Peter Westbroek: Život jako geologická síla (recenze)

23. 08. 2012 16:52:41
Kniha nizozemského profesora geofyziologie Petera Westbroeka se mi dostala do rukou vlastně náhodou, ale okamžitě mě zaujala a přiměla k přečtení. Už z prvních stránek bylo totiž zřejmé, že její autor je nejen učený, ale též moudrý.

O čem tedy tato kniha pojednává? A co se vlastně skrývá pod termínem "geofyziologie"? Autor se soustředí především na procesy, ve kterých rozhodující roli sehrál život – tedy téměř všechny procesy probíhající v atmosféře, hydrosféře i litosféře planety a neopomíná ani lidské působení na naši planetu.
V Prologu se Westbroek věnuje nizozemské krajině a ukazuje, kolik nejrůznějších vlivů, včetně četných zásahů člověka, se podílelo na její tvářnosti. Jen málo krajin nebylo nějakým způsobem ovlivněno člověkem, a o Nizozemí, neustále soupeřícím s mořem, to platí dvojnásob. V závěru kapitoly ukazuje, že na problematiku krajiny je nezbytné pohlížet komplexně: "Geologický dopad fyzikálních, chemických, biologických a kulturních sil nikdy nemůže být úplně oddělen a je nemožné jej vyhodnocovat a kvantifikovat odděleně a v detailu. Kde naleznete v holandských vodách, obloze, vegetaci, domech, kanálech a hrázích odděleně specifické prvky fyzikální, chemické, biologické a kulturní? Tyto síly tvoří jeden základ, jehož rozdělení existuje jen v naší mysli." (s. 34)
Následující kapitoly jsou věnovány geologickým vlastnostem planety. Dozvíme se o fungování deskové tektoniky, o tom, jak se usazují sedimenty a tvoří fosilie, jak to vše působí na krajinu, dále pak o tom, jak probíhá geologický výzkum, neboli – odkud toto všechno víme. Pozoruhodná je kapitola pojednávající o dynamismu Země coby "geochemické továrny", v níž se neustále v mnoha různých, vzájemně propletených, cyklech proměňují určité základní prvky a sloučeniny, a ukazuje, že život, přinejmenším ten pokročilý, by nebyl bez této dynamiky možný. "Zásadní záhadou globálních cyklů je právě tento protiklad mezi šíleným pohybem uvnitř pozemské továrny a téměř perfektním klidem, kterým se továrna projevuje navenek." (s. 77). Pokud tušíte, že autor směřuje k hypotéze Gaia, tušíte správně. Než k tomu ale dojde, je nezbytné pohlédnout na život coby aktéra vstupujícího do výše zmíněných procesů, tedy na život, jako geologickou sílu. Nejprve se autor opět vrací do rodného kraje a ukazuje, jakou (nesmírnou) měrou zformoval život tamní krajinu. Detailně popisuje holandský ostrov Vlieland, místo, jež, mimo jiné, ukazuje, jak úžasná krajina může vzniknou díky uvědomělému a moudrému působení člověka (nutno podotknout, že Vlieland se stal jedním z míst, kde bych rád strávil dovolenou). Poté, co se autor vrátí k obecnému shrnutí, zabývá se především vlivem života na horninový cyklus, vždyť některé horniny mohou vznikat jen za pomoci organismů a jsou to opět organismy, jež se aktivně podílejí na jejich erozi. Evoluci hornin je věnovaná celá jedna kapitola, díky níž si čtenář uvědomí, jakou geologickou mocí život vládne – a to včetně (a vlastně především) jednobuněčných organismů včetně bakterií.
