Sobota 7. prosince 2019, svátek má Ambrož, Benjamin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 7. prosince 2019 Ambrož, Benjamin

Svatodušní dopis bratrům ateistům a sestrám ateistkám

9. 06. 2019 9:00:00
Češi nejsou ve své většině národem ateistů, ale pohanů. Nicméně i ateistů je u nás celkem dost a rád bych se s nimi, ale samozřejmě i s kýmkoli dalším, podělil o malé vyznání.

Mám pocit, bratře ateisto / sestro ateistko, že máš sklon vnímat víru či přihlášení se k nějakému myšlenkovému proudu velmi podobně, jako fundamentalisté. Takže například když o sobě někdo řekne, že je křesťan, znamená to pro tebe, že věří na mluvící hady (ano, přiznávám, zde to záměrně amplifikuji).

Jsem křesťan a nevěřím na mluvící hady. Nenásleduji ani slepě nějaký soubor předepsaných tezí.

Po velmi dlouhou dobu jsem hledal cosi jako osvícení, vyšší poznání, a hledal jsem to individualisticky. Zkoušel jsem různé formy individualistické mystiky a nakonec mi došlo, jak egoistické a prázdné to je. Že to není o nic vznešenější či duchovnější, než honba za penězi nebo za mocí. Možná je to ve skutečnosti ještě prázdnější, protože majetek či moc jsou alespoň reálné, mystické „poznání“, o něž jsem usiloval, byla pouhá iluze. Na tom se konec konců nejspíš shodneme.

A pak jsem si uvědomil, že pokud chci poznat Boha, pokud chci uvidět Boha, musím se podívat na bližního. Na druhé lidi, na jejich radosti i problémy, na jejich nezaměnitelné životní osudy. Protože God is one of us, just a slob like one of us, just a stranger on the bus, tryin' to make his way home... (Joan Osborne)

A tak jsem se se začal vracet k příběhu, který jsem teoreticky dobře znal, ale prakticky jsem mu nerozuměl, příběhu Ježíše z Nazareta, a ten příběh mi najednou začal dávat smysl. Ježíš (Jošua = Hospodin zachraňuje) je Immanuel =Bůh s námi. A pro nás. Základní myšlenka křesťanství je založena na tom, že to není člověk, kdo vystupuje k Bohu, ale Bůh sestupuje k člověku, stává se jedním z nás. A trpící bližní je Pán Bůh v nesnázích.

Ježíšův příběh mi připadá hluboce smysluplný, stejně jako slova proroků a celý ta dlouhá cesta, o níž se v Bibli píše. „Smysluplný“ neznamená „doslova pravdivý“. Znamená to, že dává smysl. Že je to sakra dobrý příběh! Postupně ve mně toto poznání zrálo.

A shodou okolností jsem na Vánoce 2013 zavítal na půlnoční k evangelíkům do brněnského Červeného kostela. A kázání bratra faráře Grubera mě hluboce oslovilo. A tak jsem přišel zas a zas a chodím tam dodnes. A nakonec jsem se rozhodl, že bych se mohl zkusit vyučit na faráře a předávat ten étos s větší hloubkou...

Pokud jde o ty zázračné záležitosti, jež ti nejspíš připadají naivní, nepravděpodobné nebo prostě hloupé: Život mě naučil, že se občas dějí zvláštní věci. Upřímně je mně osobně obtížné mít přesvědčení (belief) o nějakém budoucím životě, ale má víra (faith) mě opravňuje v něj doufat. Totéž se týká Ježíšova vzkříšení. Jistě, za těmi biblickými příběhy jsou nějaká historická fakta, která se v těch příbězích odrážejí, zrcadlí se v tom, co napsali lidé, kteří, jak věřím, měli k Bohu obzvláště blízko, ale víra pro mě není souborem faktů, ale důvěrou v hlubokou smysluplnost toho příběhu, toho étosu. A právo mít naději.

Současně každým dnem víc tuším přítomnost (a budoucnost!) mystéria, které je nad rámec jiného než metaforického jazyka, a které je hluboce, nevýslovně pravdivé...

Tady nejde o nějakou útěchu, tady jde o smysluplný život. Či zápas o něj. Ve skutečnosti je ta víra občas hodně náročná záležitost. Rozhodně není únikem z reality. Je přímo opakem takového úniku!

A je spojena s neustálým hledáním, pochybnostmi a vnitřním zmatkem. To je v pořádku. Není to berlička.

Křesťanská víra je, nebo by měla být, neodmyslitelně spojena se společenstvím, tj. s církví. Je mi dobře známo, jak velká nedůvěra k těmto institucím v Česku panuje.

V obecném smyslu lze Církev chápat jako společenství všech pravých vyznavačů tohoto étosu. Ne všichni, kdo Kristovi říkají Pane, Pane, tam patří. Ale není na mě, abych někoho vylučoval.

