Pohádka O opilci a čertu
Jednou tak seděl ve své podkrovní komůrce na staré rozvrzané židli u zaprášeného stolu – byl by zpeněžil i židli a stůl, kdyby je někdo chtěl – a potřeboval se napít. Nebylo ale už nic, co by prodal. Ze zoufalství tedy zvolal: „Čerte, duši ti upíšu za láhev kořalky!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila průsvitná postava. Vypadala, jako by byla stvořená z kouře. Muž si řekl, že je to určitě čert, i když si myslel, že čerti vypadají jinak.
„Tvou duši už dávno máme, opilče," řekl čert. „Ale prodám ti láhev rumu za tvoji pravou nohu."
Opilci se příliš nechtělo přijít o nohu, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – vždyť u pití většinou sedí, bez nohy se přeci obejde. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova pravá noha zmizela hned pod kyčlí a objevila se na místě průsvitné nohy čertovy. Ten vytáhl láhev rumu, postavil ji před jednonohého opilce a zmizel.
Opilec začal pít a přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla dočista prázdná. A na opilce přišla opět veliká žízeň. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá noha za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila průsvitná postava. Jen jednu nohu neměl čert průsvitnou – tu, kterou mu dal opilec za láhev rumu.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu fernet, po tom rumu ti jistě spraví žaludek."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svou levou paži," dokončil čert.
Opilci se příliš nechtělo přijít o paži, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – však pije pravou rukou, bez té levé se přeci obejde. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova levá paže zmizela hned pod ramenem a objevila se na místě průsvitné paže čertovy. Ten vytáhl láhev fernetu, postavil ji před jednonohého a jednorukého opilce a zmizel.
Opilec začal pít a přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla zase dočista prázdná. A na opilce přišla zase veliká žízeň. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá paže za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila průsvitná postava. Ale jednu nohu neměl čert průsvitnou – tu, kterou mu dal opilec za láhev rumu. A z masa byla i jeho levá paže, kterou dostal od opilce za fernet.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu vodku, po tom fernetu ti jistě přijde k chuti."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svou levou nohu," dokončil čert.
Opilci se příliš nechtělo přijít i o druhou nohu, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – však u pití většinou sedí, bez nohou se přeci obejde. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova levá noha zmizela hned pod kyčlí a objevila se na místě průsvitné nohy čertovy. Ten vytáhl láhev vodky, postavil ji před beznohého a jednorukého opilce a zmizel.
Opilec začal pít a přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla dočista prázdná. A na opilce přišla opět žízeň. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá noha za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila postava. Čert už měl průsvitnou jen pravou paži, trup a hlavu. Zbytek byl z masa a krve.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu absinth, pomůže ti zapomenout na tvé neštěstí."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svou pravou paži," dokončil čert.
Opilci se vůbec nechtělo přijít o poslední ruku, neměl tušení, jak pak bude pít, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – je opilec a opilci si vždy nějak poradí, pokud jde o pití. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova pravá paže zmizela hned pod ramenem a objevila se na místě průsvitné paže čertovy. Ten vytáhl láhev absinthu, postavil ji na zem před beznohého a bezrukého opilce a zmizel.
Opilec začal pít – láhev byla naštěstí otevřená a tak ji vzal do úst a lačně nasával ten silný truňk. Přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla dočista prázdná. A žízeň se vrátila, jak už to u žízně opilců bývá. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá paže za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila postava. Čert už měl průsvitný jen trup a hlavu. Zbytek byl z masa a krve.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu koňak, tu nejdražší značku. Mnoho let v sudu zrál a jen na tebe tam čekal."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svůj trup," dokončil čert.
Opilci se vůbec nechtělo přijít o trup, neměl tušení, jak pak bude pít, když mu koňak vyteče z krku a nezahřeje jej v žaludku, ale po tom absinthu byl celý zpitomělý a souhlasil.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcův trup zmizel hned pod krkem a objevil se na místě průsvitného trupu čertova. Ten vytáhl láhev koňaku – překrásnou, zaprášenou, s pěti hvězdičkami na vinětě, postavil ji před hlavu, která byla to jediné, co z opilce zbylo, a zmizel.
Opilec-hlava se díval na láhev a nemohl se pohnout. Představoval si, jak úžasně by mu chutnal ten koňak – takový pil naposledy před mnoha lety, když byl ještě bohatý – a z té opojné představy dočista ztratil hlavu. Čert ji našel, nasadil si ji a stal se opět člověkem.
„Díky tvé hlouposti jsem se zbavil svého prokletí," řekl pak opilci, který ztratil tělo. „Nyní budeš muset zaujmout mé místo a tak jako já hledat takového blázna, jakým jsi byl ty. Přeji ti hodně štěstí."
Průsvitný opilec v té chvíli vystřízlivěl a nebyl to právě příjemný pocit, i když neměl hlavu, která by jej bolela. Smutný je totiž život bez těla. Odletěl do světa – do hospod i podkrovních pokojíků, a hledá.
Možná jej zahlédnete i vy, jak na vás závistivě zírá skrze vaši zpola dopitou sklenku, dobře skrytý v cigaretovém kouři. Zírá a čeká na vhodnou chvíli k obchodování.
Jednou tak seděl ve své podkrovní komůrce na staré rozvrzané židli u zaprášeného stolu – byl by zpeněžil i židli a stůl, kdyby je někdo chtěl – a potřeboval se napít. Nebylo ale už nic, co by prodal. Ze zoufalství tedy zvolal: „Čerte, duši ti upíšu za láhev kořalky!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila průsvitná postava. Vypadala, jako by byla stvořená z kouře. Muž si řekl, že je to určitě čert, i když si myslel, že čerti vypadají jinak.
„Tvou duši už dávno máme, opilče," řekl čert. „Ale prodám ti láhev rumu za tvoji pravou nohu."
Opilci se příliš nechtělo přijít o nohu, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – vždyť u pití většinou sedí, bez nohy se přeci obejde. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova pravá noha zmizela hned pod kyčlí a objevila se na místě průsvitné nohy čertovy. Ten vytáhl láhev rumu, postavil ji před jednonohého opilce a zmizel.
Opilec začal pít a přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla dočista prázdná. A na opilce přišla opět veliká žízeň. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá noha za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila průsvitná postava. Jen jednu nohu neměl čert průsvitnou – tu, kterou mu dal opilec za láhev rumu.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu fernet, po tom rumu ti jistě spraví žaludek."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svou levou paži," dokončil čert.
Opilci se příliš nechtělo přijít o paži, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – však pije pravou rukou, bez té levé se přeci obejde. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova levá paže zmizela hned pod ramenem a objevila se na místě průsvitné paže čertovy. Ten vytáhl láhev fernetu, postavil ji před jednonohého a jednorukého opilce a zmizel.
Opilec začal pít a přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla zase dočista prázdná. A na opilce přišla zase veliká žízeň. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá paže za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila průsvitná postava. Ale jednu nohu neměl čert průsvitnou – tu, kterou mu dal opilec za láhev rumu. A z masa byla i jeho levá paže, kterou dostal od opilce za fernet.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu vodku, po tom fernetu ti jistě přijde k chuti."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svou levou nohu," dokončil čert.
Opilci se příliš nechtělo přijít i o druhou nohu, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – však u pití většinou sedí, bez nohou se přeci obejde. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova levá noha zmizela hned pod kyčlí a objevila se na místě průsvitné nohy čertovy. Ten vytáhl láhev vodky, postavil ji před beznohého a jednorukého opilce a zmizel.
Opilec začal pít a přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla dočista prázdná. A na opilce přišla opět žízeň. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá noha za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila postava. Čert už měl průsvitnou jen pravou paži, trup a hlavu. Zbytek byl z masa a krve.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu absinth, pomůže ti zapomenout na tvé neštěstí."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svou pravou paži," dokončil čert.
Opilci se vůbec nechtělo přijít o poslední ruku, neměl tušení, jak pak bude pít, ale žízeň zvítězila. Koneckonců – je opilec a opilci si vždy nějak poradí, pokud jde o pití. Souhlasil tedy.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcova pravá paže zmizela hned pod ramenem a objevila se na místě průsvitné paže čertovy. Ten vytáhl láhev absinthu, postavil ji na zem před beznohého a bezrukého opilce a zmizel.
Opilec začal pít – láhev byla naštěstí otevřená a tak ji vzal do úst a lačně nasával ten silný truňk. Přestože to byla veliká láhev, už na druhý den k večeru byla dočista prázdná. A žízeň se vrátila, jak už to u žízně opilců bývá. Vzpomněl si na čerta a zvolal: „Čerte, čerte! Celá paže za jedinou láhev, to jsi mě pěkně ošidil! Přines mi ještě jednu!"
Chvíli se nic nedělo, ale pak se před opilcem zjevila postava. Čert už měl průsvitný jen trup a hlavu. Zbytek byl z masa a krve.
„Ale ano milý pane," děl čert. „Dám ti láhev, mám tu koňak, tu nejdražší značku. Mnoho let v sudu zrál a jen na tebe tam čekal."
Opilcova tvář se rozzářila očekáváním.
„Ale musíš mi za ni dát svůj trup," dokončil čert.
Opilci se vůbec nechtělo přijít o trup, neměl tušení, jak pak bude pít, když mu koňak vyteče z krku a nezahřeje jej v žaludku, ale po tom absinthu byl celý zpitomělý a souhlasil.
Čert se zasmál a zamumlal nějaká pekelná zaklínadla. Opilcův trup zmizel hned pod krkem a objevil se na místě průsvitného trupu čertova. Ten vytáhl láhev koňaku – překrásnou, zaprášenou, s pěti hvězdičkami na vinětě, postavil ji před hlavu, která byla to jediné, co z opilce zbylo, a zmizel.
Opilec-hlava se díval na láhev a nemohl se pohnout. Představoval si, jak úžasně by mu chutnal ten koňak – takový pil naposledy před mnoha lety, když byl ještě bohatý – a z té opojné představy dočista ztratil hlavu. Čert ji našel, nasadil si ji a stal se opět člověkem.
„Díky tvé hlouposti jsem se zbavil svého prokletí," řekl pak opilci, který ztratil tělo. „Nyní budeš muset zaujmout mé místo a tak jako já hledat takového blázna, jakým jsi byl ty. Přeji ti hodně štěstí."
Průsvitný opilec v té chvíli vystřízlivěl a nebyl to právě příjemný pocit, i když neměl hlavu, která by jej bolela. Smutný je totiž život bez těla. Odletěl do světa – do hospod i podkrovních pokojíků, a hledá.
Možná jej zahlédnete i vy, jak na vás závistivě zírá skrze vaši zpola dopitou sklenku, dobře skrytý v cigaretovém kouři. Zírá a čeká na vhodnou chvíli k obchodování.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Válek představil prezidentovi plán rozvoje zdravotnictví. Řešili i ministra pro vědu
Prezident Petr Pavel přijal ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Představil mu...
Opilý řidič naboural šest aut. Na pumpě pak rozlil benzin a hrozil, že se zapálí
Opilý cizinec zaměstnal v sobotu ráno prachatické policisty. Nejdřív naboural šest aut, pak na...
Není to o lajcích a na TikToku nebudu, říká budoucí ministr pro vědu Tuleja
Pavel Tuleja, který má být příští týden jmenován novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace za TOP...
Podpořte český tým, užijte si atmosféru MS. iDNES.cz rozdává vstupenky na hokej
Každý den víte, o jaké zápasy soutěžíte, na úvod to budou duely Česko - Finsko a Švýcarsko -...
Pronájem bytu 2+1
Za Bažantnicí, Děčín - Děčín VI-Letná
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot