„Socialismus“, „Je filosofie věda?“ a „pomazánkové máslo“ (glosa)

„Tak nám zakázali pomazánkové máslo,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi. „A k tomu ještě uspěli ve volbách komunisti!“

Nedávno jsem byl svědkem vášnivé debaty o tom, zda filosofie je či není věda. O metodě se hovořilo, respektive o její absenci v případě filosofie, o testování a o spoustě jiných věcí. Nakonec do toho vstoupil jeden filosof s poznámkou, že v angličtině by taková debata nebyla vůbec možná, neboť anglické slovo „science“ je vyhrazeno pouze vědám přírodním, a to, co se učí na filosofických fakultách (anglicky „Faculties of Arts“ - sic!), tedy naše společenské vědy, humanitní vědy a filosofie, jsou „humanities“. Byl tedy ten spor vůbec o něčem skutečném?

Je až neuvěřitelné, s jak nehynoucí vervou lpí lidé na slovech, aniž by se zajímali o to, co se jejich prostřednictvím ten který člověk snaží sdělit. Jeden z nejvýznamnějších filosofů 20. století, sir Karl Popper, často upozorňoval, že nebazíruje na slovech, že je používá pragmaticky a pokud kupříkladu hovoří o Velké Británii jako o demokracii, má tím na mysli způsob, kterak se tam dostávají lidé k moci, a to, že formálně jde o monarchii, je vzhledem k dané politické úvaze podružný detail.

V těchto dnech naplňují média, respektive diskuse pod nimi, jakož i debaty na sociálních sítích, polemiky vyvolané úspěchem KSČM ve volbách, přičemž se k nim nyní jistě přidá rozhořčené nadávání na Evropskou unii, která nám zakázala pomazánkové máslo.

Jenže jen málokdo si uvědomuje, že EU nám nezakázala pomazánkové máslo, ale „pomazánkové máslo“! Nezakázala nám potravinu, jen způsob, jejího označení. Ta věc bude chutnat pořád stejně bez ohledu na to, že se nyní bude jmenovat třeba „české pomazánkové“. Postup EU je mimochodem rozumný – jasnějším definováním pojmů, jež jsou použity při označování potravin, se rozhodně nic nepokazí a navíc to usnadní interunijní obchod. Politik, který plýtvá energií na boj za sousloví „pomazánkové máslo“, by měl dle mého názoru vrátit část svého platu, protože za takové blbosti by neměl být nikdo z peněz daňových poplatníků placen.

Nicméně je pravda, že někteří lidé skutečně chápou pojmenování jako cosi esenciálního. Tak například někteří starší lidé se prý dušovali, že jim Ibalgin nepomáhá a že Brufen byl lepší, i když se jedná o zcela identická léčiva. Samozřejmě zde mluvíme o typickém magickém myšlení*, které je bytostně esencialistické a které do věci přidává jakousi nehmotnou a neměřitelnou kvalitu, či spíše pocit takové kvality, jež se změnou jména může vytratit. Nepochybuji, že se najdou lidé, kterým jinak pojmenované pomazánkové máslo už nebude chutnat jako to „staré dobré pomazánkové máslo“. Psychika je mocná. Většina lidí si samozřejmě zvykne. Ostatně devět z deseti alkoholiků bezpochyby potvrdí, že tuzemák chutná úplně stejně jako někdejší tuzemský rum, a to dokonce i když se do něj přidá metanol.

A nyní něco k tomu „socialismu“. Úspěch komunistů ve volbách vyvolal mimo jiné i diskuse o socialismu, přičemž jen málokdo v takových, často plamenných, debatách zvolá: „Stop! Ujasněme si nejprve, o čem se to tady vlastně bavíme!“

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na zajímavý ruský film Vlčí smečka (z roku 1993), jenž pojednává o spiknutí proti Chruščovovi a jeho sesazení Brežněvem. Chruščov, mimochodem brilantně zahraný, si tam stěžuje, že byl ve Švédsku a tam skutečně mají socialismus, zatímco v Sovětském svazu žádný skutečný socialismus ještě vybudován nebyl. Chruščov, aspoň ten filmový (ale snímek byl natočen na základě historických dokumentů a vzpomínek), tak říká, že bez ohledu na to, že tento pojem byl použit jako štítek přilepený na určité společenské uspořádání v Sovětském svazu, jeho původní obsah ve smyslu společnosti, kde je společenské bohatství spravedlivě rozdělováno, je lépe uskutečněn ve Švédsku než v zemi, kde vládne.

V současných diskusích se běžně setkávám s tím, že jedna strana používá slovo „socialismus“ jako označení toho, co zde bylo za minulého režimu, tedy jako „štítku“ či „nálepky“ pro určité časově vymezené společenské zřízení, zatímco druhá strana užívá tentýž pojem jako označení sociálně spravedlivější společnosti, než je ta současná, a to bez historických konotací. Smutné je, že obvykle nepomůže ani to, když účastník debaty přesně definuje, co slovem „socialismus“ myslí, například když použije oficiální definici KSČM, jež říká, že: „Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.“

Nebo by na toto téma mohl třeba odvětit (zkuste si tipnout autora citátu, na konci prozradím): “Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filantropie; filantropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem. Je-li toto socialism, tož dobrá."

Podobné debaty se týkají i slova „komunismus“, které bývá užíváno buď jako označení společnosti, kde vládne komunistická strana, nebo jako marxistické označení budoucí společnosti, kde budou překonány třídní rozdíly atd. O tom, že v USA je Obama označován svými oponenty jako "komunista", ani nemluvě.

I zde je prostě třeba vždy vyjasnit, jak tento pojem v dané souvislosti používáme. Marxisté se sice mohou rozčilovat, že je ten pojem používán „špatně“, ale jazyk už je prostě takový – mění významy nejrůznějších slov, ať se nám to líbí nebo ne. Šukala-li babička Boženy Němcové, dělala holt něco jiného, než co si pod tímto pojmem lidé představí dnes.

Uvědomme si, že slova mohou být – a jsou – naplňována různými lidmi v různých souvislostech různými významy. Jsou slova, jejichž význam není třeba vyjasňovat, protože je používáme všichni v podstatě stejně, třeba slovo „židle“, ale jsou i slova, které mohou být použita i ve zcela protikladných souvislostech. Třeba „demokracie“. Považovat někdejší Německou demokratickou republiku za demokratickou jen proto, že to o sobě v názvu tvrdila, by asi napadlo jen málokoho. Přesto mnozí směšují „socialismus“ jako štítek na zemích bývalého „Východního bloku“ a „socialismus“ jako označení sociálně spravedlivé společnosti.

Proto prosím, braňme se moci slov nad svým myšlením, nenechme se zotročit „matrixem jazyka“, nehádejme se o slovech, vychutnejme si pomazánkové máslo ať už se bude jmenovat jakkoli a hlavně: Vždycky, když se začneme hádat, zastavme se a vyjasněme si, o čem to sakra vlastně mluvíme!

Autorem druhé definice socialismu je T. G. Masaryk.

---

*pozn.: Magické myšlení může být v určitých kontextech užitečné a přínosné, například při náboženském nebo magickém rituálu, při setkání s uměleckým dílem, v poesii atd., ale v praktických ohledech, o nichž zde pojednávám, život spíše komplikuje.

O této glose můžete diskutovat, a to i anonymně, leč výhradně slušně, ZDE.