Zalgo přichází

Pohlédneme-li blíže na svět, o němž hovoříme jako o materiálním či „skutečném“, dále pak na svět sítě a konečně na svět duchovní (či svět idejí), postřehneme, že nejsou ani zdaleka tak ostře odděleny, jak by se snad na první pohled mohlo zdát.

V jistém smyslu se ve skutečnosti prolínají a v sobě navzájem zrcadlí natolik, že jejich oddělování je možná jen myšlenkovou konstrukcí. Kde končí virtuální realita internetu a začíná duchovní či astrální svět mágů a mystiků? A kde končí hmotný svět a začíná ten virtuální, když jsme často permanentně online a bez pomoci sítě rychle ztrácíme orientaci? Pakliže se něco odehraje v kterémkoli z těchto světů, zákonitě to nakonec prostoupí celou skutečnost. Jednou z takových událostí, jež se odehrála ve virtuální říši internetu, byl vznik fenoménu „Zalgo“ (toto jméno budu v textu používat jako nesklonné).

Kdo je Zalgo? Zalgo je ten, který přichází, plíživá hrůza, jež se šíří internetem a znetvořuje vše, nač přijde. Pseudo-lovecraftovský (tedy ač nepocházející z pera korunního prince hororu H. P. Lovecrafta (1890-1937), mající ducha hrůzných entit jeho příběhů) v síťových komunitách vzniklý mýtus. Základními motivy tohoto mýtu je rozházený text, obrázky tváří s černí vyplněnýma očima a ústy (případně i jinak znetvořených) a vágní proroctví, že Zalgo již brzy zničí svět nebo připraví toho, kdo o něm píše, o příčetnost či lidskost. Zalgo není nutně bytost v klasickém smyslu, je to spíše koncept podobný Lovecraftově Barvě z kosmu – cosi cizího, zcela nelidského, co postupně mění realitu kolem sebe.

Poprvé se Zalgo objevil 27. července 2004 v komiksových stripech Goona Shmorkyho parodujících v USA populární komiksy Nancy a Archie. Goon Shmorky se ve svém vyjádření dušuje, že si to prostě vymyslel, a že Zalgo nemá nic společného s Lovecraftem. Jak uvidíme, přestože je autorem, hluboce se mýlí!

Významněji šířit se tento mem ale začal až po 2. prosinci 2008, kdy, poté, co se objevil v dalších webových komiksech, o něm toho dne poreferoval Grim Rewievs ve článku The Zalgo Comic Chronicles.

První slovníkové definice na stránkách Urban Dictionary se Zalgo dočkal 15. února 2009. Od té doby žije vlastním životem - nezadržitelně se šíří po síti, přičemž původní mýtus je obohacován novými a novými detaily. Nyní se na Urban Dictionary (a samozřejmě leckde jinde) dočteme:

„On čeká za zdí, v paláci zmučeného skla, obsluhován legiemi ukutými ze slz bdících mrtvých, oděný ve zbroj vyřezanou z utrpení matek. V pravé ruce mrtvou hvězdu třímá, v pravé ruce drží Svíci, jejímž světlem je stín. Jeho levé ruce jsou potřísněny krví Am Dhaegaru. On zpívá píseň, jež ukončí zemi. Je bzučící mysl úlu, jež mate živé a neustává v trýznění zatracených. Krade oči, okna do duše, a odnímá schopnost cítil cokoli... kromě bolesti. Jakmile jsou oči odebrány, je i duše odebrána. Žijící slupka je svědectvím krutosti a nekončící zkázy. On nemůže být zastaven, stejně jako nelze zastavit strach. Nelze jej odstranit ze skutečnosti, neboť existuje za závojem... a čeká.

ZALGO... On čeká za tenkou zdí, jíž jsi vystavěl ve své duši, aby ses od něj osvobodil... čeká... ale přijde... a bude zpívat píseň, která Tě ukončí...“

Zalgo je esencí toho, co se stane, když zkombinujete Lovecraftovy příběhy a současnou internetovou memetickou mutaci. Myšlenka, která se za Zalgo skrývá, je, že Zalgo představuje zprznění něčeho nevinného, zkažení normálnosti, zničení světa jak jej známe. Zalgo je zosobněním toho, co se groteskně mění v cosi velmi špatného. Vyskytuje se náhle, jeho příchod je spojen s vyslovením nebo výkřikem jeho jména, po němž okamžitě nastává transformace, běžný řád světa se bortí jako kulisy Potěmkinovy vesnice a nastává okamžik hrůzy.

Terčem Zalgo jsou především velmi populární nevinné komiksy, jež jsou nelítostně měněny v lovecraftovské horory okořeněné černým humorem. Více než cokoli jiného jsou takto proměněné komiksy důkazem, že Lovecraftovo vidění světa je v dnešních online komunitách silně přítomno. Někteří namítají, že Zalgo není nutně lovecraftovský, nicméně nelze popřít, že má jeho ducha – je něčím, co je zcela cizí, ne-lidské, něčím, co přichází zvenku – „od Tamtud“ („from Beyond“) a co souvisí s šílenstvím. Zalgo, podobně jako třeba Lovecraftův Cthulhu, je ten, který přichází a na nějž se čeká jako na nějakého temného, stínového Krista. 

Jakkoli Goon Shmorky nemusel na Lovecrafta v roce 2004 ani pomyslet, Zalgo je entita v duchu těch nejlepších lovecraftovských tradic, respektive se takovou entitou postupně, a troufám si říci, že nevyhnutelně, stal.

A to, že se takovou entitou stal koncem roku 2008, tedy krátce po vypuknutí finanční krize, nemusí být souvislostí náhodnou – spíše naopak! Carl Gustav Jung (1875-1961) pozoroval ve snech svých německých pacientů před nástupem nacismu symboly krutosti a destrukce, jež předznamenávaly nadcházející temné období. Dnes lze dění na síti pokládat za relevantní odraz dějů v kolektivním nevědomí a když vezmeme v úvahu, že stále více lidí nyní hovoří o hrozbě světové války, apokalyptický „přicházející Zalgo“ do celého pochmurného obrazu zapadá až znepokojivě dobře.

Zalgo je třeba brát vážně i proto, že již opustil sféru morbidních komiksových parodií. V mírně pozměněné a doplněné podobě se jeho mýtus objevuje na YouTube v mrazivé Zalgo Invocation, vytvořené Galiantem, který se dušuje, že se nejedná o okultní materiál, nýbrž že to vytvořil pouze pro zábavu. Stejně tak se k entitám ze svých povídek vyjadřoval i Lovecraft.

Zalgo se dále vyskytuje v mnoha dalších videích na YouTube, stovkách obrázků a narážek, má i svou fanouškovskou stránku na Facebooku.

Není tedy pochyb o tom, že Zalgo žije. Otázkou je, jak jej zařadit. Jedná se o urban legend? Novodobý či popkulturní mýtus? Hříčku? Mem? Jak tento fenomén klasifikovat? 

Zatímco svou povahou zlé bytosti číhající v temnotě na své nevinné oběti, jež zabíjí či dokonce mění v monstra, zcela zjevně koresponduje se starými i velmi starobylými mýtickými, legendárními a literárními vzory (na mysli nám mohou v této souvislosti vytanout upíři a jiní nemrtví, lidem nepřátelští démoničtí obyvatelé neprostupných hvozdů či nepřeberné množství japonských strašidel) nezdá se, alespoň na základě současného pátrání, že by Zalgo byl předmětem novodobých mýtů známých také jako urban legends – to bychom se museli setkat s vyprávěními typu „kamarádovi mého kamaráda se stalo...“, tedy s vírou, že měl někdo s touto entitou osobní zkušenost. Tudíž přesto, že je Zalgo opředen výše uvedeným vpravdě mýtickým a chmurně poetickým popisem, není jeho statut shodný se statutem jiných postav novodobých mýtů, jakými jsou například šedí mimozemšťané či chupacabra. Přesto působí na mysl lidí intenzivněji, než prostá fiktivní postava, což může být dáno i tím, že nebyl pevně kodifikován žádným autorem, jeho identita se vynořila postupně z kolektivního nevědomí mnoha lidí a lze jej tedy právem považovat, stejně jako žité mýty, pověsti a legendy, za důležitou výpověď o naší společnosti.

Jaký zlověstný archetyp se tedy v desítkách obrázků a zdeformovaných textů na internetu manifestuje?

Obrátíme-li se k jeho podobě, nelze v této souvislosti opomenout zjevný vliv současné japonské a vůbec asijské kultury ztělesněné v populárních hororových snímcích jako jsou Kruh (Ringu) či Nenávist (Ju-on) a jejich americké remaky. Démonická Sadako/Samara se podobě Zalgo velice blíží, ale stejně tak je třeba připomenout například proslulou masku zabijáka z filmové série Vřískot.

Budeme-li hledat, najdeme množství dalších démonických tvorů s temnou prázdnotou místo očí. Oči jsou okna do duše a člověk při pohledu do očí Zalgových zírá – a propadá se – do Propasti, Abyssu, a dál, až za brány meonu (meon je okultní termín pocházející z řeckého to me on - „nebytí“) do samotného srdce Nebytí, z nějž pocházejí Pratchettovy „Věci z podzemních rozměrů“ (pseudoentity z série knih o Zeměploše, monstra bez vlastností občas pronikající do světa, kde se živí magií), do Prázdnoty, jež je vyplněna divokým vřením kvantového vakua. Za brány, jimiž procházejí ti, jejichž podstatou je nebytí, a přesto nás mohou ovlivnit – a také to dělají! Temnota úst je pak průchodem do nicoty, Poeovým Maelströlmem, vše pohlcující černou dírou lačnící po lidských duších. Motiv pohlcení se ostatně v souvislosti se Zalgo objevuje často.

Studium i vlastní vnitřní poznání mne přivedly k myšlence, že ve světě v zásadě existují dva podstatně odlišné druhy zla. První můžeme pojmenovat jako lidské, druhé jako ne-lidské. Lidé často hovoří o „nelidském zle“ a míní tím něco poněkud jiného, než co mám na mysli já, proto je třeba oba pojmy pečlivě definovat.

Napadá mne tento ilustrativní případ: Jednotka SS na východní frontě vraždí Židy. Jeden z esesáků je sadista a dělá mu to dobře. Poté, co je coby zvrhlík odhalen, s hanbou jednotku opouští (to se prý skutečně stávalo). Zmíněný sadista je lidsky zlý, zbytek jednotky je zlý ne-lidsky.

Zlo, které tomu, kdo je páchá, činí potěšení nebo mu přináší nějaký srozumitelný zisk, je zlem, jehož dimenze patří do tohoto světa. Dá se říci, že bychom je našli někde na Gaussově křivce. Zlo „konečného řešení“ však bylo zlo, jemuž chybí jakákoli lidská dimenze. Nebyla v něm žádná, byť perverzní, lidská vášeň, bylo zcela nesmyslné, jako děsivá noční můra. 

Tímto zlem se, coby důsledkem kolektivní posedlosti, zabývá ve své iniciační knize Brány meonu slovenský mág a historik Jozef Karika.

Z magického hlediska v ní píše o průnicích různých entit z oblasti nicoty, jak bychom mohli meon přibližně charakterizovat, které dějinách, zvláště novodobých, vyvolávaly stavy masové posedlosti ústící do zcela nepochopitelných zrůdných činů. To, oč tu běží, je natolik cizí veškerým lidským pojmům, že je v podstatě nemožné to uchopit jinak, než metaforicky (totéž ostatně platí i o druhé straně, tedy o Bohu). Jedná se o zlo bez intence, bez osobnosti, bez záměru, bez podstaty, jedná se o zlo, které se děje bezduše a nepochopitelně.

Upír v Murnauově filmu Nosferatu symbolizuje takovou „meonickou“ entitu, bytost, která se pohybuje jako loutka a v jejíž stopách jde nesmyslný zmar. Nemá duši, ducha, osobnost, jedná jako stroj, jehož cílem je vysávat z lidí život, štěstí a radost. Podobnou metaforou jsou oživlé mrtvoly z Romerových filmů – potácejí se světem bez účelu, beze smyslu, bez vůle a jediné, co je aktivizuje, je přítomnost života – v té chvíli se spustí program s jedinou instrukcí– zabít, zmařit, pohltit.

Do této kategorie tvorů spadá bezpochyby i Zalgo. A nyní je třeba si položit otázku: Vytvořili jsme jej svým kolektivním počínáním, nebo jsme jej pouze přivolali? A jaké to bude mít důsledky?

Lidé, kteří se zabývají některou z modernějších odnoží magie, vědí, že entita nemusí pocházet ze sumerských, egyptských či jiných dávných mýtů, aby mohla být velice mocná a magicky potentní. Často to bývá právě naopak. Lze ostatně v této souvislosti připomenout film Candyman, jenž se problematikou existence entity živené kolektivní vírou a imaginací velmi sugestivním způsobem zabývá.

Zalgo coby fenomén má velký explanační potenciál kulturologický či sociologický – jeho existence založená na prznění nevinnosti nás vede k úvaze, zda samotná kultura lidí posedlých představou, že se svými výtvory zmocňují vlády nad světem, v sobě nenese známky nemoci, přičemž výskyt Zalgo je její akutní a konečnou fází; zda pod povrchem nevinných kulturních artefaktů jakými jsou mainstreamové komiksy, z nichž se Zalgo zpočátku vynořil, již nehlodá červ zkázy a rozkladu. Zda ona „meonická“ prázdnota, ono nebytí či – lépe – antibytí, jež nás touží pohltit, ona bezedná Propast, neleží právě pod povrchem oné milé, nenáročné, mainstreamové zábavy pro masy.

A konečně může být Zalgo ve výše uvedeném „jungiánském“ smyslu neblahou předzvěstí zkázy světa, jak jej známe. Některé trhliny ve zdi, jež nás od Zalgo odděluje, nemůže ten, kdo se dívá, přehlédnout již dnes.