Ve třetí části knihy se Westbroek zabývá problematikou života v celoplanetárním hledisku s důrazem na propojení biologických a geologických cyklů a to z perspektivy celé zemské historie. Jedná se o natolik hutnou kapitolu, že ji není možné stručně shrnout. V předposlední kapitole se pak autor přihlásí k Lovelockově hypotéze Gaia, v níž je Země přirovnána k živému organismu (přirovnána, nikoli ztotožněna!). Tuto hypotézu autor prezentuje ve světle moderních poznatků a bez jakýchkoli "esoterických" či New Age příměsí. Dozvídáme se zde mimo jiné, že sám Lovelock navrhl opustit jméno Gaia kvůli výše zmíněným asociacím a navrhl termín "geofyziologie" (dozvídáme se tedy, čeho je tedy Peter Westbroek profesorem), aby zdůraznil, že se jedná o studium mechanismů regulujících zemský systém. Westbroek však pojem "Gaia" neodmítá a kapitolu uzavírá slovy: "Gaia je produktem vědy, která je schopna promlouvat k našim emocím a pozměňovat naše hodnoty." (s. 179).
V závěru knihy se autor věnuje ekologické problematice, bylo by ostatně zvláštní, kdyby ji v takto zaměřené knize opominul. Narozdíl od mnoha jiných autorů není Westbroek pesimista. Jistě to souvisí s faktem, že je Nizozemec a díky tomu má blízko ke konstruktivním lidským zásahům do běhu přírody. Ukazuje, že tvrzení, že v minulosti žili lidé v souladu s přírodou, je iluzorní, zásahy do fungování přírody jsou podle něj tak staré, jako lidstvo samo. Přihlašuje se k teilhardovské koncepci noosféry, oceňuje tedy lidskou kulturu a její bohatství, a vítá též skutečnost, že vědecké zkoumání planety Země a života na ní překonalo úzké specializace a stává se interdisciplinárním. Porozumění Zemi, životu a člověku jako vidí klíč k vyřešení současných i budoucích problémů. Nezasahováním bychom ničeho nedosáhli, jsme zde a jsme silou, která výrazně působí na podobu naší planty a života na ní. Není možné nepůsobit, ale je možné působit moudře. "Nyní jsou problémy mnohonásobné a globálního rozsahu. Lidstvo může být poraženo a rozdrceno a nakonec mohou opět převládnout síly přírody. Cítím ale, že pokud se nám podaří přežít, celá Země se změní v kulturní doménu, v jakýsi druh parku, v gigantickou laboratoř nebo velké dílo umění." (s. 187)
Je to dobrá kniha a přístup jejího autora mi připadá velmi sympatický. V žádném ohledu není fanatik, připouští možnost, že lidstvo vlastní vinou zanikne, ale odmítá dnes módní strašení a sám je spíše optimista a věří, že pokud se poučíme, budeme schopni být dobrými hospodáři.
WESTBROEK, P. Život jako geologická síla. Praha: Dokořán, 2003. 207 stran. 225 Kč.

O čem tedy tato kniha pojednává? A co se vlastně skrývá pod termínem "geofyziologie"? Autor se soustředí především na procesy, ve kterých rozhodující roli sehrál život – tedy téměř všechny procesy probíhající v atmosféře, hydrosféře i litosféře planety a neopomíná ani lidské působení na naši planetu.

V Prologu se Westbroek věnuje nizozemské krajině a ukazuje, kolik nejrůznějších vlivů, včetně četných zásahů člověka, se podílelo na její tvářnosti. Jen málo krajin nebylo nějakým způsobem ovlivněno člověkem, a o Nizozemí, neustále soupeřícím s mořem, to platí dvojnásob. V závěru kapitoly ukazuje, že na problematiku krajiny je nezbytné pohlížet komplexně: "Geologický dopad fyzikálních, chemických, biologických a kulturních sil nikdy nemůže být úplně oddělen a je nemožné jej vyhodnocovat a kvantifikovat odděleně a v detailu. Kde naleznete v holandských vodách, obloze, vegetaci, domech, kanálech a hrázích odděleně specifické prvky fyzikální, chemické, biologické a kulturní? Tyto síly tvoří jeden základ, jehož rozdělení existuje jen v naší mysli." (s. 34)

westbroek.jpg

Následující kapitoly jsou věnovány geologickým vlastnostem planety. Dozvíme se o fungování deskové tektoniky, o tom, jak se usazují sedimenty a tvoří fosilie, jak to vše působí na krajinu, dále pak o tom, jak probíhá geologický výzkum, neboli – odkud toto všechno víme. Pozoruhodná je kapitola pojednávající o dynamismu Země coby "geochemické továrny", v níž se neustále v mnoha různých, vzájemně propletených, cyklech proměňují určité základní prvky a sloučeniny, a ukazuje, že život, přinejmenším ten pokročilý, by nebyl bez této dynamiky možný. "Zásadní záhadou globálních cyklů je právě tento protiklad mezi šíleným pohybem uvnitř pozemské továrny a téměř perfektním klidem, kterým se továrna projevuje navenek." (s. 77). Pokud čtenář tuší, že autor směřuje k "hypotéze Gaia", tuší správně. Než k tomu ale dojde, je nezbytné pohlédnout na život coby aktéra vstupujícího do výše zmíněných procesů, tedy na život, jako geologickou sílu. Nejprve se autor opět vrací do rodného kraje a ukazuje, jakou (nesmírnou) měrou zformoval život tamní krajinu. Detailně popisuje holandský ostrov Vlieland, místo, jež, mimo jiné, ukazuje, jak úžasná krajina může vzniknou díky uvědomělému a moudrému působení člověka (nutno podotknout, že Vlieland se stal jedním z míst, kde bych rád strávil dovolenou). Poté, co se autor vrátí k obecnému shrnutí, zabývá se především vlivem života na horninový cyklus, vždyť některé horniny mohou vznikat jen za pomoci organismů a jsou to opět organismy, jež se aktivně podílejí na jejich erozi. Evoluci hornin je věnovaná celá jedna kapitola, díky níž si čtenář uvědomí, jakou geologickou mocí život vládne – a to včetně (a vlastně především) jednobuněčných organismů.

Ve třetí části knihy se Westbroek zabývá problematikou života v celoplanetárním hledisku s důrazem na propojení biologických a geologických cyklů a to z perspektivy celé zemské historie. Jedná se o natolik hutnou kapitolu, že ji není možné stručně shrnout. V předposlední kapitole se pak autor přihlásí k Lovelockově hypotéze Gaia, v níž je Země přirovnána k živému organismu (přirovnána, nikoli ztotožněna!). Tuto hypotézu autor prezentuje ve světle moderních poznatků a bez jakýchkoli "esoterických" či "New Age" příměsí. Dozvídáme se zde mimo jiné, že sám Lovelock navrhl opustit jméno Gaia kvůli výše zmíněným asociacím a navrhl termín "geofyziologie" (dozvídáme se tedy, čeho je tedy Peter Westbroek profesorem), aby zdůraznil, že se jedná o studium mechanismů regulujících zemský systém. Westbroek však pojem "Gaia" neodmítá a kapitolu uzavírá slovy: "Gaia je produktem vědy, která je schopna promlouvat k našim emocím a pozměňovat naše hodnoty." (s. 179).

V závěru knihy se autor věnuje ekologické problematice, bylo by ostatně zvláštní, kdyby ji v takto zaměřené knize opomněl. Na rozdíl od mnoha jiných autorů není Westbroek pesimista. Jistě to souvisí s faktem, že je Nizozemec a díky tomu má blízko ke konstruktivním lidským zásahům do běhu přírody. Ukazuje, že tvrzení, že v minulosti žili lidé v souladu s přírodou, je iluzorní, zásahy do fungování přírody jsou podle něj tak staré, jako lidstvo samo. Přihlašuje se k teilhardovské koncepci noosféry, oceňuje tedy lidskou kulturu a její bohatství, a vítá též skutečnost, že vědecké zkoumání planety Země a života na ní překonalo úzké specializace a stává se interdisciplinárním. Porozumění Zemi, životu a člověku jako vidí klíč k vyřešení současných i budoucích problémů. Nezasahováním bychom ničeho nedosáhli, jsme zde a jsme silou, která výrazně působí na podobu naší planety a života na ní. Není možné nepůsobit, ale je možné působit moudře. "Nyní jsou problémy mnohonásobné a globálního rozsahu. Lidstvo může být poraženo a rozdrceno a nakonec mohou opět převládnout síly přírody. Cítím ale, že pokud se nám podaří přežít, celá Země se změní v kulturní doménu, v jakýsi druh parku, v gigantickou laboratoř nebo velké dílo umění." (s. 187)

