Moje domácí zoo (pes, kočky, had, ještěrky, želvy...)

11. 06. 2013 21:12:14
Je o mně známo, že chovám různá běžná i méně běžná zvířata: psa, kočky, lišku a různé terarijní tvory, a rozhodl jsem se se čtenáři podělit o fotografie ze své "domácí zoo" doplněné povídáním o nich.

Eliška

Eliška je fenka, kříženec, podle některých zřejmě německého a belgického ovčáka. S jistotou to ale nebudu vědět nikdy, neboť Elišku nalezl můj bratr v září roku 2001 ve věku dospívajícího štěněte uvázanou o půlnoci k zábradlí na brněnském Mendlově náměstí. Protože můj bratr a maminka, se kterou bydlel, měl doma dva psy, poprosil mě, jestli by u mě nemohla strávit noc, že ji pak dáme do nějakého útulku. Přestože jsem byl vždy spíše milovník koček než psů, do té vyplašené fenky jsem se zamiloval na první pohled a už u mě zůstala. Ta neuróza, asi způsobená zacházením jejího předchozího majitele, ji už neopustila; vždy se hodně bála dětí, tuším proč.

Prožili jsme toho spolu spoustu, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v roce 2003 měla v důsledku jisté nehody štěňata, jež mi udělala z bytu kůlničku na dříví a můj byt se z toho doteď úplně nevzpamatoval. Dnes už je to třináctiletá babička, která prodělala dvě operace (nádor mléčné žlázy a kastraci kvůli zánětu dělohy) a především dvě mrtvice, z nichž se ale víceméně zotavila. Už nemůže běhat jako kdysi, občas se zasní a nevnímá svět kolem sebe, ale je na světě ráda a lidé říkají, že by jí ten věk nehádali. Poté, co jsem si letos pořídil lišku, hodně pookřála a s nadšením se s ní pouští do nekonečných her.

Pejska Eliška

Čikita

Kočku Čikitu jsem potkal v čekárně své veterinářky v září roku 2009. Přinesla ji tam coby kotě nějaká opilá paní s tím, že ji našla na ulici a chce ji odčervit a nechat si ji. V té chvíli jsem si uvědomil, jak moc mi doma kočka chybí. Když jsem žil s rodiči, měli jsme kočky čtyři, od roku 2002 jsem měl mourovatou kočku Min, jež byla nalezenec a žila u mě do roku 2006, kdy umřela sešlostí věkem. Tak jsem paní ukecal, ať mi to kotě dá.

Čikita je zvláštní tvor. Dlouho byla těžce neurotická, při sebemenší nespokojenosti mi čůrala do postele, vše se ještě zhoršilo, když pohlavně dospěla a začala mít dlouhá období mrouskání. Poté, co jsem ji nechal vykastrovat, se postupně uklidnila a dnes už je téměř spořádaná. Její zvláštní vlastností je, že je hodně mazlivá, ale téměř nepřede, když se mazlí, snadno z ničeho nic přejde do agresivity, zaječí a začne kousat. Já už ji znám, takže vím, jak na ni, ale docela bych se bál, kdyby ji chtělo mazlit třeba malé dítě. Díky ní jsem vymyslel slovo "psychopet". Ale mám ji moc rád, je to osobnost.

Kočka domácí - Čikita

Zinuška

Zinuška je ze všech zvířat, které mám, rozhodně nejtajemnější svým původem. Koncem listopadu 2009 vyrazila v noci Lucienne, tehdy moje žena, autem na Býčí skálu u Adamova, aby tam provedla rituál k uctění slovanských bohů. Rozdělala oheň, chystala se začít s nějakými těmi pohanskými kejklemi a v tom se ozvalo mňoukání. Přišlo kotě. Mrňavé podvyživené kotě, jež patrně dospělo ke správnému závěru, že se mu naskytla možnost záchrany života. Býčí skála je doslova "in the middle of nowhere", kilometr od toho místa je penzion, jinak nic. Lucienne mi zatelefonovala, že našla kotě a jestli je prý může přivézt. Řekl jsem, že jasně. Cestou kotě zlobilo, Lucienne se málem vybourala, ale vše dopadlo dobře a od té doby mám Zinušku.

Z toho vychrtlého, prochladlého (už byla pořádná zima) a klíšťaty zamořeného kotěte vyrostla krásná velká kočka s antracitově černou a hebkou srstí a se sněhově bílou náprsenkou; Zinuška je velmi introvertní, před cizími lidmi se schovává, ráda se mazlí a hlasitě u toho přede (pokud je s mazlením obzvláště spokojená, začne mi až... rezolutně olizovat tvář; mé ostatní kočky to nedělají), je velmi spořádaná a působí dojmem éterické bytosti žijící ve svém vlastním tajemném světě. Z toho ale přijde a doslova se vnutí k pomazlení, aby pak zase někam zmizela. Z určitého úhlu pohledu připomíná sovu.

Kočka domácí - Zinuška

Márinka

Začátkem září roku 2011 mi zavolal kamarád z Ostravy, že našel na ulici kotě a co prý má dělat. Už v té chvíli jsem tušil, jak to dopadne. Kamarád je zoolog, ale spíš teoretik než praktik. Dal jsem mu pár rad. Řekl, že si kotě nemůže nechat, neboť kvůli práci musí trávit často i mnoho dní v terénu (je profík přes netopýry). Prý se poptá, jestli by kotě někdo nechtěl, a naznačil, že v případě, že to nevyjde, by mohl kotě přivézt za týden do Brna, protože tam má cestu. Věděl jsem, že za týden budu mít kotě a nijak zvlášť jsem to neřešil...

Márinka je sebevědomá želvovinová kočka, která si umí hlasitě říci o vše, co právě potřebuje, především pokud jde o jídlo a pohlazení. Je velmi aktivní, společenská a hravá, často se pouští do rituálních soubojů s Čikitou, kterým říkám kočičí kung-fu. Ráda se mazlí (občas nejen se mnou, ale i s Čikitou, když se právě neperou), hlasitě přede, užívá si života a ničím se moc netrápí. Rozhodně není neurotická, což je docela příjemná změna. Líbí se mi, jak je stavěná - působí velmi harmonickým dojmem.

Kočka domácí - Márinka

Myšinka

Myšinka není moje kočka, pořídila si ji coby kotě v roce 2012 moje bývalá žena Lucienne poté, co jí tragicky v důsledku srdeční vady umřel roční britský kocourek Kulíšek. Kulíšek byl naprosto výjimečný tvor - laskavý, dobrosrdečný a šířící neuvěřitelnou pohodu všude, kde se ocitl. Myšinka to tedy měla těžké - vzpomínka na Kulíškovu osobnost nutila ke srovnávání a Myšinka byla prostě jiná. Přesto si získala srdce Lucienne i moje.

Nyní bydlí Myšinka u mě, protože Lucienne je dlouhodobě v nemocnici. Pokud bych tuto kočičku hodnotil jako přistěhovalce, musel bych říci, že je přistěhovalcem přímo ideálním. Je schopna se rychle adaptovat na změnu prostředí a najít si své místo ve společnosti mnoha zvířat, i když předtím mezi jinými zvířaty nežila. Současně si však udržuje jistý odstup - s mými kočkami nemá žádné konflikty, ale ani s nimi příliš nekomunikuje.

Myšinka má být britská kočka, ale já mám podezření, že není úplně čistokrevná, možná je křížená s ruskou modrou. Ne snad, že by na tom záleželo. Je to krásná milá šedivka, která pomalu přibírá poté, co jsem ji nechal vykastrovat (nebyla schopna přestat mrouskat, málo jedla a vyčerpávalo ji to). Ráda se nechá pohladit, přede většinou spíše tichounce, působí takovým zvláštním, melancholickým dojmem, jako by v srdci chovala nějaký smutek.

Kočka domácí - Myšinka

Gekončíci

Přejděme k terarijním zvířatům a začněme gekončíky nočními. Gekončíky chovám od roku 2002, kdy jsem koupil od jednoho známého chovnou skupinku (dvě samičky a jednoho samečka). Sameček po pár letech uhynul, ale obě samičky žijí dodnes. Jedné z nich se navíc povedlo v roce 2010 partenogeneticky rozmnožit - někde v teráriu nakladla a zahrabala vajíčko a jednoho dne v září jsem zjistil, že v teráriu je další, dočista mrňavý gekončík. O některých druzích gekonů je známo, že se takto rozmnožují, ale o gekončících nočních to literatura nikde neuvádí. Dnes je z toho mláďátka dokonalý klon jeho matky, přičemž je rozeznám jen podle toho, že matka kdysi při nějaké neobratnosti v teráriu přišla o konec přední nohy a už jí pořádně nedorostl.

Letos jsem přikoupil pár gekončíků, takže nyní mám čtyři samičky a samečka. Také jsem pořídil inkubátor a doufám, že se mi podaří nějaké odchovy.

Gekončíci jsou milá a chovatelsky obvykle nenáročná stvoření krásného vzhledu dožívající se vysokého věku. Lze je doporučit i jako vhodné zvíře pro větší děti se zájmem o teraristiku.

Perlička: V létě 2010 jsem, poněkud zamyšlen, seděl u počítače, když tu jsem z vedlejšího pokoje a přes zavřené dveře zaslechl děsivý sykot. Co to sakra je? pomyslel jsem si, zvedl se a šel se podívat. Ten sykot se ozýval zpod stolku a byl to opravdu příšerný zvuk. Byl to ten druh zvuku, který ve vás vyvolá záchvat atavistického strachu, zvuk, který říká "Ješšště krok a zemřeššš!" Utekl mi snad nějaký had? Nějaký nebezpečný had? To snad ne?! Vždyť ti jsou zamčení! (tehdy jsem choval zmiji a chřestýše). Pod stůl koukaly naše dvě kočky a neodvažovaly se přiblížit. Rozsvítil jsem a podíval se, co že si to drží dvě mladé, dobře vyvinuté dospělé kočky od těla - byla to gekončice, která mi utekla z terária, které jsem omylem úplně nedovřel. Když jsem ji vzal do ruky, pořádně mě rafla (jinak jsou gekončíci neagresivní). Fakt bych to do takového tvorečka neřekl!

Gekončík noční

Paroedurky

Gekony madagaskarské jsem si pořídil letos spolu s tím novým párem gekončíků; bydlí ve stejném teráriu. Vypadají podobně, jen trochu "drsněji" a víc se skrývají. Je to pár a tak rovněž doufám, že bude nějaké potomstvo.

Gekon madagaskarský

Blavůrek

Blavor žlutý (Ophisaurus apodus) je beznohý ještěr žijící na Balkáně. Já jsem před lety dostal pár těchto zvířat neznámého věku, patrně importovaní (rozmnožování blavorů v zajetí je velmi obtížné), samička nedávno uhynula. Kdysi jsem je nějak pojmenoval, ale stejně jsem jim říkal prostě "Blavůrci". Blavoři nejsou agresivní, ale ten můj není ani ochočený, když ho vezmu do ruky, je vidět, že je to něco, co strpí, ale nemá moc rád. Tak ho mám jen na koukání. Blavory lze doporučit začínajícím chovatelům, ale já bych měl etický problém zaplatit za zvíře odchycené ve volné přírodě, protože mi to prostě připadá nefér (i když v případě blavorů nedochází k žádné ekologické škodě, je to značně rozšířený druh), a jak jsem napsal: Odchovy blavorů prakticky neexistují.

Docela se divím, že toto zvíře dokáže v přírodě vůbec přežít. Něčím mi připomíná pandu. Potravu (maso, kočičí konzerva, vajíčko na tvrdo...) blavor požírá pomalu a neobratně a není schopen ulovit nic pohyblivého. V přírodě požírá holata hlodavců a vůbec vše, nač narazí; pokud vím, jsou běžní na skládkách. Prostě je to takový ještěr - bufeťák...

Blavor žlutý

Achanah

Achanah je samička malé formy hroznýše královského (Boa constrictor imperator), zbarvení Sonora. Pořídil jsem si ji letos v dubnu jako juvenilní (odrostlé mládě) za příjemných 1000Kč (existují ovšem různé speciální barevné mutace, jejichž cena se může vyšplhat i nad deset tisíc korun). Je to milý, kontaktní a mazlivý had vhodný i pro začátečníky, který, na rozdíl od velkých hroznýšů, dorůstá jen něco přes metr. Rád šplhá a už šetřím na nové, vysoké, terárium, aby se mohla v tomto směru řádně realizovat.

V minulosti jsem měl hodně hadů, někteří postupně uhynuli stářím, jedovaté jsem prodal, protože jsem se jich začal bát a není dobré chovat zvíře, kterého se bojíte. Jednou napíšu zábavný článek o tom, jak mě uštkl chřestýš. Poté, co jsem prodal zmiji a chřestýše, jsem zjistil, že se mi po hadech stýská, tak jsem si pořídil korálovku, ale ta byla strašně nekontaktní, tak jsem ji zase prodal, koupil tohoto a jsem naprosto spokojený.

Hroznýš královský

Ladynka a Bulbíšek

Ladynka a Bulbíšek jsou želvy nádherné (Trachemys scripta elegans), nejběžněji chované vodní želvy. Bohužel jsou tak běžné, že si je lidé za pár korun kupují jako roztomilé malé želvičky a když pak vyrostou, nevědí co s nimi a tak je vypouštějí do přírody v iluzi, že se tam želva bude mít dobře. Jenže naši zimu tyto želvy obvykle nepřežijí a mohou také ohrožovat místní druhy vodní fauny. Tak jsem také přišel k těmto želvám. Samečka Bulbíška (sameček se pozná podle toho, že má dlouhé drápy) našlo v roce 2009 nějaké dítě v parku Lužánky a Lucienne šla zrovna kolem. Takže skončil u nás. Ladynka byla nalezena v Litomyšli a rovněž skončila u mě. Další opuštěné želvy nádherné ale už budou muset hledat jiného majitele než mě, protože už prostě nemám místo. Poučení: Než si pořídíte roztomilou vodní želvičku, uvažte, že za pár let bude mít na délku třeba 25 cm a bude s ní docela dost práce.

Želvy žijí v obrovském tlustostěnném akváriu (dostat je ke mně byla čtyřchlapová práce) a jsou docela hodné, hlavně Ladynka je kontaktní a občas dá najevo, že se chce projít po bytě, tak ji vyndám a ona pak mate ostatní zvířata, která něvědí, co si o ní mají myslet.

Želva nádherná

A to je celá současná Kojotova zoo. V minulosti jsem choval (jako mazlíky) potkany a měl jsem dokonce chovatelskou stanici, ale potkani se dožívají jen něco přes dva roky a ta častá úmrtí byla psychicky velmi ubíjející, jakkoli je potkan jinak skvělé a komunikativní zvíře, s nímž se skvěle kamarádí. Poslední potkánek, který u mě byl, umřel pokojně stářím minulý týden. Další z významných zvířat, které jsem měl, byla agama vousatá, skvělý kontaktní ještěr, bohužel mi z neznámých důvodů minulý rok uhynul.

Další zvířata si zatím pořizovat nehodlám, nepočítám-li mláďata gekončíků a paroedur, jež doufám přibudou, ale v budoucnu možná pořídím samečka hroznýše k páření s Achanah a případně nějakou tu opuštěnou želvu ke Krákuškovi.

Musím říci, že i když je kolem zvířat hodně práce i výdajů, nedokázal bych si bez nich svůj život představit. Umožňují mi komunikovat tu část mé duše, která není racionální a filosoficky akurátní, a mám díky nim možnost pohlédnout skrze ně na sebe sama jinýma než lidskýma očima.

Komentáře k tomuto článku můžete psát jak přímo pod něj,

tak i anonymně a bez registrace, ale jen slušně a k věci, ZDE.

Autor: Jaroslav Polák | úterý 11.6.2013 21:12 | karma článku: 19.90 | přečteno: 1579x

Další články blogera

Jaroslav Polák

Opodstatnění křesťanské víry u Alvina Plantingy

Školní esej o knize předního filosofického apologety křesťanství. Lze filosoficky obhájit racionalitu víry v Boha a křesťanské víry jako takové? Plantinga se o to pokouší a já to komentuji...

10.6.2019 v 9:09 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 184 | Diskuse

Jaroslav Polák

Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám

Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.

9.6.2019 v 9:00 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jaroslav Polák

Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci

Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.

29.5.2019 v 19:09 | Karma článku: 20.66 | Přečteno: 634 | Diskuse

Jaroslav Polák

Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina

Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.

20.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 21.12 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Tomáš Prachař

Nepovedený lov v Bělorusku, aneb v osidlech byrokracie

Tentokrát něco z praxe. Zařizování a průběh jednoho mého poplatkového zahraničního lovu a jak to taky může dopadnout.

22.6.2019 v 11:45 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 446 | Diskuse

Tomáš Prachař

Jsou to lovci, upalte je! Aneb lesk a bída sportovního lovu.

O zahraničních poplatkových lovech se v médiích napsalo hodně špatného. Je to ale opravdu tak hrozné a zavrženíhodné jednání? Rád bych k této problematice přidal pohled i z druhé strany barikády.

19.6.2019 v 7:33 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 1454 | Diskuse

Libor Čermák

Jak si postavit pěchotní srub?

Pěchotní sruby jsou vojenské železobetonové objekty. Můžou být izolované anebo jsou součástí dělostřeleckých tvrzí. Dnes bych vás s nimi chtěl seznámit blíž. A věřte nebo ne, hned dva z nich si podle mého blogu můžete i postavit.

8.6.2019 v 9:58 | Karma článku: 21.45 | Přečteno: 1078 |

Jaromír Tichý

Proč archivovat víno?

Nabízí se docela samozřejmě tato otázka - proč vlastně nakupovat větší množství a druhů vín do zásoby, když nabídka vín ve vinotékách a jiných obchodech je dnes tak široká.

2.6.2019 v 19:07 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 205 | Diskuse

Eva Hauserová

O biozahradničení... opravdu to nejpodstatnější?

Kniha „BIO zahradničení – základní kurz“ z nakladatelství Kazda má ambice zasvětit i úplné začátečníky do tajů pěstování vlastního zdravého jídla. Jenomže podle mě je potřeba brát její návody s rezervou a kapku je korigovat.

20.5.2019 v 8:38 | Karma článku: 13.30 | Přečteno: 405 | Diskuse
Počet článků 598 Celková karma 16.66 Průměrná čtenost 1260

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky je mi nejbližší neautoritářská marxistická levice, duchovně se hlásím k liberálnímu evangelickému křesťanství, inspirují mě ale také  judaismus, súfismus či zen. Z osobností mě oslovují například Sókratés, Immanuel Kant, Karl Marx, Karel Čapek a Carl Sagan.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz