Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jack Irish aneb Drsná škola po australsku

7. 12. 2016 17:00:00
Australská televizní tvorba u nás není příliš známa a je to škoda, protože Australané se svými americkými kolegy rozhodně nenechávají zahanbit. Krimiseriál Jack Irish (2016) je toho pěkným příkladem.

Před časem jsem zhlédl tři televizní kriminálky v režii Jeffreyho Walkera: Jack Irish: Bad Debts (2012), Jack Irish: Black Tide (2012) a Jack Irish: Dead Point (2014). Jejich ústředním hrdinou je Jack Irish, bývalý advokát, který se poté, co mu nespokojený klient zastřelil manželku, dal na pití, vymáhání dluhů a dostihové spekulace. Když však minulost zaklepe na dveře, nezbývá, než ji dát do pořádku, ať už je to klient, jehož případ kdysi odflákl (Bad Debts), přítel jeho předčasně zemřelého otce (Black Tide) nebo jeho tchán (Dead Point). Schéma všech tří snímků je stejné – nitky zdánlivě banálního případu vedou do nejvyšších pater byznysu a zkorumpované politiky a začne jít o život.

Jackovi pomáhá jeho nová přítelkyně, novinářka Linda Hillier, policista Barry Tregear a trio sázkařských kolegů, kteří také vystupují v paralelní dějové lince točící se kolem dostihového sportu. Ve chvílích volna hlavní hrdina relaxuje jako truhlářský učeň u poněkud nerudného starého mistra poctivého řemesla. Když k tomu přidáme prošedivělé strniště na Jackových tvářích, starý Studebaker, jímž jezdí, domovskou hospodu s přestárlými štamgasty, drsné hlášky a hrdinovy problémy s moderními technologiemi, máme zde recept na příjemnou zábavu starého střihu s moderním faceliftem.

Filmy mě bavily, ale samy o sobě by mě nevyprovokovaly k napsání recenze. Hodně staví na atmosféře a sympatických postavách, především na hlavním hrdinovi v podání charismatického Guy Pearce, ale nejdou psychologicky tak do hloubky, jak by jít mohly, a jejich příběhy působí trochu přitažené za vlasy. Například zkorumpovanost politiky a policie je rozhodně uvěřitelnější v brazilských snímcích Tropa de Elite 1 a 2 či v kultovním seriálu Chobotnice, než v příběhu ze současné Austrálie, jež se řadí mezi státy s nejmenší mírou korupce na světě. I tak výše uvedené snímky rozhodně stojí za zhlédnutí už proto, že jsou dobrým prequelem k šestidílnému seriálu, který spatřil světlo světa tento rok, a který si rozhodně zaslouží diváckou pozornost.

Základní dějové schéma je podobné těm předchozím: Jack má za úkol vypátrat zmizelého nevlastního bratra bohatého byznymena, ale rychle se ukazuje, že všechno je úplně jinak. Lidé začínají umírat jako na běžícím pásu. Je zjevné, že za nitky tahají v pozadí mocní lidé a všechno to nějak souvisí s bohatou náboženskou organizací, která je právě předmětem senátního vyšetřování. Jackova přítelkyně Linda odjíždí dělat novinářskou kariéru na Filipíny a věnuje se vlastnímu příběhu, který se točí kolem vyvražděné rybářské vesnice, islamistických teroristů a posléze i komerčních zájmů místních podnikatelů. Divák již od počátku tuší, že se obě dějové linky postupně propojí – a tuší správně. A kromě toho zde máme, stejně jako v předchozích filmech, paralelní dějovou linku, věnující se tématu dostihových sázek, která je sama o sobě výtečná a dobře odlehčuje jinak velmi vážné téma seriálu.

Seriál Jack Irish přináší o třídu lepší příběh než byly ty předchozí. Jistě zde hraje roli rozšířená stopáž (300 minut pojme víc příběhu než 90), ale také obměna tvůrců. Scénář (Andrew Anastasios, Andrew Knight) je mnohem propracovanější a uvěřitelnější než v předchozích snímcích, a nové režisérské trio (Kieran Darcy-Smith, Mark Joffe, Daniel Nettheim) odvedlo výbornou práci s herci. Psychologická hloubka, která mi dříve chyběla, zde rozhodně neschází. Postavy mají svou minulost, své osobní příběhy, jejich motivace je srozumitelná a je snadné se do nich vcítit. Postav navíc přibylo. Vynikající jsou zejména po zmizelé sestře pátrající avantgardní umělkyně Sarah, zdánlivě povrchní, ale tajemství skrývající filipínský novinář Orton, či populární kazatel Rob Shand, který šéfuje bohaté a bezskrupulózní církvi.

Příběh sám je originální a současně uvěřitelný, dokáže udržet diváka v napětí a dočkáme se v něm mnohonásobné pointy. Nečekaná odhalení nedají divákovi vydechnout až do samého konce. Tempo vyprávění je svižné, ale nikoli hektické, divák se v příběhu neztrácí, ale naopak si jej až labužnicky vychutnává.

Nový Jack Irish si tak podržel to nejlepší z minulých filmů – sympatické postavy, příjemnou atmosféru a nadhled, ale udělal krok dál a není už jen koukatelnou zábavou na sobotní večer, ale příběhem, který opravdu zaujme a přetrvá v paměti.

Seriál v nejbližší době poběží na Sundance TV (od 15. prosince). Nejsou k němu k dispozici české titulky a vyžaduje nadprůměrnou pasivní znalost angličtiny.

Křišťálová Lupa 2016
Autor: Jaroslav A. Polák | středa 7.12.2016 17:00 | karma článku: 9.04 | přečteno: 345x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 230 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Sorry, děcka, ale pro vás ten sen není… (zamyšlení nad filmem Rich Hill)

Dokumentární film Rich Hill, mapující život tří dospívajících kluků z ukázkového Zapadákova na americkém Středozápadě, klade závažnou otázku: Má dnes ještě smysl mluvit o „americkém snu“?

16.1.2017 v 19:24 | Karma článku: 13.11 | Přečteno: 738 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Loučení se s prací na elektrošroťáku (text a fotky)

Po roce končím své angažmá coby dělník recyklace elektroodpadu a vydávám se na další cestu. To je dobrá příležitost k (nejen) fotografické rekapitulaci.

28.12.2016 v 21:06 | Karma článku: 20.85 | Přečteno: 921 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Zážitková spiritualita...

Zážitek je v současné době stejně lukrativní komoditou, jako věc, a není tudíž divu, že lidé dnes tolik kladou důraz na zážitek i v souvislosti se spiritualitou či vírou. Nicméně se často jedná o druh modloslužebnictví.

25.12.2016 v 19:41 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 640 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Mixování náboženství

Křesťanství je monoteistické, univerzální, historické (založené) a misijní náboženství, které je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa, Božího syna.

20.2.2017 v 23:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Ondřej Slanina

Světová filmová klasika: Vlasy

V dnešní světové klasice se podíváme na legendární muzikál Vlasy, kterým se rád připojuji k přáním oslavenci Miloši Formanovi!

20.2.2017 v 12:39 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 201 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Na které straně fronty, v probíhající válce, stojíme?

Může se stát, že člověk i s nejlepšími úmysly pomáhat lidem, nevědomky stojí na straně svého nepřítele. A je přesvědčen, že dělá to nejlepší, co pro lidi i sebe udělat může. Přesto je tomu právě naopak.

20.2.2017 v 10:00 | Karma článku: 12.21 | Přečteno: 455 | Diskuse

Karel Sýkora

Hatikva – naděje

„Hatikva“ – pochází z pera Naftali Herz Imbera, potulného židovského básníka, který se narodil roku 1855 nebo 1856 v Haliči. Než v roce 1909 v New Yorku zemřel, podařilo se mu procestovat celou Evropu, Palestinu, Anglii a USA.

20.2.2017 v 8:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 |

Olga Walló

Hrůza a lítost

Viděla jsem na DVD nový film Quentina Tarantina Osm hrozných. V českém znění uslyšíme herce známých jmen i nepochybných kvalit (Pavel Rímský, Jiří Štěpnička, Zuzana Slavíková...), které mám ráda a vážím si jich.

20.2.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 485 | Diskuse
Počet článků 577 Celková karma 14.75 Průměrná čtenost 1146

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také směry jako judaismus či zen. Z historických osobností ctím najmě proroka Zarathuštru, Sókrata, Ježíše Nazaretského, Immanuela Kanta, Karla Marxe, Karla Čapka a Carla Sagana.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.