Žízeň

Dnes jsem měl ve snu žízeň a došlo mi, mimo jiné, jak možná vznikla mýtická představa o krutém potrestání Tantala… A jaký to má vlastně metaforický přesah.

Ten sen byl příšerný. Jeho dějové okolnosti nejsou důležité, podstatné je, že jsem měl strašnou žízeň, jazyk se mi lepil na patro, a chtěl jsem se napít. Našel jsem sklenici a kohoutek, natočil si vodu a pil. Ale nic jsem necítil, bylo to, jako by voda mizela v okamžiku, kdy se dotkla mých úst. Tu strašnou žízeň nebylo možné zahnat. Zkoušel jsem to znovu a znovu, ale marně. Byl jsem zoufalý. Pak jsem, snad ještě ve snu, pochopil, že spím, a probudil jsem se.
Posledních pár dnů jsem nachlazený, už poněkolikáté za poslední dobu, jistě to souvisí s mým častým cestováním do školy, a v takovém stavu vám snadno vyschne v krku. Ta žízeň byla opravdová a hned jsem se šel napít, což bylo velmi úlevné. A uvědomil jsem si jednu podstatnou věc:
Sny jsou mocné. Dokáží vás přenést do fantastických krajin, splnit vám podvědomá přání, umí vykouzlit nespočet zázraků. Ale když dojde na to, co skutečně potřebujete, třeba sklenici vody, selhávají. Kdo čteš, rozuměj...