Je to dobrá kniha a přístup jejího autora mi připadá velmi sympatický. V žádném ohledu není fanatik, připouští možnost, že lidstvo vlastní vinou zanikne, ale sám je spíše optimista a věří, že pokud se poučíme, budeme schopni být dobrými hospodáři. Snad se tak i stane.

WESTBROEK, P. Život jako geologická síla. Praha: Dokořán, 2003. 207 stran.

***

Své připomínky, polemiku, podněty a náměty adresujte prosím na autorův e-mail kojot333@gmail.com

Autor: Jaroslav Polák | čtvrtek 23.8.2012 16:52 | karma článku: 11.99 | přečteno: 886x

Další články blogera

Jaroslav Polák

Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina

Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.

20.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 986 | Diskuse

Jaroslav Polák

Žízeň

Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.

1.5.2019 v 15:59 | Karma článku: 6.09 | Přečteno: 123 | Diskuse

Jaroslav Polák

Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého

Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.

14.4.2019 v 11:35 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jaroslav Polák

Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů

Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.

24.1.2019 v 13:02 | Karma článku: 25.22 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Libor Čermák

Včera se objevil první anglický obrazec v obilí roku 2019

Ale to neznamená, že se od podzimu do jara na tomto záhadologickém poli nedělo nic. I v této době se nové obrazce objevovaly. Ve sněhu, ledu a trávě. Pojďte se seznámit s mými interpretacemi těchto nejnovějších obrazců.

23.5.2019 v 12:00 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 519 |

Dana Tenzler

Komu vděčíme za objev kofeinu?

Za kofein vděčíme především pilným sběračům na plantážích, kde se pěstují kávovníky. Látku “kofein” pro nás pro změnu objevil před 200 roky vědec, který má na kontě nejeden objev v oblasti chemie. Uhodnete jeho jméno?(délka 5 min)

23.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 357 | Diskuse

Karel Tejkal

Uveďme kosmologii na pravou víru

V půlnočním království žije kreacionista Vendelín Dobrotivý. Jeho koníčkem je kosmologie. Poté, co vrchní inkvizitor vyobcoval téměř všechny heretiky, stal se Vendelín Dobrotivý v půlnočním království zásadní vědeckou autoritou.

22.5.2019 v 16:21 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 309 | Diskuse

Lukas Plachy

Střelba do vlastních řad: Živit se v IT poctivě? Nemožné...

Dnes není nejmenších pochyb o tom, jak báječně se informační technologie rozšířily mezi nás a do našich životů. Obdobně se v jisté báji radovali obyvatele Tróje nad jedním dřevěným koněm. A tím nemám na mysli počítačové viry.

21.5.2019 v 16:17 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 1199 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém zatím ještě pod obzorem: Oslabení ozónové vrstvy stratosférickou leteckou dopravou

Oslabování ozónové vrstvy utlumil Montreálský protokol. Ukazuje se ale, že pokud by měl nastat rozmach letecké dopravy ve stratosféře ve výškách kolem 20 km, mohly by tam uvolňované spaliny vést k oživení problémů s úbytkem ozónu.

21.5.2019 v 15:33 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 2071 |
Počet článků 595 Celková karma 11.57 Průměrná čtenost 1260

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky je mi nejbližší neautoritářská marxistická levice, duchovně se hlásím k liberálnímu evangelickému křesťanství, inspirují mě ale také  judaismus, súfismus či zen. Z osobností mě oslovují například Sókratés, Immanuel Kant, Karl Marx, Karel Čapek a Carl Sagan.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz