Jozef Karika: Ve stínu mafie (recenze a úvaha)

Letos vyšel v českém překladu bestseller a románová prvotina slovenského spisovatele Jozefa Kariky „Ve stínu mafie“, což je kniha, jež opravdu zraje jako víno a zdá se být den ode dne aktuálnější. Ale nepředbíhejme a seznamme se nejprve s autorem.

Jozef Karika (* 15. 11. 1978, narodil se, žije a působí v Ružomberku), je slovenský experimentální spisovatel a publicista. Vystudoval historii a filosofii, do povědomí se dostal po roce 2000 jak autor a komentátor na stránkách a fórech o magii a okultismu a následně se díky svým prvním dvěma knihám - Slovanská magie (Vodnář 2003) a především Zóny stínu (Vodnář 2005) – stal uznávaným a diskutovaným autorem v této oblasti. Poté však postupně ukončil své na okultně zaměřené literární i pedagogické aktivity a začal se věnovat obecné publicistice a psaní beletrie.

Průběžně mu sice vycházely další knihy s magickou tematikou - Magie peněz (Ikar 2007, česky Vodnář 2008), Kurz praktické magie (Ikar 2007, rozšířené české vydání doplněné o eseje autora tohoto blogu vyšlo v roce 2011v nakl. Vodnář), Brány meonu (Vodnář 2009) a britsko-americké vydavatelství Immanion Press mu vydalo knihu esejů Liber 767 vel Boeingus (2009), určenou pro americký a anglický trh, ale to byly vesměs výsledky dřívější činnosti v této oblasti vycházející s časovým zpožděním.

Vrátíme-li se do méně esoterních sfér, Jozef Karika pracoval jako historik v muzeu, televizní redaktor, vedoucí marketingového a grantového oddělení v samosprávě a jako mluvčí města Ružomberku. Do beletristického světa vstoupil svými hororovými povídkami, přičemž povídka Dědičstvo zeme se umístila na 3. místě Ceny Fantázie 2008 a povídka Samota na 1. místě Ceny Béla 2009 a na 3. místě Ceny Fantázie 2009. Tyto povídky také vyšly v příslušných antologiích. V roce 2010 mu v nakladatelství Ikar vyšla kniha V tieni mafie, jež se stala bestsellerem, téměř dva měsíce byla druhou nejprodávanější knihou na Slovensku (po novince Dana Browna) a nejprodávanější knihou slovenského autora. V roce 2011 vyšlo v témže nakladatelství vynikající pokračování V tieni mafie 2. – Čas dravcov a v témže roce i poslední díl trilogie, thriller V tieni mafie 3 – Nepriateľ štátu.

Budeme-li hledat o knize nějaké informace, dozvíme se, že román "se šokující otevřeností popisuje bezohledné mafiánské praktiky od výpalnictví, natáčení pornografie, obchodu s bílým masem až po korupci rozežírající státní a samosprávné struktury. Autor nabízí nejen pohled na působení gangsterů nižšího ranku, ale i mafiánů v bílých límečcích, ovládajících stát, politiku i práci médií."

A skutečně tomu tak je. Kniha, která je zároveň i generační výpovědí současných třicátníků, zachycuje období převratu, divoká devadesátá léta i současné dění. Přestože se odehrává na Slovensku, je popisovaný stav věcí důvěrně známý i českým čtenářům.

Jak se píše na předsádce slovenského vydání, je to drsný a zároveň dojímavý román o úpadku celé jedné generace. Tu v příběhu ztělesňují dva mladí muži a jedna dívka dospívající na Slovensku devadesátých let. Poté, co se seznámíme s jejich dětstvím a mládím v Ružomberku, kniha nabírá na dramatičnosti a spádu – trojice se rozdělí a každý z nich žije svým vlastním životem. Hlavní hrdina, Michal Harvan, autorovo alterego, studuje na vysoké škole filosofii a historii, prožívá první velkou lásku i první zklamání, začíná rozumět fungování světa, ale nejdéle ze všech tří si uchovává relativní nevinnost. Naproti tomu Vojtech Drachar, uvízne v sítích bratislavského podsvětí, stane se členem gangu a rychle si zvyká na násilí a zlo, jímž je obklopen. Dívka, Denisa Filová, poté, co přijde o svůj životní sen, odjíždí do Londýna, kde ji postupně pohltí svět drog a pornografického průmyslu. Tato část knihy je nesmírně dynamická a autor skvěle a psychologicky naprosto věrohodně popisuje vnitřní vývoj svých hrdinů. V druhé části knihy se pak jejich životní příběhy osudově protnou a první část dramatu pozvolna přechází v druhou, jíž vévodí postupná proměna Michala Harvana ve ztělesnění zla a jeho cesta k politické moci. Zde se tempo vyprávění poněkud zpomalí, ale ne natolik, aby to působilo rušivě. Do hry vstupuje podnikatel Peter Štarch, jenž se stane Harvanovým mentorem a vychovává jej k obrazu svému. Michal Harvan však chce víc. Nespokojí se s rolí žáka, on chce být tím, v jehož rukou se setkávají všechny nitky.

