Jak si doma vyrobit za pár minut redscale film a jak na něj fotit

V rámci jisté renesance, jíž zažívá analogová fotografie, zvláště pokud jde o tzv. lomografii, neboli záměrné focení nekvalitními „retro“ fotoaparáty, se objevil mimo jiné i fenomén „redscale“ filmu, který posouvá barevnost fotografie směrem k červené. Pojďme si ho vyrobit!

Než se dostanu k výrobě filmu, tak jen krátce odbočím pokud jde o tu „lomografii“ – v současné době je na trhu obrovské množství záměrně nekvalitních filmových fotoaparátů, jež jsou ke koupi za nesmyslně velké sumy, jdoucí často do mnoha tisíc korun. Tyto aparáty samozřejmě odvedou svou práci – vytvoří vám fotky s tou správnou „retro“ atmosférou, nicméně úplně stejně vám poslouží staré, obvykle ruské, foťáčky jako jsou různé varianty aparátů Smena, Vilia či Lomo (a mnohé další), které na Aukru koupíte za cenu kolem dvou set korun, často i nižší (Lomo naopak o něco vyšší). A pokud chcete opravdu hodně velký „hardcore“, co se záměrně špatné kvality týče, česká Corina, jíž koupíte i méně než za stovku, je nepřekonatelná (je to opravdu hodně špatný foťák). Takže máte-li zájem se věnovat tomuto stylu fotografování (a já nemám nic proti, má to své kouzlo a sám se tomu také věnuji), nenakupujte u zlatokopů. Já vím, že se každý živí, jak umí, ale prodávat plastové hračky za tisíce mi připadá poněkud chucpe.

Ale zpět k redscale filmu. I ten lze koupit pěkně hotový, rovnou jej dát do fotoaparátu a čekat zajímavé barevné efekty. A dočkáte se, samozřejmě, že ano. Jenže celá magie tohoto filmu spočívá v tom, že je na cívku navinutý obráceně, takže světlo při expozici dopadá na rub filmu a prochází jeho fotocitlivými vrstvami z druhé strany. Jakmile to člověk zjistí, okamžitě mu dojde, že si takový film může bez problémů vyrobit i sám a mnohem levněji. Jak na to?

Nejprve si pořídíme barevný kinofilm (u svitkového filmu jsem to zatím neřešil, určitě to jde, ale bude to komplikovanější). Co nejlevnější barevný kinofilm! Pokládal bych za zhovadilost dělat redscale z drahého profesionálního filmu, protože nevěřím, že by odměnou za použití drahého filmu byl jakýkoli významný rozdíl v konečné kvalitě fotek. Beze všeho můžete použít i film prošlý, já ani jiné k těmto hrátkám nepoužívám. Prostě pokud jde o mě, tak víc než 50Kč bych za film určený k redscale fotografování rozhodně nedal. Aktuálně k tomu používám prošlé filmy Kodak, které jsem koupil po dvacce.

Jsou dvě varianty, jak redscale film vyrobit, jedna je složitější, ale vhodnější pro začátečníky, druhá je zcela jednoduchá, ale vyžaduje jistou zručnost pokud jde o práci ve tmě. V obou případech budete potřebovat lepicí pásku a nůžky. Pokud jde o první možnost, potřebujete rozebíratelnou kazetu na film. Tu koupíte za cca 50Kč i méně ve fotobazaru nebo na internetu. Chtějte "platovou kazetu na metráž" (ona se vám pak bude hodit i na tu metráž, jakmile zjistíte, o kolik vás přijde film levněji, když jdete do metráže).

Kazetu rozeberete:

A špulku postavíte vedle filmu tak, jak je na fotce, tedy delší stranou nahoru:

Vezmete film a přilepíte jej ke špulce:

Udělejte to raději pevněji, snadno se může stát, že po posledním naexponovaném políčku zkusíte převinout dál a film ze špulky utrhnete. Pokud se to stane, není to žádné velké drama, prostě jej musíte v naprosté tmě z fotoaparátu vyjmout a do kazety nasoukat ručně. Nicméně proč se tomu nevyhnout?

Na špulku nasadíte obal kazetky a zavřete horní víčko:

Poté se odeberete do naprosto temné místnosti. Naprosto temné znamená, že tam není vůbec nic vidět ani když se rozkoukáte. Pokud proniká světlo třeba pode dveřmi, je třeba ta místa ucpat (nebo počkat až bude noc). Pohodlně se posadíte (ano, já to dělám na záchodě) a začnete namotávat film do kazety. Jde to trochu ztuha, což je v pořádku – navíjíte film opačně, než byl navinut původně, proto klade odpor.

Až film dosoukáte do nové kazety, můžete vyjít na světlo, film od původní kazety odstřihnout a je to. V případě, že váš fotoaparát vyžaduje zúženou zaváděcí část filmu, tak ji prostě vystřihnete:

Druhá, jednodušší, varianta se obejde bez zvláštní kazety.

