Etické otázky ohledně viníka sestřelení malajsijkého letadla

Pokud jde o sestřelení letadla nad válečnou zónou, je možné klást si různé otázky ohledně viníků této tragédie, a je dobré udělat si v těchto věcech jasno.

Nejprve si ujasněme jednu věc: Letadlo s pravděpodobností hraničící s jistotou sestřelili povstalci, případně ruští žoldáci na straně povstalců. Ukrajinská armáda to udělat nemohla, protože povstalci letadly nedisponují, nemá tedy důvod po letadlech střílet, řádná ruská armáda to skoro jistě taky neudělala, protože je myslím dostatečně kompetentní k tomu, aby dokázala identifikovat civilní cíl. Povstalci si navíc ujíždějí na tom, jak se jim daří sestřelovat letadla a vrtulníky ukrajinské armády a rádi se tím chlubí. Tvrzení, že omylem zaútočili na civilní stroj, je velmi věrohodné. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že na malajsijské letadlo nezaútočili záměrně, myslím, že takoví kreténi asi fakt nejsou, a nejedná se tedy o záměrný teroristický čin, jak tvrdí ukrajinská strana. Jakékoli jiné vysvětlení mi zavání konspiračním teoretizováním.

Otázka, která se v této souvislosti ovšem také nabízí a zaznívá, je, co tam to letadlo vlastně dělalo, tedy zda by letecké společnosti neměly brát v potaz, že na trase letu jejich strojů probíhá občanská válka a povstalci tam s oblibou sestřelují letadla? Kdo je tedy vinen touto katastrofou?

Řekněme, že bych odcestoval do nějakého zločinností proslulého latinskoamerického města, rozhodl se, že by bylo zajímavé vydat se na večerní procházku místními slumy a někdo by mě tam zabil a okradl. Kdo by byl viníkem této vraždy? Jednoznačně ten, kdo by mě zabil. Vražda je vražda bez ohledu na to, zda je spáchána v třeba v Hondurasu nebo na Islandu. Místo, kde se nacházím, nic nemění na mém právu nebýt zavražděn. Nicméně i přesto by byla zcela namístě otázka „Proč tam ten blbec vůbec lezl?“ Co tato otázka dělá s mírou viny na takové vraždě?

Soudím, že nijak neumenšuje vinu toho, kdo vraždu spáchal. Bylo by tomu snad jen v případě, že by v dané zemi byla vražda legální, v takovém případě by vina skutečně ležela na tom, kdo takovou zemi navštívil, protože by takové riziko byl povinen akceptovat. Nicméně ani ve zločinností proslulých slumech vražda legální není, stejně jako není na východě Ukrajiny legální střílet na civilní letadla.

Jak tedy eticky zhodnotit jednání člověka, který záměrně vstoupí na nebezpečné, například zločinem proslulé, místo? Takové chování lze označit jako nezodpovědné. Dotyčný nese díl viny na tom, co se mu stalo, stejně jako člověk, který udělá jakoukoli jinou pitomost hodnou Darwinovy ceny. Podstatné ale je, že se tím neumenšuje vina toho, kdo vraždil. Nedochází k nějakému „přerozdělení“ viny mezi vraha a jeho oběť. V žádném případě nelze použít o oběti tvrzení typu „Může si za to sám.“ Ne, nemůže si za to sám (řekněme s výjimkou bilanční sebevraždy).

Dosud jsme se pohybovali v rovině individua na potenciálně nebezpečném místě. V případě civilního letadla je to ale ještě složitější. Řekněme, že bych na výše uvedenou procházku večerními slumy vzal nějakou další osobu s tím, že je to bezpečné, a byli bychom oba zavražděni. Jak by to pak bylo s vinou? Jak již bylo řečeno výše, plnou vinu by na tom měl i v tomto případě vrah. Ale já bych měl tentokrát velký kus viny za smrt té další osoby, protože jsem ji bez jejího vědomí vystavil nebezpečí, jehož bych si byl nebo měl být vědom. Nebyl bych v takovém případě jen blbec, byl bych svému okolí nebezpečný blbec, který by měl reálný podíl na smrti té druhé osoby. Podobné by to bylo v případě, že bych někomu poradil cestu, která by vedla skrze ty slumy, a ta osoba by tam byla zavražděna. Kdybych tak navíc učinil se záměrem vystavit tu osobu smrtelnému nebezpečí, jako to učinil biblický David Urijášovi, byl bych již přímo spolupachatelem vraždy, ale z něčeho takového malajsijské aerolinky opravdu nepodezírám.

Tudíž: Stoprocentní podíl na sestřelení malajsijského letadla má ten, kdo je sestřelil, o tom nelze diskutovat. Ale část viny nese i letecká společnost, která nechala stroj letět nad válečnou oblastí. To nijak neumenšuje vinu toho, kdo střílel, ale být příbuzným někoho, kdo při tragédii zahynul, budu se s těmi aerolinkami soudit, protože kus viny nesou i ony.