Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak bude vypadat svět, až budu umírat?

25. 05. 2017 17:11:11
Myslím, že 42 let je poměrně příhodný věk pro kladení existenciálních otázek. A stejně tak doba, v níž žijeme.

Moje babička umírá. Ne vysloveně akutně, ale už tady zřejmě dlouho nebude. Je jí 93, přestala chodit, její vnitřní svět je podivnou a znepokojující směsicí reality a fikce, má chvíle kdy se smrti bojí a chvíle, kdy po ní touží. Je v ústavní péči, navštěvuji ji několikrát týdně a musím říci, že je to poněkud vysilující. Po pravdě řečeno si říkám, že není dobrý nápad přestat kouřit a pít hodně kávy.

Ne snad, že bych nějak spěchal umřít, ale raději rychleji než takto, říkám si. Zvláště mě děsí představa, že bych se někdy dožil demence, o alzheimerovi ani nemluvě. Je v tom samozřejmě velký kus hříšné pýchy – není toho mnoho, na čem si mohu opravdu zakládat, tak si zakládám na svém intelektu. Tonoucí se stébla chytá. Ale jakkoli jsem člověk, který má rád věci pod kontrolou, moc dobře vím, že ve skutečnosti toho mám pod kontrolou zatraceně málo. Nejen pokud jde o stav mého mozku, až budu umírat.

Povídám si se svou nejmilejší kolegyní v práci. Jsme znepokojeni budoucností světa. Aktuálně táním sibiřského permafrostu, který uvolňuje do atmosféry metan, čímž zpětnovazebně posiluje globální oteplování. „Vicious circle“ – toto anglické sousloví pro bludný kruh se mi líbí víc než to české. Krutý, zlý, zlověstný kruh...

„Možná jednou umřu ve válce o vodu,“ říká moje nejmilejší kolegyně. To je ovšem docela dobře možné. V duchu si říkám, že je vlastně dobře, že nemám děti. Nemusím se tolik bát. Nicméně když myslím na svého nedávno narozeného synovce, na děti své kolegyně nebo když jdu po ulici a pozoruju mladé lidi, je mi docela úzko z toho, že mě nenapadá moc pozitivních věcí, kterých se tyto nyní tak bezstarostné bytosti mohou dožít. Moje babička, než se jí to v hlavě popletlo, často říkala: „Já už jsem stará, ale bojím se, čeho se vy mladí ještě dožijete...“ To jí bylo přes devadesát. Mně je 42 a kladu si stejnou otázku. Je to normální?

„Myslím, že bys měla své děti vést k tomu, aby získaly vzdělání v nějakých oborech, které budou užitečné v krizových dobách,“ říkám své kolegyni. „Medicína, zemědělství, prakticky uplatnitelné technické obory a řemesla...“

Potom změníme téma a bavíme se o konci třetí série Star Wars Rebels – shodneme se na tom, že závěrečný souboj Obi-Wana Kenobiho a Darth Maula je epický, i když netradiční, a že vytočený Bendu neměl chybu. Znepokojující otázky je třeba si klást, ale nelze jimi neustále žít a nezbláznit se z toho.

Problém je v tom, že spousta, možná většina lidí si znepokojivé otázky asi neklade vůbec. Před časem jsem se zabýval problematikou začátku první světové války. Myslím, že je aktuální studovat to téma – krutý konec Belle Époque a skutečný, esenciální začátek dvacátého století (jež de facto skončilo v roce 1989 a začala Belle Époque číslo 2). Jak snadno a jak rychle se bezstarostný život může změnit peklo. Jak snadno a jak rychle můžeme přijít o všechno, co pokládáme za jisté a také, a především, o všechno, co je nám drahé. To se samozřejmě může stát i v klidných časech, ale v časech bouřlivých se takové věci stávají kolektivně, nezasahují jen jedince, ale společnost jako celek, a mají charakter fázového přechodu. Problém je, že – na rozdíl od varu – lze takový fázový přechod očekávat, nikoli však jeho příchod přesně předpovědět, a není rovněž možné předpovědět jeho konkrétní podobu.

Můžeme doufat, že nás zachrání technologický pokrok? To jistě můžeme, ale bylo by pošetilé se na to spoléhat, zvláště ve chvíli, kdy nám už opravdu dochází čas. Lidstvo by se mělo sjednotit a vrhnout veškeré své zdroje do své záchrany, to se však neděje. Člověku přijde na mysl fabule Hry o trůny – celému světu hrozí nepředstavitelné nebezpečí, víceméně všichni zúčastnění o tom mají nějaké povědomí, přesto však dávají přednost svým vlastním mocenským hrám a vzájemně se oslabují. Slavné popkulturní dílo zde, podobně jako je tomu v případě dystopických science fiction, trefně reflektuje povahu současného světa a jeho možný budoucí vývoj.

Sedím v křesle, píši tyto řádky a dívám se přitom na svou knihovnu a tisíce knih v ní. Mnohé dosud nepřečtené, mnohé mně osobně velice drahé. Které bych si vzal, kdybych se, podobně jako lidé na Blízkém východě, musel dát zítra na útěk? Knihy jsou těžké. To věděl už Pan Theodor Mundstock...

Angst a sorge, úzkost a starost, Belle Époque číslo 2, a žádné odpovědi. Nevím, jak bude fungovat můj mozek, ani jak bude vypadat svět, až budu umírat. Nakonec je přeci jen třeba žít přítomností. Nikoli však tak, jak se nám snaží vnutit marketing, nikoli ve smyslu carpe diem, ale ve smyslu bytí pro druhé, pro bližní, tady a teď, i když jsou třeba zmatení a na konci života, jako moje babička. Znepokojivé existenciální otázky nesmíme vytěsňovat, tedy alespoň ne permanentně (odpočinout si od nich třeba u Hvězdných válek je jistě v pořádku), ale jim navzdory je třeba usilovat o smysluplnou existenci. To je patrně to jediné, co pod kontrolou do jisté míry mít můžeme.

(článek byl rovněž publikován v revue Přítomnost)

Autor: Jaroslav A. Polák | čtvrtek 25.5.2017 17:11 | karma článku: 14.60 | přečteno: 593x

Další články blogera

Jaroslav A. Polák

Hodnota věcí a budoucnost kapitalismu

V březnu mi dorazilo do schránky vánoční číslo časopisu Chip. Kdysi jsem jeho vydavateli sdělil svou adresu a od té doby mi čas od času pošlou nějaký ten přebytek doufajíce, že mě přesvědčí k objednávce...

9.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 22.55 | Přečteno: 964 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Nepřekonatelná partie

Mám babičku v LDNce a chodím ji několikrát týdně navštěvovat. A už dřív jsem si tam všiml jedné moc sympatické sestřičky.

6.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 33.11 | Přečteno: 5105 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Computer Chess – pozvání do subžánru numblecore

Mám rád podivné a bláznivé filmy, zvláště pokud jsou inteligentní a rafinované. Snímek Computer Chess (2013) k nim bezesporu patří jak svým námětem, tak zpracováním.

17.1.2017 v 18:37 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 427 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Jak je to s řepkou? Mluvila jsem přímo s Marianem Jurečkou z očí do očí.

Proč se zachovaly dotace do roku 2020? Jaké jsou plány dál? Jaká je řepka v krajině? Jak je to s pesticidy? Jak s podporu velkých a malých zemědělců? Jaké jsou postupy ministerstva zemědělství?

18.10.2017 v 0:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 |

Pavel Jurutka

Náboženství do škol? A co takhle Červenou Karkulku?

České školy prý musí vyučovat za jistých podmínek náboženství. V Německu chtějí socialisti debatovat o zavedení státních muslimských svátků a naše církve chtějí vrátit výuku náboženství přímo do školních osnov.

17.10.2017 v 23:04 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 149 | Diskuse

Bohumír Šimek

Pravda a lež opět

Je svoboda slova svobodou lhát? Není! Každý má být odpovědný za to, co říká. Přesto na internetu najdeš málo pravdy a převážně více lži! Ad: Pod palbou (Respekt 23/2016:34-35)

17.10.2017 v 21:51 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 232 | Diskuse

Richard Siemko

Kde se stala chyba

Oblíbená otázka stranických lídrů po volebním debaklu jejich stran. Kdo to bude tentokrát? Tady už ponechám prostor každému z vás.

17.10.2017 v 21:01 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 211 | Diskuse

Alena Kulhavá

Ministerstvo zemědělství díky Jurečkovi a Bělobrádkovi ušetřilo okolo poloviny provozních

nákladů. Jak to udělali? Dalo by se to použít i na jiná ministerstva? Na čem ještě by mohl stát v příštím volebním období ušetřit? Jaké to přináší pro ženy i muže výzvy?

17.10.2017 v 20:06 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 309 |
Počet článků 580 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1185

Narodil jsem se 5. března 1975 v Brně, kde také žiji. Zajímám se o filosofii, religionistiku, fotografování a literaturu. Jsem sluníčkář a pravdoláskař. Politicky se hlásím k neautoritářské marxistické levici, duchovně k liberálnímu křesťanství, inspirují mě ale také  judaismus, súfismus či zen. Z osobností mě oslovují například Sókratés, Immanuel Kant, Karl Marx, Karel Čapek a Carl Sagan.

Jsem členem Českobratrské církve evangelické. Nejsem členem žádné politické strany.


Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Twitter
- Facebook
- Flickr (fotografie)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.