Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výkup

21. 09. 2016 22:26:42
Už třetí týden mám v práci nového kolegu, Marka, a tak jsme na dílně tři. Jirka, Marek a já. Marek je fajn chlap, šikovný a učenlivý. Není rasista ani xenofob. Velmi potěšující! Má rád čistotu a pořádek. Inu, tož to má fakt blbý.

Je trochu na draka potrpět si na pořádek, čistotu a systém v manufaktuře na recyklaci elektroodpadu, tj. de facto takové lepší sběrně surovin, kam se pořád něco vozí a odkud se pořád něco odváží, přičemž místo, kde se věci nacházejí, je místo, které je právě volné.

Nicméně Marek si vytvořil svoji svatyni přehlednosti a pořádku na svém ponku a budiž mu to přáno, pokud mu to bude stačit. Bude muset. Druhý kolega, Jirka, si už zvykl, a je tak akorát bordelář, aby zapadl. Já jsem bordelář non plus ultra a občas to i na místní poměry poněkud přeháním.

Dnes jsem si uvědomil, že bordelářství je nejen kletba, ale i dar; respektive že je to – alespoň v mém případě daň za schopnost, jíž si u sebe víc a víc vážím a která se mi v této práci velice hodí, schopnost improvizovat.

Donedávna mě vůbec nenapadlo, že vlastně vynikám v něčem, s čím mají jiní lidé vážný problém. Marek se často ptá, jak udělat tohle a jak udělat támhleto, jako by předpokládal, že existují nějaká pravidla, nějaké pracovní postupy ohledně rozmontovávání věcí, jež jsou si v něčem podobné, a přesto se mohou v něčem lišit. Pracovní postupy... pracovní postupy jsou u nás holt prostě rámcové.

Myslím, že má práce je báječné místo na trénink mozku. Neustále se měnící konfigurace věcí v prostoru brání jakémukoli zautomatizování pohybu, a častá nutnost hledat rychlá řešení různých hlavolamů, je prostě báječná. Myslím, že mí kolegové na to mají trochu jiný názor, ale stejně jim to prospívá.

Dnes jsem v práci zažil komplikovaný výkup všeho možného elektrošrotu. Stálý obchodní partner toho přivezl plnou dodávku. To, co nastalo, byl koncert – a já byl jeho součástí. Bylo třeba bleskově třídit přivezené věci podle klíče, který příslušel přesně této výkupové situaci, spolupracovat s šéfy, kteří celou věc dirigovali, a já jsem to zvládl takřka beze slov. Chudák Marek se kolem motal a snažil se být nápomocný, ale naprosto nechápal, která bije. Což mu nelze zazlívat, po třech týdnech v práci neměl vůbec šanci.

„Zadrž,“ řekl jsem mu, když se snažil udělat něco podle systému, který pokládal za správný, a který by v jiné situaci v zásadě správný byl, ale ne teď. „Dělej, jen to, co ti řeknu. Já vím, že je to chaos, ale je to organizovaný chaos.“

„O tom pochybuju,“ prohlásil pochmurně Marek.

„Nepochybuj,“ odvětil jsem. Každý makroskopický chaos je deterministický, chtělo se mi dodat, ale v tom frmolu nebyl čas na filosofické rozpravy.

A jelo se dál. Tahle základní deska patří sem, tyhle desky z mechanik patří k těmhle deskám, vynulovat váhu, šup s tím na váhu, harddisky přeházet do pytle, neboli „begu“, jak říkáme naší hantýrkou.

Marek si správně všiml, že Jirka dělá něco, co sice normálně děláme, ale v této situaci asi není úplně vhodné. Správný postřeh! „Jirko, tohle teď nedělej...“

Byl jsem ve svém živlu.

„Teď vysypte zdroje do tohohle begu.“

Kolegové se do toho přičinlivě pustili.

Registruji náhlou změnu situace. Šéfové také.

„Marku, zadrž, teď to tam nesyp.“

Marek nechápe. Nevidí to, co vidím já a šéfové. Něco je někde, kam to nepatří, okamžitě řeším situaci.

„Už to tam můžeš vysypat.“

Chudák Marek.

Fakt se mi to líbí!

Nakládáme prázdné bedny do dodávky obchodního partnera. Koncert pomalu končí.
Usedám na klubko ohořelých kabelů, balím špinavýma rukama cigáro, zapálím, hluboce vdechnu kouř, pohlédnu na begy plné plastového odpadu připravené k odvezení a ucítím, obklopen šrotem a omšelými zdmi bývalé fabriky, vnitřní klid, nádherný pocit míru, pohody a jednoty s universem.

Vím, že sem patřím a je to krásné.

Věnováno Umbrtkovi a jeho apoštolům

Autor: Jaroslav A. Polák | středa 21.9.2016 22:26 | karma článku: 15.10 | přečteno: 844x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Jak bude vypadat svět, až budu umírat?

Myslím, že 42 let je poměrně příhodný věk pro kladení existenciálních otázek. A stejně tak doba, v níž žijeme.

25.5.2017 v 17:11 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 866 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 33.05 | Přečteno: 5033 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 408 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iva Marková

Žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já

Anna Lukášová (1909-2005) pocházela z rodiny tkalce s osmi dětmi. Teta byla nezapomenutelná, nezaměnitelná, svá. Osobnost. Dříč, který by se rozdal...

17.8.2017 v 22:02 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 91 | Diskuse

Vlastík Fürst

Ticho, až z toho uši bolí

„To je hrozné, jaký tu máte hluk“, lamentovala jedna příbuzná na naše bydlení v Brně, když se zastavila na návštěvu. „Pořád tu hlučí auta a houkají sanitky“, dokončila svůj posudek našeho domova.

16.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 14.98 | Přečteno: 446 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.46 | Přečteno: 140 | Diskuse

Anna Rathkopf

První rande s chemoterapií

V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne.

14.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 22.48 | Přečteno: 774 | Diskuse

Patrik Juda

Dvě britské obludy s dítětem a královna českých pedofilů ze strany Zelených

Další krůček. První rodina, kde máma je táta, táta je máma a 4 letý syn je vychováván jako pohlavně neutrální osoba. U nás prý ještě není dobojováno, říká zelená radikálka. "Zrušte sexuální i rodové normy a očistěte pedofily."...

14.8.2017 v 15:13 | Karma článku: 42.69 | Přečteno: 2540 | Diskuse
Počet článků 580 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1176

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také  judaismus, súfismus či zen. Z osobností mě oslovují například Sókratés, Immanuel Kant, Karl Marx, Karel Čapek a Carl Sagan.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.