Zamyšlení nad Pol Potem, americkým imperialismem a kořeny revoluce
Před nedávnem jsem se zabýval problematikou nevinných obětí coby daně za šíření těch či oněch politických idejí, a v té souvislosti jsem si předsevzal trochu nahlédnout do historie jedné z nejšílenějších epizod v dějinách komunismu, vlády Rudých Khmérů v Kambodží v letech 1975-1979. Výsledkem je několik zajímavých souvislostí a krátká úvaha o problému revoluce.
Předně, než nějaký ideologicky řádně naprogramovaný antikomunista, kterých je bohužel všude plno, začne (aniž by četl zbytek článku, což je rovněž častým zjevem) řvát něco ve smyslu, že zpochybňuji míru Pol Potovy hrůzovlády – nezpochybňuji. Byla to hrůzovláda, respektive kolektivní šílenství, jež by si nikdo soudný nepřál zažít. Šílenství, které mimochodem nemá s komunistickým ideálem nic společného, protože ten přirozeně staví na všem pozitivním, co bylo v dějinách vytvořeno a vybudováno, tedy především na technologiích a průmyslu, nikoli na absurdním popření toho všeho a návratu do neolitu, jak to praktikovali Rudí Khmérové.
Nicméně všechno má své kořeny a na ty se obvykle zapomíná. Je tedy na čase je připomenout:
Fakt č. 1: V letech 1969 až 1973 americké bombardéry, pokoušející se zničit severovietnamské základny v Kambodži, z nichž mnohé nikdy neexistovaly, zabily více než půl milionu kambodžských zemědělců. Kobercové bombardování ze strany USA však dle analytiků mělo svůj podíl i na podpoře Rudých Khmérů obyvatelstvem. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Pnompenhu. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb, než během druhé světové války na Japonsko.
Fakt č. 2: Bilance Pol Potových obětí z let 1975 – 1979 kolísá mezi 250 000–3 000 000; Kambodža měla celkem 7 000 000 obyvatel. Jen menšina obětí byla popravena, většina zemřela hladem, nemocemi a vyčerpáním. Třetina až polovina veškerého obyvatelstva Kambodže za vlády Rudých Khmerů onemocněla nebo hladověla, případně obojí.
Bilance: Spojené státy jsou jsou za stejné období co se nevinných obětí týče nanejvýš šestkrát (v případě nejvyššího odhadu počtu Pol Potových obětí) horší než jeden z nejhorších tyranských režimů všech dob. Pokud by měli Rudí Khmérové na svědomí jeden a půl milionu Kambodžanů, byli by jen třikrát “výkonnější“ než Spojené státy americké. Laskavý čtenář jistě uzná, že to již stojí za zmínku.
Než se dostanu k obecnější úvaze o rizicích revoluce, ukončím tuto část malou perličkou: Pol Pota a jeho boj proti Vietnamu podporovali Reagan a Thatcherová. Ano, toho Pol Pota, jehož antikomunisté, obvykle současně uctívající Reagana a Thatcherovou, používají jako argument proti komunistům (byl to mimochodem socialistický Vietnam, jenž Kambodžu od hrůzovlády osvobodil).
Pokročme dále: Když se podíváme na situaci, v níž se nacházeli Kambodžané v první polovině sedmdesátých let, není vůbec divu, že Rudé Khméry podporovali. Agrese USA, vláda, která s tím nic nedělá, nevinné oběti, rostoucí frustrace... Ne, opravdu není čemu se divit. Problém je, že když vypukne násilná revoluce, je strašně ošidné předvídat, jak se zvrtne. Revoluce je něco jako kvantová “vlnová funkce“, která může “zkolabovat“ do bezpočtu podob. Může a nemusí přinést zlepšení situace. Může a nemusí vyvolat na tento svět všemožné démony (viz Karikova kniha Brány meonu). Nicméně pokud frustrace ve společnosti dosáhne míry, kdy lidé jsou ochotni riskovat cokoli, pak se společnost mění v sud s prachem a nějaká ta jiskra se často najde. Pakliže se v reálné politice činné výrazně levicové síly snaží o reformu společnosti, o změnu jejího stupidního, tedy sebedestruktivního v Koukolíkově smyslu, neoliberálního kurzu a boj proti imperiálním snahám USA, snaží se tím tak mimo jiné i zabránit nekontrolovatelnému výbuchu revoluce, protože nejspíš velice dobře vědí, že takový výbuch by mohl snadno smést i je. Pakliže je tedy Pol Pot argumentem proti nějaké ideologii, pak je argumentem proti americkému imperialismu, neboť bez něj by se k moci nejspíš nikdy nedostal.
Před nedávnem jsem se zabýval problematikou nevinných obětí coby daně za šíření těch či oněch politických idejí, a v té souvislosti jsem si předsevzal trochu nahlédnout do historie jedné z nejšílenějších epizod v dějinách komunismu, vlády Rudých Khmérů v Kambodží v letech 1975-1979. Výsledkem je několik zajímavých souvislostí a krátká úvaha o problému revoluce.
Předně, než nějaký ideologicky řádně naprogramovaný antikomunista, kterých je bohužel všude plno, začne (aniž by četl zbytek článku, což je rovněž častým zjevem) řvát něco ve smyslu, že zpochybňuji míru Pol Potovy hrůzovlády – nezpochybňuji. Byla to hrůzovláda, respektive kolektivní šílenství, jež by si nikdo soudný nepřál zažít. Šílenství, které mimochodem nemá s komunistickým ideálem nic společného, protože ten přirozeně staví na všem pozitivním, co bylo v dějinách vytvořeno a vybudováno, tedy především na technologiích a průmyslu, nikoli na absurdním popření toho všeho a návratu do neolitu, jak to praktikovali Rudí Khmérové.
Nicméně všechno má své kořeny a na ty se obvykle zapomíná. Je tedy na čase je připomenout:
Fakt č. 1: V letech 1969 až 1973 americké bombardéry, pokoušející se zničit severovietnamské základny v Kambodži, z nichž mnohé nikdy neexistovaly, zabily více než půl milionu kambodžských zemědělců. Kobercové bombardování ze strany USA však dle analytiků mělo svůj podíl i na podpoře Rudých Khmérů obyvatelstvem. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Pnompenhu. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb, než během druhé světové války na Japonsko.
Fakt č. 2: Bilance Pol Potových obětí z let 1975 – 1979 kolísá mezi 250 000–3 000 000; Kambodža měla celkem 7 000 000 obyvatel. Jen menšina obětí byla popravena, většina zemřela hladem, nemocemi a vyčerpáním. Třetina až polovina veškerého obyvatelstva Kambodže za vlády Rudých Khmerů onemocněla nebo hladověla, případně obojí.
Bilance: Spojené státy jsou jsou za stejné období co se nevinných obětí týče nanejvýš šestkrát (v případě nejvyššího odhadu počtu Pol Potových obětí) horší než jeden z nejhorších tyranských režimů všech dob. Pokud by měli Rudí Khmérové na svědomí jeden a půl milionu Kambodžanů, byli by jen třikrát “výkonnější“ než Spojené státy americké. Laskavý čtenář jistě uzná, že to již stojí za zmínku.
Než se dostanu k obecnější úvaze o rizicích revoluce, ukončím tuto část malou perličkou: Pol Pota a jeho boj proti Vietnamu podporovali Reagan a Thatcherová. Ano, toho Pol Pota, jehož antikomunisté, obvykle současně uctívající Reagana a Thatcherovou, používají jako argument proti komunistům (byl to mimochodem socialistický Vietnam, jenž Kambodžu od hrůzovlády osvobodil).
Pokročme dále: Když se podíváme na situaci, v níž se nacházeli Kambodžané v první polovině sedmdesátých let, není vůbec divu, že Rudé Khméry podporovali. Agrese USA, vláda, která s tím nic nedělá, nevinné oběti, rostoucí frustrace... Ne, opravdu není čemu se divit. Problém je, že když vypukne násilná revoluce, je strašně ošidné předvídat, jak se zvrtne. Revoluce je něco jako kvantová “vlnová funkce“, která může “zkolabovat“ do bezpočtu podob. Může a nemusí přinést zlepšení situace. Může a nemusí vyvolat na tento svět všemožné démony (viz Karikova kniha Brány meonu). Nicméně pokud frustrace ve společnosti dosáhne míry, kdy lidé jsou ochotni riskovat cokoli, pak se společnost mění v sud s prachem a nějaká ta jiskra se často najde. Pakliže se v reálné politice činné výrazně levicové síly snaží o reformu společnosti, o změnu jejího stupidního, tedy sebedestruktivního v Koukolíkově smyslu, neoliberálního kurzu a boj proti imperiálním snahám USA, snaží se tím tak mimo jiné i zabránit nekontrolovatelnému výbuchu revoluce, protože nejspíš velice dobře vědí, že takový výbuch by mohl snadno smést i je. Pakliže je tedy Pol Pot argumentem proti nějaké ideologii, pak je argumentem proti americkému imperialismu, neboť bez něj by se k moci nejspíš nikdy nedostal.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Největší hrozbou je ruský imperialismus, řekl Lipavský v Budapešti
Český ministr Jan Lipavský na setkání se svým maďarským protějškem Péterem Szijjártóem uvedl, že...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Místopředseda slovenského parlamentu a šéf vládní Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko...
Kdo je Matěj Ondřej Havel? Skaut a učitel dějepisu může nahradit Langšádlovou
Za jeho životopis by se nemusel stydět ani Mirek Dušín z legendárních Rychlých šípů. Nástupcem...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot