Když jsem v neděli ráno vyrazil na své nové koloběžce do centra, stále jsem trochu váhal, zda jít do kostela nebo na mítink KSČM na Moravském náměstí. Když jsem, projížděje kolem, zaslechl dunivou dechovku, ani jsem nezpomalil...
Fakt bych si musel dát pár facek, kdybych místo moudrého kázání farářky Tydlitátové dal přednost dechovce, nevýrazné revivalové skupině hrající Michala Davida a profláknuté hity především z osmdesátých let, nudným projevům a potlesku „Klubu angažovaných seniorů”, a to přesto, že pokládám Svátek práce za nejdůležitější světský svátek v roce a rád bych jej s podobně smýšlejícími lidmi pořádně oslavil.
Nicméně po bohoslužbě jsem mezi brněnské komunisty na Moravák přeci jen dorazil, protože jsem věděl, že tam potkám pár přátel, s nimiž má smysl si po oficiální části programu pohovořit, což se také stalo a bylo to fajn; navíc vznikla tato milá fotka čtyř křesťanských komunistů:
Ovšem myšlenky, které se mi honí hlavou, už tak milé nejsou. Kolem KSČM se motám od roku 2011 a víte, co se za tu dobu na prezentaci této strany změnilo? Nic.
Stále stejný každoroční festival retro trapnosti, který neodpudí jen ty, kteří jsou na něj zvyklí. Já jsem si na něj zvyknout prostě odmítl (a byl to jeden z důvodů, pravda - ne ten nejdůležitější, proč jsem z té partaje odešel).
Opět mě uvítalo revoluční závodní BMW Oldřicha Duchoně, symbolizující... co vlastně?, hudba, z níž mi bylo povětšinou blivno, důchodci na lavičkách, prkenní funkcionáři a pár mladých členů, z nichž někteří si zjevně už zvykli a někteří se marně snažili něco změnit, například vytvořením prostoru pro diskuse o zajímavých společenských a brněnských tématech, což bylo ovšem zcela marné počínání, protože organizátoři nestopli tu revival skupinu, takže se prostě nedalo smysluplně hovořit - pokud by ovšem vůbec přišel někdo, kdo by měl o diskusi zájem, tedy - někdo zvenku. Ale kdo zvenku by vlastně vůbec chtěl na takové bizarní místo přijít? Snad jen někdo, kdo má potřebu se hádat.
Bože můj, říkal jsem si, tohle má být ta avantgarda? Vždyť ta partaj naprosto postrádá jakékoli charisma...
Jsem přesvědčen, že komunisté a pseudokomunisté v éře stalinismu a „reálného socialismu” znesvětili Marxovy myšlenky jakož i symboly (například Internacionálu) a ideje dělnického hnutí tak silně, že se z té rány bude komunistická myšlenka léčit ještě dlouho. Zvláště deprimující je pak skutečnost, že současná KSČM v této diskreditaci nadále úspěšně pokračuje - přesně v duchu Marxových slov, že dějiny se opakují dvakrát - jednou jako tragédie, podruhé jako fraška.
A nezdá se, že by ti členové KSČM, kteří v této věci chtějí něco změnit, měli nějakou reálnou šanci (sleduji jejich snažení už dost dlouho a jistou dobu jsem se na něm aktivně účastnil). Přichází mi na mysli věta z písničky skupiny Mňága&Žďorp: „Známí mi nadávají, že prý jsem rezignoval. Oni to nevzdali, sedí a kecají dál.”
Přemýšlím, kam jsem odložil svůj rozum, když jsem do té partaje vstupoval - nyní, ze zpětného pohledu se mi zdá evidentní, že tudy cesta nikdy nevedla, ale po bitvě je každý generálem. Na druhou stranu jsem díky tomu poznal pár lidí, které je mi ctí znát. Horší je, že se tato strana postupně, pomalu, zato ale s obrovskou hybností, posunuje stále více do konzervativní části levicového spektra a tím ztrácí, alespoň pro mě, poslední zbytky přitažlivosti.
Na druhou stranu rozhodně nezavrhuji paušálně vše, co v rámci KSČM vzniká, a ani všechny její členy. Některých z nich si velice vážím a pokud mne překvapí a podaří se jim vydobýt své straně atraktivnější tvář, pak klobouk dolů. Opravdu bych té straně přál lepší osud než pomalé utonutí ve vlnách trapnosti, nudy a ideové vyprázdněnosti. Také docela se zájmem čekám na blížící se sjezd a výsledky, které přinese, i když se obávám, že jej nakonec budu glosovat opět dosti ironicky.
Osobně nedávám komunistickému hnutí u nás ani v jiných zemích bývalého Východního bloku prakticky žádné šance. Je možné, že si to KSČM uvědomuje a to je důvod její rezignace a pouhého přežívání. Pokud přijde nějaká revoluce, pak přijde zpoza Velké louže - Spojené státy jsou z marxistického úhlu pohledu nejlepším kandidátem pro počátek světové revoluce.
To ale neznamená, že by česká radikální levice měla rezignovat. Naopak by měla znovu a znovu vnášet do veřejného prostoru nová témata (jako například když KSČM vnesla do našeho prostředí debatu o všeobecném základním příjmu a participativních rozpočtech... Kecám, samozřejmě že nevnesla!) a především vzdělávat. KSČM má rozhodně zavedenou značku a nezanedbatelné zdroje, jak konstatoval jeden můj soudruh, který to ještě nevzdal. Ano, má. Nicméně právě díky nim nakonec, aspoň zatím, dělá marxistické levici spíše medvědí službu.
Tolik tedy můj povzdech ohledně charismatu KSČM. Nezbývá než věřit, že - navzdory všemu - podobně jako na Freuda nakonec dojde i na Marxe (v původním znění!).
