„Co je mi po nějakém Dalajlámovi nebo Bradym – chleba levnější nebude!“ Ano, i s tímto názorem jsem se setkal a ač bylo na téma prezidentovy nejaktuálnější zhovadilosti napsáno mnohé, dovolím si stručnou glosu.
Z levicového pohledu se skutečně může zdát, že obyčejné lidi trápí mnohem reálnější problémy, než to, že pan prezident je hovado, a že celá aktuální kauza od těchto reálnějších, na vlastní kůži prožívaných, problémů pouze odvádí pozornost. Důsledkem je, že zde podle některých máme „elitáře“, kterým záleží na „vysokých ideálech“, a ty, kterým záleží na „obyčejném člověku“.
Toto bipolární vidění je nebezpečně zjednodušené, současně ale poukazuje na závažný fakt, že současná levice tápe a neumí dobře komunikovat.
Je třeba, aby nám záleželo na obojím. Nesmíme ztratit směrovku mravnosti a ideálů, ale ani upřímný zájem o každodenní problémy lidí. Nesmíme být elitáři ani populisté.
Přestaneme-li být věrohodní pokud jde o každodennost, nahráváme populistům, fašistům, autoritářům a podobné havěti, protože ta je v oslovování frustrovaných lidí tradičně dobrá.
Rezignujeme-li na mravnost a ideály, vizi, směrovku, cit pro čest a spravedlnost, rovněž nahráváme populistům, fašistům, autoritářům a podobné havěti, protože ač se budeme snažit „obyčejnému člověku“ nadbíhat sebevíc, tito v tom budou vždy lepší.
Fašisté navíc v minulém století nabídli nejen chléb a stabilitu, ale také vizi, étos. Zvrhlou vizi a zvrhlý étos ovšem, ale uvědomme si, že lidé vizi a étos potřebují stejně jako ten chléb.
A jakou jinou vizi, jaký étos bychom ksakru měli mít, než takovou, která je založena na lidské slušnosti a víře ve spravedlnost?
Pokud nejvyšší představitel státu a jeho dvorní šašek lžou a zastrašují, navíc ve prospěch cizí velmoci, pokud prezident hraje roli ve vlastnoručně režírovaném absurdním dramatu, které by ani Havel nevymyslel, pak je nutné nebýt přizdisráč a jasně se vůči tomu vymezit. Chleba levnější nebude, ovšem, ale důstojnost a slušnost jsou stejně důležité a je třeba za ně bojovat stejně, jako za ten chléb.