Prostě film z kazety celý vytáhnete:

Odstřihnete tak, aby v kazetě kousek zbyl (nejméně půl políčka):

Odstřihnutý film otočíte a přilepíte na zbývající kousek původního filmu (tady jsem to, koukám, trošku odflákl, přilepte to raději lépe):

Opatrně došťoucháte slepený spoj zpět do kazety a pak namotáte:

V tomto případě je třeba si hlídat konec filmu – pokud jej navinete do kazety celý, není úplně snadné jej vylovit (a bez příslušného nástroje to pořádně ani nejde, ale v lepším fotu, respektive tam, kde přímo pracují s filmy, tj. ne v pouhé sběrně, vám v případě takové nehody rádi povytáhnou).

Hlavní problém této jednodušší procedury spočívá v tom, že ji musíte celou provést v úplné tmě, což není tak snadné, jak to vypadá.

Musíte přesně vědět, kde máte nachystaný kousek lepicí pásky (doporučuji připravit si jej předem), kde máte nůžky, musíte oba konce správně slepit atd. Není to těžké, ale ani triviální.

Jak na redscale film fotit?

Citlivost filmu foceného z rubové strany se prudce sníží. Pokud byste film exponovali podle citlivosti (ISO, ASA) uvedené na filmu, výsledné fotky by byly velmi podexponované, tj. tmavé a nehezky zrnité. Pro dosažení správného efektu je třeba film cíleně přeexponovávat, přičemž míra přeexpozice určuje výsledný barevný efekt. Stručně lze říci, že čím víc film přeexponujete, tím je výsledek „normálnější“. Je třeba najít vhodný kompromis mezi příliš velkou a příliš malou přeexpozicí. Zde jsou dvě fotky vyfocené Praktikou BC1 na redscale film vyrobený z filmu Kodak Gold 200. Byly focené za stejných světelných podmínek, jedna exponovaná na citlivost 25, druhá na citlivost 50 (stejně tak fotka v úvodu článku):

Osobně si myslím, že barevné efekty při expozici na citlivost 50 jsou zajímavější, ale už se tam objevuje zrnitost. Při nižší expozici se ještě více zvýrazní. Obě expozice mají své kouzlo. Upozorňuji, že hraje roli i použitý fotoaparát, obecně lze říci, že výsledek fotografování na redscale film je vždy poněkud nepředvídatelný (což lze brát i pozitivně).

Pokud si na fotoaparátu můžete nastavit citlivost filmu, máte vyhráno. Prostě nastavíte, v případě filmu s citlivostí 200, cokoli mezi, řekněme, 12 a 100 podle toho, jakého efektu chcete dosáhnout. V případě filmu s citlivostí 400 to bude dvojnásobek (řekněme 24-200), v případě filmu s citlivostí 800 čtyřnásobek atd. Dělat redscale z filmů s citlivostí pod 200 moc nedoporučuji, i když by na druhou stranu mohly dát zajímavé výsledky při dlouhých expozicích.

Pozor: Některé fotoaparáty načítají citlivost z čárového kódu na filmu, takže pokud máte film navinutý do původní kazety, musíte hodnotu manuálně změnit.

Pokud máte fotoaparát, který takové nastavení neumožňuje, pak buď používejte expozimetr nebo střílejte od boku, přičemž vždy raději exponujte více než méně (je skoro nemožné redscale film nějak fatálně přeexponovat).

Doporučuji fotit pouze venku za slunečného počasí (případně s bleskem, ale to jsem ještě nezkoušel, takže poradím někdy příště), i jen o málo horší světelné podmínky vedou k vysoké zrnitosti fotky.

Nyní něco málo k vyvolání a zpracování filmu. Film vám vyvolají v každém fotolabu, je to prostě barevný film, který se vyvolává procesem C-41; to, že byl focen z rubové strany, nehraje roli. Pokud tam ponesete film v opakovaně použitelné kazetě, tak jim jednak řekněte, že je v tom barevný film a má být zpracován procesem C-41, jednak výslovně uveďte, že kazetu budete chtít vrátit. Ono by jim to možná došlo, ale možná také ne. Takže na to nezapomínejte.

Pokud si film necháte naskenovat (což doporučuji), berte v potaz, že bude skenován z lícní strany a obrázky budou zrcadlově převrácené. Pakliže to nebude váš umělecký záměr, tak si je pak v grafickém editoru převraťte do správné podoby.

Nikdy jsem si nenechával dělat fotky přímo z redscale filmu a po pravdě řečeno nevím, zda je možné je klasickou cestou přímo z filmu udělat tak, aby převrácené nebyly. Případně se na to zeptejte.

Pokud budete film skenovat sami, pak platí totéž – buď jej dávejte do skeneru obráceně, nebo pak obrázky zrcadlově obraťte v editoru. Mimochodem: S levnými amatérskými filmovými skenery mám velmi špatnou zkušenost. Osobně si raději nechávám fotky profesionálně naskenovat za akční cenu spolu s vyvoláním filmu ve fotolabu a dokud nebudu mít peníze na skener v hodnotě nad 15 tisíc, budu tak činit i nadále.

Tolik tedy k experimentování s redscale filmem. Dobré světlo přeji!