurka, nevypovídá nic o vašem lidství a nikterak to nesouvisí s kvalitou vašeho života.
Nakonec všichni umřeme. Smrt a ztráta patří k nejdůležitějším tématům hry. Stejně jako existenciální úzkost z promarněného života, ze stáří, ze stavu nemilovanosti. Život je příliš krátký a promeškáme-li vhodnou chvíli, můžeme pak už jen litovat. A to je všechno?
Srovnám-li představení s knižní předlohou, dospívám k závěru, že každé dílo má své přednosti. V knize se dočteme množství pozoruhodných úvah, na než ve hře logicky není místo a jsou vypuštěny nebo nahrazeny uměleckou zkratkou. Na druhou stranu kniha postrádá sevřenost a údernost představení. Za sebe mohu říci, že doporučuji jak knihu tak představení, přičemž je dle mého názoru lepší začít divadelním představením.
Přistupme k hereckým výkonům. Jsou výborné. Jmenovitě je třeba vyzvednout oba hlavní protagonisty v podání Jiřího Vyorálka (Bruno) a Václava Vašáka (Michel). Hrají s nasazením a zcela přesvědčivě. Zde bych poznamenal: Jiří Vyorálek je skvělý, ale Bruno je mnohem vděčnější postava, než autistický Michel. Václav Vašák mne dokázal přesvědčit o tom, že se uvnitř Michela něco děje i když to nedává najevo, to vření syrových emocí doplňujících hyperracionalitu tam bylo cítit. Výborná je i Petra Bučková (Annabelle), která dojemným způsobem pojala bezradnost, kterou Annabelle prožívá, spojenou s narůstajícími pocity marnosti. Stejně tak uvěřitelná je i Christianne v podání Evy Novotné, zvláště mě zaujal přerod Christianne z vyhaslé ženy v ženu, která se ještě jednou rozhodne opravdu žít. Ostatní postavy ve hře vystupují více stylizovaně a umožňují tím zmíněným čtyřem hlavním postavám vyniknout – což ovšem neznamená, že by jejich role nevyžadovaly velkou dávku kumštu. Nicméně, a nejsem jediný, kdo na to poukázal, poněkud ruší mládí herců – aby bylo učiněno věrohodnosti zadost, měli by být představitelné hlavních rolí o cca 10 let starší. Ale nelze říci, že by tento fakt nějak významně rušil.
Co dodat? Elementární částice jsou strhujícím představením, jež v divákovi zanechá stopu a rozhodně stojí za vidění.

Česká premiéra divadelní adaptace Houellebecqova románu Elementární částice, kterou napsali Jan Mikulášek a Dora Viceníková a kterou režíroval Jan Mikulášek, byla v brněnském Divadle Reduta 26. 2. 2010.

Děj: Na pozadí příběhu dvou nevlastních bratrů – suchého vědce Michela a sexuálního štvance Bruna – Houellebecq výstižně a se suchým humorem vykresluje život střední generace. Síla textu spočívá především v jeho hyperrealistické rovině, autorově smyslu pro detail a pro humor, vypravěčské gradaci stejně jako v urputnosti, s níž karikuje dnešní svět.

Tolik oficiální materiály (viz také web hry). A teď slíbená reflexe:

První, co mne na představení upoutalo (a co mne upoutávalo celou dobu), byly scéna, kostýmy a hudba, které mi (režijně spojeny v dokonalou jednotu) evokovaly filmy Davida Lynche. “Lynchovský“ symbolismus ve spojení s autorovým hyperrealismem: kombinace vpravdě dechberoucí! Nebudu popisovat, co je na scéně k vidění, vyznělo by to příliš suše. Je třeba to vidět a zažít. Scéna je oživena precizní a vpravdě hypnotizující choreografií – zvláště během těch částí hry, které zobrazují děj nikoli popisnou, nýbrž symbolickou formou. Pokud jste četli knihu a myslíte si, že nepotřebujete vidět představení, mýlíte se. Ke srovnání se ještě dostanu, nicméně ta audiovizuální přidaná hodnota stojí za pozornost sama o sobě.

Druhá věc, které si hned všimnete, jsou “hlášky“. Jeden brilantní a k diskusi pobízející postřeh za druhým. Myslel jsem si, že jsem cynik. Nejsem. Houellebecqův cynismus je tak sarkastický, že je místy až neuvěřitelný a působí jako póza, jíž také zřejmě je. A přesto nutí k zamyšlení. Víceméně totéž platí o ději, který je pitoreskní směsicí různých situací a karikuje mnohé jevy naší společnosti – včetně Houellebecqova zhnusení postmoderní evropskou civilizací a jejím přehnaným a neurotizujícím důrazem na individualismus, seberealizaci a hedónismus. To vše navíc rafinovaně odvádí pozornost od toho, co je opravdu důležité. Divákovi to dojde poté, co v druhém dějství past sklapne.

Po celé první jednání jsem se dobře bavil a současně si uchovával jistý nadhled. A tím se dostáváme k dalšímu, zcela zásadnímu, aspektu představení: Druhému dějství. A teď budu muset něco naznačit a tím vás možná připravím o moment překvapení. I když to pohnutí pak asi ucítíte stejně. Pokud bych měl celou hru vystihnout jednou větou, zněla by: Poté, co skončí fraška, nastane tragédie. Teprve druhé dějství, v kontrastu k prvnímu, totiž dává tomu všemu velmi neradostný smysl. Naznačuje, že pokud se rozhodneme postavit se absurditě života a prožít něco skutečného, něco, v čem se budeme opravdu angažovat, pokud se rozhodneme opustit bezpečí cynického odstupu, můžeme nakonec ztratit vše. Je to to, čeho se Houellebecq bojí a co jej nutí skrývat se za depresivně-sarkastickou pózou? Možná. V každém případě citlivějšího diváka druhé dějství celkem spolehlivě odrovná.

Postřeh: To, jestli se zapíšete do dějin jako jeden z nejvýznamnějších velikánů lidstva nebo zda se v nich ztratíte jako zcela bezvýznamná figurka, nevypovídá nic o vašem lidství a nikterak to nesouvisí s kvalitou vašeho života.

Nakonec všichni umřeme. Smrt a ztráta patří k nejdůležitějším tématům hry. Stejně jako existenciální úzkost z promarněného života, ze stáří, ze stavu nemilovanosti. Život je příliš krátký a promeškáme-li vhodnou chvíli, můžeme pak už jen litovat. A to je všechno?

Srovnám-li představení s knižní předlohou, dospívám k závěru, že každé dílo má své přednosti. V knize se dočteme množství pozoruhodných úvah, na než ve hře logicky není místo a jsou vypuštěny nebo nahrazeny uměleckou zkratkou. Na druhou stranu kniha postrádá sevřenost a údernost představení. Za sebe mohu říci, že doporučuji jak knihu tak představení, přičemž je dle mého názoru lepší začít divadelním představením.

Přistupme k hereckým výkonům. Jsou výborné. Jmenovitě je třeba vyzvednout oba hlavní protagonisty v podání Jiřího Vyorálka (Bruno) a Václava Vašáka (Michel). Hrají s nasazením a zcela přesvědčivě. Zde bych poznamenal: Jiří Vyorálek je skvělý, ale Bruno je mnohem vděčnější postava, než autistický Michel. Václav Vašák mne dokázal přesvědčit o tom, že se uvnitř Michela něco děje i když to nedává najevo, to vření syrových emocí doplňujících hyperracionalitu tam bylo cítit. Výborná je i Petra Bučková (Annabelle), která dojemným způsobem pojala bezradnost, kterou Annabelle prožívá, spojenou s narůstajícími pocity marnosti. Stejně tak uvěřitelná je i Christianne v podání Evy Novotné, zvláště mě zaujal přerod Christianne z vyhaslé ženy v ženu, která se ještě jednou rozhodne opravdu žít. Ostatní postavy ve hře vystupují více stylizovaně a umožňují tím zmíněným čtyřem hlavním postavám vyniknout – což ovšem neznamená, že by jejich role nevyžadovaly velkou dávku kumštu. Nicméně, a nejsem jediný, kdo na to poukázal, poněkud ruší mládí herců – aby bylo učiněno věrohodnosti zadost, měli by být představitelné hlavních rolí o cca 10 let starší. Ale nelze říci, že by tento fakt nějak významně rušil.

Co dodat? Elementární částice jsou strhujícím představením, jež v divákovi zanechá stopu a rozhodně stojí za vidění.

Autor: Jaroslav POLÁK | čtvrtek 9.2.2012 15:19 | karma článku: 10.13 | přečteno: 1184x

Další články blogera

Jaroslav POLÁK

Horizonty událostí (skica)

„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.

6.4.2022 v 11:11 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Její krásný oči (skica)

„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.

4.4.2022 v 21:58 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Zamyšlení nad celníkem a farizejem

Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.

13.2.2022 v 15:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 395 | Diskuse

Jaroslav POLÁK

Názorové bujení

Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.

9.2.2022 v 10:00 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Brno

Horst Anton Haslbauer

V hicu dnešních dnů

Rád zavzpomínám na sníh. Mladšímu bráškovi jsme pomáhali stavět srubovou chatu na Stříbrné u Kraslic. V zimní čas jsme tam jezdili lyžovat na kopce vedle chaty. Děti se to tam teprve učily a my dva s bráchou tam spalovali

2.7.2022 v 7:16 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 284 | Diskuse

Martina Burýšková

Dřinu, nebo raději inspiraci?

Ráda zkouším nové věci. Díky tomu mám možnost se potkávat s inspirativními lidmi. Poznávat jejich odlišné úhly pohledu, zkušenosti, rozšiřovat si obzory a přijímat od života výzvy, o kterých jsem si dřív třeba jen nechávala zdát.

23.6.2022 v 11:19 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 195 | Diskuse

Martina Burýšková

Adrenalin? Bungee jumping Brno je v Česku legendární

Pro někoho šílenství, pro jiné návykový adrenalin. A co vy? Znáte ten pocit, kdy vám srdce buší nadoraz, tep se zrychluje a napětí roste a... JUMP! Nepopsatelný let střemhlav dolů, uvolnění a nálož endorfinů, které zaplaví tělo.

23.6.2022 v 10:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Lidé zasadili desítky nových dubů. Cílem akce Stromy pro Brno byla pomoc brněnským lesům

Na místě, kde kdysi stál smrkový les, dnes rostou nové duby zimní. Zasadit si vlastní strom mohli návštěvníci sobotní akce Sázíme stromy pro Brno. Tu pořádala společnost Lesy města Brna v oboře Holedná.

9.5.2022 v 13:07 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 134 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Jízdu mezi stromy si v novém brněnském pumptracku užijí i nejmladší

V brněnské části Bystrc město otevřelo vítězný projekt participativního rozpočtu Dáme na vás. Dráha, která je plná vln a prudkých zatáček, umožňuje aktivní relaxaci v přírodní památce Pekárna.

3.5.2022 v 15:46 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 95 | Diskuse
Počet článků 606 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1346

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o pravoslaví, filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky jsem demokratický levičák. Nenápadně jurodivý.

Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...