K etice košer porážky - existuje u ní někdo, kdo ví že osobně provedl akt zabití a příjmá za ni zodpovědnost. Na rozdíl od průmyslové masovýroby.

....

Co je utrpení a bolest? Týká se jen fyzického těla, anebo může utrpení a bolest fyzické tělo nějak přesahovat - "prostorově", časově apod.

...

Byl jsem u eutanázie svého vlčáka. Nemyslím si, že to co nás spojovalo a co jsem mohl vnímat zmizelo ihned jeho fyzickou smrtí. Se smrtí na jatkách to bude podobné.

Zajímavý článek. Má to několik rovin. Ničení a zraňování živých bytostí se chci zdržovat - tzn. je úplně jedno, jestli svévolně působím utrpení člověku anebo zvířeti.

...

Člověk je všežravec. To však ale znamená, že pokud jíme maso, řadíme se mezi šelmy. To nemusí být na závadu, pokud jsme si toho vědomi - společnost tyto vlastnosti potřebuje pro své přežití.

Pokud si dám králíka, kterého jsem sám vykrmil a zabil, mohu být šelmou v tom nejlepším slova smyslu.

Pokud jím produkty současné masné velkovýroby - viz. ukázky pod článkem - jsem .... ?

Je to skvělá úvaha, proto karma. Avšak myslím, že k žádným pravidlům či dohodám o nahlížení na věc nelze dojít, názor na práva zvířat má každý ustrojený jinak a dle své podstaty. Pro mne jsou v převažujících momentech zvířata věci. Těším se na další díl. 

Věc nereaguje a necítí bolest. Četla jste knihu Bílý tesák? Věc si také nepamatuje kdo ji měl rád a kdo jí ubližoval.

Díky za článek. Karma.

Rádo se stalo, také děkuji.

S ničím novým asi nepřicházím, jak vyzýváte v závěru, ale chci dát najevo, že Vaše články čtu a přemýšlím o nich (s výjimkou toho o trestu smrti, udělám si ale čas i na ten). U mě nemají právo na život takoví slimáci na mojí zahradě, protože kdybych je nehubila, tak mi zničí úrodu (na rozdíl od žížal a slunéček, tam je škoda každého života). Kosy a jejich hnízda ale naopak nechávám být, i když kosi ničí také. Za prvé je to vyšší druh a za druhé jsou hezčí než slimáci, ale jsou také hezčí než druh vyšší - hlodavci. Můj pes má u mě větší právo na šťastný život než třeba můj příbuzný. Králíků a prasat v mém dětství mi bylo líto, ale jedla jsem je, protože je jedla celá rodina. Jde o to, aby nikdo netrpěl. I u těch slimáků je třeba vymýšlet, jaký způsob likvidace je pro ně nejlepší (prodávané jedy to nebudou). Na první video jsem se ani nedodívala, ta zvířata přece trpí. Asi před rokem zde probíhala diskuze ohledně velikosti klecí, názory byly protichůdné. Raději beru dražší vejce od šťastné slepice než levné od stresované. Kvůli sobě nebo kvůli slepici? Kvůli sobě asi ne, mohu žít zcela bez vajec, ale kvůli slepici - její utrpení mi nedělá dobře. Diskutovat by se dalo do nekonečna, včetně o morálce uvnitř jednoho druhu, ale udělám závěr podobný tomu Vašemu: Chtít od sebe a ostatních, abychom byli vegetariány nebo vegany, je nemožné a hloupé, ale udělat maličkost pro lepší morálku, například více promyslet svůj nákup anebo napsat článek, je možné a chvályhodné.

Děkuji za pěkný komentář. Ohledně těch slimáků: Kromě hlavonožců nemají měkkýš mozek a je otázkou, jak je to s jejich schopností vnímat bolest. Kdybych já přemýšlel, jak je zabít, asi bych je nasbíral a hodil do vroucí vody, vzhledem k jejich velikosti je to zaručeně velmi rychlá smrt. Pak je možné je vylít na kompost.

Zpět k filosofii: Lidem opravdu nelze nutit změny naráz, lepší je dávat dobrý příklad. Dřív nikomu nevadilo, že se kosmetika testuje na zvířatech, a nyní, zdá se, se ani ti největší euroskeptici nepohoršují nad tím, že od včerejška je v EU definitivně zakázáno kosmetiku testovanou na zvířatech prodávat. 

Odkazy na to, jak přistupovat ke zvířatům, lze najít už v Bibli. Například tento verš z knihy Přísloví (12,10): "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné."

V diskusi jste uvedl, že lidskou kulturu vnímáte "jako autonomní a svébytnou sféru, která je zčásti nezávislá na biosféře."

Já se naopak domnívám, že lidé jsou dokonale a ve všem závislí na biosféře, na což lze taktéž najít odkazy v Bibli – Kniha Kazatel (3,19): "Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."

Od zvířat se lidé odlišují "svobodou a rozumností", což lidem umožňuje nad zvířaty vládnout, ale zároveň nám to přináší břemeno odpovědnosti. A lidská civilizace je důkazem toho, jak to nezvládáme – Kniha Jeremjáš (12,4): "Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: Do naší budoucnosti Bůh nevidí.“

A to byla tato slova zapsána v době, kdy ekologické problémy technického věku byly tehdejším lidem těžko představitelné. Přeceňování našich schopností "vládnout" biosféře nebo si dokonce myslet, že jsme na ní (třeba jen částečně) nezávislí, vede k nepřetržitému snižování biodiverzity.

Problém není tak složitý, abychom museli přemýšlet nad tím, jestli je zvíře osoba nebo ne. Když vidíme dravého živočicha, jak loví a zabíjí svou kořist, máme sklon to hodnotit z lidského pohledu (násilí, krutost atd.). Kořist i dravec to však vnímají zcela jinak. Právě to nás odděluje od zvířat. Měli bychom tedy žít v souladu s prvním uvedeným biblickým veršem, a k tomu stačí "selský" rozum, což, myslím, dokonale koresponduje s Vaším závěrem v článku.

Ale vždyť právě schopnost napsat takový text, jaký jste právě napsal, ukazuje, že existuje kultura jako svébytná sféra  Já tím neříkám, že "kulturosféra" je nějak lepší než biosféra, já jen říkám, že existuje  a že se pohybujeme ve dvou sférách, zatímco ostatní živá příroda jen v jedné. To, jaká ta sféra kultury je, je druhá otázka, je jasné, že má strašlivý ničivý potenciál, ale právě proto je třeba ji kultivovat, o což se svým skromným střípkem snaží i tento můj článek.

Význam práva pro zvíře může posuzovat zase jenom člověk, takže i když nakrásně nějaké právo zvířeti přiznáme, můžeme za to poplácavat po rameni jen sami sebe.

S tím bych tak z principu nesouhlasil... pokud si vezmete vlčí smečku tam jsou práva jedinců taky striktně rozdělena...

NA úrovni která je pro jejich přežití ideální.

Několik poznámek... pokud se potkáte s hladovým lvem v savaně oba máte "právo na život"... aby si ho lev zajistil potřebuje vaše maso. Aby jste si ho zajistil vy potřebujete v tu chvíli pušku...

Právo máte v danou chvíli oba... schopnost si ho prosadit... v danou chvíli nemáte li nabytou pušku lev vám právo na život nevezme, pouze zničí ten život aby pokračoval ve svém. Ale tak to dělá i býložravec- taky ničí spoustu životních forem- rostlin- aby přežil.

Nejsem si úplně jist, co se tím snažíte sdělit. prosím, upřesněte. Díky.

Zvířata samozřejmě nemohou mít práva, neboť nemohou mít povinnosti.

Právo a povinnost jsou dva konce stejného klacku - každému právu odpovídá nějaká povinnost a každé povinnosti odpovídá nějaké právo.

V podstatě existují jen 4 povinnosti a tedy i čtyři tomu odpovídající práva:

povinnost něco dát (dare) - právo na to, aby mi někdo něco dal;

povinnost něco konat (facere) - právo na to, aby pro mne někdo něco konal;

povinnost něčeho se zdržet (ommitere) - právo na to, aby někdo něco proti mně nekonal; povinnost něco strpět - právo na to, abych vůči někomu něco konal. Práva a povinnosti mají jen subjekty práva (tedy osoby), zvířata však jsou jen subjetky práva (tedy věci). Žádné zvíře nemá a nemůže mít způsobilost k právním úkonům (způsobilost právně jednat) a k protiprávním úkonům (deliktní způsobilost) a proto nemůže být subjektem.

Dobře, a jak si v tom případě poradíte se Singerovým protiargumentem, že tuto způsobilost nemají ani novorozenci a těžce duševně postižení lidé?

Zvířata nemůžou mít lidská práva, protože nejsou lidé. Můžeme se dohadovat jestli existují nějaká zvířecí práva.

V tom případě je z filosofického hlediska zajímavé určit, na jakém základě mohou mít zvířata zvířecí práva.