Lidé se tradičně iracionálně více bojí nepravděpodobné hrozby než hrozby pravděpodobné. Například útoku žraloka, nemoci šílených krav či toho, že jim unese dítě sadistický pedofil. Skutečností však je, že u moře místo žraloka mnohem pravděpodobněji spíše přecení své plavecké schopnosti a utopí se, že pokud z opatrnosti vynechají hovězí, ale zapálí si cigaretu, nebo prostě jen vyjdou na ulici, jsou na zdraví a životě ohroženi mnohem více, a že jejich dítě mnohem více ohrožují běžní řidiči než nebezpeční úchylové. Známé hrozby podceňujeme, zvláště pokud nepřemýšlíme. Já přemýšlím, a proto se bojím mnohem víc náledí než teroristického útoku. O běžných řidičích ani nemluvě...
Teroristický úkaz je v podstatě statisticky málo pravděpodobné neštěstí, stejně jako výbuch uniklého plynu, hromadná havárie na dálnici, železniční nehoda, pád letadla. To jsou věci, které se stávají a budou stávat. Je v pořádku snažit se jim v rozumné míře předcházet – dělat pravidelné revize technických zařízení, vyrábět bezpečnější automobily, vlaky a letadla, dbát na dodržování pravidel provozu a dobrý stav silnic... Ale existuje jistá hranice, za níž se další zvýšení bezpečnosti prostě nevyplácí, protože je příliš drahé a přidaná hodnota jen minimální. A tou cenou nemyslím jen finanční částku, ale i osobní svobodu. Dnes bylo venku náledí, tak jsem šel do práce opatrně. To bylo rozumné. Vzít si neplacené volno, abych zcela odstranil riziko uklouznutí, by bylo prostě moc drahé.
Je v pořádku monitorovat potenciální teroristické hrozby stejně, jako seismologové monitorují aktivitu tektonických zlomů a sopek. Ale smiřme se s tím, že neexistuje žádný způsob, jak zcela eliminovat riziko teroristického útoku, který by nebyl příliš drahý a nepřipravil nás o to, co je nám drahé, tj. svobodu. Kdybychom zakázali automobily, zachránili bychom ročně v Česku stovky lidských životů, ale přesto nikdo po takovém zákazu nevolá.
Teroristé jsou velcí komplicové autoritářů, hrají do karet lidem, kteří chtějí omezovat naše svobody v zájmu bezpečí. Je třeba si uvědomit, že to prostě nestojí za to. Náš každodenní život je plný všemožných nebezpečí a pokud netrpíme obsedantně kompulzivní poruchou, dokážeme s tím vědomím žít. Vyjdeme na ulici, nasedneme do auta nebo tramvaje, věnujeme se sportům, děláme prostě to, co je třeba a co nás baví, a někdo si holt vytáhne Černého Petra a umře při tom. Nakonec umřeme všichni.
Pokud jde o globální hrozby, které mohou opravdu zásadním způsobem ovlivnit naše životy a přivodit předčasný konec nám i našim blízkým, doporučuji soustředit se místo terorismu na změnu klimatu, pandemii smrtící chřipky, jadernou válku i omezeného rozsahu a v neposlední řadě kolaps světové ekonomiky v případě, že nenalezneme nové podstatné zdroje energie. To jsou věci, kterých se skutečně vážně obávám. Žraloků, šílených krav nebo teroristů rozhodně nikoli.