Ředkvičkám červeným i bílým

To, že herec a antikomunistický aktivista Tomáš Hanák označil Jana Fischera jako komunistu, je urážka – komunistů. A teď něco k další diskusi Víta Olmera a Františka Matějky k tomuto tématu.

Vít Olmer hájí Jana Fischera v tom smyslu, že jako vzdělaný a talentovaný člověk neměl jinou možnost, než odstranit překážky svým ambicím vstupem do KSČ, dokládá to příkladem ze svého života a poukazuje (správně!) na fakt, že s režimem kolaborovali i lidé, kteří nebyli ve straně, ale například pracovali v Prognostickém ústavu. Vezmu-li v potaz chápání komunistických stran v podání předního britského historika a "komunistologa"  Archieho Browna, pak je třeba skutečně rozlišovat komunisty z přesvědčení a lidi, kteří v režimech ovládaných komunistickými stranami používaly tyto strany jako určitý druh klubu, jehož je třeba být členem, pokud se chce člověk dostat na ty či ony privilegované posty. Nedělejme si prosím iluze o tom, že dnes takové kluby neexistují! V tomto smyslu chápu jako problém jen to, že se Jan Fischer distancuje od rozhodnutí, bez něhož by se nikdy nestal tím, kým byl, a tedy ani distancujícím se kandidátem na prezidenta. Je to pokrytecké a trapné. Osobně si myslím, že Fischer by se měl držet „kopyta“, které je skutečně jeho, tedy být kompetentním odborníkem ve státní či nadnárodní správě – a nehrát si na státníka. Pokud pan Olmer říká, že se za své angažmá v KSČ nestydí, prokazuje z mého pohledu větší osobnostní integritu než pan Fischer, protože chápe, že bez tohoto angažmá by nebyl tím, kým byl.

František Matějka poukazuje na fakt, že pokud je někdo komunista proto, že věří (z Matějkova pohledu samozřejmě špatné) komunistické myšlence, zaslouží si víc úcty, než oportunista, jenž použil KSČ jako kariérní výtah. V tom dávám panu Matějkovi rozhodně za pravdu. Nicméně pan Matějka dále říká: „Komunista může nakonec prohlédnout a pochopit, že ten systém je špatný. Bezpáteřní prospěchářská svině však zůstane sviní za každého režimu.“ Kladu si otázku: Je člověk, který v rámci nějakého statu quo využije možnosti, které jsou k dispozici, k tomu, aby dosáhl uplatnění a úspěchu, opravdu „bezpáteřní prospěchářská svině“? Nebo je spíše normálním člověkem, který se rozhodl nebýt hrdinou, ale prostě dojít sebeuplatnění, což je přirozená lidská potřeba? Jsou „bezpáteřními sviněmi“ lidé, kteří přistupují na kompromisy se svým svědomím dnes? A je třeba také říci, že spousta lidí, součástí jejichž kariéry bylo i členství v komunistické straně, zde za minulého režimu odvedla spoustu dobré a užitečné práce, jejíchž plodů, přirozeně pokud již nejsou dávno vytunelovány, užíváme my všichni?

Shrnuto: Nevadí mi, že pan Fischer byl v KSČ z kariérních důvodů, ani jej pro to nechovám v úctě. Vadí mi, jak si nyní pokrytecky hraje na antikomunistu litujícího svého devět let (sic!) trvajícího "pochybení". Myslím, že bychom měli přestat nahlížet na svět tak zoufale černo-bíle, rozumět lidskému konání v příslušných kontextech a nesoudit lidi příkřeji, než nakolik jsme schopni soudit sami sebe. Pokud jde o prezidentskou volbu, pak je dávná i nedávná minulost pana Fischera dostatečně známa a on má samozřejmě pravdu v tom, že voliči sami posoudí, nakolik je pro ně vhodným kandidátem.

S blížícím se dnem voleb budou samozřejmě vzájemné osočování, mediální výzvy a podobné aktivity gradovat. Dovoluji si upozornit, že ideologické či prostě schematizující nálepky toho či onoho druhu jsou vždy zavádějící a je záhodno je ignorovat, neboť jejich cílem je zastavit v lidech proces myšlení – nic víc.

O této glose můžete diskutovat přímo pod ní,

nebo i anonymně a bez přihlášení, ale jen slušně, ZDE.