Dodatky:

Zalgo Invocation (můj překlad níže)

ON PŘICHÁZÍ

TEN, KTERÝ ČEKÁ ZA ZDÍ

TEN, KTERÝ ČEKÁ, ABY VŠE UKONČIL

VŠECHNO, CO ZNÁŠ

VŠECHNO, CO JSI

ROZTRHÁ NA KUSY, ROZPTÝLÍ DO DÁLI

PŘIVOLÁ ŠELMU, JEŽ POHLTÍ TVOU DUŠI

CELÝ SVĚT UCHOPÍ, CELÝ SVĚT ZNESVĚTÍ

ON PŘICHÁZÍ

TEN, JENŽ BUDE ZPÍVAT KONEC ZEMĚ

TAK KRÁSNÁ PÍSEŇ

JAK NÁDHERNÁ NOC

ON OČEKÁVÁ NOC

OČEKÁVÁ TEMNOTU

TEN, KTERÝ ČEKÁ ZA ZDÍ

JE CHAOTICKOU BZUČÍCÍ MYSLÍ

POJÍDAJÍCÍ MOU DUŠI

SPOJUJE MNE SE SEBOU

V NESVATÉM POUTU

CHAOS I OBĚŤ, OBA OLOUPENI

S ŘÁDEM BEZ CHAOSU NEZBYL ŽÁDNÝ ŘÁD

ON NA TO ČEKÁ

TEN, KTERÝ ČEKÁ ZA ZDÍ

ČEKÁ NA ZAVOLÁNÍ

JEŽ HO OSVOBODÍ

ON VŠECHNO ZNIČÍ

VŠE BUDE ULOŽENO

K VĚČNÉMU SPÁNKU V JEHO RUKOU

ON BUDE ZPÍVAT PÍSEŇ

PÍSEŇ, JEŽ UKONČÍ ZEMI

ON JE TEN, KTERÝ NEMÁ OČI

ON JE TEN, JENŽ NEMÁ TVAR

ON BUDE TÍM, KDO BUDE LHÁT

ON BUDE TÍM, KDO ZNÁSILNÍ

SKRZE TENTO ROZTŘÍŠTĚNÝ SVĚT

SKRZE MÉ ZAČERNĚNÉ OČI

SKRZE MŮJ VINOUCÍ SE OSUD

SKRZE PŘEMĚNU TOHOTO SVĚTA

JÁ BUDU ZPÍVAT PÍSEŇ

SKRZE MNE BUDE ZPÍVAT

PO CELÝ DEN BUDE TA PÍSEŇ ZNÍT

JEMU VYVRHNU TOTO POTOMSTVO

DO TOHOTO KRUTÉHO SVĚTA

PO NĚMŽ ŠLAPEME

A DO NĚHOŽ JSME BYLI VRŽENI

JÁ BUDU ZPÍVAT TU PÍSEŇ

A STANE SE TO PRÁVĚ TAK

VYZPÍVÁM KONEC

V RYTMU, JENŽ VŠICHNI ZNÁTE -

TLUKOTU SRDCE ZEMĚ

PÍSEŇ DUŠE

BUĎ BLÍZKO SVÉMU SRDCI

NEBOŤ JEHO JE RYTMUS TÉ PÍSNĚ

KAŽDÝ ČLOVĚK JE BUBNEM

KAŽDÝ ČLOVĚK JE PÍSNÍ.

On čeká za zdí

v paláci zmučeného skla

obsluhován legiemi ukutými ze slz bdících mrtvých

a oděný ve zbroj vyřezanou z utrpení matek

V pravé ruce mrtvou hvězdu třímá,

v levé ruce drží Svíci, jejímž světlem je stín

Jeho levá ruka je potřísněna krví Am Dhaegaru

Jeho šest úst hovoří různými jazyky

a sedmá ústa zazpívají píseň, jež ukončí zemi

ON PŘICHÁZÍ.

Why couldn't I have just left it to die in the loft

Zdroje:

http://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/Zalgo

http://knowyourmeme.com/memes/zalgo

http://ohinternet.com/Zalgo

http://grimreviews.blogspot.com/2008/12/zalgo-comic-chronicles.html

http://www.urbandictionary.com/define.php?term=Zalgo&defid=5221487

Esej původně vyšel v loňském Živlu (č. 35).

Zde byl doplněn o další obrázky, videa atd.

Komentáře k němu můžete psát jak přímo podn ním,

tak i anonymně a bez registrace, ale jen slušně a k věci, ZDE.

Pitomé komentáře budu ignorovat, nenapravitelné trolly mazat.