Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Life Itself (Život Rogera Eberta)

13. 11. 2016 16:54:21
Roger Ebert (1942-2013) byl nejen jediným filmovým kritikem v historii, který se stal laureátem Pulitzerovy ceny, ale i člověkem, jehož životní příběh je v pravém slova smyslu inspirující.

Dokumentární snímek o něm jsem si proto nemohl nechat ujít.

Musím říci, že životopisné dokumenty, zvláště týkají-li se nedávno zesnulé celebrity, ve mně vyvolávají poněkud smíšené pocity. Zajímají mě skutečné životní osudy lidí slavných i zcela neznámých, každý lidský život je jedinečný – a když o tom tak přemýšlím, každý jeden lidský život by si zasloužil celovečerní dokument. Nicméně je přirozené, že dokumenty se točí o lidech slavných.

Problém filmů o slavných lidech je často až nesnesitelně přepjatý patos. Proto jsem měl třeba z oceňovaného dokumentu Senna (2010, režie Asif Kapadia) dosti rozporuplné pocity. K téměř dvouhodinovému snímku mapujícímu život Rogera Eberta jsem tedy přistupoval s jistou dávkou skepse. Musím říci, že jsem byl tentokrát příjemně překvapen. Dokument režiséra Steva Jamese z roku 2014 je nejen informativní, ale i vtipný, patos je držen na uzdě a film je zpracován velmi šťastným způsobem.

Snímek mapuje Ebertův život od jeho dětství a mládí, dozvídáme se hodně o tom, co jej formovalo, sledujeme, jak se jeho ctižádostivá osobnost postupem času přetvářela směrem k větší moudrosti a laskavosti, aniž by ztratila cokoli na své brilantnosti. Ebertovy vlastní vzpomínky jsou propojeny se vzpomínkami jeho přátel i konkurentů a získáváme tak plastický obraz jeho života i doby. Před divákem postupně vyvstává podmanivá atmosféra Chicaga 60. a 70. let, kdy působil v Chicago Sun-Times, i proměny filmového umění komentované citacemi z Ebertových recenzí a úryvky z televizního pořadu Siskel and Ebert, v němž diskutoval o filmech se svým konkurentem, rivalem a později i dobrým přítelem, chicagským filmovým kritikem Genem Siskelem (1946-1999).

Ebertovu vztahu se Siskelem je ve filmu věnována velká pozornost a je fascinující sledovat, tak se tito dva ctižádostiví muži snaží trumfovat jeden druhého až nakonec zjistí, že jsou přáteli. Nejdojemnější částí dokumentu je však bezpochyby mapování Ebertova vztahu s jeho ženou Chaz Hammelsmith Ebert (1952) a jeho nevlastními dětmi a vnoučaty. Ebert se s Chaz poznal a oženil až ve svých padesáti letech a vskutku byla láskou jeho života, ženou, na níž čekal. Ženou, která jej neopustila ani v té nejtěžší chvíli, kdy kvůli rakovině v roce 2006 přišel o celou spodní čelist a přestal být schopen jíst, pít a mluvit. Díky ní svůj život nevzdal a jeho ústy se stal blog a sociální média, v nichž se vyjadřoval nejen k filmové tvorbě, ale i k aktuální sociálním a politickým otázkám.

Některým kritikům připadá kontroverzní, že snímek mapuje i poslední dny Ebertova života, byť s tím tento muž souhlasil. Netušil ovšem, že smrt je až tak blízko. Z mého pohledu je to v pořádku. Víme díky tomu, že Roger Ebert byl až do posledních dnů vtipným mužem plným života, a současně mužem, který správně poznal, kdy je čas odejít. Udělalo to na mě veliký dojem, rád bych to jednou zvládl také tak.

Je také třeba ocenit audiovizuální stránku filmu, která podávané informace skvěle a nestaticky ilustruje. Nejsou zde žádné nudné „mluvící hlavy“, dočkáme se naopak nápaditých střihů, vhodně volené hudby a dalších triků, jak udržet divákovu pozornost a přiblížit mu atmosféru té které události či epochy.

Pokud jde o Ebertovu tvorbu, velice se mi líbí jeho neelitářský přístup k umělecké kritice, vycházející z jeho liberálně-levicového vidění světa. Věřil, že je možné a potřeba psát tak, aby to bylo srozumitelné, protože ocenit dobrý film dokáže skoro každý, ne jen nějaká intelektuální aristokracie.

Současně mě úryvky z jeho prací naplnily hlubokou pokorou. To spojení lehkosti a hloubky v jeho formulacích mi nezbývá než vnímat jako nedostižný vzor. Vzor, který hodlám mít při psaní na paměti, i když vím, že se talentu tohoto skvělého žurnalisty nikdy nevyrovnám.

Pokud vás zajímají dějiny filmu, žurnalistika, nebo prostě jen silné lidské příběhy podané nikoli jako glorifikace, ale jako upřímné vyznání, jež se nevyhýbá ani temnějším aspektům lidské existence, mohu vám snímek Life Itself směle doporučit.

Film bude vysílán v sobotu 19. listopadu o půlnoci na SundanceTV v rámci víkendového bloku nezávislých filmů 48 HOURS OF SUNDANCE FILM FESTIVAL. Film bude k dispozici pouze v anglické verzi přístupné středně pokročilým uživatelům tohoto jazyka.

***

Steve James (1955, Hampton, Virginie, USA) proslul dokumentárním filmem Hoop Dreams (1994), který získal Cenu diváků na festivalu Sundance a je řazen mezi nejlepší dokumenty 90. let. Jeden z nejuznávanějších dokumentaristů své generace dále natočil filmy Stevie (2002), The New Americans (2004), The War Tapes (2006), At the Death House Door (2008), The Interrupters (2011) a Life Itself (2014).

Autor: Jaroslav A. Polák | neděle 13.11.2016 16:54 | karma článku: 7.20 | přečteno: 190x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 692 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 4877 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 377 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Sorry, děcka, ale pro vás ten sen není… (zamyšlení nad filmem Rich Hill)

Dokumentární film Rich Hill, mapující život tří dospívajících kluků z ukázkového Zapadákova na americkém Středozápadě, klade závažnou otázku: Má dnes ještě smysl mluvit o „americkém snu“?

16.1.2017 v 19:24 | Karma článku: 16.17 | Přečteno: 914 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Eva Šamánková

Nebojím se. Bát by ses měl Ty!!!

Myslel si, že budu jen zoufalým bezradným uzlíčkem nervů. Že všechno poběží jen podle jeho pravidel. Myslel si, že já jsem obětí. Že mi sebere moje nenarozené dítě. Netuší, že by se měl bát on. Že tou obětí bude na konci ON...

24.5.2017 v 16:58 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 487 | Diskuse

Ondřej Bezouška

Přeříznutý bunkr, aneb od umění k neumění

Když Ondřeje Bělicu přestalo bavit přeřezávání běžných všedních věcí od dam po dřevo, rozhodl se pro bunkr z dob První republiky. No a já se na základě toho zase rozhodl napsat také jedno "umění" o některých těch co ne/umějí....

24.5.2017 v 14:00 | Karma článku: 36.85 | Přečteno: 1161 | Diskuse

Naďa Dubcová

Ej doktoři, co děláte jak se máte?

Pocházím z generace, která měla před bílým pláštěm úctu. Co řekl pan doktor, bylo správně, nic se neřešilo, užívalo se podle jeho rady.

24.5.2017 v 13:08 | Karma článku: 13.55 | Přečteno: 583 | Diskuse

Jiří Borový

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 %

Když mi bylo dvacet tři, tak se mi líbili Piráti z Karibiku. Chtělo to trocha šoumenství Johnyho Deepa, osudovou lásku Orlanda Blooma a Keiry Knightley, samozřejmě zlého Geoffreye Rushe.

24.5.2017 v 12:13 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 303 | Diskuse

Karel Sýkora

Milan Machovec: Jak může jedno slovíčko rozjasnit hned několik záhad najednou

Milan Machovec byl významný český filosof a feminista. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel od roku 1950 do roku 1970 a poté znovu od roku 1990 až do své smrti.

24.5.2017 v 11:30 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 143 |
Počet článků 579 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1165

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také směry jako judaismus či zen. Z historických osobností ctím najmě proroka Zarathuštru, Sókrata, Ježíše Nazaretského, Immanuela Kanta, Karla Marxe, Karla Čapka a Carla Sagana.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.