Rozloučení s KSČM
Už dlouho jsem v často příkrém rozporu s mnoha mediálně aktivními členy strany a stále častěji musím zaujímat postoj typu „Jsem sice také člen KSČM, ale...“. A jak je známo – cokoli je v takovém případě řečeno před „ale“, ve skutečnosti neplatí. Za poslední dva roky se stalo mnohé, především pokud jde o Rusko, islamofobii a nyní o problém uprchlíků z válečných a totalitních zón, a ve vypjaté atmosféře s tím spojené se, řekněme, leccos zviditelnilo či nabralo na zřetelnosti.
Konkrétně je mi značně proti mysli často vypjatý a někdy dokonce i nahnědlý a rasistický postoj množství členů KSČM k imigrantům a menšinám, vnímání současného Německa a Němců sedmdesát let starýma očima (což bych snad odpustil starým členům strany, ale je to běžné i u mladších členů), naivní idealizace minulého režimu a bagatelizace či dokonce glorifikace zločinů, které byly v jeho jménu spáchány, idealizace putinovského Ruska a kýčovitý panslavismus, ulpívání na překonané a dle mého soudu dávno mrtvé ideologii marxismu-leninismu a neochotu zabývat se progresivními trendy moderní radikální levice.
Vůbec se zdá, že většina českých komunistů jakoby nežila v přítomnosti a pro budoucnost, ale v jakési mýticky zabarvené hrdinské minulosti (jejíž část mimochodem hrdinská rozhodně byla, ale ani v té nejskvělejší minulosti nelze skutečně žít).
Některé z těchto aspektů lze navíc vnímat i u vlivných členů strany (například pokrytectví europoslanců a vedení za KSČM pokud jde o přistěhovalecké kvóty). Opravdu si nepřeji abych byl skrze své členství v KSČM spojován s lidmi, s nimiž v tolika podstatných věcech principiálně nesouhlasím. Nehledě na to, že způsob, jakým se mnozí členové KSČM chápou žhavých témat dnešní vypjaté doby, naznačuje, že si namísto studia Marxe vystačí s jednoduchými schématy a stereotypy. Je to, musím říci, dosti frustrující.
Dlouho jsem doufal, že budu mít dost sil těmto trendům čelit a prosazovat ve straně myšlenky moderní marxistické levice, ale jsem stále více přesvědčen, že to nejspíš není průchozí. A já už, mimo jiné i ze zdravotních důvodů, nemám dost sil na to, abych žil aktivním stranickým životem a probojovával v KSČM své myšlenky a postoje (smekám před těmi, kdo tak činí).
Jsou soudruzi, kvůli nimž jsem svůj odchod dlouho odkládal a zvažoval, protože mám potřebu být s nimi solidární a podporovat jejich práci. Patří k nim například Jiří Dolejš, jehož střízlivých politických a ekonomických názorů si velmi vážím, i když si myslím, že by možná mohl být přeci jen trošku radikálnější, Tomáš Vokoun, jehož nasazení a velké osobní oběti pokud jde o studium a prosazování moderních a nosných myšlenek radikální levice nadšeně obdivuji, Věra-Klontza Jaklová, s níž se sice v lecčems neshodnu, ale která skutečně hluboce přemýšlí o tom, co říká, a pokud s ní nesouhlasím, je radost s ní nesouhlasit, či Anna Štofanová, která je sice v některých oblastech spíše konzervativního ladění, ale je otevřená diskusi a dokáže naslouchat, což je v dnešní době převelice vzácný jev. Nesmíme zapomenout ani na Lenku Šarkozyovou, před jejíž bezvýhradnou ochotou být zde pro lidi, kteří to potřebují, smekám.
Především jsem ale svůj odchod zvažoval s ohledem na soudruhy z Brna-severu, jichž si z valné většiny velice vážím a kteří do mě vkládali své naděje pokud jde o omlazení a další pokračování činnosti severobrněnské KSČM. Opravdu mě bolí představa, že jsem musel jejich očekávání zklamat. Hluboce si vážím předsedy své dnes již někdejší základní organizace Ivana Svobody, s nímž jsem v mnoha oblastech naladěn na stejnou notu, Jiřiny Schleinové, o níž mohu říci totéž, a u níž si vážím její lidskosti a autentických sympatií k znevýhodněným občanům, předsedy místního výboru Emila Vítka, neskutečně dobrosrdečného, skromného a pracovitého člověka a komunálního politika na svém místě, a nesmírně si vážím také těch nejstarších soudruhů, kteří po listopadovém převratu nepřevlékli kabáty jako většina ostatních členů tehdejší KSČ, a zůstali věrní komunistické myšlence navzdory tomu, že jim z toho neplynuly sebemenší výhody, ale často naopak posměch a odsouzení ze strany okolí.
Nikdy nezapomenu na naše minulé předsedy Leopolda Krestu, kterého mi bylo ctí poznat, a Honzu Součka, jehož předčasný odchod mě, a nejen mě, bolestně zasáhl, a který byl duchem mladší a svěžejší než většina mladých členů strany, které znám. Bohužel se zdá, že jeho obavy pokud jde o další směřování KSČM, se v budoucnu naplní.
Kdybych byl svým zaměřením striktně lokální a zacílený na komunální politiku na Brně-severu, možná bych vytrval. Moje poslání na české levicové scéně je ale jiné. Cítím, že role, k níž mám nejlepší předpoklady, je role levicového intelektuála, spisovatele a publicisty, a neustálé vymezování se vůči názorům mnoha mediálně činných členů KSČM toto poslání věru neulehčuje.
Navíc se zdá, že levicový étos, spojení s kulturní a intelektuální avantgardou a tah na branku, který měla prvorepubliková a těsně poválečná KSČ, se již nikdy nevrátí, alespoň ne v rámci KSČM. Dospěl jsem tedy k závěru, že mé další setrvání ve straně prostě nemá význam a perspektivu. Neznamená to, že bych tímto rezignoval pokud jde o levicové hodnoty, moderně pojímaný marxismus a boj za lepší svět pro 99% neprivilegovaných lidí. Jen prostě nejsem dále schopen tento boj vést v rámci Komunistické strany Čech a Moravy.
Svého zhruba tříletého angažmá v KSČM ovšem v žádném případě nelituji, byla to zajímavá zkušenost, poznal jsem díky tomu několik opravdu úžasných lidí a mnohé jsem si vyjasnil, pokud jde o mou vlastní světonázorovou orientaci. Také jsem si díky tomu uvědomil, jak zoufale u nás chybí moderní radikální levicová strana marxistického ražení, strana, která by se dokázala rázně postavit fašizujícím tendencím bujícím v naší společnosti, tendencím, které vzbuzují mé největší obavy.
Předpokládám, že mnoho členů KSČM mě pro můj postoj již dlouho nepokládá za komunistu a po mém vystoupení tím spíše ne, někteří mě jistě dokonce označí za pravičáka, zatímco mnoho uvědomělých pravicových svazáků mě i nadále za komunistu pokládat bude a budou mi připisovat vlastnosti, které mají se slovem „komunista“ stereotypně spojené. Budiž. Upřímně řečeno je mi celkem jedno, co si o mě kdo myslí, sám sebe za komunistu hodlám pokládat i nadále, protože přinejmenším pro mě být komunistou opravdu neznamená obhajovat zločiny, které byly ve jménu komunismu spáchány, stejně, jako být křesťanem pro mě neznamená obhajovat zločiny, které byly spáchány ve jménu křesťanství. Současně se ale také pokládám za revizionistu – a hodlám tuto nálepku nést s hrdostí, protože je mi cizí se oddaně a bez otázek podřídit jakékoli petrifikované ideologii, jakémukoli mýtu. A ti, kteří duchovně přebývají v pochmurných a temných platónských jeskyních, mě nazvou „sluníčkářem“ - jaká to čest! - a „pravdoláskařem“ - nešť! Vždyť pravdu a lásku pokládám, společně s dobrem a krásou, za ty nejdůležitější hodnoty vůbec.
Žijeme v nevlídné době. Vystřízlivěli jsme z opojení devadesátých let, dolehla na nás hospodářská krize, v našem myšlení se opět zabydlel přízrak války a ztratili jsme víru, že se naše děti budou mít lépe, než se máme my. Rozhostila se zde jak existenční, tak existenciální nejistota a frustrace, lidé si svou úzkost, k radosti mocných, vybíjejí na těch nejslabších a ve společnosti vzniká nika, jíž zabydlují populisté, autoritáři a fašisté. Musím přiznat, že sám za těchto okolností ztrácím víru v lepší budoucnost, ale mohu vám slíbit, že k těmto věcem nebudu mlčet.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Jaroslav POLÁK
Buďme více lidmi
Dlouhou dobu jsem na blog nic nenapsal, protože na téma „koronavirus“ psalo leckde mnoho povolanějších, a jiná témata mi připadla aktuálně nepodstatná. Myslím však, že nastal čas přijít s troškou do mlýna...
Jaroslav POLÁK
Vytěžování smrti
Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?
Jaroslav POLÁK
Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?
Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...
Jaroslav POLÁK
Všichni tady chcípneme
Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.
Jaroslav POLÁK
Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.
Jaroslav POLÁK
Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Lidé pozdního kapitalismu umírají vyčerpáním ve frontách na Everestu. Lidé pozdního kapitalismu vůbec dělají spoustu velmi podivných věcí a trpí poměrně zvláštními představami. Například vírou v seberealizaci.
Jaroslav POLÁK
Co by se měl Milion chvilek pro demokracii naučit od Lenina
Musím říci, že hnutí Milion chvilek chápu. Také je mi protivné, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který nepotřebuje žádný program, jen dobře zaplacené PR oddělení. A laciná hesla.
Jaroslav POLÁK
Žízeň
Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala... A jaký to má vlastně metaforický přesah.
Jaroslav POLÁK
Východiska a důsledky náboženské etiky Lva Nikolajeviče Tolstého
Jak jsem v minulosti slíbil, budu zde sdílet seminární práce, které vznikly v rámci mého studia evangelické teologie na ETF UK. Zde je první z nich. ;-) Poznámky odkazují na zdroje, jiné důležité informace neobsahují.
Jaroslav POLÁK
Důsledky zákazu různých zbraní o ohledem na různé typy vrahů
Nedávno jsem narazil na snahu EU prosazovat silnou regulační legislativu ohledně nožů, což mě přimělo k hlubšímu a obecnějšímu zamyšlení na téma regulací a různých druhů zbraní.
Jaroslav POLÁK
Objevování Marrákeše - (foto)reportáž z výletu
V září 2018 jsem prokrastinoval u vyhledávače levných letenek. A vida: Bratislava-Marrákeš, leden, zpáteční, cca 1500Kč, úterý až sobota. Nikdy jsem nebyl ta daleko. Začíná mě to zajímat...
Jaroslav POLÁK
Když dva dělají totéž, je to totéž
Afghánec ve Vídni osahával během silvestrovské noci ženy, včetně Švýcarky, která si to ale nenechala líbit a zlomila mu nos. Celý incident vzbudil i u nás vlnu spravedlivého rozhořčení vůči agresorovi a sympatií vůči té ženě.
Jaroslav POLÁK
Kdo je můj bližní?
Jak rozumět podobenství o milosrdném Samaritánovi? Co vlastně znamená v biblickém smyslu "milovat" a co "bližní"? Je cizinec našinec?
Jaroslav POLÁK
O milosrdném muslimovi
V návaznosti na milou a povzbuzující Parabibli Alexandra Fleka, která odvážně zasahuje Ježíšův příběh a myšlenky do našich současných českých reálií a umožňuje tak podívat se na staré texty z nové perspektivy, přidávám...
Jaroslav POLÁK
Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně
Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot