Ucho jehly: O hodnotě člověka a víře v seberealizaci
Vskutku není s podivem, že lidé pozdního kapitalismu trpí tak často sociogenními depresemi. Všechno to souvisí se zvnějšku definovanou hodnotou člověka. Našimi vzory jsou lidé, kteří „něco dokázali“, tj. lidé tak či onak úspěšní, naší povinností je pracovat na sobě a „něčeho“ dosáhnout, cestou k úspěchu je pozitivní myšlení a soustředění se na cíl. Ve své nejvypjatější podobě tato ideologie ústí do kultu pozitivního myšlení, jenž by bylo možné charakterizovat větou „Je to všechno jen ve tvé hlavě!“
Kult pozitivního myšlení je z křesťanského hlediska vpravdě novodobým satanismem (na rozdíl od laveyánského novodobého satanismu, což je dle mého soudu povětšinou cosplay starých dobráků, kteří si hrají na zlouny). Představa, že úspěch či neúspěch, radost či utrpení, závisí výhradně na správném naštelování mysli (zkuste to mimochodem říci matce, které zemřelo dítě!) je absurdní a satanská, protože z člověka dělá boha. Tedy vlastně modlu, dunící kov, cosi inherentně bezmocného tváří v tvář ranám osudu, které nakonec nevyhnutelně přijdou. A i kdyby nepřišly žádné jiné, nakonec přijde smrt.
Smrt bývá nehezká, zpívá Karel Kryl, a má recht. Smrt bývá nehezká. Všichni zemřeme a pro většinu z nás to bude dosti nepříjemná záležitost. Pro někoho rychlá a šokující, pro jiného zdlouhavá, ponižující a vyčerpávající, téměř vždy to bude tak či onak bolet a bude to zmatené, úzkostné a osamělé představení.
Majetek, úspěch, sbírka nevšedních zážitků, sexuální dobrodružství, akademické tituly, vrchol Everestu… nic z toho si do hrobu nevezmeme a nic z toho nám při umírání nebude moc platné. Leccos z toho bude spíše přítěží, protože je těžké se vzdát něčeho, s čím jsme opodstatňovali pocit vlastní lidské hodnoty. „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království,“ říká Ježíš (Mt 10,25) a je to míněno právě takto. V Božím království je místo pro člověka, ne pro jeho majetek, hmotný či nehmotný. Pokud se člověk natolik ztotožní s tím, co má, že přestane být, bude mu zatěžko vejít někam, kde se bude muset všeho vzdát, aby mohl skutečně, opravdu a cele být.
Kult pozitivního myšlení je ovšem ničivý již v tomto životě. V minulosti, když jsem trpěl pocity méněcennosti ze selhání a neúspěchů, mi velmi pomohla četba populárně naučných knih o počtu pravděpodobnosti a statistice. Bylo by obligátní říci, že to byla třeba Bible, ale tak přišla na řadu až mnohem později. Díky studiu problematiky pravděpodobnosti a způsobu, jak zkresleně často vnímáme pravděpodobnostní jevy, mi došlo, že tak či onak neuspět je statisticky úplně normální. Člověk se může snažit sebevíc, může myslet pozitivně, makat na sobě... a stejně neuspět. Respektive se pohybovat někde v oblasti šedého průměru, což je ovšem – v porovnání se Snem (Mysli pozitivně! Splň si svůj Sen!), včetně toho „amerického“ pořád neúspěch. V porovnání se Snem, respektive s denním snem, v němž jsme hlavními hrdiny, se jako neúspěch jeví vše, co je míň…
Kult pozitivního myšlení, stejně jako fantaskní svět reklam, krásných věcí, exotických destinací a sexy protějšků, nutně vede ty, kdo z jakéhokoli důvodu v této hře pozlátek neuspěli, k pocitům méněcennosti a deprese, která se prohloubí ještě více, když nějaký chytrák, kterému třeba ještě ani neumřel někdo blízký, sebevědomě prohlásí „Je to všechno jen ve tvé hlavě!“.
Vraťme se k Bibli, tentokrát k Janovu evangeliu (9,1-3): Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“
Ježíš neřešil, jestli si za to ten člověk mohl sám. Prostě ho bez moralistních keců uzdravil a šel dál. A přitom se mohl pustit do složitých spekulací o tom, proč je ten člověk slepý. V té době si lidé běžně mysleli, že nemoc či postižení je Božím, či božím (stejně smýšleli i pohané) trestem za nějaký hřích. Tuto mentalitu dobře ztělesňují třeba Jóbovi přátelé.
