Robert Lomas: Vidění v temnotách (recenze)

Pokud vědce a v podstatě ateistu a materialistu láká "něco víc", zvláště proto, že ví, že existují prožitky něčeho takového, a aby to prozkoumal, stane se svobodným zednářem, nelze pochybovat o tom, že napíše-li o tom všem knihu, bude to kniha rozhodně nevšední a zajímavá.

Dr. Robert Lomas je anglický přírodovědec, jehož původním oborem je elektrotechnika a výzkumnou oblastí fyzika pevných látek a krystalických struktur; v současné době přednáší o informačních systémech na univerzitě v Bradfordu. Vypracoval se také na odborníka v dějinách vědy a napsal řadu knih o historii svobodného zednářství. Jednu z nich – Klíč k Chíramovi, napsaný s Christopherem Knightem – jsem před delší dobou četl a měl jsem z ní takové dvojaké pocity. Je to čtivá publikace snažící se nalézt pradávné kořeny zednářství, autoři sesbírali množství zajímavého materiálu, ale dali se cestou velmi odvážných, byť čtenářsky atraktivních, spekulací spíše než seriózní historiografie.

Ale zde nerecenzuji Klíč k Chíramovi a nutno podotknout, že Vidění v temnotách není ani zdaleka tak divoce spekulativní, a, jak ukáži, je zajímavou četbou i pro člověka, který si v "záhadologii" zrovna nelibuje. Je to zvláštní kniha či spíše soubor různorodých textů spojených ústřední myšlenkou, jíž je snaha přijít na to, co je na zednářství vlastně tak přitažlivé a jak to všechno souvisí se spiritualitou.

Kniha začíná popisem pozoruhodného spirituálního zážitku, který autor prožil, když se náhodou dostal do epicentra bouřky, přičemž svůj prožitek pokládá za zcela materialisticky vysvětlitelný, tedy jako důsledek působení fyzikálních sil na svůj vlastní mozek. To ovšem zážitku nic neubralo na jeho jedinečnosti. Autor jej popisuje s vědeckou pečlivostí, doslova minutu po minutě, a už jen toto je velmi zajímavé čtení.
Poté toto úvodní téma opustí a popisuje – velmi detailně – jak se stal zednářem, jakými prošel rituály, co viděl a slyšel... – zednáři už dnes patrně neskrývají téměř nic (s výjimkou poznávacích znamení a hesel).

Lomas je ve svém vyprávění příjemně blasfemický, svůj příběh podává s nadhledem, trochu ironicky, ale i s láskou. Velice blízké mi bylo jeho vyjednávání sama se sebou ohledně Nejvyšší bytosti. Jako materialista odmítal běžné představy, které jsou s tímto pojmem spojené, ale současně jej něco k zednářství táhlo. Chtěl však být poctivý a nepředstírat, že věří v něco, v co ve skutečnosti věřit nedokáže. Když se zeptal, zda si pod tím může představovat fyzikální zákony, dostalo se mu velmi sympatické odpovědi: "To, čemu věříš, je věc tvého svědomí. Tím se svobodné zednářství nezabývá. My chceme jenom vědět, že něčemu věříš." (str. 35).

Autor se tedy stává zednářem a popisuje vše důležité, s čím se setkal na své cestě k mistrovské iniciaci, přičemž popisuje i své pocity a prožitky. Skoro si říkám, že člověk, který uvažuje o tom, že se zednářem stane, by takové knihy snad ani neměl číst, protože přijde o většinu momentů překvapení.

V druhé části knihy se vyprávění náhle změní v sérii úvah, v nichž autor pátrá po tom, jak "to" vlastně funguje. Postupně se zabývá rituálem: tím, jak na člověka působí a hypotézami vysvětlujícími tento mechanismus, dále pak symbolikou, její historií a působením, a nakonec spirituální zkušeností v souvislosti s objevy neurověd. Vše dokládá četnými odkazy na seriózní a „scientisticky korektní“ odborné zdroje.

Lomas si evidentně uvědomuje, že je vhodné se v tomto směru držet při zemi a navíc jej jako materialistu prostě zajímají ty oblasti výzkumu, které se obejdou bez postulování jakéhokoli napřirozena. Autor zde odvedl poctivý kus práce, i když jeho vlastním přínosem je spíše hledání souvislostí různých objevů s jeho zednářským prožitkem, než postulování nějakých teorií v oborech, v nichž je, přes veškerou svou sečtělost, laikem. Čtenáři se však dostane shrnutí výsledků bádání na výše uvedená témata v mnoha různých oblastech a patrně dostane chuť zjistit si o tom víc. Tato část knihy trpí tím, že překlad neprošel odbornou korekturou. Některé termíny jsou překládány, mírně řečeno, nestandardně, a čtenář, který se v těchto oblastech trochu orientuje, občas docela trpí. Ale vysloveně protismyslný překlad jsem tam neobjevil.

Poznatky sesbírané v druhé části knihy autor uplatňuje v části třetí, kde se zabývá mystickým významem zednářství, a usuzuje, že zednářské rituály skutečně podněcují lidský mozek k dosahování specifických stavů vědomí. Dále se zde setkáváme s tou autorovou polohou, s níž se čtenář setkal již v Klíči k Chíramovi, tedy s historickými spekulacemi, které ale v tomto případě sice nejsou vysloveně divoké a zdají se mi být celkem slušně podložené. Nicméně je beru poněkud s rezervou.

V úplném závěru knihy dělá autor zednářství reklamu a jako zásadní úlohu a smysl zednářství označuje jeho působení na lidské vědomí ve smyslu transformace, oslabení ega a poznání hlubšího já. Tím by zednářství mělo být především; jeho role charitativní a společenské by měly být chápány jako druhotné. Píše:

Fyzický zisk z dosažení hlubšího já je reálný. Je to nižší krevní tlak, zvolnění srdečního tepu, zpomalení dechové frekvence, snížení hladiny kortisolu a posílení imunitního systému. Persinger si dělal starosti s intolerancí jako vedlejším účinkem tohoto stavu mysli, ale hodnotil jej jako příznivý, pokud náboženský fanatismus nezíská vrch nad účinky kladnými. Svobodné zednářství je jediný spirituální systém, o němž je mi známo, že se vývojem vzdálil riziku náboženské nesnášenlivosti. Učí nás, jak navázat kontakt se Středem, jak zažít sjednocení s veškerým tvorstvem, ale neříká nám, jakou náboženskou víru máme vyznávat: chce po nás jen tolik, abychom akceptovali, že ve vesmíru vládne smysl pro řád. Je otevřeno vědcům stejně jako náboženským mystikům. A dává jim oběma symbolický systém, aby mohli hovořit o svých ponorech do lidského ducha, aniž by jeden druhého uráželi ve víře.
(str. 301-302)

Kniha Roberta Lomase je bezesporu zajímavá, poučná a inspirující a s klidným svědomím ji doporučuji všem, kteří se zamýšlejí nad spiritualitou, ale nechtějí se spokojit s tím, co nabízejí knihy spadající do „populární esoteriky“. Autor je pochopitelně nadšený a o svém tématu nepíše nezaujatě, ale to není na závadu – jeho osobní zkušenost naopak patří k význačným devizám této publikace. Její nevýhodou může být skutečnost, že ji, v domnění, že jde o esoteriku, mine člověk zaměřený vědecky a materialisticky, a že si ji koupí a posléze otráveně odloží hledač jednoduchého esoterického "duchovna". Proto jsem jí také věnoval tuto recenzi – doufám, že si díky ní Vidění v temnotách nalezne několik nových čtenářů.

LOMAS, Robert. Vidění v temnotách. Odmykání Chíramovým klíčem. Praha : BB Art, 2006. 327 stran.

***

Své připomínky, polemiku, podněty a náměty adresujte prosím na autorův e-mail [e-mail]