Palachovský mediální paradox

Když jsem zaregistroval aktuální vlnu hysterie ohledně projevu soudruha Grebeníčka, udělal jsem tři věci: Přečetl jsem si originál Grebeníčkova projevu, přečetl jsem si (znovu, pro osvěžení) originál Palachova dopisu s požadavky - a pak jsem na chvíli podlehl frustraci.

Naprosto jsem totiž nepochopil, co je na vystoupení Miroslava Grebeníčka, jež čtenářům zprostředkoval Deník Referendum pod titulkem Palach ano, překrucování minulosti ne, problematického a pobuřujícího. Miroslav Grebeníček v něm pouze konstatuje, že Jan Palach nevystoupil proti komunismu jako takovému, ale proti konkrétní dějinné situaci – tedy vstupu vojsk, s ním spojené normalizaci a s ní spojené nesvobodě slova, což opravdu nelze paušalizovat tak, jak by si někteří lidé (s pomyšlením na orwellovskou myšlenku, že kdo ovládá minulost, ovládá přítomnost) nejspíš přáli. Pakliže mi něco nedochází a soudruh Grebeníček jakýmkoli způsobem zpochybňuje čin Jana Palacha, tak mi to prosím vysvětlete!

Palachovy požadavky, respektive požadavky vyhlášené skupinou studentů, jejímž byl členem, zněly: 1. okamžité zrušení cenzury, 2. zákaz rozšiřování "Zpráv", což byl Sověty rozšiřovaný propagandistický list. Neboli – primárním zájmem Jana Palacha byla pravda a zásadním zdrojem frustrace, o níž zde běželo, byla kromě okupace také mediální propagandistická manipulace.

A nyní to opravdu zajímavé: Současná média zuřivě a tendenčně manipulují, křiví pravdivý obraz reality a to i v případě, a to je obzvláště pikantní!, když se jedná o smrt člověka, jenž v boji proti tehdejším formám mediální manipulace neváhal obětovat život! Jak by asi dnes Jan Palach vyhodnotil třeba aktuální překroucení Grebeníčkova projevu? Jak jinak můžeme chápat ve srovnání s výše odkazovaným zněním Grebeníčkova projevu třeba větu z webu veřejnoprávní (sic!) České televize „Někdejší předseda komunistické strany Miroslav Grebeníček na plénu Poslanecké sněmovny zpochybnil čin Jana Palacha.“, pokud je zjevné, že tak neučinil, než bezostyšné propagandistické vymývání mozků?

Čím se liší současná situace od té někdejší? Máme rozhodně větší svobodu slova, o tom nemůže být pochyb, svědčí o tom už ten prostý fakt, že čtete tento článek, jenže kolik lidí prostě jen akceptuje mediální podání a neověří si, jak to bylo doopravdy? V době normalizace shlíželi lidé na oficiální média s patřičnou dávkou zdravé a odůvodněné nedůvěry, je tomu tak i dnes? Těžko říci. Rozhodně však lze říci, že Česká televize lže stejně, jako lhala kdysi televize Československá.  

V každém případě je frustrující a děsivé vidět, jak snadno jsou dnes v lidech probouzeny nenávistné vášně; v tomto byla minulorežimní média totálně neschopná.

Snažím se věřit, už kvůli těm lidem, kteří v prezidentských volbách dali svůj hlas levici a nikoli mámivému reklamnímu produktu, že má smysl nenechat se současným stavem věcí zdeptat, ale musím říci, že si velice často připadám přesně takto: 

O této glose můžete diskutovat jak přímo pod ní,

tak i anomynmně a bez přihlášení, ale jen slušně, ZDE.

Addendum: Vzhledem k tomu, že se to objevuje v komentářích, je třeba připomenout, že z tvrzení "Existují černé kočky." případně dokonce "Tehdy ta kočka byla černá." v žádném případě neplyne tvrzení "Tudíž všechny kočky jsou černé." Berte to prosím v potaz.

Addendum 2: Aby nezapadl, přidávám sem trefný komentář Zdeňka Maška: www.totalita.cz k činu Jana Palacha: "Na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace se 16.1.1969 upálil v horní části pražského Václavského náměstí." A tyto stránky lze jen těžko podezírat z nadržování komunistům.