Závěr knihy je pak strhující a perfektně dotažený do konce. Musím říci, že jsem se trochu obával, že se v závěru vymkne příběh Karikovi z rukou, protože některé jeho povídky hůře zvládnutým zakončením dle mého názoru trpí. To však není případ tohoto thrilleru – závěr je parádní tečkou za skvělým příběhem a nelze mu nic vytknout.

Jaká ta kniha je? Opravdu je drsná a je dojímavá. Drsnost spočívá především v explicitně popsaném násilí a sexu (ponejvíc toho zvráceného při natáčení pornografických filmů; nutno však dodat, že autor neméně brilantně popisuje i opravdu pěkné milostné scény). Myslím, že útlocitný čtenář by skutečně mohl mít s těmito popisy problém, nutno však dodat, že v žádném případě nejsou samoúčelné a plně slouží výstavbě celého dramatu. Kromě toho je zde i drsný jazyk dojde-li na přímou řeč, ale – jak Karika poznamenává v rozhovoru o této knize – ti lidé opravdu takto hovoří, to je prostě realita. Na jiný způsob jsou drsné také ty části knihy, kde se autor věnuje popisu zkorumpované a s mafií srostlé slovenské politické reality. Místy mi z toho bylo víc zle než z výše zmíněných scén naturalisticky popisujících natáčení tvrdého porna.

Velmi pěkně je v knize také vystižena spolupráce "pěšáků", tedy brutálních gangsterů v první linii, vyznačujících se atavistickým chováním lovců doby kamenné, a sofistikovaných mafiánských špiček v bílých límečcích, jež jsou produktem civilizace moderní.

To, co je na knize obzvláště dráždivé, je propojení fikce a reality. Už v Karikových povídkách, v nichž je hlavní hrdina vždy tak či onak ztělesněním autora, jsem uvažoval, kde končí skutečnost a začíná fabulace. V tomto románu jsem to zažíval mnohokrát a musel jsem se ptát, co z příběhu Michala Harvana je i příběhem Jozefa Kariky a co už nikoli. Mimochodem – autorovi doporučuji, aby se zahalil rouškou tajemství a nechal čtenáře v dráždivé nejistotě!

Pochopitelně se naskýtá otázka, proč se Karika zde i ve svých povídkách takovou měrou zabývá proměnou svého alterega v netvora. Než abych se pustil do nějakého planého psychologizování, zdůrazním jednu věc, jíž si možná jiný recenzent nepovšimne, ale která s touto knihou bezprostředně souvisí: Román Ve stínu mafie jsem (mimo jiné) četl i jako beletristické zpracování autorových předchozích knih o magii. Zvláště v první části knihy na mne za každou postavou a za každou situací vykukovali démoni popsaní v Zónách stínu. To, co autor v Zónách stínu pojednal jako bytosti z pokřivené odvrácené strany světa, nabývá v jeho románu, stejně jako v předchozím magickém pojednání, zcela konkrétních podob – a nyní možná děsivějších, protože představitelných i těm, kdo se magií, zvláštními stavy mysli a magickými knihami nezabývají. Je mimochodem úplně jedno, zda takoví démoni "doopravdy" existují jako nějaké "entity", podstatné je behaviorální hledisko celé věci – tedy konkrétní projevy zla a možnost jejich klasifikace. Nezáleží na tom, pomocí jaké metafory se toto zlo pokusíme popsat, důležité je, že zde skutečně je. Proměna Michala Harvana, který v druhé části knihy realizuje své mocenské ambice inspirován Machiavelliho Vladařem a uchopením moci nacisty, je pak analogická tématům Bran meonu. Stejně, jako se autor v Branách meonu zabývá problematikou odlidštění v souvislosti mocí, zabývá se tímtéž neméně sugestivně i zde, kde takovým procesem prochází jeho alterego. A konečně zde nalezneme i motivy z Magie peněz, protože peníze v příběhu hrají důležitou roli a autor v lecčems navazuje na myšlenky ze svého pojednání o finanční magii.

Co tím chci říci? Především to, že k thriller Ve stínu mafie ve skutečnosti bezprostředně navazuje na autorovu předchozí tvorbu, dříve otevřená témata však zpracovává v rámci odlišného žánru a jiným jazykem.

Ústředním motivem knihy je otázka identity. Karika, vystavující své hrdiny situacím deformujícím jejich charaktery, se snaží odhalit, zda existuje nějaké pevné "Já", něco – cokoli – co nás činí sebou samými. A podlehneme-li zlu: Byli jsme takoví, přinejmenším latentně, odjakživa a setkání se zlem pouze odkrylo naši pravou tvář, nebo existovala nějaká původní nevinnost, jež podlehla zkáze? Má snad pravdu postmoderní relativismus, nebo existuje nějaký způsob, jak od sebe dobro a zlo odlišit? To je filosofická dimenze románu.

Pakliže se zamyslíme nad dimenzí společenskou, jeví se Karika jako cynik a skeptik. Rozhodně není vizionář nabízející jakékoli alternativy. Člověka v souvislosti s mocí vnímá z jeho temné stránky a poukazuje, jak lze manipulovat s lidmi dokonce i tím, že pro ně politik něco udělá. To je ostatně typický mafiánský trik – mafie vytváří ohrožení, před nímž své „klienty“ posléze chrání. Svým popisem morálního rozvratu ve slovenské politice, její provázanosti s byznysem a mírou všudypřítomné korupce jeho kniha až mrazivě přesně předjímá to, co bylo odhaleno v „kauze Gorila“. Přistoupili-li bychom na Karikovo stanovisko, museli bychom přitakat sdělení, že každý člověk, který přičichne k moci a zůstane s ní nějakou dobu v kontaktu, se stane cynickým manipulujícím netvorem závislým na moci stejně jako narkoman na droze. Jsou chvíle, kdy se vážně obávám, že tomu tak skutečně je, a chvíle, kdy chci věřit, že tomu tak být nemusí, ne vždy. V každém případě je to velmi znepokojivá otázka, které se nelze vyhnout. Nicméně mne v této souvislosti napadá, že bez ohledu na společenské zřízení to, oč tu běží, je problém s kontrolními mechanismy. Podcenění kontrolních mechanismů pohřbilo už nejedny ideály.

Musím říci, že jsem se, pokud jde o popisovanou gangsterskou brutalitu a cynické praktiky politické mafie, v životě nesetkal přímo tváří v tvář s tím, co je popsáno v Karikově knize - s důsledky jistě ano, ale ne s bezprostředním děním se, vyvstáváním takového zla skrze člověka. Karikova kniha mne, co se psychologického účinku týče,  naplnila pocitem jakéhosi vnitřního děsu, když jsem si uvědomil, že takové zlo je všude kolem mě – stačí jen málo a zasáhne mi do života, jakoby svět před mýma očima byl jen jakousi téměř dvourozměrnou zástěrkou, za níž se skrývá cosi temného a děsivého. V tomto smyslu pokládám tento román za vysloveně  magický či iniciační. Leccos jsem si díky němu uvědomil. Například to, že jediná identita, jíž si můžeme být jisti a jež nás nikdy neopustí, je založena na schopnosti lidské nervové soustavy generovat bolest, vůči níž se stáváme bezmocnými.

Nakolik je kniha skutečně, tj. faktograficky, realistická? Další podstatná otázka. Jak jsem již napsal – autor propojuje realitu a fikci naprosto fantastickým způsobem a je těžké určit, co se doopravdy stalo, co se stalo ve skutečnosti poněkud jinak a co se událo pouze v autorově fantasii. Román působí velmi věrohodně (a to i přes svůj velkolepý a dramatický, přesto však stále ještě uvěřitelný závěr), nicméně – v autorově zájmu – doufám, že popisuje pouze typy lidí a situací a nikoli skutečné lidi a události. 

Román Ve stínu mafie pokládám za vynikající thriller, jenž je skvěle zvládnutý co se výstavby příběhu, psychologie postav i myšlenkového přesahu týče, a doporučuji jej každému, kdo má odvahu spatřit odvrácenou stranu našeho světa. Doufám, že se brzy dočkáme českého vydání obou pokračování – a již předem mohu prozradit, že je na co se těšit!

KARIKA, Jozef. Ve stínu mafie. 2., v českém jazyce 1. Praha: Knižní klub, 2011. 334 stran. 

Rozhodně si nenechte ujít i Karikův blog a homepage www.karika.sk, kde naleznete autorovy úvahy o literatuře, politice, společnosti, recenze zajímavých knih a leccos dalšího, často i formou videoblogů, z nichž se k našeho tématu nejvíce týká seriál Mocenská hra.

Pozn. Postupně se zde objeví recenze všech výše uvedených knih Jozefa Kariky; "stay tuned"! ;-)