Ježíš ale neřešil, kdo může za nemoc a utrpení, jestli si to dotyčný přivodil špatným životem nebo se mu to prostě stalo. Úvahy tohoto typu vůbec nepatří do jeho repertoáru. I proto je třeba vnímat kult pozitivního myšlení za vysloveně anti-kristovský.
Kult pozitivního myšlení je rovněž zákeřný tím, že jeho základní premisa je částečně pravdivá. Polopravda bývá ostatně leckdy mnohem nebezpečnější než pustá lež. Jistě, pokud myslíme pozitivně a věříme v možnost dosažení nějakého cíle, zvyšujeme tím pravděpodobnost že uspějeme. Na tom není nic špatného. Zlé je, učiní-li se z toho ideologický postulát, změní-li se banální fakt, že optimistický bias je v zásadě prospěšný, v magickou formuli, ve víru, že takto svět bez výjimky funguje a s pomocí „správného přístupu“ lze dosáhnout čehokoli.
Taková víra pak vyústí buď ve světský úspěch nebo v neúspěch. Ale obojí je zlo. Dosáhne-li někdo světského úspěchu a současně věří, že to bylo proto, že se realita podřídila jeho „božské“ pozitivní mysli, ztotožní svou vlastní hodnotu, tj. hodnotu lidské bytosti, s dosaženým úspěchem, učiní z dosaženého a nakonec i sám ze sebe modlu a smrt mu bude nejspíš velmi nehezká.
A pokud zvítězí neúprosná moc statistiky a pravděpodobnosti, tak přesto, že v mnohém uspěje a mohl by být sám se sebou docela spokojený, vždy bude mít pocit nedostatečnosti, protože si nesplnil svůj Sen.
Vrátíme-li se k těm, kteří se na vrchol dostali: Destruktivní míru ztotožnění se s dosaženým úspěchem ilustrují zdokumentované případy sebevražd lidí, kteří kvůli pádu burzy přišli o obrovské peníze. Ti lidé bezpochyby i potom měli šanci žít mnohem pohodlnější život než lidé doopravdy chudí, ale nedokázali přežít ztrátu z vnějšku definované vlastní hodnoty.
Jaká je křesťanská odpověď na víru v seberealizaci obecně a kult pozitivního myšlení zvláště? Prostá a jasná tak, že se stala základem Deklarace lidských práv: Člověk, každý člověk, má hodnotu sám o sobě. Křesťansky řečeno: Bůh člověka miluje bez ohledu na to, čeho dosáhl nebo nedosáhl. Lidská hodnota a důstojnost je založena jen a pouze na našem lidství a nelze myslet nějaké její stupně, nějakou její míru. Hodnota boháče, vzdělance, celebrity, světce není větší než hodnota žebráka, hlupáka, losera a nejhoršího hříšníka.
Konec konců: Co je to člověk, když jej připravíme o vše? Jen vyděšené, nahé, potící se a vyměšující tělo, které zemře a shnije nebo bude spáleno v peci? Ano i to je člověk, pokud jej připravíme o všechna pozlátka. Ale je to také Boží partner. Někdo, kdo je i v té nejhlubší propasti bytí milován a ceněn.
Nic z toho neznamená, že bychom měli přestat snít, že bychom měli přestat usilovat o dosažení toho, co nám připadá smysluplné a důležité. Je v pořádku tak činit a věnovat se tomu ze srdce a naplno. Jen bychom u toho neměli myslet jen na sebe. Neznamená to také, že bychom se měli zříci majetku či radostí života. Ale měli bychom přitom vědět, že to všechno jsou pomíjivé věci, že tím rozhodně neuděláme dojem na Pána Boha. A vlastně: Neuděláme tím dojem ani na smrt – klidně můžeme být neznabohy až na půdu, ale memento mori platí pro všechny.
Když se nám daří, buďme vděční, když máme smůlu, buďme smutní, ale neobviňujme se. Tak či onak není naším životním úkolem být šťastní a úspěšní, naším úkolem je být zde pro pro druhé, pro lidi, kteří nejsou o nic více ani on nic méně cenní, než my sami. Tomu Pán Bůh přitakává. Ostatní je nanejvýš něco navíc a nejlépe prostředek, jak tu být více pro své bližní. Pak se onoho pověstného ucha jehly nebudeme muset bát.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejsem nominována na eurokomisaře, řekla v debatě pro studenty Nerudová
Přímý přenos Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která je...
Tohle je nenávist, řekl o protestech za Gazu Trump. Kampus stále nevyklidili
Kolumbijská univerzita v New Yorku odložila ultimátum, podle něhož měli protestující propalestinští...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot