Jack Irish aneb Drsná škola po australsku

Australská televizní tvorba u nás není příliš známa a je to škoda, protože Australané se svými americkými kolegy rozhodně nenechávají zahanbit. Krimiseriál Jack Irish (2016) je toho pěkným příkladem.

Před časem jsem zhlédl tři televizní kriminálky v režii Jeffreyho Walkera: Jack Irish: Bad Debts (2012),  Jack Irish: Black Tide (2012) a Jack Irish: Dead Point (2014). Jejich ústředním hrdinou je Jack Irish, bývalý advokát, který se poté, co mu nespokojený klient zastřelil manželku, dal na pití, vymáhání dluhů a dostihové spekulace. Když však minulost zaklepe na dveře, nezbývá, než ji dát do pořádku, ať už je to klient, jehož případ kdysi odflákl (Bad Debts), přítel jeho předčasně zemřelého otce (Black Tide) nebo jeho tchán (Dead Point). Schéma všech tří snímků je stejné – nitky zdánlivě banálního případu vedou do nejvyšších pater byznysu a zkorumpované politiky a začne jít o život.

Jackovi pomáhá jeho nová přítelkyně, novinářka Linda Hillier, policista Barry Tregear a trio sázkařských kolegů, kteří také vystupují v paralelní dějové lince točící se kolem dostihového sportu. Ve chvílích volna hlavní hrdina relaxuje jako truhlářský učeň u poněkud nerudného starého mistra poctivého řemesla. Když k tomu přidáme prošedivělé strniště na Jackových tvářích, starý Studebaker, jímž jezdí, domovskou hospodu s přestárlými štamgasty, drsné hlášky a hrdinovy problémy s moderními technologiemi, máme zde recept na příjemnou zábavu starého střihu s moderním faceliftem.

Filmy mě bavily, ale samy o sobě by mě nevyprovokovaly k napsání recenze. Hodně staví na atmosféře a sympatických postavách, především na hlavním hrdinovi v podání charismatického Guy Pearce, ale nejdou psychologicky tak do hloubky, jak by jít mohly, a jejich příběhy působí trochu přitažené za vlasy. Například zkorumpovanost politiky a policie je rozhodně uvěřitelnější v brazilských snímcích Tropa de Elite 1 a 2 či v kultovním seriálu Chobotnice, než v příběhu ze současné Austrálie, jež se řadí mezi státy s nejmenší mírou korupce na světě. I tak výše uvedené snímky rozhodně stojí za zhlédnutí už proto, že jsou dobrým prequelem k šestidílnému seriálu, který spatřil světlo světa tento rok, a který si rozhodně zaslouží diváckou pozornost.

Základní dějové schéma je podobné těm předchozím: Jack má za úkol vypátrat zmizelého nevlastního bratra bohatého byznymena, ale rychle se ukazuje, že všechno je úplně jinak. Lidé začínají umírat jako na běžícím pásu. Je zjevné, že za nitky tahají v pozadí mocní lidé a všechno to nějak souvisí s bohatou náboženskou organizací, která je právě předmětem senátního vyšetřování. Jackova přítelkyně Linda odjíždí dělat novinářskou kariéru na Filipíny a věnuje se vlastnímu příběhu, který se točí kolem vyvražděné rybářské vesnice, islamistických teroristů a posléze i komerčních zájmů místních podnikatelů. Divák již od počátku tuší, že se obě dějové linky postupně propojí – a tuší správně. A kromě toho zde máme, stejně jako v předchozích filmech, paralelní dějovou linku, věnující se tématu dostihových sázek, která je sama o sobě výtečná a dobře odlehčuje jinak velmi vážné téma seriálu.

Seriál Jack Irish přináší o třídu lepší příběh než byly ty předchozí. Jistě zde hraje roli rozšířená stopáž (300 minut pojme víc příběhu než 90), ale také obměna tvůrců. Scénář (Andrew Anastasios, Andrew Knight) je mnohem propracovanější a uvěřitelnější než v předchozích snímcích, a nové režisérské trio (Kieran Darcy-Smith, Mark Joffe, Daniel Nettheim) odvedlo výbornou práci s herci. Psychologická hloubka, která mi dříve chyběla, zde rozhodně neschází. Postavy mají svou minulost, své osobní příběhy, jejich motivace je srozumitelná a je snadné se do nich vcítit. Postav navíc přibylo. Vynikající jsou zejména po zmizelé sestře pátrající avantgardní umělkyně Sarah, zdánlivě povrchní, ale tajemství skrývající filipínský novinář Orton, či populární kazatel Rob Shand, který šéfuje bohaté a bezskrupulózní církvi.

Příběh sám je originální a současně uvěřitelný, dokáže udržet diváka v napětí a dočkáme se v něm mnohonásobné pointy. Nečekaná odhalení nedají divákovi vydechnout až do samého konce. Tempo vyprávění je svižné, ale nikoli hektické, divák se v příběhu neztrácí, ale naopak si jej až labužnicky vychutnává.

Nový Jack Irish si tak podržel to nejlepší z minulých filmů – sympatické postavy, příjemnou atmosféru a nadhled, ale udělal krok dál a není už jen koukatelnou zábavou na sobotní večer, ale příběhem, který opravdu zaujme a přetrvá v paměti.

Seriál v nejbližší době poběží na Sundance TV (od 15. prosince). Nejsou k němu k dispozici české titulky a vyžaduje nadprůměrnou pasivní znalost angličtiny.