Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně

Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...

...parafrázi důležitého momentu z Pavlova listu Římanům (3. kapitola, verše 10-30). Pavel píše hodně o hříchu, ale víme my dnes, co si pod tím pojmem vlastně představit? Vždyť v naší řeči je to už pojem pro něco lákavého, smyslného, ne pro drtivý fakt, který nás zásadním způsobem odděluje od Boha. Jak by tedy mohly být příslušné verše napsány dnes? Třeba nějak takto:

---

Jak jepsáno: „Bůh nikomu nechybí. Hodně lidí si myslí, že Bůh je jen pohádka pro naivky. A ti, kteří říkají, že v něho věří, ve skutečnosti věří v to, co si o něm sami vymysleli. A tak každý myslí jen na sebe, a pokud vůbec udělá něco pro druhé, tak jen proto, aby z toho něco měl, pěkně něco za něco. Nikdo už nedělá dobro pro dobro samo. A tak lidé lžou, pomlouvají a pořád jen nadávají. Když se děje násilí, odvracejí zrak, chudým říkají, že si za to mohou sami, svou nenasytností ničí přírodu a vedou tak zemi ke zkáze. Jsou nelaskaví a krutí a myslí si, že jim to projde.“
Pánbůh už dávno lidem řekl, jaká jsou pravidla, že se k sobě navzájem mají chovat s úctou a s respektem, a že mají být dobrými hospodáři světa, v němž žijí. Samozřejmě věděl, že není v lidských silách být skutečně dobrý a duchovně dokonalý, ta pravidla dal lidem proto, aby si uvědomili, jak se věci mají a že si o sobě nemají moc myslet. Protože v tom však nechtěl lidi nechat samotné, tak se dal těm, kterým dojde, že jsou jen pouhými lidmi a nemůžou se mu vlastním úsilím ani přiblížit, poznat v podobě Ježíše Krista.
Všichni bez rozdílu, ti, o kterých říkáme, že jsou dobří i ti, které pokládáme za zlé, ti, o kterých si myslíme, že dosáhli duchovních výšin, i ti, které pokládáme za tupé konzumenty a materialisty, jsou na tom vlastně stejně. Žádný z nich není ve srovnání s Pánebohem dobrý a spravedlivý. Žádný z nich nedokáže překročit tu nekonečnou propast, která je dělí od Boha. Nekonečnou propast dokáže překročit jen Bůh.
A tak nezáleží na tom, jestli člověk stráví život sledováním Nemocnice v růžové zahradě nebo meditováním nad smyslem života, jestli promarní život v hospodě nebo ustavičně pracuje na dosažení duchovního či materiálního úspěchu, jestli hromadí peníze pro sebe nebo zakládá dobročinné nadace. Každý je od Boha stejně nekonečně daleko, a nemůže udělat nic, čím by se mu přiblížil, kromě jediného – že si to přizná, že uzná, že není lepší, než kdokoli jiný na tomto světě, otevře Pánubohu dveře a pozve jej do svého života. Tak získá to, čeho sám, vlastním úsilím, nikdy nedosáhne: Boží blízkosti, lásky a odpuštění všeho zlého a pošetilého, co v životě natropil.
Bůh, který se dal světu poznat v Ježíši, s námi na tomto světě prožil všechno dobré i zlé, co se se člověku může přihodit. Lásku, sounáležitost, slitování, ale i zradu, nevýslovnou bolest a smrt. Byl v tom s námi a je v tom s námi. A prostřednictvím toho nádherného příběhu tesaře z Nazareta nám ukázal, že nám rozumí a chce nám pomoci. Jediné, co musíme udělat, je říci „Ano.“
To je však pro mnoho lidí těžké. To uvědomění, že se není čím chlubit. Zejména pro ty, kdo jsou tak či onak bohatí, ať už majetkem, společenským postavením, vzděláním nebo úspěchem v životě. Takovým lidem je často velmi zatěžko pokorně vyznat, že nejsou v Božích očích o nic lepší, než člověk, který nemá žádné zvláštní nadání, neumí hospodařit a volí populistické politiky. Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně a jeho spravedlnost je holt jiná než lidská.

---

Pozn.: ParaBibli nalezneteZDE a brzy již vyjde i tiskem.