A pak existují církve, jako organizace, které vyznavače tohoto étosu sdružují, a mají různé vlastní tradice, liturgie, teologické důrazy atd. Jsou to sdružení lidí. Jsou v nich lidé, kteří kladou na první místo bližního, i lidé, kteří kladou na první místo sebe, lidé, kteří chtějí sloužit, i lidé, kteří chtějí vládnout, lidé, kteří milují, i lidé, kteří nenávidí, lidé, kteří svěřené moci užívají a lidé, kteří ji zneužívají. Věřím, že těch dobrých lidí je v církvích více, protože obecně věřím, že je více lidí v zásadě dobrých, než zlých.

Pro mě je příslušenství k církvi důležité proto, že tento étos prostě nelze praktikovat solitérně. Ten systém memů by bez společenství nefungoval, rozpadl by se do milionů individuálních šílenství. Navíc se v církvi setkávám s bratry a sestrami, kteří mají jiné politické názory než já, jiné zájmy, jiné vidění světa... a spojuje nás Kristus. To je výborná škola vzájemného porozumění a obohacování. Také zpětná vazba je důležitá. Stejně jako aktualizace biblické zvěsti prostřednictvím kázání. A večeře Páně, tj. přijímání chleba a vína s ostatními bratry a sestrami, je vertikála sahající do hloubky skoro dvou tisíciletí a stoupající k nebi. To už je ale mystérium, to nelze vysvětlit.

Autor: Jaroslav Polák | neděle 9.6.2019 9:00 | karma článku: 18.74 | přečteno: 1053x

Další články blogera

Jaroslav Polák

Vytěžování smrti

Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?

2.10.2019 v 17:10 | Karma článku: 17.93 | Přečteno: 509 |

Jaroslav Polák

Proč po nás Bůh chce, abychom byli cudní, a co to vlastně znamená?

Včera zveřejnila Eman Ghalebová úvahu o tom, co pro ni znamená tradiční šátek a podělila se i o zkušenosti muslimských žen, které byly z pragmatických důvodů donuceny se jej vzdát. Má to širší souvislosti...

2.10.2019 v 7:00 | Karma článku: 16.64 | Přečteno: 865 | Diskuse

Jaroslav Polák

Všichni tady chcípneme

Část mladých lidí si bolestně uvědomuje, že se patrně nedožije stáří, a snaží se burcovat mocné, aby začali konat. Jsem pesimista. Dnešní děti se stáří nedožijí.

15.8.2019 v 19:13 | Karma článku: 23.15 | Přečteno: 2146 |

Jaroslav Polák

Opodstatnění křesťanské víry u Alvina Plantingy

Školní esej o knize předního filosofického apologety křesťanství. Lze filosoficky obhájit racionalitu víry v Boha a křesťanské víry jako takové? Plantinga se o to pokouší a já to komentuji...

10.6.2019 v 9:09 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 287 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Když Bůh hostí

Můj tchán se narodil na statku. Měli krávy, vepře, kačeny i slepice. Přesto bylo maso v jídelníčku jednou týdně – v neděli. Jinak jedli střídmě, jak to bylo tehdy běžné. V porovnání s tím má dnes většina národa denně hostinu.

6.12.2019 v 20:10 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 249 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Bohemian Rhapsody

,,Je to opravdový život? Je to jenom sen?Uvízl jsem pod lavinou,před realitou nelze utéct." (tak mistrovsky kvílel i Fredy vod ,,Kvínů").Zkrátka, nic nového. Ač i ona realita má vždy dvě roviny. Objektivní, a subjektivní.

5.12.2019 v 16:53 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 187 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Doba názorová

Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.

5.12.2019 v 9:00 | Karma článku: 19.07 | Přečteno: 344 | Diskuse

Miloš Korotvička

Jaká to nemoc postihla naši společnost? Aktualizováno.

Pan Kopecký kdysi prohlásil:"Lidstvo si to šine do hajzlu." Nechci použít nevhodné výrazy, proto jsem použil citát. Naše společnost se už takzvaně "došinula." Dál by to už jít nemělo, ale půjde. Chybí pravé osobnosti a mecenáši.

4.12.2019 v 21:17 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 334 | Diskuse

Dušan Póč

Čunkova hanebnost

V předchozím blogu jsem napsal, že hejtman Jiří Čunek vyrukoval v rozhovoru pro TV se zákeřným výpadem, když k dehonestaci KNTB zneužil případ cestovatele Miroslava Zikmunda. Nyní k tomuto politickému ataku osobní zamyšlení.

3.12.2019 v 17:07 | Karma článku: 17.49 | Přečteno: 738 |
Počet článků 601 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1275

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Politicky je mi nejbližší neautoritářská marxistická levice, duchovně se hlásím k liberálnímu evangelickému křesťanství, inspirují mě ale také  judaismus, súfismus či zen. Z osobností mě oslovují například Sókratés, Immanuel Kant, Karl Marx, Karel Čapek a Carl Sagan.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz