Vítejte v KLDR! (recenze a úvaha)
Ne snad proto, že by byl dobrý, ale proto, že jsem od něj vlastně nic zvláštního neočekával a jeho shlédnutí jsem chápal jako cosi na způsob morální povinnosti.
Totiž: Bylo mi pochopitelně jasné, že co se poznání KLDR týče, bude to cosi na způsob prohlídky zpřístupněné části jeskyně s průvodcem: Jeden směr, držte se pohromadě, choďte jen po umělém chodníčku, dbejte pokynů a nesahejte na krápníky.
Když o tom tak přemýšlím, tak za popsaný výlet bych ty prachy vážně nedal. Vlastně, jak poznamenal jeden z komentátorů na ČSFD, tím nejzajímavějším a jediným novým, co film nabízí, byly asi reakce turistů. Někteří byli poněkud mimo, někteří vzpomínali na staré časy, většina z nich byla zklamaná, že ten výlet není tak adrenalinovaný, jak čekali? A to jako čekali co? Výslech tajnou policií? Zavření do pracovního tábora? Ach, Bože…
Trochu jsem se pozastavil nad zásadovou umanutostí jednoho z nich ohledně poklonění se soše Kim Ir-Sena, přičemž v předem daných pravidlech bylo uvedeno, že nevzdání úcty je trestné, přičemž potrestán ovšem nebude dotyčný turista, ale korejský průvodce. Někteří lidé zřejmě žijí natolik polapeni v jakési podivné pseudomorální fikci o svých svatých zásadách, že jim vůbec nedochází, že morální zásady jsou zde pro člověka, nikoli člověk pro morální zásady (parafrázuji pochopitelně Ježíšův novozákonní výrok o sobotě, který by, soudím, měl být chápán tímto způsobem). V morálce jde především o člověka, v tomto případě o toho průvodce. Vsadím boty, že kdyby se dotyčný „zásadovec“ narodil v KLDR, byl by stejně zásadový ohledně tamního režimu.
Jedna z věcí, která mi připomněla náš minulý režim víc než cokoli severokorejského, byl „hrdinský“ počin jednoho z turistů, kterému se podařilo tajně natočit kousek ulice, kterou točit nesměl (a která nebyla o nic zajímavější, než ta, kterou točit směl), a ten jeho výraz ve tváři typu „To jsem na ně vyzrál!“ Ano, takto u nás za minulého režimu „vyzrával“ na věrchušku kdejaký chytrák a myslel si pak o sobě, že je cosi jako disident.
Co se informací o KLDR týče, tak je vhodné doplnit, že v Pchjongjangu, coby hlavním městě, žijí relativně privilegovanější Korejci, takže i v dobách hladomoru v hlavním městě jídlo je. Pokud však i ona povolená místa vypadají tak, jak vypadají, je zjevné, že pokud si někteří čeští radikálové myslí, že v KLDR se ve skutečnosti žije dobře a my jsme jen oklamáni buržoazní propagandou, tak jsou asi podobně mimo, jako lidé, kteří pod vlivem propagandy věří, že za minulého režimu tady bylo peklo na zemi a člověka zavřeli i za „pozdrav Pánbůh“. Po pravdě řečeno je celkem evidentní, že to tam zřejmě stojí za hovno. Ve velké většině případů se na obrázcích z KLDR tamní občané přirozeně neusmívají. Buď jsou vážní nebo jsou v křeči. To není normální a už to by mělo být podezřelé. A pochopitelně propaganda, nepropaganda: Režim, který neumožňuje turistům normálně se projít po městě nebo navštívit jiné části země bez permanentního dozoru, je zcela zjevně tuze totalitní a nikdo mi to nevymluví. Lze omezit pohyb lidí v okolí strategických objektů, státních hranic atp., to dělá každý stát, ale uzavírat pro korejské chodce ulici, po níž jde turistická výprava? Čili – pokud to, co nám kamery turistů zprostředkovaly, je to nejlepší, čím je KLDR ochotna se prezentovat, nelze si nepoložit otázku, jak vlastně vypadá ten zbytek. A i kdyby zbytek nevypadal hůř, nechtěl bych tam žít - neboli i oficiální verze je, coby prostředí k životu, výrazně nepřitažlivá. To není nějaká americká propaganda, to je očividný fakt.
Na druhou stranu mi připadá absurdní a scestné srovnávat KLDR s naším minulým režimem, jak se často děje a k čemuž bývá recenzovaný dokument využíván. Vždyť ve skutečnosti ten dokument mluví ve prospěch našeho bývalého režimu! Dokonce ani v první polovině padesátých let to zde nebylo tak tuhé, jako v KLDR. O pozdější době ani nemluvě. Devizoví cizozemci si mohli chodit v podstatě kam chtěli a povídat si mohli s kým chtěli, samozřejmě pokud nebyla účelem jejich návštěvy podvratná činnost. Pokud si někdo po shlédnutí filmuVítejte v KLDR! myslí, že to tady bylo za „totáče“ taky tak, tak nechť prosím přemluví bábu ne aby volila pravicové strany, ale aby mu pověděla něco o svém životě v té době. Ať se zeptá, co bylo a co nebylo, jestli tu někdo hladověl, o čem se smělo mluvit a o čem se mluvilo jen doma atd. Patrně zjistí, že naše společnost, zvláště v době normalizace, byla založena na premise: „Doma si říkejte, co chcete, veřejně nám do vládnutí nemluvte, přes týden choďte do práce, o víkendech buďte na chalupě, konzumujte, co ke konzumování je (bylo toho míň než dnes), jednou za čas vyvěste vlaječky a běžte do průvodu a koukejte se pravidelně na televizi, kde pro vás máme spoustu Dietlových seriálů.“ [Čímž nechci jakkoli shazovat Jaroslava Dietla - byl to opravdu dobrý vypravěč.]
Vlastně to byli tehdejší komunisti, kdo nás naučil konzumu… Já samozřejmě vím a vůbec to nezpochybňuji, že zde byli lidé perzekvováni – především pokud nedrželi hubu a krok, ale srovnávat to s KLDR je prostě směšné. A ještě směšnější je tvrdit, že současná KSČM zde chce režim podobný tomu v KLDR nastolit. Proč by pro Boha měla něco takového chtít? Nehledě na to, že takový typ režimu může existovat jen na principu charismatického vůdcovství. A to samozřejmě Kim od Kima pomalu řídne, takže očekávám, že KLDR se postupem času stane státem autoritářským, respektive postupně přejde od autokracie k nějaké formě oligarchické vlády, která bude asi spíše výsledkem místních mocenských her s možným přispěním Číny, spíše než vnějšího zásahu, neboť pakliže na území Severní Korey nebudou objeveny zajímavé zásoby ropy či jiných surovin, bude zřejmě ušetřena šíření svobody a demokracie formou „humanitárního bombardování“.
Pokud chcete srovnávat různé „totalitní“ režimy, nemusíte ovšem ani příliš vstávat ze židle. Stačí si na internetu najít nějaké cestovatelské stránky. Tak mimo jiné například zjistíte, že pro turistu není problém potloukat se třeba Íránem či Kubou (samozřejmě pokud tam nejede se subverzivními úmysly a dodržuje pravidla tamní kultury). Člověku je pak za těžko dát do stejné škatulky režim, kde jste pod neustálým dohledem, prostí lidé mají strach se s vámi bavit a vy smíte chodit jen po přesně vyznačených trasách, a režimem, kde se můžete vypravit prakticky kamkoli a mluvit prakticky s kýmkoli.
Nicméně vraťme se k tomu dokumentu: Pakliže jde o získání nějakého pocitu z té země, tak svou roli víceméně plní. „Investigativního“ v jakémkoli smyslu na něm ale opravdu není vůbec nic. Přesně totéž může vidět kdokoli, kdo si zaplatí. Na druhou stranu je tento dokument způsob, jak ušetřit cca 60 tisíc a mít víceméně stejný zážitek, jako ti turisté. Řekl bych, že o něco zajímavější je reportáž českých studentů, kteří strávili půlrok v Pchjongjangu na univerzitě a tudíž přeci jen aspoň trošku nahlédli „pod pokličku“ – pokud vás toto téma zajímá, určitě si ji přečtěte.
Addendum: Než mi sem moji pappenheimští začnou psát cosi stereotypního o kondolencích, nechť si nejpve přečtou tyto dva mé články na toto téma: Nikoli mým jménem a Ještě ke kondolenci do KLDR a pak, nebudou-li moci jinak, nechť případně napíší něco, co bude mít aspoň zblíčka originality.
EDIT: Shlédl jsem na YouTube film "Inside North Korea". Je podobný tomu recenzovanému, ale je zábavnější, je tam toho víc a prostě se mi na něl lépe koukalo.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot